Učenlivost kaprů

2.11.2013 - fotojakes

Před nedávnem mi Martin poslal odkaz na zajímavou studii, která se zabývala chováním a učenlivostí kaprů při lovu ryb udicí a jejich chováním při hledání potravy. Protože se jedná o často probírané téma, nechali jsme tuto studii, přesněji její závěr, přeložit. Sám jsem o učenlivosti ryb, a kaprů především, přesvědčený. Ryby jsou v revírech pod větším či menším, ale určitě neustálým rybářským tlakem a vzhledem k tomu, že část rybářů své úlovky pouští, mohou sbírat špatné zkušenosti. Ať už se k rybám chováme jakkoli, je pro ně zachycení na háček a vytažení z vody velmi stresující zážitek, kterému se chtějí vyhnout. Ze svých zkušeností mohu říct, že v chování ryb jsou v tomto směru značné rozdíly. Některé ryby se z revíru vytáhnou několikrát během jedné sezony a jiné plavou a rostou zcela skrytě bez „výletu“ na břeh a spletou se třeba jen jednou za pár let. Nebo se nechytí vůbec a ukáží se až po vylovení dané vody, nebo když uhynou a vyplavou na hladinu. Nejspíše to bude tím, že preferují přirozené zdroje potravy a ignorují předkládané nástrahy. Tento rys ale často stírá hustší obsádka a méně úživná voda, kdy ryby jsou více odkázané na krmení od rybářů. Aspektů, které v tom hrají roli, je jistě mnoho. Tato studie porovnává chování ve dvou různých prostředích (rybníčky a laboratorní akvária), a přesto jsou výsledky dost podobné. Ale to už předbíhám…

Celá studie v anglickém jazyce: http://besatz-fisch.de

Video z pokusu v akváriu zde

Domestikovanější lysí kapři se dali v jezeře mnohem jednodušeji ulovit na udici než méně domestikovaní šupinatí kapři, což potvrzuje předchozí studie z roku 1969 a 1985 pánů Beukema a Rasty. Lysí kapři byli méně odolní k pasivnímu lovu. Protože oba dva genotypy kaprů žily ve stejném prostředí, odhalují výsledky genetický základ k odolnosti vůči lovu na udici. V průběhu studie se snižoval počet ulovených kusů s narůstajícím rybářským tlakem, což naznačuje, že kapři se aktivně snaží vyhnout odlovení, což dříve pozorovali i Beukema (1969, 1970) a Raat (1985). Dalo by se čekat, že odolnost šupináčů a lysců vůči ulovení se intenzivně vytváří na začátku rybářské sezony. Další behaviorální (pozn.red. zkoumající chování) experimenty v akváriu ukázaly, že by mohlo být jednodušší ulovit lysce než šupináče kvůli tomu, že lysci intenzivněji shánějí potravu, rychleji ji přijímají a navíc jsou obecně aktivnější, co se shánění potravy týká. To je v souladu s větší „neohrožeností“ domestikovanějšího lysce.

S narůstající dobou lovu klesal počet ulovených kaprů obou typů v jezírku i v laboratorních podmínkách nezávisle na genotypu ryb (lysec x šupináč). To znamená, že kapři se naučili háčku vyhnout, což pozorovali i Beukema v roce 1970 a Raat v roce 1985. Jelikož počet ulovených kaprů klesal, ale kapři stále aktivně sháněli potravu, vypadá to, že schopnost naučit se vyhnout háčku má vliv na počet ulovených kusů. To, že se kapři naučí háčku vyhnout, obyčejně vyústí v menší množství úlovků, ale impulzy zahrnuté v učení se ignorovat háčky mohou být různé. Podobně jako když se ryby učí reagovat na přítomnost predátorů, to funguje tak, že při narůstajícím nebezpečí (jako třeba rybářský tlak) se ryby začnou proti predátorům bránit, přičemž obrana zahrnuje detekci predátora, jeho rozpoznání a identifikaci a nakonec reakci hejna, což pozorovali Kelley a Magurran v roce 2003. Zlepšení reakcích může nastat v jakékoliv fázi tohoto procesu, ale možnosti učení jsou závislé na přítomnosti vizuálních, čichových, hmatových a sluchových podnětů. Protože detekce predátora a jeho rozpoznání je závislá na vizuálních podnětech, je možné, že kapři se naučili identifikovat háček s nástrahou a silon vizuálně a nebo se naučili zbavit se nástrahy s háčkem dříve, než byli zaseknuti. Pokud se kapři naučili háčkům vyhýbat na základě vizuálních podnětů, mělo by za tmy množství ulovených kaprů růst. V laboratorních podmínkách ve tmě se opravdu kapři lovili mnohem jednodušeji. V jiném podobně temném prostředí (permanentně zakalená jezírka) nebyl rozdíl mezi dnem a nocí, co se týká úlovků, žádný. Pokud by v procesu vyhýbání se háčku hrály roli i hmatové podněty, měl by kapr přijmout nástrahu, ale měl by se vyhnout záseku. V laboratoři v průběhu celého pokusu zůstal čas prvního záběru dne stejný, ale nevedl k úlovku. Kapr dokázal sebrat nástrahu, ale povedlo se mu háčku zbavit, což znamená, že i hmatové podněty hrají roli ve vyhýbání se háčkům. Tento efekt však nebyl pozorován v jezírku, což znamená, že se kapři snaží háčku vyhnout rozdílně v různých životních prostředích.

