Když se u nás rozmohl alespoň trochu feeder, vedla se velká polemika o tom, kdy a jak používat feederovou gumu. Názorů bylo dost a dost. Bylo také dost zastánců i odpůrců této feederové pomůcky. Každou chvíli byl někde k vidění nějaký náčrtek koncové montáže s gumou. V poslední době ale jako by se nad feederovou gumou úplně zavřela voda. Tak teď nevím, jestli byly všechny triky s gumou objasněny, a nebo byla guma zavržena a skončila v propadlišti dějin, jako se to stává mnoha výrobkům, které široká veřejnost nepřijme.
Feederová guma je dobrý pomocník
Já se přiznám k tomu, že čím více zkušeností a hlavně cviku s feederovými pruty jsem získal, tím méně jsem potřeboval gumu používat a dá se říct, že jsem ji na jeden čas zcela vyřadil ze svých pomůcek. Pak ale přišel den, kdy jsem po ní zase sáhl a ocenil její služby…
Mušovská jezera. Legendární voda velkých kaprů, ale především krásných cejnů. Troufnu si říct, že co se velkých cejnů týká, asi nejlepší voda v republice. Netroufnu si ale říct, zda právě v této vodě plave ten největší cejn, i když bych si to přál, protože i na jiných velkých vodách můžeme narazit na skutečně velké cejny. Tady je však neuvěřitelně snadné je chytat, a to v opravdu zajímavých velikostech. Na spoustě přehrad se čas od času chytí velký cejn, ale jen málokterá voda se může pochlubit tak velkým množstvím nadprůměrně velkých ryb. Berou tu od časného jara až do zimy. Když voda zamrzne, nastane krátká pauza, a jakmile se hladina otevře, jede se dál. Velká úživná voda produkuje pěkné cejny jako dobře namazaný stroj nějaké výrobky. Člověk si jen říká, ať to trvá věčně bez nějakých pohrom a katastrof. Je fajn mít vodu, kde se dají chytat pěkné ryby. Ne všechny revíry mají takovou reputaci a myslím, že mnozí rybáři mají v tomto případě skutečně co závidět.
Při lovu v dálce s pletenkou má guma smysl
Přesto, ač zde bývá pro zkušenější rybáře lov cejnů poměrně snadnou záležitostí, najde se pár dnů v roce, kdy se cejnům brát opravdu nechce. Někdy je příčina zjevná. Tady na Pálavě, když uhodí skutečná vedra – a protože někdy vskutku uhodí, nazývá se zdejší kraj právě Pálava – nechce se člověku ani vystrčit nos ze stínu. No a cejny, a nejen ty, vedro deptá, takže nechtějí moc žrát. Přesto se vždycky najde někdo, kdo i v největší rybářské nepohodě své štěstí zkouší, a já do této skupiny patřím.
Tenhle cejn je pomalu vyšší než delší
Neuvěřitelná vedra teď trvají už týden a vypadá to, že se v dohledné době počasí nijak nezmění. Pro dovolenkáře ideální počasí. Jsou prázdniny, a tak se všichni chtějí slunit a koupat. Tedy, všichni jistě ne. Rybářům tahle výheň pod vousy moc nejde, hladina jezera je hladká jako zrcadlo a nikde není jediná známka života. Žádné kolečko na hladině od oukleje, natož pak výskok pěkného kapra. Když se podíváte na mělčinu, vypadá voda jako hustá omáčka. Míhá se v ní množství všelijakých drobných vodních živočichů, takže rybám stačí jen otevřít tlamu a cedit vodu. Za chvíli mají břicha plná a to je jeden z důvodů, proč zůstávají rybářské nástrahy zcela netknuté a rybáři otrávení. Ryby prostě neberou a jen těžko se s tím dá něco dělat. Někteří kolegové už vyklidili pole a odstěhovali se k řece. Tam to sice taky není žádná sláva, ale sem tam se nějakého záběru přece jen dočkají a kromě toho tam mají mezi stromy příjemný stín, takže se jim tohle vedro mnohem lépe snáší. Taky mám zaječí úmysly, ale pak si říkám – ne, nikam nepůjdeš! Ukaž, co v tobě je, teď a tady! V dobrých podmínkách nachytá i stará bába. Poper se s tím!
Gumy stačí jen kousek
Jistě dobrá myšlenka, ale to vedro je fakt příšerné. Slunečník sice poskytuje jakýsi kousek stínu, ale všechno okolo mě doslova sálá vedrem. Postavit se bosou nohou na kámen je opravdu dost nepříjemné. Je ale zajímavé, že voda ani v těchto vedrech nezačala zelenat, jak tu bývá zvykem. Zdejší sinice dovedou být hezky protivné, ale zatím je to dobré.
Vstávám hodně časně, abych byl u vody co nejdřív a v poledne už dávno pryč. Přes poledne se to opravdu vydržet nedá. V pět hodin už jsem na místě a sluneční kotouč pomalu začíná žhavit. To zas bude peklo! Pár stejných nadšenců jako já se objevuje vzápětí a všichni spěchají na svá místa, aby vytěžili z ranního braní pokud možno co nejvíc.
