Parmový double

- Milan Tychler

Den u vody jako mnoho jiných – ryby neberou. Několik skutečně horkých dnů, na které se v nekonečně dlouho trvající zimě těšíme, provedlo s rybami něco, co si žádný rybář nepřeje – přestaly úplně žrát. U rybníků a ostatních stojatých vod je navíc plno rekreantů chtivých koupání a na ryby by tam šel jenom blázen. Ještě tak hodně brzy z rána by se to dalo. Chytil jsem ryby i mezi koupajícími se, ale ryby teď prostě neberou. Sem tam má někdo záběr od menšího kapříka a to je všechno. O větší rybu člověk prostě nezavadí. Až dosud brali kapři naprosto skvěle téměř po celý den. Teď se jen povalují pod hladinou a vyhýbají se i kostkám chleba, na které se je snažíme zlákat. Pro rybáře je to peklo, když ryby vidí a nemůže na ně. Je nejvyšší čas „změnit lokál“.


Něco tam je

Ponechávám jezero svému osudu a stěhuji se na řeku. Tam, v proudech, snad budu mít víc štěstí a přijde i nějaká lepší ryba. Nad jezem potkávám pár známých a od všech slyším tu stejnou písničku. Kapři jdou brzy ráno a v noci. To se dalo čekat. V létě tak reaguje většina ryb. Krmí se v době, kdy slunce nepálí a ve vodě je víc kyslíku. Ale pod jezem bude kyslíku dost a může to být všechno jinak. Kupodivu tam nikdo není. Ale tomu se nedivím. Většina těch, co chodí na řeku, pase po kaprech a ti se pod jezem moc nechytají. Nikdo se ani nechce potýkat se silným proudem. Nad jezem se v tomto ohledu chytá mnohem pohodlněji. Já jsem ale víc než ochotný vyměnit pohodlí za to, že si alespoň trochu zachytám.


Místo klasické zarážky použijeme kovový oválek


Budeme potřebovat obyčejnou jehlu a tenkou pletenku


Na jehlu navlékneme červy


Stáhneme je na pletenku


Pomocí obyčejného uzlu stáhneme a vytvoříme balíček


Pak připevníme uzlem do očka

Nepotřebuji chytat zrovna kapry. Vezmu velmi rád za vděk pěkným tlouštěm, velkým cejnem, parmou, čímkoli… Jen nechci sedět půl dne bez záběru na pekoucím slunci, a proto udělám všechno, co jen budu moct, abych si půl dne volna, které mám, co nejlépe užil.

Pod jezem je příkrý břeh. Ještě než sejdu dolů, rozhlédnu se pořádně okolo sebe. Nejvíc ze všeho mě samozřejmě zajímá vodní hladina. Zaměřím svou pozornost do hladkého proudu, kde se před chvílí zavlnila hladina. Není tam hluboko, asi tak tři čtvrtě metru a dno pokrývá hrubý štěrk. Voda není úplně průzračná, ale to nemohu v nížinné řece v létě ani očekávat. Je v ní spousta mikroorganizmů a drobného života, který způsobuje přirozený zákal vody. Dno se jen matně rýsuje. Najednou se přesně v místech, kam se dívám, otočila ryba. Udělala takový ten delfíní hřbet a zase zmizela u dna. Pořádná parma. Bylo to jako sen a já už nemám nač čekat, protože je rozhodnuto. Na pořadu dnešního dne pro mne budou parmy. Samy si o to řekly.

Jenže vidět nějakou rybu je jedna věc a ulovit ji je věc druhá. Ryba není slepice na dvorku. Nedá se zahnat do kouta a prostě chytit. Je volná. Může si plavat, jak chce a kam chce. Může žrát, ale taky nemusí. Není moc možností, jak ji dostat, a nějakou jistotu byste měli jen v případě, že byste měli právě v rukou funkční granát. Já granát nemám. Mám prut, naviják, masné červy, kukuřici a s tím si bud muset vystačit. Červů mám ale málo. V tom horku se rychle kuklí a za chvíli nebudu mít nic.

