Na potoky se splávkem

- KrálRybář

Rybolov na plavanou na malých mimopstruhových potocích je velmi příjemná, zábavná a oddechová rybařina. Rybáři tyto toky často podceňují a málokdy je vyhledávají. Ale právě tady můžeme objevit opravdové kouzlo rybařiny. Zcela určitě zde nechytíte svůj životní trofejní úlovek, nebo jenom s velkou dávkou štěstí, ale můžete zde nasbírat spousty a spousty neopakovatelných zážitků a příběhů. Budeme se bavit o vodách širokých doslova pár metrů a poměrně mělkých. Setkáme se i s místy, kde má voda hloubku jen pár centimetrů – i na takových se dá chytat. Ale nebudu předbíhat. Na těchto vodách začínaly mé první rybářské krůčky, nejdříve jsem chytal jako malý kluk bez povolenky, později s rybářským lístkem a úlovkovou listinou v ruce. I teď si rád zajdu na nějaký potůček v okolí svého bydliště s rybářskou udicí a splávkem. Berte prosím tento článek jako jakési shrnutí mých zkušeností a jako pár sesbíraných tipů, které mně osobně fungují.



Vybavení

Pro toto chytání platí známé úsloví „V jednoduchosti je krása“. A toho se držím. Co se týče prutu, velmi vhodnou volbou je klasický, dostupný, levný a skladný teleskopický bič o délce maximálně pět metrů (delší není potřeba). Osobně mi na těchto vodách pět metrů bohatě stačí a většinou si bič vysunutím jedné nebo více částí ještě o něco zkracuji. Pokud radši rybaříte s prutem s očky a navijákem, v těchto vodách (navíc většinou se silně zarostlými břehy a velmi úzkým korytem) není moc pohodlné se pohybovat s dlouhými matchovými speciály nebo boloňkou. Nepotřebujeme nahazovat dál než pár metrů, prut by měl být určitě lehký, s gramáží do 15 g a radši kratší (kvůli jednoduššímu nahazování a celkově snazší manipulaci). Mně se nejlépe osvědčil vyřazený UL „vláčák“, původně na pstruhovou přívlač, 210 cm dlouhý a s gramáží 5–12 g. Má všechny mnou požadované parametry. Dlouho ležel v koutě poté, co mi brácha daroval k narozeninám lepší s podobnými vlastnostmi. Od té doby mi slouží speciálně k účelům „potoční plavané“.

Naviják nemusí být nijak extra kvalitní. Prut držíme většinou permanentně v ruce. Proto volíme naviják lehký, osobně doporučuji plastové navijáky menšího typu. Já mám Shimano Hyperloop 1000 s přední brzdou a nemůžu si ho vynachválit. Na takové rybaření úplně stačí, pracuje, jak má, a stojí pár kaček. Výběr nechám ale samozřejmně na vás.



Výhoda prutu a navijáku spočívá v možnosti delšího náhozu. Nemusíme se trápit délkou sestavy, a pokud zabere větší ryba, automaticky o ni nepřijdeme, jak tomu bývá u biče. To ale na těchto vodách hrozí jen minimálně. Bič zase získává výhodu na rychle tekoucích úsecích potoka, kde je chytání s bičem mnohem rychlejší a efektivnější.

Jak jsem již naznačil, naše „cílovka“ se řadí mezi rybářskou drobotinu. Potřebujeme tedy zjemnit, jak jen to jde. U kmenového vlasce bych volil strop přibližně 0,12 mm. Jelikož však většinou nepoužívám návazce, volím jemnější vlasce s průměrem kolem 0,08 mm. Souboj i s tou nejmenší rybkou se tak stává zážitkem. Když už využiji k lovu návazec, většinou chytám s jemným silonem silným 0,06 mm. V dnešní době i takto zdánlivě slabý návazec dokáže unést poměrně silnou zátěž.

