Jak těžké je chytit jesetera?

15.3.2013 - Milan Tychler

Jeseter není rybou, kterou bychom potkávali na každém kroku, i když například mně by to nevadilo. Nicméně není už rybou ani zdaleka tak vzácnou, jako tomu bylo před pár lety. Na svazových revírech na jesetera z pochopitelných důvodů nenarazíme, ovšem na vodách soukromých je to jiná. Tam je to právě naopak. Myslím, že není mnoho soukromých vod, kde nějaký ten jeseter nešmejdí u dna a nehledá něco k snědku. Když se v těchto vodách objevily první kusy, byla to naprostá rarita a nebyl snad nikdo, kdo by ho netoužil chytit. Dnes jsou kaprařům, kteří navštěvují tyto vody především, tyhle žravé ryby spíše na obtíž. Nicméně stále je zde mnoho rybářů, kteří s touto rybou ještě neměli tu čest a touží ji chytit.

Není se čemu divit. Prošel jsem si tím samým. Jesetera předchází pověst urputného bojovníka a to láká. Navíc jsou to i vynikající skokani, takže po zaseknutí je o pořádnou dávku adrenalinu a zábavu skutečně postaráno. Větší jeseteři jsou opravdu k neutahání. Pokud se vám podaří zaseknout pěknou rybu na jemném nářadí, pak může trvat zdolávání opravdu dlouho. Této situace jsem se vždycky obával. Pouštět velmi unavenou rybu bývá problém, pokud vám leží na srdci její další osud, ale jeseter není naštěstí příliš choulostivý, a i když se mu od břehu často moc nechce a dlouho sbírá síly, které při zdolávání ztratil, nakonec přece jen odpluje a brzy se pustí i do opětovného vyhledávání potravy. Po přestálém stresu se dovede zotavit neuvěřitelně rychle a není dokonce ničím neobvyklým, když stejnou rybu ulovíte vy nebo někdo jiný ještě týž den. Osobně se mi stalo, že jsem tutéž rybu chytil asi po dvou hodinách na stejném místě a na stejnou nástrahu.

Na soukromých revírech můžeme obvykle ulovit jesetera sibiřského (Acipenser baerii) a jesetera ruského (Acipenser gueldenstaedti), popřípadě oba. Setkat se však můžete i s jinými druhy včetně vyzy. Nejčastěji ale asi narazíte na jesetera sibiřského, který je nejrozšířenější. Tato ryba, jejíž domovinou jsou sibiřské veletoky, se může dožít i více než 60 let. Živí se bezobratlými živočichy dna, malými rybkami a v dospělosti i rybami většími, které dokáže pohotově nasát. Vzhledem k vysazování ryb různé velikosti se můžeme běžně setkat s jesetery v délce 40–150 cm s hmotností 5–35 kg, přičemž rekordní ryby mohou dosahovat délek i více než 200 cm a hmotnosti přes 60 kg.

Jeseter ruský je vzhledově atraktivnější a je jedním z jeseterů, kteří v minulosti pronikali až na naše území migrací z Dunaje, takže se dal ulovit v úsecích dolní Moravy. V současné době se ve slovenské části Dunaje stále ojediněle vyskytuje. Jeseter ruský patří k velkým druhům, které překračují délku dvou metrů a hmotnost až sta kilogramů. V praxi se ale setkáváme s rybami nepoměrně menšími, i když to jim nic neubírá na jejich bojovnosti.

Obě ryby od sebe spolehlivě odlišíte, protože jeseter ruský má oproti jeseteru sibiřskému s dlouhým „nosem“ hlavu krátkou, širokou a velké kostěné štítky kontrastují s jeho zabarvením. Tyto ryby se dostaly do soukromých vod především pro svou atraktivnost, nenáročnost a přizpůsobivost. Jejich úkolem bylo přitáhnout co nejvíce lidí na břeh a to se zcela jistě a beze zbytku povedlo.

Ulovit jesetera není těžké, protože se jedná o rybu mimořádně shánčlivou a žravou. Dovede denně spořádat neuvěřitelné množství potravy, a protože obvykle jezdí v hejnu, je nutné skutečně silně vnadit. V době jejich největší potravní aktivity, tedy v létě, neznamená jeden kilogram vnadění nic.

