Prvním cílem naší jarní výpravy do východního Turecka byla přehrada Keban (Keban Baraji), která je považována za jedno z nejlepších lovišť parmy štikovité. Právě odtud pochází nejvíce kapitálních úlovků této ryby. Kromě toho je to díky okolním rozeklaným horám asi nejkrásnější ze všech nádrží „eufratské kaskády“. Zdaleka sice není největší (tou je Ataturkova přehrada níže po proudu), ale i tak je to pořádná masa vody! Dobře to vynikne při porovnání s Lipnem. Zatímco naše jihočeské moře zabírá plochu pouze 48,7 km², rozloha Kebanu je úctyhodných 675 km². Jaká je maximální hloubka tohoto umělého jezera, se mi spolehlivě zjistit nepodařilo. Každopádně půjde o stovky metrů. Hřeben hráze se vypíná 207 metrů nad původním řečištěm.
Přístaviště Pertek na severním břehu Kebanu.
Trofej ze 150cm parmy
Keban patří k nejstarším vodním dílům v zemi. Jeho stavba byla zahájena v roce 1966 a dokončena v roce 1974. Dnes je součástí kontroverzního projektu GAP (Güneydogu Anadolu Projesi, Projekt jihovýchodní Anatólie), který spočívá ve vybudování soustavy 22 velkých přehrad na Eufratu, Tigrisu a jejich přítocích. Datum dokončení megalomanského plánu se několikrát posouvalo, ale z větší části již je soustava hotová. Brzy má také dojít k napuštění zahraničními médii často kritizované přehrady Ilisu na Tigrisu, která bude patřit k těm největším v zemi a zaplaví mnoho památek včetně historického města Hasankeyf.
Výchozím bodem našeho rybářského výletu bylo čtvrtmilionové město Elazig, které leží asi půlhodinku jízdy od Kebanu a má i letiště s každodenním spojením do Istanbulu. Pro první informace běžíme do centra na tradiční zastřešený trh (Kapali çarşi), kde je i ulička vyhrazená prodeji ryb. Zjišťujeme, že od května do července platí zákaz komerčního lovu parem, kaprů a většiny dalších druhů ryb. Na pultech se proto válejí jen úlovky z moře a lososovité ryby – sádkoví duháci a několikakiloví potočáci z nedalekého pohoří Munzur. Parma ani jedna. Sympatičtí prodavači nám alespoň ukazují velkou vysušenou hlavu údajně jeden a půl metru dlouhé parmy, která visí vysoko pod střechou bazaru.
Naše první parma štikovitá nebyla velká, ale potěšila.
Komando shop
Pokoušíme se vyzvědět něco o lovu parem také v obchůdcích s loveckými a rybářskými potřebami, kterých objevujeme v okolních uličkách hned několik. Obvykle je lze snadno identifikovat podle velkých pušek, masivních teleskopů a vyřazené vojenské výzbroje ve výloze. Bohužel nikdo neumí anglicky ani neovládá jinou evropskou řeč. V obchůdku s atraktivním názvem Komando pazari (Komando shop) vytáčí ochotný personál číslo rusky mluvícího známého, a tak konečně nastává trochu plodná diskuze. Jejím hlavním výsledkem je však pouze potvrzení, že sportovní lov není nijak omezený, ale vhodná doba k lovu parem je na podzim. Pokud jde o vhodné způsoby lovu, doporučují všichni přívlač a velké plandavky, turecky kaşik (lžíce). Obchody jsou v tomto směru dobře zásobené. Mají tu však i rotačky na pstruhy, poněkud předražené gumy a plastové wobblery. V regálech vidíme i nástrahy na kapry, jako např. sklenice s různě ochucenou kukuřicí. Snad jediné, co nevedou, je jemnější bižuterie. Chytání na feeder se tady evidentně nepěstuje.
Rybí obsádka
Bohužel také nelze nikde koupit žádný atlas místních ryb. Máme však seznam latinských názvů z jedné vědecké studie dostupné na internetu. Jedná se sice o údaje staré téměř deset let, ale není důvod, proč by měla být dnes situace v nádrži podstatně jiná. Dlouhodobým odlovem na čtyřech různých stanicích bylo v roce 2004 zjištěno, že se v Kebanu vyskytuje v průměru asi 11,7 kg ryb na hektar. Ve sledovaném období tam působilo 306 profesionálních rybářů, kteří používali 217 rybářských lodí neupřesněné velikosti. Celkem bylo mezi roky 2003 a 2004 vytěženo přes 820 tun ryb, převážně kaprů a parem.