Splávky používám zásadně pevné, krátké a lehké, do 0,5 g. Tvar splávku není zvlášť podstatný, já mám nejraději jednoduché „kapkové“ splávky. Dobré je mít s sebou dostatečnou zásobu. I se sebevětší opatrností a rybářskou zručností se občas nějakému uvíznutí nejspíše nevyhnete a s jemnými vlasci často takové vázky končí utržením návazce, popřípadě celé sestavy.

Chytám na velmi malé háčky. Záleží na tom, jak velké ryby se v revíru vyskytují, jaký typ a druh chceme lovit, a také na ročním období. Já nejčastěji sahám po háčcích velikosti 16. Háčky větší než velikost 12 jsou podle mě zbytečně velké a menší než 18 zase zbytečně malé.

Dále potřebujeme více či méně potřebné maličkosti, tedy bročky na vyvážení splávků, obratlíky (velmi malé velikosti), náhradní háčky, cívku s návazcovým vlascem, vyprošťovač háčků (peán, obůstek,...), míru (v co nejskladnějším provedení) a podběrák (z důvodu skladnosti používám podběrák raketový, připevněný na joju k opasku nebo na záda vesty, ale není nezbytný). Velmi užitečnou, přestože ne nezbytnou pomůckou mohou být polarizační brýle na šňůrce kolem krku. Všechny potřebné věci – kromě podběráku – můžete dát do kapsy. Pohodlnější je ovšem nějaký malý „chlebník“ nebo „žebradlo“, popřípadě rybářská brašna přes rameno, do které dáme všechno, co potřebujeme. Další možností jak uložit nezbytnosti a zachovat si mobilitu při lovu je klasická rybářská vesta.



Taktika lovu, lovené druhy a montáže

Na malých potocích se splávkem, jak naznačuji od začátku, lovíme v neustálém pohybu. Po pár záběrech si místo lovu většinou rozplašíme a musíme ho vystřídat za nové. Snažíme se vyhledávat atraktivní místa, kde se nejspíše ryby ukrývají: tam, kde rychlý proud přechází v tišinu, kde se voda okysličuje, místa poblíž padlých stromů, pod kameny, u rákosí a vodních trav. K vodě musíme přistupovat až „indiánským“ způsobem, tedy tiše a nepozorovaně. Rozhodně bychom neměli podcenit maskování a měli bychom zvolit nějaké nenápadné oblečení.

Na háček mi na mimopstruhových potocích skáčou nejvíce plotice, oukleje a perlíni, dále klasické říční ryby jako tloušť a okoun. Ze dna poté sbírají cejni, cejnci a hrouzci. Výjimečně narazím na karáska, nebo dokonce na kapříka či nevelkou štičku.

Používám jednoduchou montáž: splávek, bročky a háček. Pokud nechytám v hloubce, která má jen pár centimetrů, můžu si dovolit i návazec, většinou spojený s kmenovým vlascem obratlíkem. Nemívám ho delší než patnáct centimetrů. Nástraha buď může plavat ve vodním sloupci někde uprostřed mezi dnem a hladinou, nebo těsně nade dnem, popřípadě je možné nechat broček u dna, aby nástrahu táhl za sebou. V opravdu extrémě nízké vodě používám montáž pouze se splávkem bez zátěže, který nadnáší nástrahu centimetr nebo dva nade dnem. V létě, v pozdním jaru nebo brzkém podzimu za teplého počasí v klidnější, pomalu plynoucí vodě se dá chytat i na „mlaskačku“. Vezmeme kousek suchého rohlíku, šikovně napíchneme na háček a necháme splavat po proudu.



Nástrahy a krmení

Při rybolovu na malých tocích většinou nekrmím. Pokud se pro zakrmování rozhodnu, pak si musím najít nějakou tišinku, rameno s pomaleji plynoucím proudem a hlavně větší hloubkou. A čím krmit? Skvělá je klasická strouhanka zvlhčená vodou. Můžete použít i předřipravené směsi z obchodů a popřípadě do nich strouhanku také přidat. Dají se přimíchat i „masňáci“ nebo nastříhané žížaly. Krmte opravdu malými krmnými koulemi, pravidelně a často.

