Method feeder a řeka

- Milan Tychler

Určitě nejen mě, ale i mnohé další napadla otázka, zda jde krmítko typu method feeder, čili krmítko otevřeného typu, použít úspěšně na řece. Na stojatých vodách vykazují tato krmítka vysokou úspěšnost, tak proč to nezkusit na řece? Jenže je v tom tak trochu háček. Lov s těmito krmítky je založený na tom, že nástraha se nabízí v těsné blízkosti hromádky krmení, které se má po nahození rychle uvolnit z poměrně malého krmítka. Jenže v tekoucí vodě bude určitě ta troška krmení rychle odplavená a všechna snaha se s největší pravděpodobností mine účinkem. Je to ale skutečně tak? Dovedu si docela dobře představit lov na pomalu tekoucí nížinné řece v klidném nadjezí nebo nějakém téměř stojatém kanále, ale na vodě, která skutečně teče? Opravdu nevím…


Takto se pelety z krmítka vysypou

Odpověď na tuto otázku jsem nedostal od nikoho, takže nezbylo, než si odpovědět sám. A jak? Prostě jsem to vyzkoušel. Uvažoval jsem tak, že směs, kterou budu připravovat do krmítka, bude muset být soudržnější, aby ji proud příliš rychle nevyplavil, a pro začátek nebudu používat plovoucí nástrahy. Jenže připravit vnadicí směs do krmítka na method feeder dělá někomu potíže i do stojaté vody, natož do tekoucí. V čem je problém? Na stojaté vodě potřebujeme, aby se směs uvolnila z krmítka co nejrychleji, ale musí samozřejmě bez problémů přestát nahození a klesání sloupcem vody ke dnu. Teprve po dopadu krmítka na dno musí nastat co nejrychlejší uvolňování návnady i nástrahy z krmítka, zvláště tehdy, když je nástraha i s návazcem zabořená hlouběji v krmítku. Jestliže směs nemá správnou konzistenci, není pro ryby tak lákavá, nástraha se uvolňuje dlouho a záběrů je přirozeně méně. Rozhodně by se nemělo stávat, že když přitáhnete krmítko k sobě, budou v něm zbytky návnady. Mnoho používaných směsí ale lepí až příliš a buď se lepí na formičku, takže krmítko nejde dobře vyklopit, nebo jsou natolik soudržné, že je můžete z krmítka vysekávat majzlíkem.


Díky této úpravě se krmítko v proudu neposouvá

U směsí, které jsou pro tato krmítka určené, nebudete mít problém ani s lepením směsi, ani s uvolňováním. Pracují zkrátka tak, jak mají, ale do rychlejší vody se nehodí. Logicky jsem tedy uvažoval tak, že použiji tuto směs a přidám do ní nějakou jinou, která je soudržnější. Chvíli jsem hledal, kombinoval a nakonec se rozhodl pro přijatelnou kombinaci dvou různých směsí. Trošku jsem si s ní pohrál, přehodil ji několikrát přes síto, aby v ní nebyly hrudky a hlavně abych do ní dostal co nejvíce vzduchu, který pak pomáhá plynulejšímu rozpadu směsi. Všechno jsem vyzkoušel na břehu řeky a v mělkém proudu pozorně sledoval, jak se krmení z krmítka uvolňuje a jak se chová nástraha.

Vypadalo to dost nadějně, ale hned na začátku jsem narazil na malý problém. Tam, kde běžně udržím třicítku krmítko na místě, mi proud třicítku s plochou zátěží po dně stále postrkoval. Obecně se tvrdí, že ploché zátěže na dně dobře sedí, ale není to úplně pravda. Lehčí a ploché zátěže po dně mnohem snadněji „lyžují“ než krmítka se zátěžemi soustředěnými do menšího bodu. Nechci ale používat nijak zvlášť těžká krmítka a ani se mi nechce měnit cívka s vlascem za tenčí. Proto si vypomáhám oblíbenou plastovou zdrhovací elektrikářskou páskou. Pomocí ní dělám na krmítku jakýsi trn a je po klouzání. Krmítko už se na dně ani nehne. Mohu se tak plně soustředit na špičku.


První rybou je podoustev

První pokus provádím se směsí v krmítku a masnými červy na háčku. Vzhledem k tomu, že před lovem neplánuji žádné masivnější vnadění, počítám s tím, že budu na záběry chvíli čekat, ale na řece to nikdy není tak dlouho, aby to člověka omrzelo. První záběr přichází skutečně během chvilky a je poměrně razantní a čitelný. Jsem opravdu zvědavý, co že to bude za rybu. Celkem vzdoruje a poklepává hlavou. Velká ale není. Trvá jen pár okamžiků, než se pod hladinou zablýskne podlouhlé stříbrné tělo.


Překvapením je cejn

Je to podoustev. Zajímavé, ale ne příliš překvapivé. Jsou jich tu spousty. Uvidím, jak to bude pokračovat. Další rybou je přirozeně zase podoustev. Myslím, že když něco nezměním, bude to jedna za druhou. Nahodím kousek dál, stále s červy. Čekám o chvíli déle, ale už je tu zase záběr. Plynulé ohnutí špičky a následný tah. Takový záběr, jaký si každý přeje. Stačí jen rychleji zvednout prut. Obvykle tak berou kapři, ale tohle kapr nebude. Tah je znatelně silnější než u předešlých podouství, avšak zdaleka ne takový, jaký by dokázal vyvinout mírový kapr na řece. Trošku víc se do prutu opřu a ryba se zvedá k hladině. Je to pěkný cejn. Tak to je zajímavé. Na řekách se cejni obvykle loví s dlouhými návazci a tenhle si sebral nástrahu přímo z krmítka, což jaksi neodpovídá tradované teorii o lovu cejnů na řece.


