Odříkaná kaprařina aneb návrat ke kořenům

- klitosaurus

Většina článků o kaprařině, které se objevují v různých periodikách, se vesměs vztahuje k chytání kaprů na velkých, mnohdy až gigantických vodách, kde ulovení kapra s váhou okolo 20 kilogramů není žádným překvapením. Tak trochu se přitom zapomíná na spousty malých vod, kterých je u nás opravdu hodně. Chytání na takových vodách je pro mnohé asi trochu krokem zpátky, ale věřte, že i na těchto vodách se dá nachytat spousta nádherných kaprů, o kterých se mnohdy ani neví, že tam jsou. Tyto vody jsou mezi kapraři velmi opomíjeny, ba dokonce zavrhovány, a to je velká škoda.



Na takovýchto vodách není rybařina honba za rekordy, není to dostih za nesmyslnými kilogramy. Na takové vodě je kapr mezi osmi a deseti kily opravdu trofejní rybou, a když se povede ryba přes hranici deseti kil, je to úlovek z říše snů. Netvrdím, že na těchto vodách nebudou opravdu velké ryby. Dokonce jsem přesvědčený o tom, že i na opravdu malé vodě můžou být ryby s váhou blížící se dvacetikilové hranici, ale jak říká otec mého kamaráda, „Jsou daleko od sebe.“ Není zde jednoduché takříkajíc prokousat se k záběrům od větších, či snad dokonce trofejních kaprů. Situaci značně ztěžuje velké množství nenasytných tloušťů, cejnů a někdy i jiných druhů bílé ryby.



Osobně chytám pouze na řekách a říčkách, kde se mnohdy šířka vody pohybuje i pod 15 metry, a věřte, že v každé sezoně dokáží tyhle malé a ještě menší řeky překvapit. Na jedné takové říčce nedaleko Plzně jsem začínal s rybařinou. Vztahují se k ní mé první kaprařské kroky, trávil jsem na ní opravdu hodně času a velmi rád se na ni vždy vracím. Zamiloval jsem si ji pro ten nádherný klid u vody. Na tuhle říčku je minimální tlak, ryb je tu poměrně dost a svojí (ne)velikost vám dokáží vynahradit neskutečnou bojovností.






Říčka se klikatí krajinou, rovných úseků zde moc není, a když už jsou, nejsou příliš dlouhé. Jelikož se zde nachází opravdu velké množství vázek, ať už se jedná o padlé stromy, potopené kmeny, vyvrácené pařezy či převislé větve okolních stromů, souboj s každou rybou je skutečně adrenalinový a to je důvod, proč se sem vracím opravdu rád a proč jsem si tuhle vodu tak zamiloval. Je nás skutečně jen pár, kteří se tu snažíme nachytat ty největší jedince, a je to opravdu hodně těžké.

Nejdůležitější věcí je tu perfektní znalost dna. To se na takto malých řekách mění prakticky s každou velkou vodou, která se korytem prožene. Každá velká voda tu dokáže změnit dno k nepoznání a místa, kde byly jeden rok hluboké prohlubně, mohou být další rok zanesená a nechytatelná, a naopak. Po každé povodni vznikají nová místa s nově padlými stromy, jinde zase velká voda odnese původní strom o stovky metrů dál nebo jej vyvrhne na břeh. Není zde ani mnoho míst vysezených rybáři a kolikrát se musí člověk prodírat po pás vysokou trávou a proplétat se s veškerou bagáží propletenci hustých keřů. Ale ruku na srdce – mně to za ty nádherné chvíle u vody opravdu stojí. Mnohé z vás by překvapila i průměrná hloubka této říčky, která se pohybuje okolo 2,8 metru. Jsou tu ale jak velmi mělká místa, tak i místa, kde echolot ukáže až přes pět metrů hluboké díry.


