Jsou líni líní?

- Milan Tychler

Většina z nás má líny spojené s malými jezírky zarostlými stulíky, nebo dokonce i lekníny, možná s porosty rákosu a úplnou podvodní zelenou džunglí. V každém případě všichni vědí, že lín miluje vodní porosty, kterými se pomalu proplétá a sbírá z nich všelijaké drobné vodní živočichy, jimiž se živí. Těžko říct, z čeho je odvozený název lín a zda vůbec souvisí se slovem líný, protože jestli se vůbec dá o nějaké rybě říct, že je líná, pak o línovi to určitě neplatí. Ten je snad pořád v pohybu a zastihnout ho jen tak někde v poklidu odpočívat je téměř nemožné. Vždycky čile přehrabuje nějakou tu vodní trávu a často jeho aktivitu prozradí kymácející se stonky nad hladinou.


Domov línů

Jestliže zastihnete tuhle krásnou rybu právě při této činnosti, pak máte i velkou šanci, že ji ulovíte. Kdy jindy mu nakonec nabídnout nástrahu než v době, kdy se evidentně krmí? Tam, kde líni skutečně jsou a tímto způsobem svou přítomnost odhalí, máme situaci hodně ulehčenou. Ale ne všude jsou vodní porosty, a už vůbec ne líni. Lín je ryba vzácná. Samozřejmě to neplatí pro všechny vody, ovšem obecně je pravda, že na mnoha vodách se s línem prakticky nesetkáte. Naproti tomu jsou vody, kde je línů dostatek, jenže většinou se jedná spíše o malé ryby a dostat se k nějaké větší je téměř nemožné. Je jen pár vod – a jejich tajemství si obvykle rybáři dobře střeží –, které pravidelně vydávají velké líny.


Úlovek lína na splávek


Takovou rybu nemůžete zabít!


Takových línků jsou někde spousty

Líni mají smůlu v tom, že rostou poměrně pomalu a ke všemu mají chutné maso. Proto rybáři, kteří si občas jídelníček rybou zpestří, pěkného lína obvykle nepustí. Lín je skutečná lahůdka. Těm, kdo líny pouští, protože je to pro ně ryba opravdu vzácná a milá, pak krvácí srdce, když vidí, jak někdo odnáší pěkného lína od vody. Ale s tím se dá jen těžko něco dělat. Lína uloveného podle všech regulí si lovec může ponechat. A ještě je tu další milovník línů a tím je sumec. Tam, kde je sumců více, než je zdrávo, nemá lín šanci.

Já mám k línům velmi osobní vztah a mám s nimi spjato mnoho pěkných vzpomínek na dobu, kdy jsem s rybařinou začínal. Chodil jsem k malému rybníčku, kde nebylo po vodních rostlinách ani památky, ale línů tam byly skutečně kopy. No, línů, spíše línků. Měl-li některý z nich pětadvacet centimetrů, byl to na té vodě skutečně slušný kus. Dodnes je mi záhadou, kde se tam v takovém množství vzali. Studená voda, žádná mělčina, žádné rostliny a neúživné jílovité dno. Zkrátka jich tam někdo musel nasypat pořádnou hromadu, a protože nijak nerostli a ani rybáři je od vody neodnášeli, dal se tam kdykoli nějaký chytit. Brali úplně na všechno, ale nejlépe ze všeho na vanilkové žluté těsto z krupice. To byla druhá záhada, protože snad na všech vodách, kde jsem kdy líny chytal, měli líni nejraději rousnice nebo jiné druhy žížal. Asi to bylo tím, že tihle byli věčně hladoví.


U stulíků by to mohlo vyjít

Na druhou stranu později jsem pak často rybařil na mnohem menší vodě, ale zato plné stulíků a různých vodních trav. Tam bylo línů také dost, ale často se mezi nimi chytil i hodně slušný kus. Lín okolo čtyřiceti centimetrů sice nebyl úplně na denním pořádku, ale několik kousků do roka přesahujících i tuto hranici se vždycky na můj háček dostalo. Na téhle vodě bylo ale bezvadné to, že jsem mohl často na mělčinách líny pozorovat jen tak volným okem, jak se prodírají travami, obírají z jejich stonků všelijaké vodní berušky a někdy travami pořádně kymácí. Vždycky, když jsem k této vodě přišel, chvíli jsem sledoval hladinu, abych věděl, kde líni jsou. Pokud se trávy pohybovaly, bylo dobré nahazovat k nim co nejblíž. Byl-li klid, věnoval jsem se otevřeným místům bez rostlin, kde byla obvykle i větší hloubka, a nějaký záběr vždycky přišel. A když to nebyl lín, byl to nějaký ten kapřík.