Všichni nahazují, jak nejdál to umí, a já to udělám taky. Na této vodě skutečně platí, že čím dál nahodíte, tím větší rybu máte šanci chytit. Všem tu jde samozřejmě o kapry, ale pro cejny to platí také. Důvodem je opatrnost ryb a také to, že se dostanu na trochu hlubší vodu. Na mělčině je voda jako louh. Znamená to nasadit těžší krmítko, tím pádem použít i silnější prut a silnější vlasec. Dostávám se na nějakých sedmdesát metrů, což bude jistě stačit, a napínám vlasce, jak nejlépe to jde. Je proto nutné použít i silnější špičky a daní za tohle chytání v dálce je tedy jejich menší citlivost.
Pletenka je dobrý pomocník, ale ne každému sedí
Začínám chytat s klasickou průběžnou sestavou s návazcem ze šestnáctky vlasce. Tady skutečně není místo na hrdinství. Překvapit vás může ryba, kterou byste na dvanáctce skutečně mít nechtěli. Pokud mi zabere větší kapr a utrhnu ho, s tím jsem celkem smířený, ale pokud bych měl utrhnout velkého cejna nebo jesena, to by mě opravdu mrzelo, protože o tyhle ryby mi jde. Celkem je mi jasné, že v tuhle chvíli s žádnou velkou nástrahou na háčku neuspěji, a tak volím, jako většinou tady, masné červy a hnojáčky na menším háčku. Myslím, že při tom množství drobné potravy všude okolo se jim nebude chtít moc otevírat huba. Začnu se čtyřmi masnými červy, což je pro zdejší velké cejny spíš menší než větší nástraha. Uvidíme…
Házím už nějakou chvíli a stále nic. Jen jednou se mi zdálo, že se špička maličko hnula, ale nakonec z toho nebylo nic. Bude to chtít víc trpělivosti, nebo nějakou změnu. Pro začátek zmenšuji nástrahu a během dvaceti minut se dočkávám čtyř miniaturních pohybů na špičce, o kterých ani neuvažuji, že bych je zkusil zaseknout. Zdá se, že tahle změna nestačí. Zmenšuji tedy nástrahu na pouhé dva masné červy a navíc ještě zjemňuji návazec na čtrnáctku. Situace se víceméně opakuje s tím, že popotažení jsou ještě „o fous“ zřetelnější. Ovšem i když jsem čtyřikrát zasekl, jen jednou jsem na vteřinku pocítil na konci vlasce rybu. Chtělo by to ještě něco jiného.
Gumu vkládám mezi hlavní vlasec a návazec
Odhodlávám se tedy k tomu, že vyměním na navijáku cívku s vlascem za cívku s tenkou pletenkou. A ejhle – hned první záběr je natolik čitelný, že jej bez problémů sekám. Moc se však neraduji, protože rybu prakticky hned utrhnu. Tato vzdálenost a pletenka s návazcem ze čtrnáctky nejdou evidentně dohromady, což mi vzápětí potvrzuje druhá utržená ryba. Takhle by to tedy nešlo! Chvíli štrachám v tašce a nakonec lovím špulku s feederovou gumou. Rychle si z ní vyrábím asi patnácticentimetrový mezikus mezi pletenku a návazec. Ještě nástrahu, nahodím a čekám…
Pěkný jesen z dálky
Následující záběr je přímo ukázkový. Přisekávám jen velmi zlehka a zdolávám opatrně svou první rybu. Prut drnčí, pletenka šustí, ale konečně mám rybu. Následující záběry se nesou ve stejném duchu. Čitelný záběr, spíš jen rychlejší zvednutí prutu než zaseknutí a ryba se veze ke břehu. Okolo je klid. Kolegové sedící nad pruty a sledující čihátka jsou bez záběru. Po pátém cejnu jdu na obhlídku.
A k tomu slušný karas
Dřepnu si ke kolegovi vedle a chvíli si povídáme. Samozřejmě si stěžuje, že ještě neměl záběr, ale já jsem si během chvíle, kterou jsem s ním strávil, dobře všiml, že se na vlasci dvakrát něco dělo. Ale jak znám tyhle rybáře, pokud se jim policajt nepřilepí k prutu, prostě to neřeší. Odcházím a chytám ještě několik cejnů, dva pěkné jeseny a pořádného karase. Kapřík sice žádný nepřišel, ale ten ani nebyl mým cílem. Blíží se poledne a sluníčko žhne přímo nemilosrdně. Většina už to dávno vzdala a já už toho mám taky akorát tak dost. Přesto jako zřejmě jediný odcházím spokojený. Guma a pletenka, to je něco jako cukr a bič. Často to funguje a dnešek nebyl výjimkou. Proto tyhle věci zůstanou v mé výbavě, i když se o nich už vůbec nemluví.
PÁRYSŮV RYBÁŘSKÝ RÁJ