Na takovéhle říčce zapomeňte na dlouhé náhozy a velké krmné kampaně. Většinou si chytáte prakticky pod špičkami prutů a k zakrmení stačí bohatě i méně než půl kila krmení na den. Důležitější než množství krmení je jeho kvalita a také pravidelnost zakrmování. Tak si kapry takřka naučíme navštěvovat naše místa ve stejnou dobu. Odpadá tak přeprava těžké kaprařské výbavy. Můžeme zapomenout na bivak, lehátko a jiné těžké věci a můžeme navštěvovat místo pouze na pár hodin denně, třeba po práci. Tím spíše, když to máte k vodě pár minut cesty jako já. Pokud mám možnost si takové místo připravovat předem, nikdy nepoužívám partikl ani žádné minipeletky, Method mix atd. Soustředím se na ty největší kapry, a proto dávám přednost boilii a větším peletám. Boilie volím většinou 18–20 mm velké, neboť si myslím, že větší kuličky jsou na tak malé řece zbytečným plýtváním krmením. Pokud najedou na krmné místo tloušti kolem 50 cm, není pro ně problém „vyluxovat“ místo i od 30mm kuliček. Také proto používám raději menší množství krmení, abych zbytečně nezaujal ryby, o jejichž záběry nemám zájem. Ale není to samozřejmě stoprocentní recept, jak se těchto ryb zbavit. Na řece s nimi musíme počítat, a pokud najdou vaše krmné místo, přichází doslova záběr za záběrem. V takové situaci většinou záběr od většího kapra ani nepřichází.



Nyní si řekněme něco k používaným montážím. Těžká olova můžete nechat klidně doma, vystačíte si s olovy o váze 60–100 gramů. Většinou používám in-line olova s obratlíkem vsunutým do gumové průchodky olova. Při záběru se kapr zasekne o váhu olova a poté se obratlík vytrhne a olovo se stává průchozím. Tím předejdeme riziku uhynutí kapra, pokud by se vlasec přetrhl. Olovo odpadne a kaprovi zůstane v tlamce pouze háček. Kdyby se kapr pohyboval i s olovem, hrozí, že uvízne ve vázce, a to může mnohdy znamenat, že bude pomalu umírat.


Velmi důležitou roli při takovémhle stylu rybaření hraje naprostý klid na břehu. Protože budete chytat na opravdu velmi krátkou vzdálenost, musíte tomu podřídit i své vybavení. Záběry bývají v naprosté většině velmi razantní, někdy až brutální, a první nápor ryby po záseku je nezřídka až neskutečný. Proto také nepodceňujte sílu kmenových vlasců a návazcových šňůrek. Stejně tak nezapomínejte na robustní a ostré háčky z pevného drátu. S kamarády používáme vlasce o síle od 0,40 mm do 0,50 mm, návazcové šňůrky od 25 lb do 35 lb a háčky se nám nejvíce osvědčily od firmy CarpSystem, typ H, popřípadě Centurion 2000 od firmy Carp´R´Us, nebo háčky Maruto, typ G. Jsou to velmi pevné a ostré háčky s kratším raménkem.

Jelikož se zde chytá v těsné blízkosti vázek, musí vše opravdu maximálně držet. Každá, byť jen malá chybička vás jinak bude stát v lepším případě pouze rybu. S ohledem na sílu ryb a razanci záběru tu jde často o pruty, jak se říká. Nejednou se nám stalo, že jsme chtíc nechtíc museli do vody pro prut, který při záběru vyletěl z vidlic jak vystřelený šíp. Nikdy bych nevěřil, kolik síly se skrývá v tělech pěti až šestikilových kaprů. V letním období, kdy se teplota vody drží nad 20 stupni Celsia, se dá nechtěné koupání vydržet, ale brzy na jaře a na podzim je to – pokud tedy nejste otužilci – o zdraví.


