Dvoubarevná kukuřice

18.7.2013 - Milan Tychler

Dnes mám v úmyslu prožít hezké dopoledne na břehu malé pískovny s tím, že se budu bavit lovem cejnů, plotic a malých kapříků. Když přijde i nějaký větší, bude to naprosto dokonalé. Zkrátka, chci se bavit, a co mě baví, je ryby chytat, a ne jen tak vysedávat nad prutem.

Aby všechno probíhalo hladce, připravím si jemnější sladkou směs, která, jak doufám, brzy přiláká dost ryb na to, aby bylo na lovišti živo. Do směsi přidám dostatek masných červů a také nějaké kukly, které mají ryby moc rády. Po předchozích zkušenostech na této vodě vím, že když chytám s feederovým prutem a s menším krmítkem, pomalu se ani nezastavím. Tedy alespoň si to tak v duchu maluji. A proč taky ne?! Den bude, zdá se, jako malovaný a všechno nasvědčuje tomu, že by se nemělo nic zvláštního stát.

Připravuji v klidu směs a dávám si skutečně záležet. Pomalu vlhčím, pak nechám směs odstát, prohodím ji přes síto a pak upravuji do konečné podoby. Hotovou směs na závěr ještě jednou propasíruji přes síto. Pěkně tak, jak to má být. Někomu se to zdá být zbytečné, ale já vím své. Konečný výrobek nemá chybu. Směs je nadýchaná, lehká a ve vodě vytváří hezké obláčky kalu. Kdo by odolal! Pár krmítek naplním červy s kuklami, ze směsi udělám jen zátky a posílám krmítka na loviště. Když pět, sedm krmítek dopadne na jedno místo, pak teprve připevním návazec a začnu chytat. Na háček nastražím dva masné červy, jednoho červeného a jednoho bílého. Je to taková klasika na šestnáctce háčku.

Na první záběr nečekám ani dvě minuty. Chviličku po napnutí vlasce se špička ohýbá a po zaseknutí jde první cejn ke břehu. Pak už to jde jako na drátkách. Nahození, napnutí vlasce, chvilka čekání, celkem čitelný záběr, zaseknutí a už se veze ryba ke břehu. Cejni okolo třiceti centimetrů, sem tam plotice a tak stále dokola. Takto jsem to původně chtěl, ale po pravdě už to začíná být celkem nuda. Chtělo by to nějakého kapříka. Jenže kapříci se dnes jaksi nekonají. Asi budu muset něco změnit.

Chytám s průběžnou koncovou sestavou a návazcem dlouhým asi 45 cm. To zatím měnit nebudu. Jen vyměním masné červy za měkkou kukuřici. Sundám červy, napíchnu jedno zlaté zrnko a už to letí vzduchem. Výsledkem jsou zase jen cejni a plotice. Neuspokojivé. Zkouším tedy zrnka dvě. Výsledkem je méně záběrů a navíc jsou méně čitelné. Drobné ryby si s větším soustem nedovedou dost dobře poradit. Pak se ve mně něco hnulo, říkám si dost a dělám zcela radikální řez.

Nastražení pomocí jehly

Konečný výsledek

Dávám pryč klasické krmítko i směs. Rychle rozmíchávám půl kila ostré kořeněné směsi s rybinou, krmítko měním za krmítko Method feeder a na krátký návazec a malý háček stražím opět zrnko kukuřice. Bábovičku krmení s nástrahou posílám kousek stranou od vnaděného místa.

Pět minut se neděje nic. Až po dalších pěti minutách zaznamenávám na špičce malý pohyb, pak škubnutí a nic. Stahuji sestavu a vidím, že zrnko kukuřice je pryč. Po druhém nahození přichází záběr rychleji, ale ryba krátce po zaseknutí padá. To mě přiměje k nastražení kukuřice mimo háček. A další zaseknutou rybou je konečně malý kapřík. Vypadá to, že se kapříci konečně rozjedou, ale chyba lávky. Neděje se absolutně nic. Když tam dám červy, chytím cejna nebo plotici, kukuřice se ani nehne. Je čas vyzkoušet další trik.

Chvilku štrachám v batůžku, až konečně nacházím to, co jsem hledal – oranžově zbarvenou kukuřici. Mimo háček stražím půlku žluté a k tomu půlku oranžové. Na této, ale i jiných vodách mám vyzkoušené, že barevné kombinace kukuřice i dalších nástrah dokážou zaujmout kapříky mnohem více a rychleji než to, co se jim každodenně předkládá ve velkém.

A skutečně je to tak. První záběr přichází do pěti minut a další následují velmi rychle jeden za druhým. Abych se ujistil, že se na úspěchu podepisuje barevnost nástrahy, nastražím na zkoušku opět jedno zrnko žluté kukuřice. Výsledkem je delší čekání a cejn. Když znovu nastražím barevnou kombinaci, přichází opět kapřík.

Nastražím ještě jednou žluté zrnko a zase je tu delší čekání na cejna. Žluté barvě tedy dávám definitivně vale a chytám jen na úspěšnou barevnou kombinaci. Brzy se ukazuje, že to byla zřejmě jediná správná volba, pokud si chci sáhnout na kapříka. Za dvě hodiny jich zaseknu snad deset a jsou mezi nimi i dva docela hezké kousky. Možná to zní jako hloupost, ale výsledek byl zcela jasný. Někdy stačí jen málo a všechno je jinak.