…tuto otázku jsem si kladl mockrát, tak dlouho, až jsem ji díky vševědoucí Wikipedii snad jednou provždy vyřešil. Když jsem se totiž ptal starších borců z Oltecu (Starého Brna), jednoznačnou odpověď jsem nikdy nedostal. Naštěstí díky vymoženostem moderní doby a díky internetu se kruh možností uzavírá – správně se Brněnská přehrada v hantecu nazývá Prigl.
Takže vítejte v článku s mými postřehy z tohoto vodního díla, které se nachází na 56. kilometru řeky Svratky. Než se dostaneme k věcem, které asi zajímají rybáře nejvíc, řekněme si něco málo z historie a také pár technických údajů o Brněnské přehradě, Priglu.
Samotný pramen přítoku, tedy Svratky, leží na dvou místech: na úbočí Křivého javora a Žákovy hory ve Žďárských vrších a u hájovny Blatky (Břímovky). Řeka protéká městy Nedvědice, Tišnov atd. Vodní díla Vír a Prigl jsou dvě nevýznamnější přehrady na tomto toku.
Stavba Brněnské přehrady probíhala v letech 1936–1940 a zatopená plocha je 259 hektarů. Samotná hráz má v koruně šířku 7,14 metru a délku 120 metrů. Nachází se v nadmořské výšce 233,72 metru a ční 23,5 metru nade dnem. Některé dobové snímky jsou k nahlédnutí zde: www.brnenskaprehrada.cz.
Největší hrozbě čelila tato stavba na konci druhé světové války, kdy stahující se německá armáda se pokoušela vše ničit a sabotovat. Vzhledem k tomu, že dutiny (potrubí) byly kvůli ochraně před předpokládanou sabotáží zabetonované, neměla nálož, kterou Němci chtěli zničit přehradu a také zatopit město Brno, dostatečný účinek. Tento nestandardní počin znemožnil dát nálož na správné místo a tím v podstatě zachránil Brno před potopou. Byla to taková lest hrázného Šikuly. Němci v roce 1941 nařídili kvůli obavám ze sabotáže zacpat osmnácticentimetrové minové potrubí, které má každá přehradní zeď, pískem. Jenže šikula Šikula tušil, že tu asi nebudou nacisté věčně a že to, čeho se teď bojí, by jednou mohli chtít udělat sami. Proto dal na zasypané minové potrubí nalít vrstvu betonu. Němci sice nařídili ke konci války tuto betonovou krustu odstranit, ale práce probíhaly záměrně tak pomalu, že se v potřebném čase nestihlo odstranit beton, vyplavit písek z minového potrubí a umístit nálože. Památné místo (pomník) Šikulova konání je na levé straně hráze.
Rokle, orientační bod pro parníky
Samotná přehrada ukrývá, pravděpodobně jako svědectví, nejedno torzo bojových vozidel německé armády, dnes již hodně zapadlé v bahně. Bohužel hlubiny Priglu neukrývají jen historické důkazy bojů z války. Vypuštěná přehrada při revitalizaci a částečném odbahnění před několika lety poskytla nejeden důkaz o tom, co dovedou lidé hodit do vody. Na dně nebyly jen potopené loďky, ale třeba i několik vyloupených trezorů, pneumatiky, železo …, prostě všelijaký odpad, který se vždy jeho majiteli nejvíce zamlouvalo hodit do vody. Co dovedou lidé nadělat za nepořádek nejen u vody, ale kdekoliv v přírodě, je nekonečné téma. Zřejmě všechna vodní díla, nejen Brněnská přehrada, jsou jakýmisi němými svědky tohoto nepochopitelného lidského počínání. Ale popisovat tuto lidskou bezohlednost a neúctu k přírodě není dnes mým cílem, takže pojďme raději k tématu, které jako rybáři oceníme více.
