Pohádka jménem Daiwa

- Milan Rozsypal

Komerční sdělení

ANEB JAK VZNIKL KOUZELNÝ KOLOVRÁTEK

Za devatero horami a řekou Moravou žil zdatný řemeslník Václav. Každé ráno, ještě za tmy pospíchal do práce. Vždy si věděl rady a uměl opravit vše, co se jen porouchalo. V kovářském a zámečnickém řemesle je vyhlášeným mistrem nad mistry. Oč více se Václavovi daří v práci, o to méně je zdatný na rybách. Při rybaření se mu lepí smůla na paty. Nejen, že nic nemůže chytit, ale když už mu něco zabere, tak ho to stáhne do vody nebo rybu utrhne.



Domů přichází až za tmy. Jeho chaloupka se krčí nejdále od vesnice, až na samotě u lesa. Doma ho nikdo nečeká, ale přesto tam někoho má. Nikdy si toho nevšiml, ale když maminka byla na smrtelné posteli, svěřila mu tajemství. „V naší chaloupce žije malý rarášek. Nikomu neškodí, ale také nepomáhá. Prabába říkala, že až ti bude nejhůře, tak ti pomůže-nepomůže! Když umřel tvůj tatínek, byla jsem vděčná za každé slovo, které jsem s ním mohla prohodit.“ Řekla tenkrát maminka a vydechla naposled. Od té doby Václav věděl, že není sám. Jeho návraty se nikdy neobejdou bez komentáře malého raráška: „Á, pan rybář se nám vrátil! Tak co jsi chytil? Zase nic! Nekňubo!“ Václav mlčí, ale zlost už s ním pořádně cloumá. Když rarášek vidí ošklivě zamotanou a potrhanou udici začíná se zase posmívat. Jak je Václav klidný chlap, tak to je na něj už přece jen trochu moc. Všechny ty rybářské nezdary se nyní sečetly a rarášek je podtrhl. „ Tož, já ti ukážu, kdo je nekňuba!“ zlobí se jindy klidný moravák. „Počkaj, až tě dostanu!“ vyhrožuje posměváčkovi. Vyskočí a už se ho snaží lapit. Rarášek na nic nečeká a utíká se ukrýt do myší díry v rohu světnice. Václav mu nadbíhá, aby byl u myší díry dříve. V cestě mu však spojí starý dřevěný kolovrátek. Je to spíše taková vzpomínka na hodnou maminku. Ještě v letu do něho Václav naráží a padá. „Nechytil!“ ozývá se z myší díry posměšné volání raráška. Proklouznul na poslední chvíli mezi prsty. Václav má pod sebou kolovrátek. Vedle sebe přadýnko s nitkou. Snad se mu tím nárazem rozsvítilo, konečně má nápad. Je to, jako by ho pohladila maminka po hlavě. Pomalu staví kolovrátek a sleduje přadénko. Navijí. Vymotaná nit se pečlivě ukládá - jedna nitka vedle druhé. Najednou vidí místo přadénka cívku navijáku. Místo šlapátka, kličku do ruky. Rychle vytahuje kousek papíru a než bys řekl švec, má před sebou výkres plný poznámek. Mezitím opatrně vystrkuje rarášek svůj zvědavý nos. U stolu vidí přikrčeného Václava, jak něco rychle črtá na papír. „No počkej! To ti nedaruji! Takto mě prohnat!“ vyhrožuje se zaťatou pěstičkou rarášek. „Chy,chy,chy! Ty se ještě budeš divit, jak ti to vylepším!“ Teprve pozdě v noci vylézá z myší díry. Míří přímo ke stolu. Jen měsíček nahlížející přes malé okénko je svědkem raráškovi práce. Tužka a guma se v jeho ručkách mění na nástroj pomsty. Pomalu čte poznámku: „Tady se to musí volně otáčet!“ „ Já ti dám volně otáčet!“ hned tam doplňuje stejným písmem, „přidat brzdu a zarážku!“ Jen dokončil změny v plánech, už se mu ulevuje. Konečně může jít spokojeně spát. Další den je sobota. Václav nemůže dospat. Brzo ráno jde do své dílny. Téměř nevychází. Jen se ozývá broušení, vrtání a ťukání. Do toho všeho ještě hlasité Václavovo nadávání a klení: „Tož to přeca není možné! Jak to mám včíl urobiť, aby to šlo volně a potem to zase brzdilo? Já se z teho zblázním!“ Rarášek, který to slyší, poskakuje radostí. Těší ho, jak mu zamotal hlavu. Když nakonec Václav vychází z dílny, podivně se usmívá. „Ha! Určitě zešílel! Nebude dlouho trvat a někde ho zavřou! Konečně budu mít klid v chaloupce!“ mne si ručičky rarášek.



