Na bezdrátové klávesnici ťukám tato písmena. Před chvílí jsem odeslal e-mail kamarádovi z USA a včera si četl článek o veřejných letech do vesmíru. Ať se nám to libí, nebo ne, nacházíme se v jednadvacátém století. Věda kráčí kupředu mílovými kroky a pokrok se promítá i do mé milované rybařiny. Ještě před několika lety byly zavážecí lodičky nebo podvodní kamery něčím nemyslitelným. Dnes? Běžná realita. Dokonce jsem už viděl i zakrmovací drony! Nepřipadá vám toto už trochu přehnané? Nechtěli byste si už prakticky „po staru“ zarybařit bez veškeré moderní techniky? Chytat ryby, které vidíte pouhýma očima? Pokud ano, pak jsou právě pro vás určeny tyto řádky.
Nemluvím o ničem zázračném, naopak, vracím se „ke kořenům“. K tomu, jak rybáři chytali před nástupem moderních technologií. Aktivně, účelně, efektivně a především zábavně! Mluvím o šoulačce, chcete-li stalkingu, tedy rychlém (přece jen času máme všichni čím dál míň), ale o to efektivnějším stylu chytání.
Šoulačka má několik zásadních výhod: minimum vybavení, efektivitu, časovou nenáročnost, také adrenalin a pro mě největší výhodou je aktivní lov. Každá mince má však dvě strany. K tomu, abychom mohli s úspěchem „šoulat“, je potřeba mít určité znalosti a dovednosti. Mezi ty nejdůležitější patří: znalost revíru, schopnost takzvaně číst vodu a základní znalosti o potravních návycích ryb a jejich stanovištích. Nyní bych vám jednotlivé aspekty šoulačky rád přiblížil. Začneme samozřejmě těmi „negativními“.
Znalost revíru
Dá se říct, že právě znalost revíru může být v začátcích alfou a omegou úspěšnosti vašeho snažení, ať lovíte na stojaté, nebo tekoucí vodě. Je velmi důležité alespoň přibližně znát charakter dna a hloubkovou strukturu v příbřežních partiích. Je chvályhodné, že například vyrazíte k vodě ještě v prosinci, ale pokud budete lovit v nejmělčí části revíru, je více než pravděpodobné, že se vaše snaha mine účinkem.
Pokud neznáte svou oblíbenou vodu dost dobře, případně má tato voda rozlohu větší než asi deset hektarů, doporučuji začít na jiné vodě úplně od začátku. Naprosto ideální k „tréninku“ šoulačky jsou malá zapomenutá jezírka kolem 0,5-2 hektarů. Prozkoumání takovéto vody vám nezabere mnoho času a velmi rychle si můžete udělat obrázek o tom, jak to pod hladinou vypadá.
K mapování se dá použít bezpočet technik. Asi nejběžnější je tzv. markrování, tedy mapování pomocí splávku a průběžného olova. Rychlejší a efektivnější pomůckou jsou dnes populární nahazovací echoloty. Měl jsem možnost vyzkoušet několik takových výrobků a většina z nich je pro naše potřeby naprosto dostačující. Pokud je dostatek času na mapování revíru, neváhám tyto dvě metody kombinovat. Pomocí echolotu si najdu zajímavá místa a samotným olůvkem zjistím strukturu dna. Do bahna olovo zapadne a má značný odpor. Po tvrdém podkladu naopak velmi snadno klouže. Pokud se na dně nachází štěrk nebo kameny, je v prutu cítit, jak o ně olovo naráží.
Při výběru vhodných míst se v začátcích nejčastěji držím „záchytných bodů“. To jsou spadlé stromy ve vodě, případně větve nahnuté těsně nad hladinu, leknínová a rákosová pole, podemleté břehy a zátoky. Taková místa najdeme i bez mapování lokality, které bývá často složité, a je zde velká šance, že právě poblíž těchto míst se budou ryby zdržovat.