Dalším důvodem, proč časem úlovků ubývalo, může být i menší návštěvnost ryb na lovných místech, což by snížilo frekvenci kontaktu ryby s nástrahou na háčku. V roce 2012 Kleforth a kolektiv v laboratorních podmínkách objevili, že lysci i šupináči snížili svou návštěvnost lovných míst po započetí rybolovu. Menší množství úlovků může souviset s reakcí ryb na nebezpečí rybolovu. Ovšem takovéto chování se v jezírku nevyskytlo – pravděpodobně kvůli možné permanentní přírodní predaci (rybožraví ptáci), takže rybolov pro kapry nepředstavoval v tomto prostředí nějaké zásadní navýšení rizika. Zčásti tedy může za snížené úlovky i snížená návštěvnost lovných míst, kterou ovšem značně ovlivňuje životní prostředí kapra, a v přírodních podmínkách má menší vliv. Zdá se, že schopnost vyhnout se háčku je založena na různých reakcích na rybolov a zahrnuje vizuální a hmatovou identifikaci háčku s nástrahou a potenciálně také snížení návštěvnosti dříve bezpečných míst ke krmení.

Neobjevili jsme žádný rozdíl mezi schopnostmi lysců a šupináčů naučit se vyhýbat se chycení na háček, takže hypotéza se nepotvrdila. Rozdíly mezi kapry v adaptaci na prostředí s nižším rizikem neovlivnily schopnost učit se vyhnout se háčku. Toto zjištění je ale v rozporu s jinými studiemi porovnávajícími schopnost učit se u adaptovaných ryb pocházejících z rizikovějších oblastí a z oblastí s nižším rizikem. Tento rozdíl může být způsoben nastavením experimentu, kde se skupiny ryb testovaly spolu v rybníčku nebo laboratorní nádrži. Ryby jsou obecně schopné rozhodovat se ohledně predátorů na základě chování ostatních ryb, takže reakce na predátory může být optimalizována prostřednictvím pozorování ostatních ryb, které se již s predátorem setkaly. Podobně i v této studii mohli kapři obou genotypů optimalizovat své chování k háčkům s nástrahou na základě pozorování jiných ryb. To by mohlo částečně vysvětlit rapidní úbytek úlovků a přiblížení odolnosti vůči rybolovu u obou typů kaprů.

Ve studii byla určitá část kaprů imunní vůči ulovení (45 % v jezírku a 15 % v laboratorních podmínkách – lysci, 68 % v jezírku a 45 % laboratorních podmínkách – šupináči) a více ryb obou typů bylo uloveno v laboratoři. Ve srovnatelné studii od Beukemy zjistili, že takto imunních vůči ulovení je 18 % domestikovaných lysců a 33 % méně domestikovaných šupináčů. Tyto rozdíly dokazují, že prostředí může ovlivňovat odolnost ryby vůči rybolovu, ale také to potvrzuje, že jednotlivci jednoho druhu se mohou lišit ve své vnitřní odolnosti vůči rybolovu, jak bylo ukázáno pro kapra a ostatní druhy v jiných studiích. Snížená odolnost kaprů vůči rybolovu v laboratorních podmínkách byla pravděpodobně spojena s nedostatkem alternativní přirozené potravy. Kapři v laboratorních podmínkách byli nuceni podstoupit riziko ulovení a krmit se na lovných místech. Rozhodnutí ryby ke krmení je obyčejně závislé na hladovosti. Hladoví jedinci jsou ochotní podstoupit větší riziko než méně hladoví jedinci. Nedostatek přirozené potravy v laboratorních podmínkách mohl ryby donutit k návštěvě lovných míst vhodných ke krmení, i když bylo prostředí rizikovější, což vedlo k větším úlovkům.