V létě je tohle dřevěné dílo plné petlahví
Kdo Brněnskou přehradu moc nezná a neví, co od ní očekávat, tomu doporučuji nasednout v přístavišti na jednu z lodí zajišťujících v sezoně přepravu. Zastávka parníku Přístaviště je nejblíže jak MHD, tak asi i největšímu parkovišti na přehradě. Ideální příležitost, jak spojit průzkum revíru s výletem s rodinou. Předpokládané vyplutí lodí na hladinu Priglu a zahájení lodní dopravy je letos 13. dubna a loď by měla fungovat přibližně až do konce října. Menší okruh se dá jet jen do zastávky Rokle, kde se parníky vždy míjí, lze tam hned přesednout a jet zpět. Ideální je ale projet si přehradu celou. Pro děti to však bývá opravdu na hraně jejich trpělivosti, protože taková plavba trvá zhruba 140 minut. Schválně jsem uvedl nejdříve parník jako lepší možnost, než jet vlastní lodí nebo člunem, protože v určitých úsecích je přehrada celkem úzká. Potkat se v těchto místech s parníkem a ještě případně i s dalším plavidlem není zrovna příjemné. Získání zkušeností z vyhlídkové plavby půjde zúročit nejen na vodě, ale i třeba výběrem místa, na které se vypravíte příště lovit po pevnině. Omezovat jakkoliv plavební dráhu parníku je zakázáno. Kapitán vás pak při porušení odmění velmi hlasitým a nepříjemným troubením, což je mezi skalami opravdu hodně slyšet.
Podzim v Rokli 2012
Lodní doprava v sezoně dost omezuje lov ryb nejen z loděk – ten je na přehradě už pár let povolený –, ale i ze břehu. Lodě sice nejsou nijak zvlášť hlučné, protože všechny pohání elektromotory, ale docela hlučné může být dění na samotné lodi. Už jsem jednou zažil, jak jely dvě lodi spojené vedle sebe a na nich byl velmi bujarý večírek se vším všudy. A to jako rybáři očekávající konec denní doby lovu, kdy napětí maximálně vrcholí, jistě moc neoceníte. Tyto plavby jsou nad rámec jízdního řádu, většinou po poslední pravidelné jízdě parníku, takže se nedají nijak předpokládat. Idylu a klid v lesíku u vody dokáže blížící se disko jak ve špatném vtipu skutečně narušit. Původně jsem si myslel, že se jedná o nějakou akci někde v kempu a že to nese jen ozvěna, ale hluk stále sílil. Pak jsem doufal, že snad někdo v dálce pouští v autě nahlas muziku. Zvuk se ale stále přibližoval ke mně a čím byl blíž, tím víc a víc mi bylo jasné, že to není pouze nějaký hlučný motorista nebo jen pár lidí. Byla to pěkně velká akce na lodích, které nikam nespěchaly a vynořily se přede mnou ve své plné kráse. Když se reflektory ozářené paluby zjevily za zatáčkou, nevěřil jsem vlastním očím. Připadal jsem si jako v jedné z televizních reklam na jeden pivovar. A zřejmě abych nezapomněl na ten báječný zážitek, jely lodě po chvíli zase zpět. Nezbývalo než zamávat na děvčata, sbalit si svých pět švestek a vyrazit k domovu, obohacen o novou zkušenost.
Když nic nechce naše udice, potěší nás alespoň plavčice
Označovat nějaké lokality jakéhokoliv revíru s tím, co se kde lépe chytá, mi přijde nešťastné, a abych se přiznal, ani taková jistá místa na přehradě neznám. Kam vyrazit na ten či onen rybí druh opravdu říct nedokážu. Z omylu, že jsem snad takové místo našel, mě vyvedla nejedna loňská zkušenost. Na jednom místě jsem několikrát po sobě chytil několik štik a už jsem byl přesvědčený o tom, že je to stoprocentní místo na dravce. Ovšem všechny další pokusy o úlovek skončily totálním nezdarem a o rybu jsem tam až do konce sezony už ani nezavadil. O podobných zkušenostech jsem se doslechl také od nejednoho vláčkaře, co brázdí břehy Brněnské přehrady.
Z těchto bójí vytéká látka, která pomáhá v boji proti sinicím. Další z mnoha dílků ze skládačky mající za následky výrazné zlepšení kvality vody v přehradě.
