Parmy na přívlač

16.6.2013 - Milan Tychler

Jako spousta kluků začínajících s rybařinou jsem první zkušenosti učinil se s plávkem. Ovšem velmi brzy jsem přičichl k přívlači a ta vyplnila poměrně dlouhé období mého rybářského života. To se na mně jistě podepsalo a musím říct, že ze všech rybářských prutů beru do rukou právě přívlačové pruty ze všech nejraději a také nejčastěji. Přívlač je pro mě tou disciplínou, při které se cítím tak nějak nejvíc účasten lovu a nejlépe si při ní odpočinu, respektive vyčistím hlavu. Musím, zejména na malých vodách, promýšlet každý hod a soustředit se na vedení nástrahy. To dokáže vytěsnit z hlavy ostatní věci.

U nás se dá přívlač praktikovat na každé vodě, ale myslím, že malý počet záběrů, potažmo velmi skromné úlovky, mnoho rybářů brzy odradí. Ti, kteří se baví chytáním okounků a malých tloušťů velmi lehkou přívlačí a počítají při použití mikronástrah i se záběry kaprovitých ryb, na tom nejsou zle. Na některých lokalitách docílíte i několika desítek záběrů během dne. Jestliže se ale snažíte lovit třeba štiky, pak se musíte připravit na to, že nebudete mít záběr třeba i několik dnů, pokud nepočítám podměrečné ryby. S velkými dravými rybami to skutečně už tak jednoduché není.

I já chytám nejraději s maličkými nástrahami, ale občas se mi zasteskne po větší a především bojovnější rybě na prutu. V tomto ohledu mám štěstí v tom, že nemusím jezdit za skutečnými bojovníky nijak daleko. V dosahu několika kilometrů mám dvě řeky a obě hostí nejbojovnější a nejhouževnatější ryby, jaké si dovedete představit – parmy.

Parma není úplně typickou rybou pro lov přívlačí, ale jejich pravidelné úlovky v místech, kde jsou, každého rychle přesvědčí o tom, že má smysl se jejich lovu touto technikou věnovat. Pro mě je parma a přívlač naprosto srdcová záležitost a tomuto lovu se věnuji, jak jen to jde.

Parmy se hodně drží ve vývařištích pod jezy a v proudech pod nimi. Dají se lovit ze břehu, ale nejlépe je zabrodit do řeky a trpělivě prohazovat především všechna slibná místa. Tam, kde chytávám, nejsou žádné vázky, a tak mohu používat poměrně jemné nářadí, což mi docela vyhovuje. Díky němu a menším nástrahám pak chytám nejen parmy, ale i tlouště a občas vezme nějaký samotářský okoun. Lehký proutek s dobrou šestnáctkou na navijáku je to, co mám rád.

S nástrahami si hlavu moc nelámu. Parmy nejsou nijak vybíravé a zaberou v podstatě na jakoukoli drobnější nástrahu taženou pomalu u dna. Už jsem je chytil na rotačky, plandavky, gumové nástrahy všech typů, ale nejraději ze všeho je chytám na malé wobblery. Celkem se mi osvědčily i plastové rybky s rotujícím listem. Je to taková kombinace wobbleru a rotačky. K lovu na wobblery a rotačky si vybírám spíše plynulé tahy, kde se dají tyto nástrahy nejpohodlněji vodit. Ve vývařištích pod jezy s různě se měnící hloubkou a rychlostí proudu přezbrojuji na gumy. Nejčastěji jsou to obyčejné twistery s ocáskem, ale i kopýtka jsou dobrá. Co se týká barvy gum, nejvíce se mi osvědčila obyčejná bílá a svítivě zelená. Napodobeniny nějakého „přírodního“ zabarvení mi kupodivu nikdy žádný zvláštní úspěch nepřinesly. Bílá se navíc jako jediná ze všech nejvíc osvědčila při podvečerních lovech.

Obvykle chytám parmy odpoledne a v podvečer. Zkoušel jsem mnohokrát i časná rána a dopolední hodiny, ale tato období se s podvečerem nikdy nemohla rovnat. Pokud vůbec záběr od parmy přišel, byla to pravidelně malá ryba. Přitom na stejných místech se dají odpoledne chytat parmy okolo 70 cm.

Během podvečerních lovů používám ještě jednu zvláštní techniku. Dalo by se to nazvat jako jakési „splavování“ gumy. Malý twister nastražím na obyčejný háček a před něj dám na vlasec buď do těsné blízkosti háčku broček, nebo někdy také experimentuji a dám broček i dál, třeba až třicet centimetrů. Velikost bročku se řídí silou proudu.

Kombinace rotačky a wobbleru

Twister nastražený „na splavání“

K tomuto lovu si vybírám plynulé a mělčí tahy pod jezy, kam navečer parmy vytahují. Nahodím k protějšímu břehu a s napnutým vlascem nechám nástrahu u dna splavovat proudem. Ideální je držet prut hezky špičkou nahoru, a pokud se nástraha na dně zastaví, jen se jí pomůže zvednutím špičky prutu o kousek výš a jemným popotažením. Ideální jsou k tomu pruty s jemnějšími špičkami. Já používám krátký winklepicker. Díky jeho špičce vidím každé brnknutí nástrahy o dno a samozřejmě i záběr. Ten se někdy projeví zcela zřetelně, ale někdy se stane, že parma nástrahu jemně uchopí a pak s ní pomalu splouvá, takže se špička stále jen mírně chvěje. Zkusíte seknout, a co si myslíte? Je tam!

Většinou se ale parmy s ničím moc nepárají a jejich záběry bývají jak na twistery, tak i na wobblery obvykle pěkně upřímné a mnohdy až opravdu tvrdé. A pak přichází to, na co se těším nejvíc. Zdolávání opravdu silného soupeře, který nedá zadarmo ani centimetr. Všechny parmy samozřejmě pouštím a vždycky jim říkám: „Tak někdy zase na shledanou.“