Potenciální vysvětlení pro nižší odolnost lysců ve srovnání se šupináči bylo odvozeno z behaviorálních studií prováděných v laboratorních podmínkách. Pozorovaný jedinec v akváriu vykazoval vyšší aktivitu v plavání, sbíral více potravy a zdaleka mu netrvalo tak dlouho, než sebral první sousto (ve srovnání se šupináčem). Všechny tyto rozdíly v chování mezi oběma typy kaprů pravděpodobně přispěly k rozdílům v odolnosti vůči rybolovu. Například vysoká aktivita během krmení zvyšuje pravděpodobnost setkání ryby s nástrahou na háčku, což je srovnatelné s větším množstvím potravy sehnané aktivnější rybou v přírodních podmínkách. Podobně braní většího množství potravy do tlamy zvyšuje šanci, že ryba vezme nástrahu s háčkem a chyba nastane v průběhu výběru a testování sebrané nástrahy. Zvýšená potravní aktivita a větší četnost návštěv na lokalitách vhodných ke krmení lysců (srovnáno se šupináči) byly zdokumentovány pro konkrétní rybu použitou v tomto testu také ve velké laboratorní nádrži a jezírku v pokusu v roce 2012, Klefoth (autor). Ve zmíněné studii Klefotha z roku 2012 byli lysci odvážnější než šupináči v jezírcích nezávisle na rybářských aktivitách a v laboratorních podmínkách se lysci také intenzivněji krmili na lovných místech po započetí lovu. I když rozdíly v počtu návštěv lokalit vhodných ke krmení před započetím rybolovu nebyly pozorovány, v průběhu rybolovu se na těchto místech krmili aktivněji lysci. Takové chování lze interpretovat jako vyšší úroveň odvahy/smělosti více domestikovaných lysých kaprů, což je s větší spotřebou potravy pravděpodobně vysvětluje menší odolnost lysců vůči ulovení. V průběhu domestikace se obvykle zvětšuje aktivita v plavání, rizikovější chování a metabolická aktivita jako následek umělé selekce pro znaky jako vysoká rychlost růstu, zvýšená potravní aktivita (jednak toho mají sežrat víc a jednak i rychleji) a obecně odvážnější chování při krmení. Tyto znaky mohly kumulativně zvýšit pravděpodobnost ulovení lysce ve srovnání s pravděpodobností ulovení šupináče.

Zatímco odvážnější chování lysce vysvětluje vyšší pravděpodobnost jeho ulovení, preference v potravě (kukuřice x pelety) může být jako příčina pozorovaného chování ryb vyloučena. Kukuřičná zrna byla používána jako nástraha v průběhu experimentu a oba typy kaprů ji upřednostňovaly před peletami. O kaprech je známo, že jsou vybíraví a vybírají si podle chuti. Domestikovaní lysí kapři preferují pelety před přirozenou potravou (kukuřici za přirozenou potravu autoři studie nepovažovali). Kukuřici ale preferovali oba typy kaprů. Ačkoliv kukuřice nebyla nijak speciálně atraktivní, pokud byla použita bez dalšího upravení. Kapři rychle lokalizují a krmí se na kukuřičných zrnech ve svém přirozeném prostředí, pravděpodobně proto, že je pro ně jednodušší přijímat kukuřici než přirozenou potravu. Pozorovaná preference kukuřice v této studii může být založena na chuťových preferencích nebo na jiných vlastnostech těchto dvou typů potravy (kukuřice x pelety) jako třeba její tvrdost. I když jsou kapři schopni pozřít, pokousat a trávit i tvrdou stravu jako slávky, šneci a rybářské nástrahy typu boilie, byla u nich opakovaně pozorována preference měkké potravy. Z toho plyne, že preference kukuřice před peletami může být pravděpodobně vysvětlena spíše tvrdostí těchto částic než jejich chutí. Vybíravost v potravě však může být jako příčina rozdílné odolnosti vůči rybolovu vyloučena.