Vzhledem k tomu, že mám tu možnost nahlížet na Priglu do nejednoho záznamu o úlovcích, dovolím si říct, že se ryby chytají opravdu všude, ať už jde o kapra, štiku, cejna či lína. Někteří rybáři, co mají zřejmě ryby opravdu „rádi“, mají třeba i třicet docházek v řadě, kdy si ponechali rybu, převažuje samozřejmě kapr a pak kombinace kapr/štika. Čísla jsou ještě větší a těchto rybářů naštěstí není mnoho, ale také nejsou z jednoho úseku či místa. Narazil jsem v minulé sezoně na několik takových našich členů, ale každý z nich lovil v úplně jiné lokalitě. Nebál bych se říct, že i vydra by se od nich mohla učit. Jejich efektivita lovu je neuvěřitelná, už mě dokonce napadlo, že v povolence z nějakého důvodu mlží, ale ryba ve vezírku byla vždy důkazem, že se jedná o smutnou skutečnost. Kdyby takto efektivně lovil každý pátý člen, jsme nejpozději koncem června úplně bez ryb. To se asi nebude týkat jen přehrady. O závist z mé strany určitě nejde, o tom vás mohu ujistit nejen já, ale i lidé, kteří mě znají.
Pamětní deska hrázného Šikuly
Přehrada se koncem roku vždy upouští, a to velmi výrazně. Hladina klesne o několik metrů, aby byla na jaře připravena s co největší možnou kapacitou na oblevu a mohla zabránit případné povodni. Kde jste v létě měli ve vodě hozenou svoji montáž, tam je ke konci roku ještě pěkných pár metrů k vodě. Ubývající voda je hezky vidět na pravém břehu přehrady v Rokli. Je to jeden z nejnavštěvovanějších úseků nejen rybáři, ale i těmi, kdo se jdou v sezoně do přehrady vykoupat. V létě je prakticky nemožné chytat zde přes den kvůli velké mase lidí. To se ale netýká jen Rokle. Kde je dobrý přístup do vody a parkování relativně blízko, odradí lidi od koupání či jiné rekreace jen špatné počasí, vaše pruty určitě ne.
Ustupující voda v Rokli nejdříve vytváří malý ostrůvek, kde je jakási orientační značka pro parníky. V létě je u této značky asi metr vody. Pak jde břeh velmi prudce do původního koryta rokle. Zde echolot ukazuje v sezoně hloubku až jedenáct metrů. Hloubka bývala kdysi mnohem větší, ale nános usazenin udělal za ta léta své. Každoroční výrazné upuštění revíru je dobrou příležitostí k průzkumu dna v oblíbených lokalitách. Dalším lákadlem podzimního a zimního rybolovu je jistě i skutečnost, že se rapidně zvýší hustota zarybnění na hektar. Pestrost reliéfu dna asi koncem sezony nejvíc ocení vláčkaři.
Na opačné straně jsou ti, kdo nevidí ve vodě jen ryby, ale i ostatní živočichy, hlavně škeble. V místech, kde je břeh velmi pozvolný a voda ustupuje rychle, nemají tito tvorové bez lidské pomoci šanci dostat se včas do vody a uhynou. Urazit v blátě několik metrů za den je nad jejich reálné možnosti. Naštěstí se najde pár dobrovolníků, kteří těmto měkkýšům pomohou. Za slabou hodinku není problém nasbírat až deset kilo škeblí. Vzpomeňme si na aféru, kterou způsobil minulé léto cizinec, který si nasbíral v Brně v Mariánském údolí škeble na jídlo. Byl to přestupek a všichni ho odsoudili. Co ale říct na stovky, možná tisíce škeblí, které uhynou každý rok na březích Brněnské přehrady?
Tento revír MRS má v péči MO Brno-2 a díky snaze této organizace se podařilo od letošního roku prosadit několik změn. Jako hlavní pozitivní změnu vidím zvýšení míry štiky z 50 cm na 60 cm a u candáta ze 45 cm na 50 cm. To dává dobrou teoretickou naději těmto dravcům na jednu sezonu života k dobru. Situace v našich revírech není s dravci zrovna růžová, proto jsem vděčný, že se naší MO podařilo docílit alespoň nějaké změny. Podle mého názoru je kilová štička daleko užitečnější ve vodě než na talíři, kde žádný gastronomický orgazmus asi stejně nepřinese. Byla zvýšena i míra kapra na 45 cm. Bylo by dobré, kdyby kaprům zachutnal rak signální, který se v přehradě vyskytuje opravdu hojně, a situace už je vážná. Rak přenáší nemoc (račí mor), na kterou doplácí původní druhy raků, a sám je vůči ní imunní. Rak signální je také odolnější vůči znečištění vody a vysokým letním teplotám. Řešení nebude snadné, pokud se vůbec nějaké nalezne.