Není nic krásnějšího než hustě zarostlé břehy, všude vysoká a hustá tráva a z ní nad vodu vyčuhují pouze špičky vašich prutů. V noci je pak slyšet prakticky vše, co se ve vašem okolí děje, a když zvuk hlásiče prořízne to hrobové ticho, vyletí vám adrenalin na maximální možnou hranici. Na téhle vodě nikdy nevíte, co se po záběru skrývá na háčku. Měli jsme zde již spoustu záběrů od ryb, které nám na tak krátkou vzdálenost nedovolily ani sáhnout na kličku navijáku a nekompromisním tahem si to zamířili rovnou do první vázky – a věřte, že jste pak na břehu s prutem v ruce pouze v roli diváka. Tohle jsou chvíle, pro které se tam stále rádi vracíme, a snažíme se dostat před objektiv svých foťáků některého z těch „starých mazáků“, kteří tu jsou a kteří zatím měli více štěstí a vždy se jim podařilo zbavit se našich montáží dřív, než se podívali do síťky podběráku.

Bylo by velkou chybou podceňovat tyhle malé vody. Je jich u nás pořád spousta, nikdo pořádně ani neví, co v sobě skrývají za ryby. Všichni se pod tlakem médií a internetu bezhlavě ženeme tam, kde někdo nachytal veliké ryby, a možná je přitom právě vy máte někde kousek od svého bydliště v takřka zapomenuté nebo málo prochytávané malé vodě. Kdo měl možnost povodit si takového osmikilového desetikilového kapra na tak malé řece plné vázek, jistě ví, o čem je řeč. Když to pak porovnám se zdoláváním 15kg kapra na jezeře bez vázek, je to jako nebe a dudy. Rozdíl je v tom, že na malé řece spíš kapr vodí vás. To, že nějaký „strejda v rádiovce“ tvrdí, že tam velké ryby nejsou, ještě neznamená, že tomu tak i je. Vždycky je ale lepší ho při tom nechat. Nechceme, aby nám pak tihle strejdové navštěvovali naše místa s vidinou „osmičky“ v mrazáku. Většinou se musíte sami přesvědčit na vlastní kůži, jaká je situace, ale věřte mi, že většinou je to právě naopak, než si ostatní myslí. Chce to hlavně se obrnit trpělivostí, věnovat tomu patřičný čas a výsledek se jistě dostaví. Budete pak odměněni nezapomenutelnými zážitky a nádhernými rybami.



Ještě bych chtěl podotknout, že je samozřejmě možné podniknout několikadenní výpravu i na malou říčku. Sám jsem jich několik absolvoval. Nesmíme ale zapomínat na to, že se jedná o úplně jinou výpravu než třeba na jezero, kde zavážíme na dvě stě a více metrů. Tam si můžeme dovolit neomezeně se na břehu pohybovat, povídat si s kamarádem, dělat přiměřený rámus třeba při připravě krmení pro sebe a pro ryby. Ovšem na řece, kde nahazujeme na krátkou vzdálenost, musíme na tohle zapomenout. Klid na břehu je opravdu více než důležitý. Když už jedu na delší výpravu na malou řeku, umísťuji většinou montáže několik metrů od vázek a krmením se snažím ryby vylákat z jejich přirozeného úkrytu. Samozřejmě není možné sedět nad nahozenými pruty několik dní v kuse a čekat na záběr. Člověk si občas musí odpočinout na lehátku a z toho důvodu nechytám přímo u vázek.



Naše malé řeky a příroda kolem nich jsou většinou nádherné, několikanásobně hezčí než velké řeky, ale musíme si je udržovat takové, jaké jsou, a neničit jejich okolí. Není nic horšího, než když přijdete k řece uprostřed přírody, bez silnic, mimo města i vesnice, a okolo se povalují odpadky, které tam po sobě zanechali „rádoby rybáři“. Udržujme si naše vody takové, abychom na ně mohli být hrdí, jako někteří jiní rybáři v Evropě.



Všem čtenářům bych chtěl popřát v roce 2013 spoustu nádherných chvil u vody a spoustu krásných ryb před objektivem.

Za TCF Baits Team

David „Klitosaurus“ Pešík

Autor: klitosaurus - ®

Diskuse k článku (58 reakcí)

Přečteno: 15 324x
Průměrná známka: 1.25