Maledivy - Za rok a den na stejném místě

20.5.2014 - Zdeněk Edelmann

Kranas obrovský-GT a modroploutvý - úlovky na přívlač

Kdo by mne počátkem února 2014 pozoroval, jak se procházím s rybářským navijákem v ruce po louce nedaleko šumavského Slavkova, asi by došel k přesvědčení, že teď už jsem se opravdu zbláznil. Ve skutečnosti jsem jen potřeboval vymotat 400 m pletené šňůry a na ní navázaných 160 m monofilu a to celé pak v opačném pořadí navinout zpět do multiplikátoru. Používám totiž stejný naviják v létě při rybaření v Norsku (s monofilem uvnitř navijáku a pletenou šňůrou na konci udice) a v zimě při výpravách do tropů (s pletenou šňůrou uvnitř navijáku a monofilem na konci udice). Vymotal jsem tedy celou zásobu pletenky a monofilu mezi břízou na jedné straně louky a dubem na druhé, odřízl monofil z prázdné cívky, přešel na konec pletenky uvázané k bříze, pečlivě navázal pletenku na cívku a pomalu navíjel sestavu zpět do multiplikátoru. Když se přede mnou objevil uzlík spojující pletenku s vlascem, zaváhal jsem. Ten uzel byl starší než rok a měl už za sebou zdolávání jednoho metrákového mečouna. Vzal jsem do ruky nůž, že uzel odříznu a znovu navážu. Jenže začal foukat vítr a mne zábly ruce, které jakoby mi říkaly: „Kašli na to převazování, beztak budete na Maledivách chytat hlavně na přívlač a tenhle naviják na trolling přijde ke slovu jen zřídka. Ten uzel uvidíš zas až při převíjení před výpravou do Norska.“ Byla neděle 2. února a lenost zvítězila, aby mi o pár týdnů později připravila pořádně horké chvilky.

Čtvrtek 27. února, 5.30 ráno

Je ještě tma a na nebi svítí hvězdy, když kapitán Ibrahim startuje lodní motory a pomalu opouštíme jeho domovský přístav. Ve vycházejícím slunci jsme s Jirkou a Jindrou nastražili za lodí pět prutů na trolling s povrchovými nástrahami a rychlostí asi 8 uzlů míříme směr Male. Hladina oceánu je klidná a teprve, když po sedmé zcela opouštíme atol, pohupují s lodí táhlé, asi 2-3 metry vysoké oceánské vlny.
První dvě hodiny plavby se nic neděje a na hladině nejsou vidět žádná hejna ryb, ani když přejíždíme přes vrcholky podmořských hor, které vystupují z hloubky více než 1000 m do necelých 500 m. Po týdnu intenzivní přívlače-poppingu a každodenního zdolávání bojovných ryb jsme všichni pořádně unavení a většina posádky spí.

8.30 ráno

Teprve, když jsme pár set metrů od ostrůvku, který leží asi v polovině naší dnešní trasy, přichází první záběr. Na malou povrchovou nástrahu-chobotnici nastraženou na Mílově prutu zaútočilo dorado – koryféna (zlak nachový) délky 103 cm. Které je po pár minutách zdolávání mezi námi (a po obědě dokonce přímo v nás – bylo výborné). Pak přichází záběr znovu na Mílův prut a zase dorado, ale tentokrát jen malé – 60 cm, které se po vytažení na palubu osvobozuje z háčku a několika veselými skoky míří z paluby zpět do oceánu.
Neuplyne ani 15 minut a ryby tentokrát atakují Michalův a Jindrův prut. Z Michalovy udice se ryba ve vteřině osvobozuje, ale Jindrův úlovek putuje na palubu – je to pelamida-wahoo délky 104 cm (bude k večeři).

10.20 ráno

Jak opouštíme okolí ostrůvku a hloubka klesá z 500 m znovu na 1 km, záběry přestávají a jeden po druhém začínáme opět klimbat nebo si číst. Náhle přichází útok na můj prut a v zápětí startuje nad hladinu mohutné tělo mečouna. Ryba vyskakuje opakovaně nad hladinu, z kvílícího navijáku mizí během pár sekund 160 m vlasce a objevuje se podkladová šňůra. Uzlík je venku...
Když jsem před rokem na téměř stejném místě zdolal metrákového mečouna, prohlásil jsem před několika svědky, že už žádného dalšího mečouna ulovit nechci. Ani pohled na nádhernou rybu tančící ve výskocích nad hladinou na mém pocitu nic nezměnil. Jirku, který stál v okamžiku záběru jen dva kroky od prutu, stačilo jen mírně postrčit, aby se prutu a rozběsněné ryby ujal.
Podpořen notnou dávkou adrenalinu, s koncem prutu zaraženým v podbříšku se náš borec srdnatě postavil explozi energie, kterou mečoun předvádí. Na první pohled je nám všem jasné, že alespoň co se hmotnosti týče, patří mečoun o několik váhových kategorií výše.