Méně obvyklé možnosti získávání informací o revíru
Internet - Na internetu tráví alespoň nějakou tu chvilku denně většina z nás. Proč nespojit příjemné s užitečným?! Na stojatých vodách lze dobrá místa najít s pomocí leteckých (družicových) snímků. Jsou na nich snadno vidět mělčí místa (lavice). Nejlépe se tak lokalizují zajímavá místa na pískovnách, kde je čistá voda. Lavice mají většinou světle žlutou barvu (pískový podklad), případně světle modrou. Velké hloubky naopak snadno poznáme podle temně modré.
Na řekách nám zase mohou pomoct mapy plavebních drah. Obvykle je barevnou legendou zaznamenán celý profil toku, a tak lze poměrně snadno nalézt zatopené jezy a hráze, případně vyvýšeniny, nebo naopak hloubky.
Koupání/šnorchlováni/potápění - Možnost, která je pro většinu z nás myslitelná především v letních měsících. Opět budeme mít nejsnazší úlohu na pískovnách nebo lokalitách s čistou vodou. Do zabahněných revírů se asi nikomu moc chtít nebude. Na takových vodách si můžeme trochu pomoct prsačkami a prošlapat si alespoň příbřežní partie. Pro vlastní bezpečí doporučuji vzít s sebou podběrákovou tyč nebo násadu, kterou budete zjišťovat, co se nachází těsně před vámi. Z vlastní zkušenosti říkám, že do prsaček (i dobře zapnutých) se voda dostává poměrně snadno, ale vy ji z nich budete dostávat podstatně hůř!
Poprvé u vody
Při první vycházce (vycházkách) doporučuji vůbec nerybařit a věnovat se pouze mapování revíru. Pokud jste stejně jako já trochu zapomnětliví, doporučuji přibalit si i sešit a tužku. Čím větší mapovaná voda je, tím hůř se na ní zprvu orientuje, a na některá dobrá místa se může dokonce i zapomenout! Obvykle si načrtnu přibližný tvar revíru a do něj si zaznamenávám jednotlivá místa a základní informace o nich. Např.: U břízy - hloubka 1,5 metru, tvrdé dno, podemletý břeh s rákosem - rychle padající dno do 3 metrů - bahno. Tyto informace jsou velmi důležité k tomu, abyste podle konkrétních podmínek (roční období, počasí, cílová ryba) mohli vyhodnotit potenciálně úspěšná místa.
Čtení vody
Čtení vody nebo-li pozorování hladiny. Tato činnost je také naprosto zásadní a troufnu si říct, že si ji osvojili prakticky všichni úspěšní rybáři. Osobně jí přikládám větší důležitost při prvních návštěvách nového revíru. Často se vypravím k vodě s jasným plánem, kde a jak dlouho chci rybařit. Přesto věnuji několik minut rychlému průzkumu hladiny. Pokud se ryby prozradí na jiných místech, než kde mám v plánu lovit, neváhám celý plán kompletně změnit.
Ryby se nejčastěji prozrazují výskoky nad hladinu (to jsou nejlépe viditelné stopy), v létě se mohou vyhřívat na hladině. Při hledání potravy se v mělčích částech revíru prozradí oblaky zvířeného bahna nebo přímo víry na hladině. Velmi spolehlivým vodítkem jsou i bublinky vystupující k hladině.
Zde bych rád upozornil na časté zaměňování úniku bahenních plynů s rytím ryb při hledání potravy. Bublinky úniku bahenních plynů jsou větší než ty od ryb a nejčastěji jich vystoupí několik rychle za sebou a konec. Bublinky způsobené rytím ryb v bahně jsou menší, vystupují nepravidelně a často se mění i místo jejich výskytu.
Posledním viditelným a také slyšitelným signálem přítomnosti ryb je nejméně časté „mlaskání“ ryb. Tento zvuk vzniká při sběru potravy z hladiny. Je typický především pro kapry a nejčastěji se s ním můžeme setkat v oblasti břehů.