MO Brno-2 s Povodím Moravy dělá i odlov bílé ryby, což je pokusem o regulaci jejího počtu, související s revitalizací a snížením množství sinic ve vodě. Už jsem zaslechl obavy rybářů, že na Priglu byla úplně odlovena bílá ryba, ale to je opravdu neproveditelný počin. Třeba v minulém roce bylo v dubnu odloveno asi sedm metráků bílé ryby ve složení 95 % cejn velký a zbytek cejnek malý a plotice. Průměrná váha se pohybovala kolem 400 gramů. Pro milovníky bílé ryby mám dobrou zprávu – ryby nikam nezmizely, ale byly převezeny do druhého revíru v naší péči, a to na Svratku 4. Jistě mi dáte za pravdu, že sedm metráků bílé ryby na revíru, který má zhruba 220 hektarů, není žádné likvidační číslo, spíše naopak.
V minulém roce na podzim provedla Akademie věd výzkumné odlovy také na revíru Svratka 5. Odlovy se dělaly stometrovou tažnou sítí. První byl v Rokli, kde se podařilo chytit nejvíce raků signálních. Jen pro zajímavost: raka signálního lze poznat podle výrazných světlých skvrn na klepetech v místě spojení pohyblivé a nepohyblivé části. Skvrna může být úplně bílá až světle modrá. Žádný jiný druh raka tuto skvrnu nemá. Nejčastější rybou odlovenou do tažné sítě byla plotice, pak okouni, ježdíci, štičky, candáti, cejnci, … Odlovy byly provedeny na více lokalitách, zajímavé je, že nejmenší počet ryb se odlovil v části Rakovec, tzv. u Sirky. Po slovení byly ryby vždy rozděleny do kádí podle druhů, váženy a pak putovaly zpět do přehrady. Výjimku tvoří několik ryb, které byly zraněné nebo leklé, ale tento počet byl opravdu jen minimální. Jednalo se vždy jen o pár kusů. Rybářům, kterým tento počin znemožnil večerní lov na jejich oblíbeném místě, se tímto dodatečně omlouvám. Jeden z vykázaných rybářů mi řekl, že je to k ničemu, stačí prý, aby se ho zeptali, a on jim to přesně řekne, co je a co není v přehradě za ryby. Nevím proč, ale nějak jsem nenašel odvahu tuto možnost vedoucímu výzkumu navrhnout.
Pokud se vydáte na přehradu autem, dbejte opravdu značek a zvýšené opatrnosti. V okolí se pohybuje skutečně velká spousta lidí, cyklistů a vůbec všeho, co jako řidiči na silnici neradi potkáváme. Nejhorší situace je samozřejmě hlavně v letních měsících. Vyběhnout z lesa může nejen zvěř, ale třeba i děti. Opatrnější musí být člověk i s parkováním, a to nejen kvůli stále (marně) omílanému heslu „Vaše auto není trezor!“, na které doplatil nejeden rybář, který si nechal věci v autě na parkovišti a šel se nejdříve podívat k vodě. Nechci tím naznačovat, že je zde nebezpečná lokalita. Tento „neřád“ se objevuje v naší společnosti často, nejen na přehradě, ale například i v okolí Nových Mlýnů a všude tam, kde je hodně lidí a rybářů, prostě tam, kde je co brát. Důležité je také všímat si, kam můžeme vjet a parkovat, a kam ne. Pokud vám dělá společnost u rybaření váš pes, buďte pozorní – na hodně místech je venčení psů zakázáno. Řekl bych, že je zde policie na brněnské poměry celkem čilá, a tak se vám kvůli nepozornosti může cena za kapříka k obědu s velkou pravděpodobností o pár stokorun prodražit.
O další své poznatky se s vámi budu moct podělit, teprve až nějaké nové načerpám. Doufám, že jsem potenciální návštěvníky Priglu svým článkem moc nevyděsil, a raději už tenhle díl povídání o Priglu uzavřu. Zakončím ho dvěma hesly:
www.chytil.cz