Ráno je jak vymalované. Kolem řeky se všude nachází stánky s občerstvením. No zkrátka, rybářské závody jsou v plném proudu. Poslední přichází Václav. Míří na okraj závodního pole. „Kam to ideš? Vždyť tam je hlůbka až za polovinů řeky?“ smějí se mu ostatní závodníci. „Nu, tak budu lovit přímo na hlůbce!“ dodává furiantsky. „Tak sa na tebe podíváme!“ směje se celý rybářský spolek. „Jakýsi krátký čagan s krůžky a nějakým kolovrátkem, to přece nedokáže!“ kroutí hlavou nevěřícně. „No tak!“ Pusť sa do tej atrakce, ať sa pobavíme!“ pobízí Václava. Ten bez mrknutí oka napichuje nástrahu. Míří a pak nahazuje. Fííí a už to letí. „Úúúúú!“ - šumí rybářská ústa údivem. To snad není možné! Vždyť to nahodil až ke druhému břehu. Jak už to tak bývá, když se daří, tak pořádně! Záběr na sebe nenechá dlouho čekat. Na háčku je velký kapr. Ryba si jezdí, kam chce. Václav se pokouší brzdit unikající vlasec rukou. Přitom se náhodou dotýká zarážky zpětného chodu. Součástky, kterou mu tam přimyslel rarášek. „Cvak! Hrk!“ V kolovrátku to hrká, škube, ale co je důležité, že vlasec se přestává volně odvíjet. „Bzzz,bzzz,bzzz!“ ozývá se z kolovrátku neznámá melodie. „Tož, je toto vůbec možné?“ podivují se přihlížející rybáři. Přicházejí sledovat z blízka nerovný boj, který byl vždy za normálních okolností velice rychle rozhodnut ve prospěch kapra. „Podívejte, co ta brzda umí!“ vykřikuje triumfálně Václav. „Sice jsem nevěděl, proč jí tam mám, ale teď, za pomocí brzdy vytvářím rybě odpor a ta teď nemůže tak snadno unikat!“ Jen to dořekl, posadilo se několik rybářů údivem na zadek. Další se posadili, když podebral a na břeh vynesl kapra 30kg. Po chvíli němého údivu propuká celá rybářská obec ve všeobecný pochvalný hlahol.



Ověšený medailemi se vrací Václav do chaloupky. „Tak co? Kolik jsi toho zase urval?“ ozývá se posměšný hlásek z kamen. „Tož, nic!“ odpovídá šťastný rybář. „Tak to asi moc nebralo?“ chechtá se rarášek. „Ale ano, bralo!“ podívej. A už ukazuje lesknoucí se medaile na krku. „Jak to? Jak je to jen možné, že se ti žádná ryba neutrhla!?“ zasténá s údivem Rarášek. „Hm, su dobrým vynálezcem. Sleduj! Tož, zde je moja strategická poznámka!“ A výrazně poklepal na svůj papírový plán. „Brzda a západka! To mně helflo nejvíce!“ chválí se. Po těch slovech se chytil rarášek za hlavu a s hrozným ječením: „Já se snad zblázním!“ utekl do myší díry, ze které už nikdy nevylezl.

Normálně by to už mohl být konec pohádky, ale ještě není. Sláva onoho kouzelného kolovrátku, který umí navíjet, se šíří od jedněch rybářských úst ke druhým. Někteří mu říkají „čarovný kolovrátek,“ jiní „naviják,“ jako že umí navíjet. Nejčastěji to ale končí: „Tož sleduj, kdo k nám kráčí? Není to náhodou Vašek? Máš pravdu, je!“ Hned na něj také volají a loudí. „Daj Václave! Také si zamotáme s tým kůzelným kolovrátkem! Půjč nám ho! „Daj, daj Václave!“ prosí jeden přes druhého. A jak už to tak mezi moravskými rybáři chodí, rádi svá slova zkracují. Tak se jednoho dne stalo, že při spatření čarovného kolovrátku – navijáku, to místo obvyklé fráze - Daj Václave, končí zkratkou Dajva! “ To slovo se pro ten rybářský zázrak uchytilo. Svět je malý a tak se stalo, že jeden tatínek na druhé straně světa, v dalekém Japonsku vypráví pohádku o čarodějném kolovrátku svému synovi Yoshiovi. „Tatínku, až budu velký, tak taky takový naviják udělám,“ slibuje malý Yoshio Matsua. Protože pozorně poslouchal tatínka a měl silnou vůli proměnit pohádky na skutečnost a protože nezapomněl ani na brzdu a ani na zarážku zpětného chodu, začal vyrábět kouzelné kolovrátky-navijáky. Ty pak na památku svého předchůdce nesou japonský název Daiwa.



