Malé řeky - díl 2.

11.2.2014 - Miras

Každá řeka i říčka je jiná, žije svým vlastním životem a má svůj vlastní řád. Rozdíl mezi úspěšným a neúspěšným rybářem bývá především v tom, jak se naučí chápat zákonitosti řeky a respektovat její pravidla. Nemá smysl doufat, že „to“ přijde samo, ale je třeba jednat a pro úspěch v podobě úlovku něco udělat. Zkrátka pořádně se zamyslet, vyrazit k vodě a vydržet!

Vhodná doba

Dá se říct, že neexistuje vyloženě nevhodné období, vyjma povodní a jarního tání, kdy je voda prakticky bez kyslíku. Přesto existují období, kdy je velice obtížné docílit záběru –na jedné řece například vždycky koncem června putují vodou milióny larev nějakého hmyzu (snad chrostík?) a ryby v tuto dobu jednoznačně preferují tuto přirozenou potravu. To už je však místní specifikum a každý si podobná hluchá období musí na svém revíru vypozorovat sám.

Volba místa

Stejně jako na rybníku či velké řece, i tady bude platit, že oblíbená místa výskytu kaprů se budou měnit v závislosti na roční době (resp. teplotě vody).

Zima

Je třeba vycházet z faktu, že metabolismus ryb je zpomalený a ryby neplýtvají zbytečně svou energií v boji s proudem. Ryba v tuto dobu není příliš aktivní, proto musí být aktivní především rybář a snažit se rybu najít. Více než kdykoliv jindy platí pořekadlo „změna místa, ryba jistá“. Úspěšná místa mohou být:
- hluboké vymleté jámy
- nadjezí
- hlubší tišiny za potopenými překážkami
- přítoky teplejší vody (výtok z elektrárny či čističky)
- slepá ramena a menší přítoky – zimní povodeň sem často vytlačí nejen přebytečnou vodu, ale spolu s ní i ryby a to je pak to správné místo, kam jít v zimě zkusit štěstí

Jaro, léto, podzim

Dá se říct, že vhodná místa budou dost podobná po všechna tři zmíněná roční období, vyjma letních veder, kdy voda postrádá kyslík a ryby cíleně vyhledávají místa pod jezy, kde se voda okysličuje. Když se vám podaří najít místa, kde se koncentruje potrava, máte napůl vyhráno. A kde to je?
- vracáky
- rozhraní proudů a tišin
- místa za překážkami či přímo v překážkách (není tu jen potrava, ryby se zde také cítí v bezpečí)
- tišiny za mostními pilíři
- podemleté břehy
- převislé stromy nebo bujná pobřežní vegetace v bezprostřední blízkosti břehu
- soutoky s menšími toky

Mějte na paměti, že místa, která vypadají slibně ze břehu, mohou být k chytání zcela nevhodná, proto si dno pořádně prozkoumejte před tím, než začnete svému místu věnovat čas a energii. Základní obrázek si lze udělat protahováním místa olovem a použitím markeru. Podrobný obrázek získáte buď pomocí lodě (a echolotu, olovnice či bidla), nebo tak, že si v létě prostě do vody vlezete a dno si buď ošlapete, nebo oťukáte bidlem. Všichni asi znáte zklamání a bezmoc, když přijdete k vodě a vaše oblíbené místo je obsazené. Proto se snažte najít si takové místo, kde o vás nikdo neví nebo je tam komplikovaný přístup, který většinu „parazitů“ odradí.

Strategie krmení

Na řece platí více než kdekoliv jinde heslo mých německých kamarádů „eat or die“, čili „žer, nebo zemři“. Zní to drsně, ale má to svou logiku – řeka je živá a potravní konkurence je vysoká. Pokud ryba nesežere nabízené sousto teď, druhou šanci už nedostane, protože ho sežere jiná ryba. Tak to prostě funguje.

Narozdíl od velké řeky však jeden zásadní rozdíl existuje, a tím je množství krmení. Na malé řece si zpravidla vystačíte s relativně malým množstvím.

Pravidelnost – Malé dávky krmení (20–50 kuliček) v denním či dvoudenním intervalu přináší větší efekt než hromada krmení jednou za čas.

Metoda „jednu sem, druhou tam“ – Nemá smysl naházet kuličky jen do prostoru, kde hodláte lovit, lepší je rozkmit plošně a tím přinutit rybu neustále hledat další krmení. Hodíte zkrátka jednu kuličku sem a druhou tam. Více krmení naráz pak rozházíte přímo v lovišti.

Malý průměr boilie – Nejraději chytám na kuličky o průměru 12–16 mm, protože se na ně dají ulovit i jiné ryby než kapři, a to mám rád.

Dokrmování – Po každém záběru preventivně dohazuji asi deset kuliček, protože nevím, zda kulička, na kterou ryba zabrala, byla poslední, nebo jich tam ještě pár zbylo. Jistota je jistota.

