Kapr František - Povídka pátá

- Kocháč

Jarmila vypráví

Tak se nám naše Jarmila vrátila z nechtěného výletu. Samý šrám a bolák, kousek ocasní ploutve fuč a jak byla pohublá! Vypadala s těmi rudými šrámy na pobledlém těle jak podivný kapr koi. Nenechali jsme ji ani odpočinout a zavalili ji s Haluzákem spoustou otázek. Pořád jsme ještě nevěřili tomu všemu, co nám kačer Eda vyprávěl. Starý pardál Přemek nás ale rychle umravnil a doprovodil Jarmilu do čisté prokysličené vody k přítoku, aby nabrala aspoň trochu sil. V průběhu dalších dní nám Jarmila líčila své zážitky z té podivné exkurze.

Eda nelhal. Občas si z nás udělá srandu a zahlásí jen tak mimoděk k naší hrůze, že auto větší než minule k nám veze další blbouny, ale tentokrát bylo jeho děsivé líčení jen slabý odvar skutečnosti podle toho, co nám pověděla Jarmila. K nám jezdí taky rybáři, ale jsou jiní. Najdou se i ty potvory, co nás pouští zpět, a čas od času i podobná individua, co jezdí tam, ale většinou jsou to naši staří dobří známí. Přesně známe jejich návyky a přesně víme, co je pro nás nebezpečné a co ne. Tam ale není čas zkoumat, co je co a kdo je kdo.

Ryby tam mají prostě hlad, a kdo je u krmení dřív, ten přežívá. Při tom shonu není čas zkoumat, u kterého sousta je ostré nebezpečí a u kterého není. Je to prostě neustálý stres a boj o život. U nás se taky čas od času ozve ta tupá rána, ale většinou jde o blbouna s minimem zkušeností. A aby toho nebylo málo, v našem rybníce už máme vypozorováno, kdy rybáři odrachotí od vody. Potom je pár hodin klid a našinec se může v klidu nadlábnout. Pravda i u nás se občas najde nějaká ta potvora rybář, který zůstává u vody i několik dní a nocí v kuse, a našinec si nemůže být jistý. Ale takových je velice málo a hlavně se k nám až na některé výjimky chovají slušně. Jednoduše pravděpodobnost, že se uprostřed noci setkáte s háčkem, je velice minimální.


Autor kresby: gadasnik

Tam je to jinak. Není trochu klidu na břehu a ani na vodě. Hluk neustává, pořád jezdí na těch svých monstrech sem a tam a mezi tyčkami, co označují místa s krmením – asi abychom věděli, kde se najíst – by se dal jezdit slalom. A těch vlasců, co je ve vodě! U nás by byl kapr rád za každou šanci jak se zamotat do vázek, aby unikl podběráku. Jenže tam si musíte dávat zatraceného majzla. Jak se vám nepodaří vykličkovat ze všech těch pastí, máte utrum. Ony ty vlasce nebo spíš šňůry jsou tak neskutečně pevné, že nemáte šanci se ze zajetí vyprostit, a potom už následuje jen hlad a konec.

Jarmila vyprávěla, jak měla jednou taky na mále. Trvalo nějakou dobu, než pochopila, jak se věci mají, a to ji málem stálo život. Chybami se kapr učí… Natrefila na sousto a byla rychlejší než ostatní, ale najednou se jí háček zasekl do tlamky. Tyto situace zná a ví, že má v klidu a bez zmatku zůstat na místě a opatrně se háčku zbavit, aniž by rybář zpozoroval, že se něco děje. Jenže ten knedlík, co se jí houpal u tlamky, zpozorovali ostatní a vrhli se na něj. Netrvalo to dlouho a přišel tak silný škubanec, že málem vyletěla z vody. Tlamku měla natrženou, ale háček držel a hlavně už se ta potvora na břehu pustila do pumpování Jarmily k podběráku.