LEGENDA JMÉNEM DAIWA

Zda tomu tak bylo, anebo je to opravdu jen pohádka, na to se nyní zeptám paní Věry Papírníkové – vedoucí oddělení obchodního zastoupení společnosti Daiwa-Cormoran Sportartikel – Vertrieb GmbH.
(smích) Asi to nebylo úplně tak přesně jako v té pohádce, nicméně velké sny, odhodlání a taky obrovské štěstí pana Yoshio Matsui jsou za celým úspěchem značky Daiwa. Ona to nakonec vlastně byla pohádka, nebo malý zázrak. Pan Matsua původně založil malou společnost na výrobu navijáků „Matsui Seisaku syo“ (původní název společnosti) v roce 1958 v městské části Tokia zvané Nakano. To, že se z ní během pár let stane úspěšná výrobní společnost, asi v tu chvíli nečekal nikdo. Už v roce 1964 ale tato společnost otevřela vlastní továrnu na výrobu prutů a jen dva roky potom vstoupila na americký trh! Po otevření pobočky v USA už šlo všechno ráz na ráz – továrna na pruty v Anglii, zastoupení v Austrálii, další továrny v japonské Hirošimě, Tochigi a továrna na pruty na Tchajwanu. Celý tento vývoj vyvrcholil v roce 1970 vstupem na burzu – pouhých 12 let po založení firmy! Pan Matsua samozřejmě nezačal s vývojem a výrobou navijáků v roce 1958. Na svých návrzích, technických vylepšeních a prototypech pracoval už od svých studentských let, každopádně je i tak jeho obrovský úspěch téměř přes noc velkou inspirací a důkazem, že štěstí přeje připraveným.


Jedny z původních navijáků

To je tedy opravdu neskutečně rychlý růst firmy. Z malé firmy až po celosvětově uznávanou nadnárodní společnost! To určitě vyžaduje velké pracovní úsilí. Současně se ale ukazuje, že to často nestačí. Daiwa má velkou nabídku produktů, ale co děláte proto, aby jim naši rybáři více rozuměli?
Podle mého názoru není problémem široký výběr sortimentu, ale spíš jeho technické aspekty. Daiwa vlastní velké množství patentů a každým rokem přibývá obnovených, vylepšených a lépe vybavených sérií navijáků, které jsou špičkami na trhu. Kvantum technických informací vytváří bohužel velký informační tlak a někdy dává prostor spekulacím a dezinformacím, zejména na internetových fórech. Zároveň naše technologie vyžadují určité předpoklady od lidí, kteří je prodávají – musí je umět vysvětlit, popsat v čem jsou jejich výhody oproti jiným, sledovat trendy a zpracovávat velké množství technických údajů. Posledním kouskem v mozaice jsou prodavači v obchodech, kteří informace od nás předávají rybářům; myslím, že v této oblasti máme ještě velký kus práce před sebou. V budoucnu se budeme určitě více věnovat edukaci prodavačů a rybářů a doufám, že nám k tomu pomůže i nová česká stránka o produktech Daiwa: www.daiwa-info.cz. Rybáři zde najdou přehled všech dostupných produktů, vysvětlení jejich technologií, detailní historii firmy, kontakty na autorizované prodejce i servis a spoustu dalších informací. Stránky budeme postupně doplňovat i o zajímavé události, fotky ze světových rybářských veletrhů a články našich testérů.