Zvyklosti ryb
Může se to zdát jako samozřejmost, ale spousta lidí tento aspekt opomíjí! Například kapra nebudeme hledat v největším „hrčáku“ a parmu na rybníce. Cejna nebudeme lovit z hladiny a na plotice se nevypravíme s boiliem.
Stanoviště
Stanoviště ryb poměrně úzce souvisí se znalostí revíru. Jinak řečeno, musíme vědět, kde se dobrá místa nachází. A jaká že to jsou? Jednoduše se dá říct, že ta, kde ryba najde bezpečí nebo potravu, v ideálním případě oboje.
Bezpečí - Pod tímto slovem se nejčastěji skrývají stromy potopené ve vodě, podemleté břehy, rákosová a stulíková pole, větve převislé nad hladinou, ale také lidské stavby - pilíře mol, apod. Na takových místech se ryby cítí v bezpečí a bývají zde také méně ostražité. Důležité je si uvědomit, že v těchto místech výrazně klesá šance na úspěšné zdolávání ryb. Je na zvážení, zda utrhnout z pěti zaseknutých ryb čtyři nám opravdu stojí za to, abychom lovili v těch nejnebezpečnějších místech. Z leknínového pole se dá ryba úspěšně zdolat v 95 % případů, ovšem z potopeného lesa se naše šance často blíží k nule.
Potrava - Ryby samozřejmě musí žrát, a proto chtě nechtě musí opouštět své úkryty (za předpokladu, že se v úkrytech nenachází také přirozená potrava). Já například, vychován řekou Labe, znám pár škeblových polí, kam se ryby jezdí krmit. Na stojácích jsou zaručenými místy převislé větve stromů, kde ryby mají úkryt a přirozená potrava jim padá prakticky do tlam. V létě jsou pro mě naprostou jedničkou místa, kde roste na břehu nejčastěji třešeň, nebo lidově ,,špendlíky“. Na takových místech si můžete být téměř jistí přítomností amura, kapra nebo tlouště. Dalšími místy jsou přítoky, kde je i dostatek kyslíku. Další jedničkou jsou pro mě patentková pole. Taková místa se poměrně špatně hledají, ovšem pokud se je podaří najít, máte místo, které funguje po většinu roku.
Nezmínil jsem lavice, kam ryby také rády najíždějí, ovšem na hodně frekventovaných revírech taková místa po několika letech přestávají fungovat nebo se na nich vyskytují pouze menší ryby. Důvod je jednoduchý. Zkušený větší kapr moc dobře ví, že krmit se zde pravděpodobně znamená piercing v podobě háčku. Proto se kapři zdržují v blízkosti těchto míst, ale jsou velmi opatrní nebo sbírají potravu až na samotném úpatí případně v okolí těchto lavic. Proto vždy na nových vodách umísťuji jeden prut na svah lavice a druhý pod ni.
Krmení
Nemusíte mít vystudovanou rybářskou školu, nebo dokonce titul ze zoologie. Na internetu se dá najít spousta článků (především o kaprařině), kde se řeší zvyklosti ryb. Kapraři tuto problematiku často ženou až do extrému. Kolikrát se jedná až o chemický rozbor jednotlivých složek kapří potravy. My ostatní nebudeme hledat problémy tam, kde nejsou. V šoulačce si vystačíme v 90 % situací s červy, kukuřicí a pečivem. Tyto tři základní návnady/nástrahy jsou účinné po většinu roku a ryby jim málokdy odolají. Zkušenější mohou vyzkoušet i pelety nebo boilie. Doporučuji začít s kukuřicí coby univerzální, snadno dostupnou a levnou návnadou, potažmo nástrahou.
Spousta rybářů tyto tři aspekty záměrně či nezáměrně přehlíží. Mají pak kvůli tomu dlouhodobě horší nebo špatné výsledky. Pokud se vám podaří vhodně poskládat tyto tři proměnné, čeká vás úspěšný lov. Jeden příklad za všechny - v jarním období budeme hledat kapry v mělkých částech revírů (znalost revíru) s teplejší vodou (zvyklost ryb) a je pravděpodobné, že alespoň část ryb se bude vyhřívat u hladiny (čtení vody).