Jarmila zazmatkovala a ze všech sil se rozjela ke dnu a snažila se háčku zbavit. Jak silně zabrala ocasní ploutví, kousek si jí uřízla o tu ostrou šňůru. No horor! A aby toho nebylo málo, zamotala se do potrhaných vlasců a šňůr na dně. Nastala patová situace. Rybář ji rval z vody, ale spletenina držela pevně. Jarmila měla chvíli čas, aby nabrala síly. Než rybář nastoupil do svého plavidla, měla dostatek prostoru najít z motanice cestu ven. No, měla velké štěstí. Každému se to nepovede.

Trvalo to dlouho, než potvora dopádlovala na své kocábce nad Jarmilu. To vám ale natrefila na troubu! Zapřel se a mohutně zabral, jenže Jarmila už toho všeho měla dost a pokorně se vydala k podběráku. Ozvala se rána a rybář padl do vody i s prutem, který pustil. Trvalo dlouho, než přijel další stín a toho troubu naložil. Potom dlouho hledali prut, který naštěstí vylovili, a následně i Jarmilu. První část psycha měla za sebou a teď následovala ta druhá.

Dovezli ji na břeh a za velkého jásotu položili na nějakou suchou a sluncem rozpálenou látku. Jarmila musela počkat, až si ten trouba obleče nové tričko s obrázky kaprů a těch smradlavých knedlíků. Slunce pálilo a Jarmila pomalu osychala. Ještě musela vyčkat, až si ten tým specialistů přihne na úspěch. Jeden se dopotácel až k ní a vtom ucítila proud nějaké lepkavé kyselé tekutiny – voda to nebyla… Naštěstí voda hned následovala a potom už jen „krátké“ čtvrthodinové pózování před foťákem na břehu. Úspěšný lovec v tom suchém tričku napochodoval do vody – to nechápala – a následovalo druhé kolo focení. A co nám vyrazilo dech? Představte si, že jí ten dobytek dal před puštěním pusu. To by se i kapr pozvracel!

Takových a podobných historek nám naše kolegyně vylíčila nespočet. Zajímavý byl i přísun nových otroků. Nebylo to jak u nás, že přijede velký stín a do vody napadá spousta mladých blbounů. Otroci přijížděli průběžně, někdy jeden, někdy dva a někdy i víc najednou. Ale vždycky to byli velcí kapři. Spousta z nich byla vyděšená a nechápala, co se děje, stejně jako tenkrát naše kolegyně. Našli se ale i kapři, co přijeli z podobných vod, a světe div se – někteří byli dokonce rádi, že si údajně polepšili. No tak tomu se nám nechtělo vůbec věřit, že může být i něco horšího.

Jarmila se pomalu dostávala do své kondice, ale už to nebyla ta krasavice, jak jsme ji znali z minulosti. Všechny šrámy voda v našem rybníčku nezahojila a ploutev jí jednoduše už nikdy nedoroste. Vše se pozvolna vracelo do normálu a už to vypadalo, že se zavrtáme do toho našeho stereotypního života. Snídaně u tlusté patentky, nějaká ta zlatavá zrníčka, občas pozlobit naše rybáře, ale život je prostě boj. Několik dní pršelo a silně pršelo, hladina se stále zvedala, až hráz našeho rybníka povolila. Byla to neskutečná síla, které nešlo čelit, a tak jsme se nedobrovolně stěhovali všichni, ale o tom zase příště.

Autor: Kocháč - ®

Diskuse k článku (28 reakcí)

Přečteno: 4 776x
Průměrná známka: 1.31

NKapr František - Povídka šestá

Korytem přítoku se valila už několikátý den čím dál kalnější voda a ta s sebou přinášela už ne jen bahno, ale i větve a spoustu nečistot

NKapr František - Povídka čtvrtá

Eda nám podrobně vyprávěl, jak si tam Jarmila žije. Byli jsme v šoku! O rybářích jsme nikdy neměli valné mínění, ale tohle bylo jak ze zlého snu.