Dovolte mi, abych v tomto článku popsal jeden méně známý způsob lovu ryb, který už mnoho let s úspěchem používám a který nazývám lov „na cit“. Jedná se o drobnou modifikaci klasického způsobu rybolovu na položenou. Lov je vhodný hlavně na menších vodních plochách s velkým rybářským tlakem a nedůvěřivými, velmi opatrnými rybami. Tyto ryby se mi pak lovem „na cit“ daří dostat na háček častěji a spolehlivěji než jinými rybolovnými způsoby.
Princip lovu
Podstatou této metody je to, že chytám na položenou bez jakéhokoliv olůvka nebo jiné zátěže. Má to za následek, že nástraha se, když ji ryba zkoumá, chová přirozeně a neodradí tudíž ostražité ryby od záběru, což je hlavní výhoda této techniky.
Montáž udice je velmi jednoduchá, možná až primitivní. Na konec kmenového vlasce navážu háček - a to je vše.
Technika lovu
Lov „na cit“ se od klasické položené liší jen málo. Největším rozdílem mezi těmito dvěma způsoby je asi chybějící zátěž. Bez zátěže se obtížněji nahazuje a hody jsou také kratší. Těžké nástrahy, například mrtvá rybka, větší kus těsta nebo třešeň, jdou nahodit snadno a relativně daleko. Problémy však nemám ani s lehkými nástrahami. S trochou cviku jde nahodit na několik metrů například i jedno malé zrnko kukuřice na háčku. Tato vzdálenost se může zdát nedostatečná, ve skutečnosti mně ale ve většině případů vyhovuje. Jak už jsem zmínil, používám tuto metodu hlavně na vodách o malé rozloze, kde na velké vzdálenosti většinou nahazovat nemusím.
Pokud výjimečně potřebuji dostat nástrahu dál od břehu, použiji jako zátěž malý broček umístěný na vlasci asi 15–20 cm od nástrahy. S bročkem někdy chytám i za silného větru, nebo když lovím na nástrahy splývající k hladině. Když je to ale aspoň trochu možné, snažím se vyhnout i této zátěži. Délku hodu prodlouží také vlasec o menším průměru a vhodný prut.
Po dopadu nástrahy na hladinu chvíli čekám, až nástraha dopadne na dno. Může to, hlavně na větší hloubce, chvíli trvat. Pak napnu vlasec, abych měl kontakt s nástrahou. U lehkých nástrah se musí vlasec napínat s citem a jemně, často i potahováním pomocí prstů, aby nedošlo k vlečení nástrahy po dně. Bez kontaktu s nástrahou se účinnost lovu a citlivost detekce záběru silně snižují.
Občas se stane, že vlasec po náhozu plave na hladině. Řeším to tak, že ponořím špičku prutu pod vodu a několikrát otočím kličkou navijáku. Vlasec se tak bez problémů potopí.
Čihátko věsím mezi očka prutu. Nesmí být příliš těžké, aby netáhlo svou vahou nástrahu a neskončilo ležet na zemi. Současně však něco málo vážit musí, aby udrželo vlasec mírně napnutý. Nejlíp se mi k signalizaci záběru osvědčilo silnější ohnuté stéblo trávy nebo přeložený těžší proužek papíru (není moc dobrý za silnějšího větru, to často uletí). Komerčně vyráběná čihátka kvůli jejich vyšší váze nepoužívám.
Štika dlouhá 64 cm. Ulovena na mrtvého okouna „na cit“ na silně zabahněném rybníce o velikosti 1,7 hektaru.
Když lovím dravce na mrtvou rybku ze dna, navlékám na vlasec mezi očka prutu kroužek alobalu. Jeho výhodou je, že zašustí, když za tmy zabere dravá ryba. Občas sáhnu i po naříznuté polystyrenové krychličce, kterou nasunu na vlasec pod špičku prutu.
Záběry ryb jsou při lovu „na cit“ klidné, důvěřivé a plynulé, většinou mám dost času na to, abych stihl zaseknout. Se zásekem ale nedoporučuji příliš dlouho čekat. Může se pak stát, že ulovené ryby mají háčky zaseknuté hluboko v tlamce nebo až v jícnu, což ztěžuje jejich pouštění. Nejčastěji se mi to stává, když ulovím kapra.
Přibližně jeden záběr z patnácti až dvaceti je takový, že ryba s nástrahou ujíždí směrem ke břehu a nebo podél břehu. Čihátko by mělo ideálně začít padat. U lehčího čihátka k tomu ale nedojde. Proto doporučuji sledovat i vlasec mířící od špičky prutu do vody, který dokáže tyto druhy záběrů spolehlivě detekovat poklesem napětí, popřípadě jízdou do boku. Kromě toho také sleduji na této části vlasce i poškubávání, napínání a povolování, které značí, že v blízkosti nástrahy se nacházejí ryby a zajímají se o ni.
Lov na položenou bez zátěže je na slepých ramenech obvykle bezproblémový. Hlavní nevýhoda metody, omezená délka náhozu, se zde díky relativně malé šířce většinou neprojeví.
Přednosti a nedostatky lovu „na cit“
Hlavní výhodou tohoto způsobu rybolovu oproti klasické položené je velká nenápadnost. Ryby jsou vůči takto předkládaným nástrahám méně ostražité, záběry jsou klidné, důvěřivé, snadno rozpoznatelné. S touto metodou mívám výrazně více záběrů od opatrných a „vyškolených“ ryb.
Předností je i jednoduchost celé udice, která téměř stoprocentně odolává zamotání během nahazování. Snižuje se také riziko vázky o překážky ve vodě během zdolávání ryby.
Když lovím na silně zabahněném dně, udice nezapadává do bahna, jak se občas při klasické položené s těžší zátěží stává.
Po náhozu s těžším olovem se kromě toho také mohou poplašit ryby, hlavně na mělčinách. Tato nepříjemnost je při lovu „na cit“ vyloučena.
Největší nevýhodou je omezená délka náhozu. Proto se tato metoda téměř nedá použít na velkých vodních plochách. Problematické je i chytání na tekoucích vodách, pokud chci udržet nástrahu na jednom místě a nechci ji nechat splavávat.
Nepříjemný může být i silný vítr. Náhozy jsou pak méně přesné a může se snižovat i jejich délka. Přesnost umístění nástrahy může být menší i při necitlivém napínání vlasce po dopadu nástrahy na dno. Potrápit může opadané listí plovoucí ve větším množství na podzim po hladině.
Rybník o rozloze 0,3 hektaru. Ryby zde sice nedosahují gigantických velikostí, ale i tak mohou rybáře při pokusech o ulovení pořádně potrápit…
Závěr
Určitě si nemyslím, že jsem objevil něco převratného a nového. Lov „na cit“ je pouze malé vylepšení a spousta z vás ho určitě zná a používá. Na druhou stranu, na revírech, kde se věnuji tomuto krásnému koníčku, se tento způsob chytání mezi rybáři příliš nevyužívá. Myslím si, že je to škoda. Protože, i když to není univerzální metoda a má také své „mouchy“, za určitých podmínek výrazně zvyšuje úspěch rybolovu.
Všem přeji vydařený začátek letošní sezony, mnoho úspěchů a co nejvíce času stráveného na rybách.
GScarp.cz
