Každá doba něco přináší

13.5.2013 - Míracarp

Když se podívám kolem sebe, vidím samé lidi – včetně mě –, kteří jsou neustále pod nějakým tlakem. Někdo pod tlakem časovým, jiný pod finančním a v neposlední řadě jsme asi všichni pod tlakem dění této zvláštní doby, která, podle mého, jen tak neskončí. Vidím, jak se pohodoví lidé mění v loutky jakéhosi reformního a všude šetřícího systému, který je svým způsobem potřebný, avšak na druhou stranu destrukční v tom směru, že mnohdy ničí řadu věcí, které byly prospěšné.

První jarní lov většinou probíhá v ještě neprobuzené přírodě.

Je tedy jasné, že v takovémto prostředí se dá jen stěží praktikovat tak časově a finančně náročný koníček, jakým kaprařina bezesporu je. Začátkem sezony 2012 jsem měl plnou hlavu všelijakých plánů, kde všude budu lovit a při tom nasávat pohodovou atmosféru kaprařiny. Jak to však bývá, plány ne vždy vyjdou na sto procent. A tak jsem musel přistupovat k alternativám, které bylo možné reálně podstoupit.

Tímto krátkým úvodem, který jistě popsal situaci nejednoho z nás, jsem však určitě nechtěl říct, že bychom měli na kaprařinu zanevřít. To by byl jistě další destruktivní krok v našem životě. Vždy je potřeba si uvědomit, že odpočinková část všedního pracovního života je velice důležitá. Je tedy jasné, že na ryby se jezdit musí. Častokrát jsem se však vloni dostal do situace, která nebyla příznivá pro moje prvotní rybářské plány. Já se dívám na lov kaprů z dost praktického nadhledu a již jen málokdy se pouštím do akcí, nad kterými vidím velký otazník. Většinou za sebou ten zmiňovaný otazník skrývá právě nedostatek času. Potom si stačí „sečíst jablka a hrušky“ a po krátké úvaze zjistíte, že na dva dny, které vám zbyly z původně plánované pětidenní výpravy na Mušov, nemá cenu tuto akci ani realizovat. Po tomto vyhodnocení nastupují okamžitě náhradní řešení a musím přiznat, že pokud jde o mě, je jimi většinou nějaká soukromá voda.
Rád bych vám tedy na následujících článcích popsal sezonu 2012 tak, jak jsem ji prožíval já. Postupně se podíváme na soukromé vody, svazové vody a v neposlední řadě i na dva zahraniční výlety.

Pěkný lysec z rybníku Brodský. V této vodě je pár opravdu nadějných ryb.

V tomto prvním článku se zaměřím na soukromé lokality. Zdá se, že těchto vod bude stále přibývat. Je však pravda, že drtivá většina podnikatelů v této sféře sleduje pouze finanční efekt, a ten se přinejmenším ani trochu neslučuje s kaprařinou jako takovou. Vždy jen s udiveným pohledem sleduji malé anglické soukromé nebo klubové vody, kde každý lovec má svůj prostor a od jiných lovců ho zpravidla dělí nějaká neprostupná zeleň. To se však v Čechách moc netraduje, a když se podívám na některé soukromé vody, připomínají spíše koupaliště bez jakékoliv většího porostu.
Z mého pohledu je u nás jenom pár vod, které alespoň trochu připomínají pohodovou lokalitu pro lov kaprů. Myslím, že není problém, když tady nějaké budu jmenovat. Za naprostou jedničku považuji Hejlov. Jarda je kaprař-srdcař, kterých v Čechách již moc není. Je to vidět na jeho počínání a jeho péči jak o kapry samotné, tak i o celou lokalitu. Jsem, Jardo, rád, že tímto udržuješ alespoň malou naději, že si z Hejlova vezme někdo příklad. Že někdo vytvoří revír, kam se budou lidé rádi vracet, aniž by na každém místě bylo molo pro deset sky podů a kaprů bylo tolik, že by se jimi vykrmila polovina rozvojových zemí.
Na dalších soukromých vodách se již nějaké otazníky vždy najdou. Osobně jsem ale lovil na Jaroslavi, Vrbenském, Roudnici a Brodském a musím říct, že s jedním okem zamhouřeným se na těchto vodách chytat dá.

Ovocnou příchuť kapři v chladné vodě preferovali.

