Kouzlo zimní rybařiny - 1. část

9.1.2015 - Miras

Má to svoje jedinečné kouzlo - voda je ledová a průzračně čistá, břehy řek, rybníků a přehrad jsou téměř bez rybářů, na prutech je jinovatka, očka zamrzají, pod nohami křupe sníh či zmrzlá tráva a příroda je taková jiná, přesto velmi krásná. Rybaření v zimě však není pro každého.

Ne každý mu přijde na chuť. Někteří raději vymýšlí taktiku na jaro z tepla obýváku, další vedou pro změnu žhavé rybářské debaty v hospodě u pivka. Jen pár bláznů pokouší štěstí u vody. Těm, kdo již patří nebo by se rádi zařadili do této poslední skupiny, je určen můj článek. Cílem je shrnout vše podstatné. Proto si z následujících řádků vyberte jen to, co uznáte za vhodné a přínosné. Můj článek by tedy měl být především inspirací.

Své povídání začnu citátem: „Neexistuje špatné počasí, pouze špatné oblečení“. Osobně bych ještě přidal špatné vybavení. Kdo chce chytat v zimě, musí být dobře připravený, jinak se rybařina může velmi snadno zvrhnout doslova v utrpení. Vím o tom své. Na vlastní kůži jsem si to zkusil a opravdu není o co stát. To je tím hlavním důvodem, proč se v první části svého článku budu věnovat především materiálnímu vybavení při vícedenních zimních vycházkách. Kdo v pohodě přežije nepříznivé klima, má také šanci uspět.

Komfortní zóna

Jeden z mých kamarádů říká, že člověk si musí udržovat „komfortní zónu“, tedy nesmí mít hlad, žízeň a nesmí mu být zima. Jen tak může odvést maximální výkon! Musím mu dát za pravdu - platí to napříč snad všemi lidskými činnostmi.

Jídlo a pití

Není třeba se přecpávat, jde jen o to nemít hlad. Ačkoli musím přiznat, že jednou jsme s kamarádem drželi na rybách hladovku - skoro celý víkend jsme nic nejedli, jen abychom se vyhnuli „velké potřebě“ a následné hrozbě vystavení našich zadnic štiplavému mrazu. Co se týká pití, velmi příjemné je usrkávat z termosky čajík, groček nebo svařáček. Kdo má rád pivko, má jistotu, že mu nezteplá. S alkoholem zacházejte velmi opatrně - dává totiž člověku falešný pocit, že mu není zima.

K tomu, abyste si jídlo či pití uvařili nebo ohřáli, je třeba mít vařič. Pokud používáte jako palivo propan-butan, mějte vždy bombu plnou. Chlad způsobuje pokles tlaku v bombě (prostě fyzika), proto se plynu nechce proudit do vařiče, ani když je bomba ještě z poloviny plná. Řešením je benzinový vařič. Ten spolehlivě hoří za všech podmínek. Otázkou však zůstává, zda to není další „krám“ ve výbavě navíc.

Teplo

Součástí některých typů bivaků je i „zimní přehoz“ (druhý plášť). Je to zdánlivá maličkost, přesto má své opodstatnění. Druhý plášť dokáže vytvořit izolační vrstvu ve formě vzduchové „bubliny“. Výhodou je i to, že na vnitřní části této vnější vrstvy se obvykle vysráží nadýchaná vlhkost a rybář je tak v suchu (nekape mu na maják, tedy eliminuje se vznik kapek na vnitřním plášti bivaku).

Před různými typy topení (populární „sluníčka“), která „žerou“ kyslík, bych důrazně varoval. Hřbitovy jsou plné těch, kteří navěky usnuli při zapnutém „sluníčku“. Když už topení, pak taková, která jsou opatřená pojistkou, která topení sama vypne při poklesu kyslíku. Další variantou jsou bezpečná katalytická topení. Velmi zjednodušeně se to dá popsat jako hoření bez plamene: nehoří = neprodukuje nebezpečný kysličník uhelnatý.