Parmy jsem na tomto místě lovil mnohokrát a mám pro ně připravenou pochoutku, kterou tady mají skutečně rády. Je to červená kukuřice s příchutí tuňáka. Zkoušel jsem je chytat i na normální, na žlutou, nějaké ryby se zlákat daly, ale červená byla vždycky úspěšnější. Uvidíme, jak to bude dnes. Připravím trochu směsi do krmítka. Ne mnoho, to není třeba. Vím přesně, kde ryby jsou, a krmit velkým množstvím směsi je naprosto zbytečné. Jen bych ryby znervózňoval a plašil. Použiju krmítko pouze s malým košíkem, které naplním směsí drcených a malých pelet s trochou červů, a přidám k tomu hlínu. Chci ryby jen upozornit na potravu, a ne je krmit. Žrát budou hlavně to, co jim nabídnu na háčku, a to je aromatizovaná kukuřice. Takový je tedy plán.

Nahodím a zřetelně cítím, jak krmítko klepne o tvrdé dno. Napnu vlasec a čekám. Druhý prut mě ani nenapadne vybalit. Očekávám brzký záběr a druhý prut by mi jen překážel. Čekám, čekám, čekám… Ryby si nějak dávají načas. Během tři čtvrtě hodiny se dočkám tří nanicovatých záběrů.

Dva se v podstatě nedaly zaseknout, bylo to jen takové rychlé škubnutí. Třetí ryba sice na háčku zůstala, ale pouze několik vteřin. Pak z háčku spadla. Během této doby jsem měl dost času na to, abych vymyslel nějakou změnu. Nechce se mi ale všechno kompletně předělávat. Pak mě napadá jedna věc, kterou jsem kdysi viděl v nějakém anglickém časopise. A protože jsem teď k fixování kukuřice mimo háček použil místo klasické zarážky kovový oválek, mohu se hned pustit do kompletace nástrahy, která se mi skutečně líbí. K nastražení kukuřice používám většinou takzvanou nekonečnou zarážku, ale ty už mi došly a zapomněl jsem si vzít jiné. Využil jsem tedy starší způsob, který je podobný. Na konec přívěsu prostě přivážu malý kovový oválek. Kukuřici nebo jinou nástrahu propíchnu jehlou, tou pak zachytím oválek a kukuřici přes něj na přívěs stáhnu. Oválek potom posunu v uzlíku tak, aby byl napříč, takže nástraha nemůže sklouznout. Je to jednoduché a já teď oválek využiju ještě dál.


Takto je to hotové

Vezmu obyčejnou jehlu s ouškem a navléknu do ní kousek tenké pletené šňůry. Na šňůru pak přidám asi deset masných červů. Potom vezmu oba volné konce šňůrky a udělám jednoduchý uzel, který pojistím ještě jedním. Z masných červů se tak vytvoří pěkný, úhledný chomáč, který opět jednoduchým způsobem přivážu k oválku na vlasovém přívěsu, který jistí zrnko kukuřice. Vznikne tak velmi zajímavá kombinovaná nástraha – kukuřice s chomáčem masných červů. Kdysi jsem sledoval na mělčině, jak se tahle nástraha chová, a viděl jsem pozoruhodnou věc. Červíci jsou schopní na dně se zrnkem kukuřice pohybovat, což se ukázalo být pro ryby velmi lákavé. Současně se ale ukázalo, že tato nástraha se nedá používat tam, kde je mnoho drobných ryb, které za ni stále tahají.


Pak už jen zbývá chytat a pouštět ryby…

Tady ale tento problém nehrozí. V tomto proudu jsou téměř výhradně parmy a ty se s větším soustem, které je skutečně zajímá, nijak nepárají. A skutečně, na tuhle kombinovanou nástrahu mám záběr do deseti minut. Žádné poklepávání nebo poškubávání. Špička se prostě rychle ohne a vzápětí se ohýbá celý prut. Stačí ho jen vzít do ruky. Není to ale parma, ale docela hezký tloušť. Parma je na pořadu dne až jako druhá a po ní ještě další tři. Všechny okolo šedesáti centimetrů a pak konec. Jsem spokojený, protože na jedno krátké dopoledne to docela ušlo. Možná to bylo nástrahou, možná ne. Fakt je ale ten, že jsem ryby chytil a nebylo to poprvé, co mi tahle změna přinesla ryby v době, kdy to opravdu nešlo. Dá to práci, přiznávám, ale není to nijak složité ani pracné, a hlavně – přináší to výsledky v době, kdy ostatní odchází od vody naprázdno.

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (18 reakcí)

Přečteno: 11 086x
Průměrná známka: 1.16