Začněme tedy hned od brzkého jara. Jen jak rozmrzl rybník Brodský nedaleko Červeného Kostelce, vyrazil jsem na první lov. Tyto startovací akce mám opravdu rád. I na těch nejnavštěvovanějších vodách je liduprázdno a kapři většinou dobře reagují na krmení.

Na těchto lokalitách většinou převládá v obsádce kapr. Můžeme tedy bez jakýchkoliv obav použít velice jemné krmení, aniž by naše místo ve velkém atakovala bílá ryba. Je ovšem pravda, že na mnoha soukromých vodách jsou vysazeni jeseteři. Myslím však, že majitelé postupně přicházejí na to, že to byl krok vedle, a těchto nenažraných, hloupých ryb se často zbavují. Jeseteři jsou podle mého názoru naprosto nevhodnou rybou k tomu, aby se ve větší míře vysazovala do jakýchkoliv vod.
Na rybník Brodský jsem si připravil krmení, které mi nechybí na žádné krátkodobé výpravě. Method mix Spice, krmítková směs, vařený partikl, boilie a v neposlední řadě multipasty a různé pop-up. Jak jsem psal už mnohokrát a nejspíš ještě párkrát budu, toto krmení je ideální na krátkodobý lov a kapři na ně reagují dost rychle. Je ale jasné, že to není nic, co by selektovalo velikost ryb. Při krátkých vycházkách zkraje sezony se ale většinou snažím o to, abych si dobře zachytal.
Dle předpokladů se kapři nechali i ve studené vodě celkem rychle přemluvit k tomu, aby začali pravidelně navštěvovat moje místo. Nelovil jsem žádné obry, ale sem tam se objevil kapr s váhou mezi osmi a 10,5 kg, což je na začátek dobré. Úplný závěr této krátké vycházky se nesl v duchu jednoho záběru za druhým, a tak mi na podložce mohli skončit třeba hned tři kapři najednou. Takováto aktivita ryb je na začátku sezony příjemná. Osobně se rád hned zkraje nabažím velkou spoustou vytažených ryb, abych se při další návštěvě u vody už mohl v klidu soustředit na lov větších jedinců.
O rybníku Brodský bych na závěr rád poznamenal jednu podstatnou věc: jedná se o multifunkční vodu určenou jak pro lov ryb, tak i pro rekreaci lidí v kempu. Je tedy možné, že tam zažijete stejně tak pohodové chytání, jako zejména v letním období spoustu ruchu a lidí. Je potřeba si vždy dopředu zjistit, jestli náhodou nebude na jednom z břehů probíhat například sjezd metalových příznivců. Ačkoliv mám AC/DC velice rád, celý víkend bych je při lovu slyšet opravdu nepotřeboval. I u této lokality musím ale smeknout před pracovitostí a velikým nadšením pana Hrstky, bez kterého by zajisté tato voda nedisponovala v dnešní době takto zajímavou obsádkou ryb.

Pozorování hladiny, je jedním ze základních stavebních kamenů úspěchu.

Svou v pořadí druhou loňskou návštěvu soukromé vody jsem nasměroval právě na již zmiňovaný Hejlov. Nemusím asi vůbec popisovat, že jsem se na následující dvě noci dost těšil. Poprvé jsem také na ryby vzal naši malou jezevčici Elly. Celkem jsem se obával, jak bude na rybách a v přírodě poslouchat a reagovat na všechny vzruchy kolem. Přece jenom se jedná o loveckého psa a její pudy jsou mnohdy silnější než vůle poslouchat. Vše však z tohoto pohledu dopadlo dobře a byl jsem překvapený, jak příjemné je mít s sebou na rybách někoho, kdo nepromluví ani slovo a přitom mu můžete říct vše.

Z pohledu rybařiny to ze začátku nevypadalo nejlépe. I přesto, že bylo skvělé počasí, jsem během první noci neudělal ani píp. Ráno tedy nastal čas na to, abych tuto nelichotivou skutečnost změnil. Měl jsem před sebou už jen 24 hodin lovu a rozhodně jsem nechtěl z tak dobrých podmínek odjet bez kontaktu. Uvařil jsem tedy úplně čerstvou nástrahu z multipasty a po delší době, po kterou jsem neustále sledoval hladinu, jsem také lokalizoval kapry. Bylo dobré, že obě místa vedle mě byla prázdná, a tak jsem se mohl roztáhnout podle svých představ. Poté se začalo dařit celkem rychle, takže když mě večer navštívil správce Jarda a krásně jsme si spolu popovídali o kaprařině, podařilo se mi vytáhnout už pátou rybu. O to cennější tento úlovek byl, že se jednalo o těžkého dvoubarevného šupíka. Po této rybě ještě přišly další záběry a ráno vše korunoval pěkný černý šupík s váhou přes patnáct kilogramů. O ještě lepší pocit z lovu se postaraly úlovky krásných línů. Lín je doslova pokladem Hejlova, protože kromě francouzských lokalit jsem nikde jinde takto zdravé a prosperující líny nechytil.
Již nyní se těším, jak koncem května letošního roku vyrazíme s taťkou na tento rybník a pokusíme se vytáhnout některou z málo či vůbec chytaných ryb tohoto unikátního soukromého revíru.