Na malou nástrahu zabral kapr

Radost mám nejen z ryb, ale i z toho, že berou rychle po nahození, a krmítko přitahuji ke břehu bez směsi, stejně jako bych chytal na stojaté vodě. Chytám ještě jednoho cejna a pak další dvě podoustve. Celkem mě to baví, ale stále ještě přemýšlím o jiné věci – jak se dostat k větším rybám. Na stojaté vodě to řeším peletami, a to jak na háčku, tak i v krmítku. Ale bude to fungovat i tady?

Myslím si, že by mohlo, a mám tu dokonce na výběr. Mohu zkusit silnější tah s parmami i klidnější úsek s kapry. Už vidím, že na to prasknou zase dvě odpoledne, ale to nevadí. Dnešek končím s další podouství, karasem a poslední rybou je velká plotice. Nebylo to o chytání na hod jako s klasickým krmítkem, ale záběrů bylo dost. Přisuzuji to tomu, že jsem pomocí tohoto krmítka nemohl dostat ke dnu dost krmení na to, abych ryby více zaujal a déle je udržel na místě. Navíc ve směsi evidentně chyběla živá složka. Přesto jsem byl spokojený.

Následující den odpoledne mířím nad jez. Jdu poměrně nalehko, protože mou nástrahou i návnadou jsou pelety. Mám tedy dvě malé krabičky různých pelet na háček a k tomu sáček už připravených měkkých pelet do krmítka. Jsou to pelety komerčně vyrobené. Stačí je jen vysypat do formičky a vtlačit do nich krmítko. Mám je vyzkoušené a musím říct, že si je cením dost vysoko. Nejen proto, že rybám skutečně chutnají, ale především proto, že mám všechno bez práce. Když není dost času na přípravu, vezmu prostě jen sáček a jdu. Dnes nepočítám kvůli selektivnosti nástrah a návnady s rychlým braním, proto beru na pomoc dva pruty. Návnada bude stejná – měkčené pelety halibut – a mimo háček umístím na vlasový přívěs jednu maličkou peletku s příchutí jahody v provedení fluo. Na druhém prutu bude větší peleta Robin Red.

Příprava na břehu je opravdu blesková a nástrahy brzy letí do vody. Jedno krmítko doprostřed řeky – na něm je menší nástraha – a druhé skoro k protějšímu břehu do klidové zóny. Tak, je nahozeno. Usadím se pohodlně v křesílku a připravuji se na delší čekání. Aby nebylo vyprávění nudné, zkrátím to. První záběr přichází po dvaceti minutách na maličkou jahodu a je to mírový kapřík, který mi dělá opravdu radost. Na tuhle nástrahu chytám ještě jednoho menšího cejna a pak ještě pěkného. Prut v dálce mlčí, a tak ho přehodím a tentokrát nahodím až těsně pod malý rákosový porost. Odtud pak skutečně po chvíli přichází záběr. Brutální ohnutí špičky a silný tah směrem proti proudu mě nenechávají na pochybách, že se jedná o pěknou rybu. Bohužel po chvíli ryba z háčku padá.


Vlhčené peletky do proudu

Pelety v krmítku na method feeder i jako nástraha tedy na řece fungují. Myslím, že jsou dokonce méně problematické než vnadicí směs, protože když je dostanete ke dnu, proud je od krmítka nijak daleko neodplaví, takže přesně plní svou funkci návnady. Pravá prověrka ale přijde až zítra, kdy budu chytat v opravdu silnějším tahu a budu se pokoušet o parmu.

V tomto případě jsem hodně přemýšlel o tom, co dám do krmítek a nakonec padla volba na maličké tvrdé pelety, které jsou dost těžké na to, aby zůstaly u dna, a v porci je jich dost na to, aby zanechaly silnější pachovou stopu. Vyzkouším si příchuť Red Krill a stejná, ale větší peleta mi poslouží i jako nástraha.


Hotové pelety v krmítku

Lov na tyto 3mm peletky miluji. Jsou účinné a jednoduché na přípravu. Ne všechny pelety této velikosti fungují stejně, ale ty „mé“ jsou prostě skvělé. Jednoduše je nasypu do misky a pak je zaliju vodou, do které jsem přidal trošičku atraktantu. Nechám asi tři minutky, pak vodu sliju a nechám ještě chvíli odpočívat. Do pěti minut jsou peletky na povrchu měkké a lepivé.

Pak už je stačí jen dát je do formičky, vtlačit do krmítka a nahodit. Na dně se pak pomalu uvolňují a sypou se z krmítka ven. Nahazuji dvě krmítka do silného tahu, tentokrát volím těžší a ještě navíc i s plastovým trnem. Jsem zvědavý, jestli se dočkám záběru. První záběr přichází asi za půl hodiny. Silný záběr, bojovná ryba, ale malá. Parmička okolo 40 cm. Ale i tak je to povzbudivé. Do večera přišlo šest záběrů – pět parem a jeden velký jelec jesen. Pro mě je tudíž závěr jasný: krmítka na method feeder se dají použít i v tekoucí vodě a jsou zde účinná, jestliže jste ochotní se této situaci přizpůsobit.


Parma na method feeder

Později jsem vyzkoušel ještě pár dalších věcí. Například nejdříve lovné místo pořádně prokrmit klasickým krmítkem a teprve pak použít krmítko na method feeder. Výsledek: záběry přišly dříve a bylo jich o mnoho víc. Nechci tu rozebírat, zda je klasické krmítko účinnější a proč něco kombinovat, když tamto a ono funguje atd. Chci říct jen jedno: S krmítky na method feeder na tekoucí vodě lovit lze, a dokonce celkem úspěšně.

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (36 reakcí)

Přečteno: 23 266x
Průměrná známka: 1.21