Zmíněná vědecká práce uvádí seznam dvanácti druhů ryb včetně jejich procentního zastoupení ve vodách přehrady:
Tam, kde se mi podařilo dohledat český název, jej uvádím v závorce. Pokud si nedovedete pod některými latinskými jmény nic představit, nezoufejte. My na tom byli zpočátku podobně. Dlouho nám především vrtalo hlavou, co je vlastně zač údajně nejhojnější ryba, kterou studie nazývá Barbus rajanorum mystaceus. Ale nakonec jsme na to asi přišli. Dovoluji si tvrdit, že má jít o druh obvykle označovaný jako Karasobarbus (Carasobarbus luteus), což je na horním Eufratu a Tigrisu běžná ryba, Turky nazývaná bizir. Co takhle říkat jí česky třeba „karasoparmák“? Zní to určitě zvučněji a méně šroubovaně než například „parma karasovitá“. Ale nabízí se ještě jedno pojmenování v souvislosti s tureckým názvem: bizir je totiž v zemi půlměsíce také označení pro klitoris.
Většinu výše popsaných ryb se nám podařilo ulovit nebo alespoň spatřit a vyfotit. Postupně vám je představím. Dozvíte se, jakých velikostí dorůstají, jak a kde jsme je viděli, i jejich turecké názvy.
Kromě ryb se v přehradě vyskytuje také rak bahenní (Astacus leptodactylus), ale na toho jsme nenarazili, přestože tu nemá být nijak vzácný.
K nejčastějším úlovkům na Kebanu patřil cejn alpský.
Přívoz u hradu Pertek
Trajekt spojující břehy Kebanu pojme i autobusy a velká náklaní auta.
Rybářský přístav Perteku byl kvůli hájení téměř mrtvý.
Naším prvním lovištěm bylo okolí přívozu přes Keban pod hradem Pertek. Přes rozlehlou přehradu zatím nevedou téměř žádné mosty a spojení mezi břehy zajišťují v pravidelných intervalech velké trajekty, jež pojmou i autobusy a velké nákladní vozy. Pertek je nejfrekventovanějším z nich. Trasa plavby vede kolem ostrůvku, jehož vrcholek zdobí ruiny opevněného hradu, který dal místu jméno a byl po dlouhá staletí strategickou pevností.
Necháváme se převézt na druhý břeh. Celá cesta nás nestojí ani vindru. V Elazigu nás nabral mikrobus provozovaný nedalekým hotelem Thermal a řidič žádné peníze nechtěl. Nic od nás nevzali ani na trajektu.
Hladina Kebanu má nádhernou tyrkysovou barvu. Divže nepřepadneme přes zábradlí lodi, když pozorujeme ryby v křišťálově čisté vodě. Všude se lesknou hejna rybích těl. Pravda, zatím vidíme jen samou drobotinu, ale je to dobré znamení. Keban bude zřejmě úživnější, než jsme si mysleli.
Zhruba uprostřed vodní plochy máme skvělou možnost obhlédnout protilehlé břehy a vytipovat si nejlepší místo k lovu a rozložení tábora. Vybíráme strmé severní pobřeží východně od přístavu. Vede podél něj cesta, kolem které jen sporadicky stojí tu a tam malá usedlost.
Na ostrov s hradem Pertek žádné pravidelné spojení není.
Na hladině přehrady je zakotveno mnoho kulatých síťových klecí. Jednotlivě i ve skupinách. Jedná se o sádky, kde se ve velkém odchovává pstruh duhový.
V přístavu, který tvoří několik stánků s občerstvením a policejní stanoviště, dokupujeme pár lahví s pitím a uniformovaného příslušníka Zabity (druh policie) se pro jistotu ptáme, jak je to s rybolovem a tábořením. Na vše s úsměvem odpovídá: „No problem!“
Místní prodavači (druhým povoláním obvykle rybáři) potvrzují, že velkých ryb je v Kebanu spousta. Kromě parem štikovitých se tu prý loví i patnáctikiloví kapři. Sumec se zde ovšem nevyskytuje, přestože občas projdou tureckým tiskem mylné informace o tomto druhu. Obvykle jde o záměnu s velkou parmou.