Závěr: Naše studie potvrdila sníženou odolnost lysého kapra vůči rybolovu ve srovnání se šupináčem, ale rozchází se s dřívějšími pracemi ohledně produkce ryb vhodných k dalšímu šlechtění. Současná studie poskytla přesvědčivé důkazy ohledně genetického základu v rozdílné odolnosti kaprů vůči rybolovu a doplnila práce s jinými druhy ryb (Dunhan 1986, Phillip 2009). Tudíž se dá předpokládat, že rybáři časem odchytají z přírodní populace ryb lysce, kteří vykazují větší odvahu a sežerou více potravy, a zanechají šupinaté kapry, kteří jsou plašší. Schopnost kaprů naučit se vyhnout háčku pak představuje problém z hlediska zásob zdrojů v těch oblastech rybolovu, která je zaměřená na trofejní kusy a je založena na stylu „chyť a pusť“ (zjednodušeně řečeno, bude mnohem náročnější některé ryby ulovit, protože se časem naučí nástrahy ignorovat). Mezi rybáři by se mělo závodit o první ulovení ryby a využít tak její počáteční nezkušenosti. Konečně současná studie ukazuje, že odvážnost kapra představuje klíčový fenotyp (interakce genů a prostředí dává výsledný fenotyp = projev genů v určitém prostředí) ovlivňující odolnost ryb vůči rybolovu. To ale odporuje ostatním pracem, které ukazují, že plachá zvířata se chytají jednodušeji (Wilson 2011). Rozdíly mezi studiemi mohou být způsobeny druhově specifickými znaky nebo metodologickými aspekty studií. Budoucí práce by se měly pokusit odhalit vztahy fenotypu k odolnosti vůči rybolovu na úrovni jednotlivců v rámci více druhů, aby se definovaly znaky, které hrají roli v selekci při rybolovu.

Myslím, že závěry studie jsou velmi zajímavé, i když to nelze brát zcela doslovně, ale opravdu jsou ryby, které se nechají vytáhnout několikrát do roka. Jako by jim to snad ani nevadilo. Na jedné soukromé vodě jsem chytil velkého kapra, ale když jsem začal pátrat, došel jsem jen na webu zmíněného revíru k patnácti ulovením této ryby za dvě sezony. A to vím, že ne všichni se o fotky podělí. Na druhou stranu jsem na stejné vodě chytil i rybu, kterou správci revíru považovali za mrtvou, protože ji dva roky nikdo nechytil, přitom je to revír s velmi silným rybářským tlakem. Velmi dobře můžu tento aspekt pozorovat na vodě, o kterou se od roku 2011 starám. Jednoho kapra jsem tam od jara 2012 ulovil čtyřikrát na různých místech revíru a jeho „nenasytnost“ podtrhuje i váhový přírůstek – 2,5 kg za 15 měsíců, a to se jedná o šupináče a navíc mlíčáka, takže údaje nejsou zkresleny váhou jiker. Na druhou stranu vím jistě, že v revíru plave i pěkný lysec (třikrát jsem ho pozoroval a zřetelně viděl), kterého ale za dva roky nikdo nechytil, ačkoli tato voda nemá ani dva hektary.

Opravdu „nepoučitelný“ kapr ze soukromé vody, ulovený minimálně patnáctkrát za dvě sezóny

Informace ze svazových revírů se porovnávají špatně, jelikož mnoho rybářů úlovky skutečně tají, ale věřte, že i na nich se někteří velcí kapři chytají také několikrát do roka. Není to však tak dobře vidět jako na soukromých revírech, kde se majitel snaží, aby se o každém velkém úlovku vědělo.

Každá ryba má zkrátka svou hlavu a dokáže se učit rozeznávat nebezpečí. A snad právě proto jsou úspěšní hlavně ti rybáři, kteří se svými metodami rybaření dokáží odlišit od davu.

S pozdravem Petru zdar