Někde zlobí malí sumečci američtí

Někdy tam ale docela zlobili sumečci američtí. To jsou neskutečně nenasytné potvůrky, které nenechají na pokoji nic, co je k snědku. Naprosto ideální bylo chytat se splávkem. Ostatně tomuto způsobu dávám při lovu línů vždycky přednost.

Pozorovat barevnou anténku splávku na hladině při tom, když lín bere, je skutečné potěšení pro oko. Lín není hltavý a nástrahu nejprve ochutnává. Často se při braní „staví na hlavu“, takže se vlasce také dotýká. To všechno se pak projevuje poskakováním, ponořováním a zase vyplouváním splávku na hladinu, zvláště pokud je nastražené sousto objemnější. Když splávek takto tancuje, je třeba držet nervy na uzdě a čekat, až se splávek skutečně ponoří, a nebo se vydá nějakým směrem. Pak se zásek téměř vždy podaří, protože jakmile se lín jednou rozhodne, že sousto sežere, tak to také udělá. Potom nastává chvíle vzrušení, která trvá až do doby, než dostanete rybu na břeh. Někdy letí línek z vody jako nic, ale větší kousky už se celkem úporně brání. Lín má poměrně velké ploutve, ale nemá takové srdce bojovníka jako třeba parma, a tak rychle podléhá. Ale zdolávat velkého lína mezi zeleným porostem, u toho se můžete pěkně zapotit.

Na mnoha vodách jsou líni jako „doplňková“ ryba – nějací tam jsou, ale úlovky bývají vzácné. Mnoho kolegů se proto ptá, jaké použít krmení na přilákání línů. Podle mých zkušeností není žádná vnadicí směs, které by líni dávali přednost a která by dokázala přitáhnout jen líny a ostatní ryby by nelákala. Líni, stejně jako ostatní ryby, docela dobře reagují na vnadění, ale na vodách, kde je jich málo, budou vždycky rychlejší cejni, plotice a kapříci.

Tajemství lovu tedy nespočívá v nějaké konkrétní vnadicí směsi ani v nástraze, ale nejvíce záleží na dobře zvoleném místě. Lín je totiž milovníkem podvodní džungle. Není ovšem to proto, že by lín byl nějaký vodní zálesák, nýbrž proto, že mu tato místa přináší hojnost potravy. Když ale taková místa na revíru nejsou, obrací svou pozornost ke břehům. Proto ho tam také zastihnete nejčastěji. Na mnoha vodách tedy chytá častěji líny ten, komu nepřipadá hloupé nabízet své nástrahy rybám v těsné blízkosti břehu a nemá potřebu předvádět okolí, že dokáže nahodit až za horizont. Celý život lína, ale samozřejmě i všech ostatních ryb, se točí kolem potravy a reprodukce. Proto vždycky platilo a platí – najdi potravu, najdeš i ryby, a u línů to platí dvojnásob. Břehy s převislými travami nebo jen s jakýmsi nedomrlým rákosem či něčím podobným jsou pro líny nejčastější zastávkou za potravou. Jestli je tam alespoň trochu přijatelná hloubka a maličko klidu, vždycky to stojí za pokus.


Ne běžná, ale velmi dobrá nástraha

Já často chytám tak, že se můj splávek skutečně téměř dotýká břehu, a stačí, když je tam alespoň něco přes půl metru vody. Je úplně jedno, jestli takto lovíte na vodách malých nebo velkých, a dokonce i na nížinných řekách a kanálech, kde najdete líny také, to platí stejně. Pozitivní je na tom ještě jedna věc: tak blízko ke břehu se většina ryb nepřibližuje. Cejny a plotice nebudete mít problém chytat pět metrů od břehu, což je skutečně blízko, ale přitáhnout je ještě blíž někdy absolutně nejde. Naproti tomu lín s tím problém nemá, a pokud mu pod břehem ještě přichystáte nějakou dobrotu, můžete doufat, že to skutečně vyjde.

Lín je stvoření, které si na některých věcech velmi rádo pochutná a není složité připravit mu něco, čím se mu opravdu zavděčíte. Největší úspěchy s líny jsem slavil vždy s jednoduchou tmavou směsí obsahující jen maličko rybí moučky, ale bohatě doplněnou především sekanými rousnicemi nebo hnojáčky a hlavně kuklami. Směs na líny musí být především bohatá na živé složky a sypká směs jako taková je nejčastěji jen prostředek k tomu, abyste všechno slepili a dostali do vody na jedno místo.