Kousek od přívozu trčí z hladiny ostrov se zbytky starého hradu.
Konečně máme nahozeno
Tábor rozbíjíme necelý kilometr od přístavu. Je zde kus srovnaného terénu s čerstvě vysazenými stromky. Taková místa slouží tureckým rodinkám k pořádání pikniků. Na ty už je však touto dobou trochu moc horko. Na konci května dosahují už v této části Turecka polední teploty často 28–30 stupňů. Počasí však bývá dost proměnlivé, zvláště kolem vodních ploch není nouze o krátké dešťové přeháňky spojené se silným větrem. Není dobré podceňovat kvalitní ukotvení stanů nebo stavět stany těsně u vody, jak jsme se sami přesvědčili, ale nepředbíhejme.
Na břehu rychle sestavujeme pruty. Jsme pěkně nažhavení, co asi skončí jako první na našich háčcích. Vláčíme velké plandavky (okolo 25 g), poté střídáme twistery a kopyta všech velikostí a barev. Do vody letí také dvě kaprové montáže, jedna s boiliem, druhá s velkou peletou halibut. Na každé je přidána i návnada v podobě věnce na PVA šňůře.
Nádherná scenérie kolem dodává lovu působivou atmosféru. Ze strmého břehu je v čisté vodě vidět spousta ryb. Rozeznáváme kapry okolo 40 cm a několikrát se objeví u hladiny i ryba kolem 60–70 cm, kterou se neodvažujeme identifikovat. Záběr však stále žádný.
Ani vláčka poblíž sádek nepřinesla duháka, který by nám zpestřil jídelníček.
Na háčku je první parma!
Po několikahodinovém tahání třpytek a twisterů Lukáš převazuje cestovní vláčák na plavačku. Malý splávek, jeden brok, jako nástraha poslouží malá kobylka. Je třeba opatřit nástražní rybky na dva stále zahálející sumčáky. Když nechtějí parmy třpytku, určitě vezmou kus pořádného masa.
Konečně jde z vody první ryba! A je to parma štikovitá! Lukáš ji dostal místo plánované nástražní rybky. Má okolo 20 cm, krásně nažloutlé ploutve a vypadá tak trochu jako přerostlý hrouzek. Z úlovku máme velkou radost a považujeme ho za potvrzení toho, že jsme na dobrém místě.
Převazuji také na plavačku a brzy je na břehu místní „červenopeřice“ neboli cejn alpský (Acanthobrama marmid). Turci tuto rybu nazývají tahta baligi nebo akçapak. Proč je její český název cejn alpský, když se nikde v Alpách nevyskytuje, je mi záhadou. Snad proto, že ji první vědecky popsal (jako ostatně spoustu dalších ryb) Rakušan Johann Jakob Heckel, v polovině 19. století, ředitel ichtyologické sbírky přírodovědného muzea ve Vídni. Spíše by se hodil název cejn hltavý, se kterým operoval právě tento vědec.
Rybek tohoto druhu tahám vzápětí ještě několik, všechny v délce kolem 10–15 cm. Dalším zpestřením je můj první „karasoparmák“. Ukazuje se, že ulovit se splávekem nějakou malou rybu je mnohem snadnější, než ulovit koníka jako nástrahu. Pod kameny v této části světa bohužel žádné žížaly ani červi nejsou.
Náhle se zvedá vítr a přehradu zahalují bouřkové mraky. Než stačíme na situaci pořádně zareagovat, už je tu průtrž mračen s hromy a blesky. Vůbec nejhorší jsou však nečekaně rychle vzedmuté vlny. Ještě před chvílí nehybná hladina připomíná rozbouřené moře. Lukáš, který si rozložil stan hned vedle kapráků, aby přes noc nepropásl žádný záběr, má co dělat, aby zachránil z vidliček stržené pruty. Několik vln se vzápětí přežene i přes jeho stan. Naštěstí je dobře ukotvený k velkým kamenům. Ve vodě však mizí nerezové vidličky včetně drahých pípáků. Snad se je podaří zítra vylovit. Mají být vodotěsné, tak se alespoň ukáže, zda výrobce nelže…
Bouřka rychle přejde, ale vítr duní celou noc, občas doprovázený drobným deštěm. Keban nám hned první den naznačil, že nedá nikomu nic zadarmo.
Na počátku výpravy jsme do přívlače vkládali velké naděje.
Saccon Carp