Co se týče nástrah, asi nejlépe se mi osvědčil klasický bílý nebo barevný masný červ. Okouni se můžou „utlouct“ po hnojáčcích a sem tam se splete i nějaká ta štička. Tloušti mají rádi třešně, a to hlavně v teplých obdobích roku. Obyčejnou, ale skvělou nástrahou může být i kulička chleba nebo rohlíku. Velmi se hodí kleštičky na tvarování nástrah, které vřele doporučuji. Hlavně na háček stražíme nástrahy v přiměřené velkosti a množství.

Příběh nakonec – Nečekaný tloušť

Odpolední vyučování utíká jako želva po náledí. Pod lavicí si s kamarádem Honzou prohlížíme rybářské časopisy, obdivujeme trofejní úlovky čtenářů a pokukujeme po nových „feederech“ vyfocených na poslední stránce. Konečně zvoní. Seběhnout schody, botník, šatna a rychle pryč. Náměstí před školou zalilo odpolední červnové slunce. Ve vzduchu cítím velké prázdniny. Ještě prohodím pár vět s klukama před vraty školy a rychle domů. Jen se rychle osvěžím domácí bezinkovou šťávou, sáhnu do dílny pro prut, do ledničky pro ráno nasbírané žížaly a utíkám k potoku.



Nejdřív zkouším chytat na děravém mostě, který je vyrobený z nepotřebného betonového panelu. Žížalák se kroutí jako o život, ale s rybami to nic nedělá. V místě u rozviklané staré lávky s oprýskaným zábradlím zabere první rybka, krasný okounek. Háček visí v koutku tlamky, takže se uvolní skoro sám. Pruhované mládě odplouvá. Druhý okoun na sebe nenechá dlouho čekat. Po delší době, kdy ryby nejsou aktivní, se přesouvám na místo mezi dvěma lávkami. Potkávám pána, kterého vídám skoro každé ráno, když spěchám do školy. Chodí o holi. Prodělal totiž tři mrtvice. Každý den musí chodit pár kilometrů, aby mu neztuhly svaly a nestal se tak imobilním. Vypráví mi, jak tu dříve bývali krásní pstruzi potočáci. Jak se zde muškařilo a tekla tudy krásně čistá voda. „Ale to už je dávno pryč,“ povzdechne si a pokračuje ve své každodenní „procházce o život“.

Přímo pod jeho domem začíná klidný úsek potoka, kde není tak mělko a kde by se možná nechal vydráždit k záběru nějaký tloušť. Nahazuji přesně pod uschlý keř. Ihned po záběru se splávek úprkem rozjede proti proudu. Zasekávat nemusím. Jen stěží kontroluji situaci. Cívka vrčí o pomoc. Slabý vlasec se napíná k prasknutí pokaždé, když se pokusím trochu utáhnout brzdu. Jemný proutek se ohýbá, pomaličku získávám převahu. Každou chvíli musím rybě povolovat. V rukách roztřesených napětím cítím, že ryba se unavuje. Už neklade takový odpor. Už pluje ke břehu. Tělo krásného tlouště je na dohled. Jeho velikost mě fascinuje. Pár posledních výpadů. Dokonáno jest! Ryba končí v síťce mého podběráku. Měřím ji. Metr ukazuje šedesát pět centimetrů. Nemohu tomu uvěřit. Kde se tu takový obr objevil? Jak to, že se nechal přelstít? A proč jsem si sakra nevzal foťák?! Pokušení odnést rybu domů, vyfotit ji a pochlubit se je obrovské. Ale takhle krásnou rybu přece nemůžu zabít. Teď už klidnýma rukama tlouště pokládám pomalu pod hladinu, nechávám ho rozplavat a král tůně odplouvá do svého království.

I takové zážitky vám může připravit potůček, do kterého by vás možná ani nenapadlo nahodit udici. Vyzkoušel jsem si to na vlastní kůži a vy to určitě zkuste taky.

Hodně úlovků a hezkých zážitků u vody přeje

Autor: KrálRybář - ®

Diskuse k článku (36 reakcí)

Přečteno: 21 671x
Průměrná známka: 1.2