Těžké nebo lehké krmítko?

29.5.2014 - Milan Tychler

Nedávno jsem byl účasten debaty o lovu kaprů a probíralo se tam úplně všechno, zejména koncové sestavy a jejich účinnost. Všichni se snaží o co nejdokonalejší montáž, aby žádná ryba neunikla. Někdo klade velký důraz na háčky, někdo na rovnátka, která jiní vůbec nepoužívají. Jsou rybáři, kteří používají spousty různých pletených šňůrek a tvrdí, že právě ony mají přímý vliv na počet záběrů a že pro každou situaci se hodí něco jiného. Naproti tomu jiní používají 3-4 druhy a to je všechno. Někdo vychvaluje pevné montáže, někdo nedá dopustit na průběžku. Desítky názorů jsou na způsob nastražení, a co se nástrah týká, co rybář, to názor. Bylo zajímavé sledovat, jak si každý hájí to své. Přitom všichni diskutující byli, tedy jsou, skutečně dobří rybáři. Většinou ale všichni vyzvedávali jen nějakou součást sestavy a jen několik z nich, ti co nejvíce mlčeli a pozorně naslouchali a o kterých vím, že patří k těm nejúspěšnějším, hodnotili konkrétní sestavy jako celek a u většiny sestav, pokud tedy vůbec něco hodnotili a o čem hovořili, byla zátěž, kterou mnozí zcela opomíjeli.

Tohle mě zaujalo. Ne nástraha, ne háček, nebo pletenka, ale zátěž pro ně byla důležitá a já dobře vím, o čem tihle lidé mluví a proč.

Lov feederem je položená, nic jiného a od klasiky se liší v podstatě jen způsobem signalizace záběru. Většina koncových sestav je odvozená z kaprařiny a jediný rozdíl je v tom, že se používají jemnější varianty, protože se také loví menší ryby. To ovšem neznamená, že by se feederem nedaly lovit i ty velké. Ti co loví feederem samozřejmě také často diskutují a řeší především nástrahy, krmení a koncové sestavy, ovšem málokdy někdo zabrousí do diskuse o zátěži, respektive o hmotnosti krmítka. Často se řeší velikost, čili obsah krmítka, ale ne zátěž, a pokud ano, pak jen okrajově a povětšinou v tom smyslu, jak docílit toho, aby proud v řece nekoulel krmítko po dně. Jen málokdo si ale uvědomuje to, jak velký vliv má právě hmotnost krmítka na čitelnost záběrů a úspěšné zaseknutí. Že to není jen o jemnosti a správném výběru špičky, ale že je za tím i něco víc.

O této věci už jsem hovořil se svými kamarády, kteří sice chytají na feeder, ale mnohem méně než já, a seznal jsem, že i když jsem si myslel, že po naší předchozí diskusi smysl zátěže pochopili, jejich koncové sestavy a krmítka byly na příštím společném lovu stejné jako dřív a stejně tak jejich stesky a nářky v tom smyslu, že mají nečitelné záběry a že nevědí kdy zaseknout a tak dále. A nejvíce je opět zajímalo, cože budeme míchat za krmení.

Celkem chápu, že krmítka a zátěže jsou nuda. Chladný kov a drát v nikom neprobuzuje takové pocity jako voňavé krmení, ale skutečná pravda o lovu feederem v mnoha případech v tom kyblíku s krmením skutečně není a tkví v mnohem méně zajímavých věcech. Je to jako v životě. Pravda bývá často dobře skrytá a někdo ji neodhalí nikdy, protože se zaobírá věcmi, které jsou sice hezké pro oko či jiné smysly, avšak často jsou jen velmi podružné a spíše méně důležité.

U feederu, stejně jako v kaprařině, je hmotnost krmítka nebo zátěže velmi důležitá pro správnou a čitelnou signalizaci záběrů. Jasně, je důležité ryby přilákat krmením a nabídnout jim lákavou nástrahu, ale k čemu to všechno je, když pak pořádně nevidíte záběr? Věci nelze dělat jen tak napůl. V čem se tedy dělají zásadní chyby? Obvykle v tom, že se rybáři snaží používat spíše lehčí krmítka. Mají proto samozřejmě své důvody. Lehké krmítko tolik nenamáhá prut, je méně hlučné, snadněji se s ním může zasekávat. To všechno je pravda, ale je tu jedna věc, která tyto argumenty docela snadno přebije – pokud je krmítko lehké, a pamatujte, že věci mají ve vodě jen sedminu své váhy a k tomu jim ještě může pomáhat i proud, ryba s ním může při záběru pohnout, v tu chvíli se energie záběru vytrácí, ke špičce se dostane jen její část, a navíc je ryba upozorněná, že něco není v pořádku a podezřelého sousta se rychle zbaví. Zní vám to logicky? Navíc ryby po uchopení sousta ne vždy odplouvají ideálně přímo proti směru vlasce. Většinou plují stranou a automaticky tak musí narazit na odpor krmítka.

Ať už chytáte s průběžkou, nebo páternosterem, vždycky chytáte s napnutým vlascem a pak je jasné, že páternoster se chová jako pevná sestava a průběžka velmi podobně, takže má smysl používat spíše těžší než lehká krmítka. Oproti těžšímu krmítku také lépe dopnete vlasec a těžší krmítko vám také hodně usnadní výběr správné špičky a její správné propnutí. Pokud lovíte dál od břehu s lehkým krmítkem, budete mít potíže se správným napnutím vlasce a než vlasec napnete, můžete i několikrát pohnout krmítkem i nástrahou a pokud máte ještě nasazenu měkkou špičku, o to hůř. Proti těžkému krmítku napnete vlasec snadno a snadno si upravíte i potřebné propnutí špičky, aby byl záběr dobře znát. Když ryba na dně nepohne krmítkem, jde mnohem více energie do špičky a záběry jsou tak zřetelnější. To, že se ryba snadno zbaví háčku při použití lehkého krmítka, si můžete vyzkoušet na vlastní kůži. Připevněte návazec s větším háčkem přímo ke krmítku a háček si dejte na prst. U lehkého krmítka stačí několikrát zatřást a háček se buď uvolní, nebo zůstane na svém místě nehnutě. S těžkým krmítkem už to tak snadné nebude a lehce se může stát, že háček pronikne vaší kůží hlouběji než byste si přáli.

Když se podíváte, jaká krmítka se u nás prodávají, brzy zjistíte, že mají sice rozdílnou velikost zátěže, ale velmi podobnou velikost košíku. Maličká krmítka s větší zátěží hledáme jen těžko a mnohdy by byly zapotřebí, protože ne vždy je třeba krmit moc, ale přesto je nutné chytat ve větší vzdálenosti. A čím větší vzdálenost, tím větší zátěž je třeba použít, nejen proto, abyste daleko nahodili, ale abyste proti zátěži dokázali napnout správně i dlouhý kus vlasce.

Jsou tedy malá a lehká krmítka k ničemu? Ale kdepak! Ani zdaleka ne. Tato krmítka budeme s úspěchem využívat k lovu na krátké vzdálenosti, ale je k tomu zapotřebí několik věcí. Především tedy, jak už jsem řekl, nesmíte s nimi nahazovat daleko. Používat je raději jako průběžné než v sestavě páternoster a hlavně, používat ve spojení s nimi jen ty nejjemnější špičky a vlasec napínat tak, aby byla špička jen mírně předepjatá. Ryba musí nejdříve ohnout co nejvíce špičku než pohne s krmítkem. Pak se vám budou dařit záseky jedna radost!