10 hodin a 25 minut

Mečoun divoce přejíždí za lodí a po pár minutách vyráží vpřed, aby se náhle objevil asi 50 metrů od pravoboku, zatímco šňůra prověšená v oblouku stále směřuje za loď. Začíná další série výskoků, mečoun se vztekle snaží zbavit fialové chobotnice a obtížných háčků. Jirka nejvyšší možnou rychlostí navíjí desítky metrů šňůry, kapitán obratně manévruje s lodí tak, aby ryba zůstala za zádí. Podařilo se. Začínají dlouhé minuty přetahování mezi Jirkou a mečounem – „zvíře proti zvířeti“.
Půl hodiny od záseku se Jirkovi daří získat do navijáku zpět uzlík, který spojuje šňůru s vlascem. Spadl mi první kámen ze srdce. Zbývá už navinout „jen“ 160 metrů monofilu.

10 hodin a 55 minut

Uklízíme z lodní zádě vše nepotřebné, aby bylo možné rybu vytáhnout na palubu, Násir připravuje smyčku i gaf a vše nasvědčuje tomu, že za dalších pár minut bude dobojováno. Pak se ale v 11.30 něco stalo - ve vteřině se chování mečouna změnilo a z přetahované ve stylu „pár metrů tam a zase zpět“ je náhle nezadržitelný výpad na hloubku. Ryba míří přímo pod loď směrem ke dnu. Opět se objevuje uzlík spojující monofil se šňůrou a pak další uzlík, který spojuje šňůru se starší šňůrou a zásoba 500 m šňůry se stále tenčí. Z legrace se ptám kapitána, jaká je pod námi hloubka. „600 metrů“, zní lakonická odpověď. „Hmm, tak to se mečem do dna zapíchnout nemůže“, napadlo mne, ale důvod k veselí zde není. Když v navijáku zbývá posledních pár desítek metrů šňůry, přibíhá jeden z lodníků a váže na prut prázdný kanystr od oleje – bójku. Přivazujeme prut pro jistotu ještě na další udici a pak zahazujeme celou sestavu – prut Shimano Speed Master Multiboat 30 Lbs s navijákem Shimano Tiagra 16 do vln Indického oceánu.

11 hodin a 40 minut

Barel pluje po hladině pár metrů od lodě a druhou udicí jej jistíme. Čas běží a Jirka začíná jevit známky úžehu. Protože se v danou chvíli nejedná o opravdové zdolávání, ale spíše o „hlídání prutu“ plovoucího na bójce, daří se nám Jirku přemluvit, aby šel na chvíli do stínu a nechal se vystřídat – nejprve se prutu ujímá Michal, pak Jindra, Richard, znovu Jirka...
Míla, který celou dobu točil souboj s mečounem na kameru, prohlásil, že ryby tohoto kalibru nejsou nic pro ctihodného kmeta, polknul několik prášků proti smrti a šel si změřit hladinu cukru v krvi.

Po dvaceti minutách se zdá, že ryba polevuje a tak putují barel i vykoupaný prut zpět na palubu. Ještě, že jsem na té šumavské louce před pár týdny vymotanou šňůru k cívce pořádně přivázal. Zdá se, že uzel, kterým je šňůra uchycená k cívce, drží. Ale jak se tak s rybou přetahujeme, uzel a šňůra se v jednom místě zas a znovu ohýbají přes hranu cívky. Úkolem příštích několika desítek minut bude navinout na cívku navijáku alespoň pár otoček šňůry, aby na uzlík nebyl vyvíjen takový tah.

12 hodin 25 minut

Uběhly dvě hodiny od záběru, když ryba opět zesiluje tah a nám nezbývá než prut znovu odhodit s přivázaným barelem zpět do vln. To už se z lodní kuchyně line vůně smažené ryby se zeleninou a po chvíli nám kuchař s úsměvem servíruje oběd – před pár hodinami ulovené dorado, hromadu rýže, dušenou zeleninu, ananas. Střídáme se u jídla i v hlídání prutu a za asistence posádky ho i s barelem po půl hodině dostáváme znovu na palubu.

Když se prutu ujímá Richard – statný to jihočeský synek z Bechyně, daří se mu navinout na cívku několik metrů šňůry. Propadáme optimismu. Bohužel předčasnému – uběhne jen pár minut, ryba podniká další výpad a prut jsme nuceni opět vrhnout do vln oceánu! Když ho za dalších dvacet minut dostáváme zpět na palubu, je cívka opět prázdná!