Peleta je top nástraha

Směs na vnadění pro jesetery

Jeseteři nejsou vybíraví, přizpůsobí se velmi rychle a zaujmete je v podstatě čímkoli, co leží na dně ve větším množství. Pokud si ale mohou vybrat, pak dávají přednost všemu, co páchne rybinou, protože to je jim nejpřirozenější. V tomto ohledu jsou tedy jedničkou pelety halibut, a to jak na vnadění, tak jako nástraha. Pokud ale jeseter narazí na hromadu kukuřice, neváhá ani chvíli a vrhne se do žrádla.

Ve chvíli, kdy se jeseteři krmí na vašem provnaděném místě, je celkem jedno, co máte na háčku. Posbírají všechno, co tam je, včetně vaší nástrahy. Krmené místo doslova vyluxují. Jeseteři už se ulovili asi na všechno, co se dá napíchnout háček nebo nastražit na vlasový přívěs mimo něj. Pelety, boilie, rousnice nebo jakékoli jiné žížaly, kukuřice, mrtvé rybky nebo jejich části, různé extrudy, rohlíkové boilie, prostě na co si vzpomenete. Zde máme situaci hodně zjednodušenou.

Jeseteři přijímají potravu po celý rok a uloveni byli i pod ledem na dírkách. Zabírají dokonce i v době, kdy ostatní ryby z nějakého důvodu prostě neberou. To svědčí o jejich nezměrném apetitu.

Loví se nejčastěji na položenou, ale to to je tím, že většina lidí na soukromých vodách loví ryby, respektive kapry, na položenou. Stejně dobře ale uspějete i se splávkem nebo lehkou odnoží položené – feederem. Splávek i feeder se k jejich lovu opravdu hodí, protože jesetery není třeba hledat daleko od břehu. Dají se lovit doslova pod nohama a nemusíte vymýšlet žádné složité koncové sestavy. Naprosto si vystačíte s tou nejobyčejnější průběžkou a návazcem v délce 20–40 cm. Můžete samozřejmě používat i krmítko, ale je to celkem zbytečné, zvláště pokud lovíte nakrátko a můžete krmit rukou.

Na některých vodách stačí skutečně jen navnadit a spustit nástrahy pod špičky prutu, který vysunete nad hladinu. Záběry bývají upřímné a jasně zřetelné, protože jeseter prostě popadne nastražené sousto a snaží se jej rychle pozřít.

Když pak zaseknete, obvykle se v prvních vteřinách neděje nic mimořádného. Jeseter nevyráží z místa v divokém úprku, jak to dělají kapři. Jen silně táhne, ale nijak při tom nespěchá. Je vytrvalý, to se musí uznat, ale není nijak zákeřný. Nevyhledává vázky a bojuje na volné vodě. Některé ryby ale volí odlišnou strategii. Skáčou. Skáčou jako delfíni. I velké ryby se dovedou celé vymrštit z vody a to je pak opravdu velký zážitek.

Vzhledem k velikosti a bojovnosti jeseterů je dobře vybavit se silnějším nářadím. Je fajn mít měkčí prut, který se do zdolávání opravdu zapojuje, ale nejdůležitější je mít na navijáku pevný a odolný vlasec, který vydrží dlouhý a tuhý boj. Rovněž je velmi rozumné spoléhat na silnější háčky. Nemusí být velké, ale raději ze silnějšího drátu. Z jeseteří tlamy háček jen tak nevytrhnete. Je tuhá, kožovitá. Háčky v ní drží opravdu spolehlivě a pevně, takže hrozí „jen“ jejich natažení. Háčky z tenčího drátu nejsou při lovu těžkých ryb moc spolehlivé a je lepší se jim vyhnout. Nejraději používám menší háčky s očkem a nástrahu umístěnou mimo háček a nejoblíbenější nástrahou je silně dipovaná peleta halibut. Nejčastěji vnadím směsí z pelet a kukuřice co nejblíže u břehu. Jakmile se na hladině nad krmeným místem objeví první bublinky, které uvolňují ze dna krmící se ryby, je jen otázkou krátké chvíle, kdy to přijde.