Nenáročnost vybavení
Během vašich prvních krůčků v lovu šoulačkou je v podstatě jedno s čím se k vodě vypravíte. To ovšem za předpokladu, že síla vybavení bude odpovídat velikosti lovených ryb. Spousta rybářů používá přívlačové pruty k lovu kaprů, feederové k lovu na plavanou atd. Důvod je prostý - vyhovuje to jejich stylu lovu. Já v současné době používám tři typy prutů podle velikosti ryb, které chci lovit.
1) Plavačkový prut - Cílený lov tloušťů, cejnů, dalších bílých ryb a menších kaprů asi do 5 kg. Obvykle se snažím vyhnout nejzarostlejším místům, kde bych s tenkým návazcem nedokázal otočit velkou rybu. Věřte mi, že i tříkilový kapřík dokáže na krátkou vzdálenost vyvinout značnou sílu a o zábavu budete mít postaráno.
2) Krátký kaprový prut - Vlastním 3m kaprový prut, kterým cíleně lovím kapry nebo amury všech velikostí. Používám ho v nejzarostlejších částech revíru, kde je potřeba se do ryby opravdu opřít, abych o ni nepřišel.
3) Feeder - Nejčastěji lovím s krmítkem na method feeder, které je velmi účinné. Feederem lovím celé spektrum ryb. Používám univerzální medium v délce 360 cm. Vzhledem k jemnosti použitých sestav s ním nelovím v blízkosti opravdu nebezpečných překážek, kde vím, že bych velkou rybu nedokázal zastavit. Na volné vodě se nebojím ani největších ryb.
Stejně tak nenáročná je i další výbava. Obvykle si vystačíme s několika splávky, skromnou zásobou háčků a krabičkou broků. V případě, že lovíme na položenou nebo feeder, obměníme splávky za několik (ne desítky!!!) krmítek, případně olůvek. Montáže volíme co nejjednodušší. V 90 % případů lovíme pod nohama a stačí nám klasická průběžná montáž.
Efektivita + časová nenáročnost
Šoulačka je aktivní lov. Dá se provozovat od hodiny po celý den. Já zpravidla lovím tu jednu hodinu až dvě. Za hodinu můžu projít klidně i pět míst, což v praxi obvykle znamená pět ryb. Důležitá poznámka je: pokud mám málo času, měním místo po každé ulovené rybě. Ze šedesáti minut určených k lovu strávím až třicet minut hledáním míst. Ovšem těch zbývajících třicet minut lovu maximálně zužitkuji, protože lovím v místech, kde vím, že se ryba v daný moment vyskytuje.
Aktivní lov
Sedět hodiny za pruty mě nikdy nebavilo. Proto jsem si oblíbil šoulačku a přívlač. V krátkém časovém úseku prozkoumám velkou část revíru, projdu se přírodou a kolikrát ani nemusím dostat záběr, abych od vody odcházel spokojený. Často se stane, že po nekonečných minutách plížení šlápnete na jednu malou větvičku nebo uděláte rychlejší pohyb, který ryby vyplaší. Ale buďte si jistí, že jen při samotném hledání míst může hladina vašeho adrenalinu vystoupit hodně vysoko!
Tipy navíc
Nyní bych se s vámi rád podělil o několik velmi užitečných tipů, které vám usnadní první vycházky.
1) Oblečení - Především u kaprařů vidím v poslední době styl zvaný „beach boy“ (plážový kluk) - výrazné barvy, žabky a jiné cool doplňky. Na to v šoulačce zapomeňte. Nenutím vás nosit nejmodernější maskovací oblečení, ale vyvarujte se výrazných barev. Přece jen často lovíte takzvaně na oko a byla by škoda pracně nalezenou rybu zbytečně vyplašit nevhodným oblečením.