Někdo si rád přitopí, já ne. Svádí to pak totiž k tomu, že člověk se méně oblékne a při záběru pak vyběhne do mrazu třeba jen ve spoďárech. A to je doslova předplatné pro nějakou chorobu. Když už teplo, tak ve spacáku. Řešením za pár kaček je „Vašek“ neboli termofor (plastová nádoba naplněná horkou vodou) nebo hřejivé gelové polštářky na opakované použití. Obojí dokáže vyhřát spacák na několik hodin.

Když už je řeč o spacáku - kvalitní outdoorový je sice dobrý, ale špatně se z něj leze. Velmi dobře si vzpomínám, jak se mi kdysi zasekl zip u „mumie“. Pípák řval jak pominutý a já jen bezmocně zíral na vlasec mizející z navijáku. Byl jsem uvězněný ve spacáku, jehož zip se zasekl hned u krku. Ruce jsem měl podél těla a nemohl jsem se ani hnout. Pomohlo až hrubé násilí, které vedlo k vyrvání zipu z podšívky spacáku. Tahle zkušenost mě vyléčila. Od té doby preferuji prostorný, rybářský spacák, ke kterému jsem si pořídil ještě „dýchací“ přehoz (s membránou). Nejen, že je to další příjemná vrstva navíc, ale přehoz také zamezí profukování chladného vzduchu zipem spacáku.

Vyplatí se investovat i do funkčního prádla a smysluplně vrstvit. Chraňte si záda! Dá se vybrat ze spousty zateplených kalhot, které končí až v půli zad. Kvůli chladnému počasí jsem si kdysi nechal ušít péřovou kombinézu - vypadám v ní sice jako panáček Michelin, ale je v ní parádně! Jediným negativem je snad jen to, že člověk se z ní musí vysvléknout, pokud potřebuje na záchod.

Je známo, že většina tělesného tepla uniká hlavou, proto považuji za nutné nosit teplou čepici. Prima věcí je i kukla a také nákrčník, který ochrání krk a zejména krční páteř před chladem.

Boty, ve kterých by mi nebyla zima, jsem hledal dlouho. Postupně jsem zjistil, že mi mnohem více vyhovují těžké, ale silně zateplené boty než obuv s různými membránami. V podstatě je to logické - kaprařina je statický způsob lovu, kde toho člověk moc nenachodí, proto zřejmě masa materiálu „válcuje“ kosmické technologie. Zpocené nohy začnou za chvíli zábst, proto se vyplatí mít dostatečnou zásobu ponožek.

Ruce ohřejí rukavice nebo kapesní benzinový ohřívač. Při případné manipulaci s rybou si chtě nechtě ruce namočíme a okamžitě nám prokřehnou na kost. Právě kapesní ohřívač ruce zase velmi rychle zahřeje.

Měl bych ještě dodat, že chlad a mráz vysušují, proto není od věci mít s sebou přibalený i krém na obličej a jelení lůj na rty. Lyžaři to tak vlastně dělají také. Jen si dejte pozor na přenos nežádoucích pachů na své nástrahy a návnady. Mí němečtí přátelé mi vyprávěli, jak si na jedné výpravě mazali obličeje máslem, jen aby ve zdraví přežili jednu velmi mrazivou noc na lodi. Nic jiného s sebou neměli, proto zvolili tento netradiční ochranný prostředek. To už je však extrém…

Je-li zajištěna komfortní zóna, neexistuje počasí, které může odhodlaného rybáře zastavit v usilování o úlovek.

Základní přístup

Jak už jsem zmínil na začátku článku, leckdo zimní rybolov okusí, ale jen málokdo si ho zamiluje. Každý by si měl především v hlavě srovnat, jestli „magoření“ u polozamrzlého rybníka je zrovna tím, co chce prožít. Zda mu čas obětovaný pokusům o chycení zimní ryby nebude chybět v rybářsky zajímavějších měsících roku, kdy je šance na slušný úlovek mnohem větší. Jestli není cena v podobě riskování vlastního zdraví příliš vysoká a podobně. V tom si každý musí udělat jasno sám.

Pokud si někdo myslí, že bude v chladné vodě lovit kapry jako na běžícím pásu, šeredně se mýlí. Každý záběr mívá cenu zlata a každá zdolaná ryba, bez ohledu na velikost, se dokáže na dlouhou dobu vrýt do rybářovy paměti. Zaměřte se na sílu zážitku, nikoliv na kila!