Celý rok jsme poté v listopadu zakončili dvounočním lovem na pískovně Roudnice. Chytali jsme na klubové části tohoto revíru a vzhledem k tomu, že to byla moje úplně první návštěva této vody, nevěděl jsem pořádně, do čeho jdeme. Připravil jsem tedy krmení, které mi fungovalo o rok dříve na jiném písníku, a tak jsem byl po této stránce naprosto klidný. Jediný problém jsem tušil v tom, že bych mohl lovit v místě, kde se kapři zrovna nenachází. To pak člověk může nastražit, co chce, a kapra se nedočká. Naštěstí mi Pavel „Bobrman“ popsal co a jak, a tak jsme z tohoto pohledu měli trochu jednodušší výchozí pozice.

Po rozchytání i taťka vytáhl pěknou rybu.

Po příjezdu na tuto vodu jsem byl trochu zaskočený. Chatky, mola, ruch jako hrom z přilehlých průmyslových budov a v neposlední řadě měsíční krajina kolem. Ne vždy však první pohled dělá celkový dojem. Když jsem se „oklepal“ z prvotního údivu, postupně jsem si skládal mozaiku doplňující všechny souvislosti. A nakonec musím zhodnotit, že se jedná o dobře, a v budoucnu doufám ještě lépe fungující soukromý revír. Je dobré, že si zde svým způsobem každý najde své. Když pominu chatovou část, jedná se o pěknou lokalitu. Pořád ale nechápu, proč musejí mít na rybách lidé stále větší komfort. Vzpomeňme si na krásné snímky z anglických časopisů, kde šedesátiletý kaprař-srdcař sedí v zasněženém bivaku a čeká na svůj zimní úlovek. To je to, co já považuji za kaprařinu. Myslím však, ba dokonce jsem o tom úplně přesvědčený, že stejně tak rybařina, jako řada jiných věcí se u nás dělá tak nějak jinak. Chybí tomu nadhled, duševno, zásadovost, pracovitost a přebývá pohodlí, lenost a v neposlední řadě arogance a neuznání jak vůči rybě, tak i ostatním rybářům. To však nemůže ovlivnit majitel ani správce vody. Tento problém spočívá v nás lidech, a ne v provozovatelích soukromých vod. Ti se v zájmu uživení a sebezáchovy musí podřídit poptávce. Myslím, že řešením může být rozdělit vody pro určité skupiny rybářů tak, aby si každý mohl najít to, po čem touží. A to už se na Roudnici rýsuje.
V rychlosti se ale vrátím k lovu na Roudnici. Ryby nám celkem pěkně braly hned od začátku. A vzhledem k tomu, že nás na celé klubové vodě sedělo jen pár, jednalo se o krásnou rybařinu. Bojovnost a zdraví místních ryb jsou na velmi vysoké úrovni a doufám v to, že pan Bárta neuhne ze své cesty a vytvoří sice menší, ale velice kvalitní, opravdový kaprařský revír. Bude-li se to vyvíjet dobrým směrem, budu rád nápomocen, a to jak pracovní, tak i mediální podporou tohoto plánu.

Neskutečný šupík, už nyní se těším, jak bude tato obsádka vypadat za pět let.

Na závěr bych rád všechny povzbudil, abychom se nebáli vyslovit svoje názory a bojovali proti špatným vlivům, které se vyskytují všude kolem nás, ve všech sférách našeho konání. Je potřeba si uvědomit, že drtivá většina lidí vyhledává jednodušší a mnohdy pro budoucnost nepříznivé postoje. Nepodléhejme tedy tomuto trendu a začněme každý u sebe ovlivňovat pozitivním myšlením a pracovitostí svoje okolí.

S pozdravem Jaromír Kratěna ml.