2) Nahazovací echolot - Ano, já vím, je to moderní vymoženost. Přesto jsem ho do své standardní výbavy zařadil. Především na nových revírech umožní v krátkém čase zmapovat velkou část revíru.
3) Polarizační brýle - Kvalitní polarizační brýle velmi usnadní čtení vody a za příznivých podmínek umožní nakouknout i několik desítek centimetrů pod hladinu. Odhalí nejen ryby, ale i případné vázky!
4) Nástrahy - Dlouhou dobu jsem experimentoval se všemi možnými i nemožnými typy nástrah. V začátcích si však naprosto vystačíte s kukuřicí, rohlíkem a masnými červy, případně s hnojáky či rousnicí. Jedná se o nejuniverzálnější nástrahy, které přijímá většina ryb.
Na závěr mi nezbývá, než vám popřát spoustu úspěchů, pokud jsem vás přemluvil alespoň k vyzkoušení šoulačky.
Time story
Abyste si mohli udělat hrubý obrázek o tom, jak lze během pouhé jedné hodiny prozkoumat prakticky celý revír, zaznamenal jsem pro vás průběh jedné ukázkové vycházky.
Informace o revíru: Jedná se o malou asi 0,5ha vodu. Břehy mají pozvolný spád kromě strany, kde se nachází přítok a odtok. Dno je všude rovné, bahnité, s hloubkou kolem 1,2 metru. Osádku tvoří většinou malí kapříci s několika většími kusy kolem 60-70 cm a několik amurů. Právě tyto ryby jsou mojí cílovou skupinou. Vzhledem k tomu, že je již listopad, budu rád i za několik menších kapříků. I ty je nutno selektovat od bílé ryby a nekonečných zástupů malých karasů. Budu lovit pouze na rohlík, o kterém vím, že tu funguje díky lidem, kteří sem chodí krmit kachny.
1. Po příchodu k vodě se vždy snažím přečíst vodu a zjistit, kde by se ryby mohly vyskytovat
2. 16:00 – začínáme…
3. Po Jako první si vybírám místo u přítoku - v minulosti bylo účinné, je zde dostatek kyslíku, hloubka tu rychle padá na 1,2 metru a přítok přináší i potravu
4. Deset minut nemám záběr, měním místo. Nemám v toto místo důvěru, voda je už hodně studenáu
5. 16:12 - stěhuji se do protilehlého rohu, na návětrnou stranu. Na hladině je nafoukané listí
6. Zahlédnu několik zavlnění v místech, kam lidé chodí krmit kachny. Okamžitě měním místo a záběr na sebe nenechá dlouho čekat!
7. Po chvilce mám u břehu malého kapříka. Začínám věřit, že jsem na správném místě
8. Bohužel během několika dalších minut vytahuji několik malých cejnků a opět se stěhuji
9. 16:53 - předešlému místu jsem věřil a chvíli se něm zdržel, bohužel už bez úspěchu. Poslední místo si vybírám u odtoku, nad přilehlý břeh se sklání vrba a je zde největší hloubka, kolem 1,5 metru
10. Záběr přichází během několika minut!
11. Opět se jedná o malého kapříka - alespoň něco
12. Další kapřík podobné velikosti jako předešlý
Už za šera v 17:30 končím lov. Nakonec jsem lov prodloužil, protože na posledním místě se ryby vyskytovaly. V závěru se mi podařilo přemluvit i jednu z větších ryb. Bohužel po chvilce zdolávání jsem ji ztratil. Místo bylo vyplašené a nemělo cenu pokračovat v lovu.
Sečteno a podtrženo: Za hodinu a půl času stráveného u vody jsem lovil asi hodinu. Podařilo se mi zdolat tři menší kapříky a jednu větší rybu jsem ztratil. Nechytil jsem žádnou velkou rybu, přesto si myslím, že jsem vyzkoušel všechna v danou chvíli potenciálně dobrá místa. Troufnu si tvrdit, že kdybych chytal pouze na jednom místě, pravděpodobně bych toho chytil méně, pokud vůbec něco.
GScarp.cz