Stará továrna a centrála

To je moc dobře, ale myslíte si, že to stačí? Některé nové věci nebo i zkušenosti s rybářským vybavením se objevují i v průběhu roku. Často se také ukazuje, že získané poznatky mohou přinést radost rybářům třeba až na druhém konci světa. Pomáháte i takovému přenosu zkušeností a poznatků?
Určitě, v tom máte pravdu – ve světě internetu a téměř neomezených možností v oblasti technologií a materiálů se neustále něco děje. My jsme už před téměř čtyřmi lety začali přemýšlet, jak se přiblížit rybářům a jak s nimi komunikovat na denní bázi. Nakonec zvítězil Facebook, naše stránka Daiwa-Cormoran byla založena 10. 11. 2009. Od té doby se na ní objevilo více než tisíc příspěvků, produktů, fotek a videí ze všech koutů světa. Dalším naším počinem bylo vytvoření firemního zpravodaje, který se poprvé objevil v e-mailových schránkách registrovaných odběratelů 1. 3. 2011. Zpravodaj vychází každé tři měsíce a čtenáři v něm najdou aktuální informace o našich produktech, testovací články rybářů, fotky různých úlovků a můj japonský koutek, kde je pokaždé jedno slovo, které souvisí s rybařením napsáno v japonštině. Rybáři, kteří se k odběru tohoto zpravodaje přihlásí, jej dostanou jako první do své e-mailové zprávy a navíc mohou soutěžit o krásné ceny – například v posledním čísle jsme soutěžili o balíček příslušenství pro kaprařinu v hodnotě 750 Kč. A ti, co se registrovat nechtějí, si zpravodaj mohou stáhnout z našich internetových stránek, kde je volně dostupný.


Naviják Norman


Naviják Viking

Výborně! To všechno je pěkné, ale nic nenahradí rybáři ten pocit, když si opravdu může vzít do ruky vysněný naviják a zatočit si s ním. Kdo by si koupil prut, aniž by si ho kdy vzal do ruky a několikrát si s ním nešvihnul? Osobní kontakt s rybářským vybavením je pro většinu rybářů ten nejdůležitější. Jste připravení splnit i toto rybářské přání?
Ano, splníme, a to velmi brzy. Už v termínu od 7. – 10. 3. 2013 najdete všechny novinky, ale i stálice značek Daiwa, Cormoran, Korda, Guru, Mainline i Delkim na našem stánku na veletrhu Rybaření 2013, který se koná na brněnském výstavišti v pavilonu F.
Veletrh je pro nás vždy nejlepším a zároveň nejhorším časem sezóny . Hrozně se těšíme, protože přijde spousta nadšenců, kterým se naše produkty líbí, ptají se, obdivují, porovnávají, dohadují se. Pak přijdou kolegové z oboru, se kterými se celý rok nevidíme a máme si hodně co říct. A nakonec přijedou také naše týmy (pozn. Daiwa je od roku 2011 generálním sponzorem Slovenské přívlačové reprezentace a také týmu Feeder boys z Karlových varů) a s těmi je opravdu velká zábava. Na druhou stranu, přípravy jsou noční můrou – jestli realizační tým postaví stánek, tak jak chceme, jestli budou všude dobře loga (už se nám jednou stalo, že nám nalepili logo Daiwa obráceně ), jestli budeme mít dost katalogů, jestli stihnou přijít všechny novinky na ukázku atd. Nakonec ale převáží ten dobrý pocit, hlavně z rybářů, kteří odchází nadšení. A letos budeme mít navíc na stánku jednu velkou hvězdu – Darrella Pecka z UK, který je specialistou na lov velkých kaprů. Darrell bude na veletrhu od čtvrtka až do neděle a bude připraven odpovídat na dotazy rybářů, radit, ukazovat i přednášet (bude mít dvě přednášky v odborném programu).


Členové správní rady a pohled na továrnu

Děkuji Vám za Vaše odpovědi a přeji Vám i celé Vaší společnosti, ať Vaše rybářské vybavení žije! Žít, znamená být živý. Být součástí živoucí přírody. To není žádná slovní hříčka. Každá dobrá věc, dává našemu životu hodnotu už tím, že nám pomáhá sbírat zkušenosti. Díky ní roste naše poznání i radost ze života. Přeji tedy Vám všem lidem od společnosti Daiwa, ať Vaše dílo směřuje k dokonalosti a stane se nerozlučnou součástí našeho rybářského života.

Autor: Milan Rozsypal

Diskuse k článku (30 reakcí)

Přečteno: 9 787x
Průměrná známka: 1.46