Pelety, partikl – Obojí používám na „rozjetí“ místa. Do proudné vody se hodí návnady plochého tvaru (partikl – lupina, šnečkové (elipse) pelety) a nebo větší a těžší návnady (pelety halibut či redfish, kukuřice, tygří ořech). Při cíleném lovu kapra je krmení partiklem či peletami spíš na závadu, protože do loviště se natáhnou ryby všech druhů i velikostí. To mě však vůbec netrápí, já mám rád druhovou pestrost.

Umístění nástrahy

Předpokládejme, že jsme ve správnou dobu na správném místě a ryba o nás neví. Zbývá už jen dostat montáž s háčkem do vody. Banální záležitost? Možná…

Lov u protilehlého břehu

Máme dvě možnosti, jak dostat svou montáž na druhou stranu:

Nához – Zdá se to být lehlé, ale není. Občas je třeba nahodit blízko potopených kmenů nebo pod převislé větve stromů, a to velice, ale velice přesně. A právě v této situaci klasický nához přes hlavu úspěch neslaví. Doba letu je příliš krátká na to, aby se dalo místo dopadu jakkoliv korigovat. Nához spodem lze v letu lépe kontrolovat a případně jej včas zastavit a zkusit to znovu. Je to jako se vším – chce to cvik a za chvíli to jde. Riziko vyplašení ryby je minimální, protože jsme od ní dost daleko. Proud je zpravidla nejsilnější uprostřed řeky, proto je vhodné dostat vlasec co možná nejvíce mimo jeho vliv. Proto raději špičky prutu k nebi nebo, umožňuje-li to struktura dna, použijte zadní olova.

Zavezení, zaplavání – Místo bude na nějakou dobu vyplašené, ale montáž bude přesně tam, kde ji chcete mít. Chcete-li chytat pod převislými větvemi stromů, je vhodné chytat přes kolíček – vlasec vede nad hladinou od prutu až ke kolíčku, který je uchycený na větvi, a dál pokračuje od kolíčku na dno. Při záběru se vlasec sám vycvakne z kolíčku a je to! Výhodou je přesné umístění montáže a prakticky nulový vliv proudu na napnutý vlasec. Nevýhodu to patrně nemá žádnou, spíš jen riziko, že zapřáhnete vodáka nebo letící kachnu. Tak se to povedlo mně. Osobně preferuji nahazování.

Lov uprostřed řeky (nadjezí, hluboké, táhlé úseky)

Tak tohle je doslova brnkačka. Jednoduše montáž pošlete na požadované místo a je to! Metřík sem, metřík tam nehraje vůbec žádnou roli. Tato místa však bývají hodně obsazená, protože skýtají snadný přístup k vodě nebo pohodlný rybolov. To jsou důvody, proč se těmto místům vyhýbám.

Lov u bližšího břehu

To je můj oblíbený způsob lovu. Prakticky jedinou nevýhodou je vyplašení lovného místa po každém záběru.

Lov těsně u břehu – Je třeba chovat se maximálně nenápadně. Je dobré mít vidličky zapíchnuté dál od břehu tak, aby špičky prutu nezasahovaly nad hladinu a nepůsobily rušivě. Když už nahazuji, pak maximálně deset metrů od břehu, často ale montáž jen pokládám. Záběr na tak krátkou vzdálenost je velice razantní a boj velice prudký, i když poměrně krátký. Kdo to nikdy nezažil, nepochopí!

Lov pod keři či převislými větvemi níže po proudu – Montáž lze dopravit na místo dvěma způsoby (pominu-li loď či zaplavání, což se mi v dané situaci jeví jako nesmysl):

Položení montáže na místo a odnesení prutu do vidliček.

Nához – Ovšem tak trochu jinak. Mým cílem je dostat montáž pod keř, ze kterého padají do vody různé „brebery“, na kterých si ryby pochutnávají. Přímo nahodit se tam nedá a zanést montáž také ne. Jak to ale pod keř dostat? Řešení je jednoduché – využít síly proudu. Stačí jako zátěž použít kulaté nebo válcovité průběžné olovo a nahodit na úroveň keře do proudu. Síla proudu za pár minut olovo i s montáží odvalí přímo pod keř. Podmínkou je, aby tam nikde nebyly vázky.

Montáže

Není nutné tvořit jakékoliv zvláštní vychytávky, použití naprosto jednoduchých montáží je zcela namístě. Život v řece je v neustálém pohybu a ryba nemá čas na to, aby zkoumala vaše montáže. Zaváhá-li, nežere.

Epilog

Na své oblíbené řece chytám už téměř třicet let a pořád se tam rád vracím. Ta zvláštní náklonnost je zakořeněná hluboko v mém nitru. Doufám, že regulace toku a „citlivé úpravy“ (doufám, že ta ironie je tu cítit) správce povodí nezničí ten kus nádherné země, který mám ve své paměti. Doufám, že budu moct svým dětem jednou ukázat, u kterého stromu jsem vytáhl krásného kapra, za kterým keřem mi utekla velká parma a pod kterým jezem bydlí místní vodník. Chci jim jednou vyprávět podobné příběhy, jaké jsem slýchával od svého dědy ve svých rybářských začátcích. Doufám a věřím…!

S pozdravem „Co sežereš, nechytíš“

Miras „Kapří Pohoda“