Makrela v našich vodách

31.1.2014 - Milan Tychler

Makrely se sice v našich vodách neprohání, ale zná je každý. Pokud po někom chcete, aby vám vyjmenoval alespoň nějaké mořské ryby, určitě si vzpomene alespoň na sardinku a makrelu.

Makrela je skvělá ryba a silný protivník, protože i když se jedná spíše o menší rybu, je hodně bojovná. Žije v hejnech čítajících mnoho kusů, a když se mezi ně dostanete se svou nástrahou, tak se prostě nezastavíte. Chytáte jeden kus za druhým a pořád to nemá konce. Pak najednou jak to začalo, tak to také skončí a není po nich ani památky. Jenže to za nimi musíte na moře. K nám se makrely dostanou už jen jako chlazená, nebo spíše mrazená potravina a k její cti je nutné říci, že velmi chutná. Makrela se dá připravit na mnoho způsobů, ale nejznámější a oblíbená pochoutka v našich končinách je makrela na grilu a také makrela uzená.

Maso makrely je tučné a chuťově dosti výrazné. Obsahuje asi 3% tuku, ale pokud ji ulovíte pěkně vykrmenou na podzim, může to být až 30%. Pozitivní je ale to, že maso makrel je bohaté na omega 3 mastné kyseliny. Ty podporují oběhový systém, činnost srdce a mnoha experty na zdravou výživu jsou hodnoceny pozitivně. Další pozitivní věcí je to, že z makrel se velmi snadno odstraní kosti, takže se snadno konzumují.

Kdysi jsem připravoval filety na gril, a abych jim dal i jakousi estetickou hodnotu, poupravil jsem jejich tvar. Zůstalo mi tak několik drobných odřezků. Myslel jsem, že z nich připravím nějakou zajímavou chuťovku, ale pak jsem si vybavil malý článek z anglického časopisu o tom, jak se makrely a kusy masa z makrel používají pro svůj výrazný pach jako nástraha na štiky. Tak mě napadlo, zda bych mohl tohle rybí maso využít i k lovu jiných ryb než jsou štiky. Rád lovím na kousky rybího masa candáty a tlouště. Možná by stálo za to zkusit to i s kousky makrel.

Uložím tedy odřezky do dobře těsnící plastové krabičky a zpět do lednice. Zítra přijde jejich den. Dnes se budu věnovat kulinářské přípravě makrel a navečer si na nich doufám všichni hezky pochutnáme. Večerní grilování nám ale trošku zkazil deštík, takže jsme ho ukončili o něco dříve. To mi však příliš nevadilo. Alespoň jsem se dostal dříve do postele a ranní vstávání nebylo tak bolestné.

Ráno není po letním deštíku ani památky a sluníčko se dere rychle nad obzor. Spěchám k řece a cestou řeším dilema s výběrem místa. Probírám různé možnosti a mám několik tipů. Nakonec ale sázím na jistotu a odbočuji k jezu. Myslím, že tady nemohu zůstat bez záběru. Jsou tu parmy, tloušti, sem tam se najde i nějaký ten menší candát. Hlavně ale spoléhám na tlouště. Ti jsou zde po rybkách vždycky hodně lační a já jsem zvědav, jestli je bude zajímat i maso z makrel. Tohle „mořské“ maso je jiné než maso z plotiček a perlínů. Je mnohem aromatičtější a tučnější, takže doufám, že čichové buňky ryb dlících pod jezem velmi rychle odhalí tuhle lahůdku, pošlou informaci do mozku a ten rázně vydá pokyn tělu, aby ji vyhledalo a pozřelo. Tohle by bylo ideální, ale bude to skutečně tak? Naše sladkovodní ryby se s těmi mořskými nepotkávají, nemohou se znát, avšak pach potravy nemusí nutně pocházet ze známých a domácích zdrojů aby byl akceptován. Jistě každý zná z vlastní zkušenosti.

Abych co nejvíce zvýšil své šance, volím tuhle taktiku – jeden prut, feeder, nahodím směrem po proudu, aby mi příliš nezavázel, a s druhým proutkem budu lovit se splávkem. Tak budu moci velmi efektivně prochytat skutečně všechny kouty pod jezem. Prosmejčím pomocí splávku každý proud a každou tišinu. Zkusím to v hloubce i na mělčině. Nástrahu budu nabízet ve sloupci, nade dnem a občas ji nechám i vláčet po dně. Není možné, aby se o takovou dobrotu alespoň nějaká ryba nezajímala. Ovšem rybí chutě jsou často nevyzpytatelné. To jsme si prožili všichni. Druhá nástraha zatím bude čekat v hlubokém proudu na větší rybu, která by se tam mohla objevit.

Obě nástrahy nastražím na obyčejný větší jednoháček. Feederová sestava je jednoduchý páternoster s návazcem dlouhým 55 cm. Boční přívěs, na kterém je připevněná zátěž, je poměrně dlouhý - 20 cm. Je to proto, aby se mohla nástraha vlivem proudu snadněji zvedat ze dna, případně maličko pohybovat do stran. Snáze tak může upoutat rybu.

Tak, jedna nástraha už sedí klidně na dně a splávek už se také houpá na hladině. Ostřížím zrakem kontroluji jeho dráhu, ale v merku mám stále i špičku druhého prutu. Záběr po prvním proplavání příbřežní zóny jsem nedostal. Splávek sice jednou škobrtnul, ale to bylo zřejmě tím, jak nástraha škrtla o dno. Jak jsem se zabral do nahazování a vedení splávku, přestal jsem vnímat špičku druhého prutu. Když splávek překonal na jedné své pouti vířící tůň a rozběhl se po klidné hladině, šel z ničeho nic bleskově ke dnu. Docela jsem se lekl. Rychle ale seknu a ryba visí.

Překvapením je bolen

Počítám s tlouštěm, ale třeba bude překvapení. Není, je to skutečně tloušť. Ale tloušť velmi pěkný a mám z něj radost. Kousek makrely stále visí na háčku. Je to odolná nástraha. Kůže je pevná a tučné maso se ani zdaleka tak rychle nevylouhuje jako maso ze sladkovodních rybek. Tlouště pustím a než stačím znovu nahodit, přichází rána do feederového prutu. Skutečně je to pecka a tak tak chytám prut. Ryba letí po vodě jako střela. Hádám parmu, ale tentokrát se zjevně mýlím. Do nástrahy praštil bolen tak okolo padesáti centimetrů, nebo lehce přes a teď vyvádí jako divý. Brzy však umdlévá a jde do podběráku.

Zase nahazuji oba pruty a říkám si, že účinnost makrely je potvrzena. Jako důkaz této myšlenky dostávám na háček ještě jednoho tlouště, kousek po proudu pěkného okouna a menší parmu. Nezdá se to jako hodně ryb, ale já se v tomto vedru divím, že vůbec nějaký záběr přišel. Nicméně účinnost drobných filet z makrel jsem si toho roku potvrdil ještě několikrát a to i v hodně studené vodě. Jejich tučná bříška lákají i krásné okouny i tlouště a z tohoto důvodu jsou makrely na našem jídelníčku častěji.