Pokud chytáte pod břehem, směs ani nepotřebujete. Zkoušel jsem to se směsí i bez ní, ale časem se ukázalo, že i ona zde sehrává určitou roli. Nejde ale o její množství, nýbrž vůni. Pokud je vůně zajímavá, dokážou líni místo rychleji najít a zdá se, že se na takovém místě cítí jistěji, berou upřímně a vůbec je celkově více záběrů. Je to zřejmě tím, že pokud vnadíte bez směsi, líni rychle vysbírají jednotlivé kousky a místo opustí. Pokud se ale na místě vznáší zajímavá vůně, zdrží se déle a intenzivně prohledávají dno, i když tam už není nic kromě vůně rozptýlené směsi.


Rádi si smlsnou na kukuřici

Mou nejoblíbenější nástrahou je malá rousnice. Následují hnojáčci, které často kombinuji s kuklami a masnými červy. Líni mají rádi kombinované nástrahy, podobně jako velcí cejni. V letním období dokáže zabodovat velmi dobře i měkká kukuřice z plechovky a já si nikdy neodpustím připíchnout k jednomu zrnku kukuřice půlku hnojáčka nebo červeného červa. Díky tomuto „oživení“ nástrahy ji ryby mezi ostatními najdou dřív. Další celkem dobrou nástrahou je u nás ne zvlášť populární lančmít. Myslím, že nemá příliš smysl jím vnadit, ale na místě provnaděném klasickým způsobem se tato větší nástraha setkává s úspěchem. Je zajímavé, že dokonce i v době, kdy líni moc nereagovali na své oblíbené žížalky, jsem na lančmít zaznamenal záběry. Vždycky to ale byly větší ryby. Já tuto stravu moc nejím, a tak mi vždycky přidalo zbytečné kupovat plechovku, ze které potřebuji jen kousek. Proto jsem trochu zkoušel, dával jsem nakrájené kostičky do mrazáku a časem jsem přišel na to, že stejný účinek má v podstatě jakýkoli jemně mletý párek. Nicméně v této oblasti pokračuji dál a v poslední době se mi jeví jako velmi dobrá varianta lančmít namáčený v atraktantu označovaném jako pikantní tuňák, do kterého přidávám drcený česnek.

Na tuto nástrahu jsem náhodně chytil lína, a teď se podržte – při lovu parem na řece Moravě. Napadlo mě vyzkoušet to skutečně na líny a fungovalo to! V Anglii se specialisté věnují lovu línů na pelety a malé boilie. Zkoušel jsem i to. Líni se tak skutečně lovit dají a na peletu i boilie jsem jich hodně chytil s maličkým krmítkem na method feeder. Tomuto lovu se věnuji docela dost, ale popravdě řečeno, ne když cílím na líny. S těmi mám prostě zafixovaný splávek a toho se nehodlám jen tak vzdát. Jednou třeba ano, ale ne teď. Teď ještě ne. Ještě nemám dost té krásné hry splávku na hladině a zcela jistě se jí tak rychle nenasytím.


Úlovek dvou pěkných línů

Lín může zabrat kdykoli přes den, ale nejlepší jsou časná rána a podvečery. Dalo by se tedy říct, že lín je ryba soumraku a rozednění. Tehdy jsou skutečně nejaktivnější a v tu dobu je největší naděje na záběr. I když na některých vodách, především ale těch, kde je línů dostatek, zaseknete lína třeba i v pravé poledne. S roční dobou je to tak, že líni jsou opravdu teplomilní a na všechny prudké poklesy teplot reagují tím, že přestávají brát. Jejich lovnou sezonou je proto pozdní jaro, léto, a pokud je teplý podzim, dá se ještě nějaká ryba očekávat. Jakmile začne voda chladnout, je s líny konec až do příštího roku. Výjimky sice potvrzují pravidlo, ale v zimě se líni skutečně nechytají. To ale nevadí. Je tu ještě spousta dalších ryb, kterým se můžeme věnovat. A že jsou líni líní? To skutečně ne. Myslím, že v mnoha ohledech jsem línější než oni.

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (52 reakcí)

Přečteno: 17 183x
Průměrná známka: 1.07

NPoslední letošní líni

Když mám lína v podběráku, je mi jedno že prší a mám rozmáčené ruce. Pěkný lín stojí za trochu toho nepohodí.