13 hodin 30 minut

Od záseku uběhly více než tři hodiny. Propadáme pro změnu depresi. Co když je někde v hlubinách pod námi podmořský kabel nebo staré lano, utržená síť...? Napadá nás leccos. Studiem pohybu lodě na GPS-navigaci zjišťujeme, že jsme od místa záseku už více než 4 km a za poslední hodinu jsme urazili téměř kilometr. Nepohybujeme se v kruhu, ale pomalu vpřed. Ale co když se zdolávaná ryba zamotala do chuchvalce chaluh nebo starých sítí unášených mořským proudem, co když...?
Dávám kapitánovi povel, aby jel pomalu stále vpřed jedním směrem. Buď šňůra vydrží nebo praskne. Metr po metru se loď posouvá, cívka navijáku je prázdná, ale podle úhlu šňůry je zřejmé, že mečoun už není kolmo pod námi, ale kdesi za lodí. Prutu se opět ujímá silný Richard a když kapitán provede rychlou obrátku a vyrazí proti směru odvinuté šňůry, daří se mu navinout nejméně 50 m! Pak se šňůra dostává opět kolmo pod nás a znovu začíná boj o každý centimetr. Dotahuji brzdu na doraz. Jirka, Michal, Jindra a Richard se jeden po druhém střídají a dostávají do navijáku metr za metrem další kusy šňůry. Někdy se rybě podaří 1-2 metry vytáhnout, jindy vítězíme my. Časové intervaly střídání se stále zkracují. Obvykle vydrží každý z rybářů navíjet jen 2-3 minuty a pak se nechá vystřídat. V navinutých metrech to představuje 0-5 metrů na jednoho.

15.00 hodin odpoledne

Je 15.00, čtyři a půl hodiny od záseku, když se opět objevuje uzlík spojující šňůru s monofilem. Centimetr po centimetru se uzlík blíží ke špičce prutu, pak putuje mezi očky k navijáku, a když už se zdá, že zmizí mezi náviny na multiplikátoru, mečoun začíná opět táhnout a uzlík znovu mizí v hlubině! Ryba jakoby tušila, že tenhle uzlík je velkou slabinou celé udice a vydala snad poslední své síly k téměř třicet metrů dlouhému výpadu. Prosím svatého Petra i Neptuna, aby to ten uzlík vydržel. Další střídání – Jirka, pak Michal, Richard, Jindra, Jirka... Trvá nekonečných deset minut, než se daří uzlík dostat do navijáku. Konečně! Všichni jsme si oddechli. Zvláště mně spadl obrovský balvan ze srdce a přestal jsem si před očima promítat tu chvilku na šumavské louce, kdy se mi zmrzlými prsty nechtělo převazovat ten zatracený uzel.
Ale zatím ještě není dobojováno. Zbývá stále 160 metrů monofilu. Metr po metru se vlasec vrací do navijáku a jeden po druhém se všichni střídají u prutu, aby si odtrpěli svých pár minut dřiny.

15 hodin 45 minut

Když zbývá posledních padesát metrů, ocitá se u prutu opět Jirka. Košili propocenou, tvář spálenou sluníčkem, protože si zapomněl vzít čepici, jako ostatně všichni z nás. A najednou jde vše snadno – Jirka pumpuje do navijáku metry vlasce, jako-by nebyl unaven a najednou se pár desítek metrů za lodí vyhoupne na hladinu tělo mrtvého mečouna. Míří ocasní ploutví k nám. Zvláštní. Brzy je však jasné proč – ryba má sice v tlamě oba jednoháčky, na kterých bylo našité filátko z pelamidy, ale návazec má omotaný okolo ocasní ploutve. Tak proto ten urputný tah, který před pár minutami záhadně polevil! Za hromadného jásotu vyvleče posádka mečouna na palubu.

Je 15.50, tedy 5 hodin a 25 minut od záseku. Většině z nás se klepou ruce a některým i podlamují nohy. Lijeme do sebe litry vody, syčí otevírané plechovky piva a koly. Vyrážíme k místu, kde jsme plánovali nocleh – chceme stihnout rybu vyfotografovat a do západu slunce zbývají necelé dvě hodiny.
Zcela mechanicky znovu nastražujeme pruty a v duchu doufáme, že už žádná velká ryba nezabere. Když na Jindrův prut útočí velký plachetník, který se po pár vteřinách ve výskoku vypíná, není to snad líto ani Jindrovi.

18 hodin 30 minut

Slunce právě zapadá, když uloveného mečouna fotografujeme na malé písčině. Několikrát přeměřená délka uloveného marlina - mečouna modrého neboli indopacifického byla 278 cm (měřeno od špičky meče ke špičce ocasní ploutve, resp. 220 cm (měřeno od špičky spodní čelisti do vidlice ocasní ploutve), obvod těla přes "prsa" 112 cm a obvod těla u řitní ploutve 100 cm. Podle tabulek přepočtu rozměrů na hmotnost vážil ulovený mečoun 105-115 kg.
Ryba zabrala na povrchovou nástrahu - fialovobílý střapec s našitým filátkem z pelamidy, zdolána na vlasec o průměru 0,5 mm, prut Shimano Multiboat STC 30 liber a naviják Shimano Tiagra 16. Jinými slovy: tento mečoun byl uloven na stejný prut, stejný naviják a stejnou nástrahu jako mečoun, kterého jsem o rok a den dříve ulovil na téměř stejném místě a který byl jen o centimetr kratší!

U večerního lovu ryb na maso jeden po druhém usínáme a Mílu nevzbudí, ani když mu nahozený prut vytáhneme z ruky a žertem „rozezníme“ u jeho ucha brzdu navijáku.
Je 22 hodin a 25 minut, dvanáct hodin od záběru mečouna, když se na vlnách zátoky pohupuje loď, na které všichni spí.

Text: Zdeněk Edelmann
foto: www.rybolov.com