Činění rybí kůže

- Laďa K

Milí přátelé rybáři, počátkem prosince loňského roku jsem zde na MRKu založil otázku „Rybí kůže jako materiál“. Ohlasů přišla necelá padesátka, jedni vzali otázku s humorem, jiní se snažili poradit s odkazy, ale vlastní zkušenost neměl nikdo. Nezbylo tedy, než zahájit pátrání. O tom, že rybí kůži činit lze, jsem se přesvědčil velice záhy. Dokonce prý kdesi v Německu existuje museum rybí kůže. Viděl jsem kůže z rejnoka a žraloka, nábytek potažený rybí kůží, ale stále to nebylo ono. Psal jsem tam i onde, ale v podstatě jedinou osobou, která mi odpověděla, byl Ing. Miroslav Merten, bývalý ředitel střední rybářské školy ve Vodňanech. V několika mailech mi poslal pár zajímavých fotografií a ještě zajímavější historii: v devadesátých letech naše státní rybářství kontaktovala nějaká kanadská firma a měla zájem o zpracovávání rybích kůží ve velkém. Jejich požadavek byl však tak obrovský, že by to bylo bývalo znamenalo vyvézt celou produkci státního rybářství a v ČR by na vánoce nezbyla ani šupina. Z tohoto důvodu z kontraktu sešlo a panu Mertenovi zbylo jako památka několik vyčiněných a obarvených kůží, které asi znají jeho žáci. Chci touto cestou ještě jednou panu Mertenovi poděkovat za spolupráci a ocenit zejména rychlost komunikace.



Druhou a zřejmě nejdůležitější osobou, se kterou v podstatě komunikuji dosud, je pan Petr Kavan. Na svých stránkách www.kozeluzstvi.cz popisuje svůj neúspěšný pokus o činění rybí kůže. To mne však neodradilo, poněvadž je očividné, že činění ostatních druhů kůže – které provádí v domácích podmínkách – ovládá velmi dobře. Kontaktoval jsem ho a to, co nyní čtete, je v podstatě výsledek naší spolupráce. Oba jsme během svátků činili kůži z vánočního kapra šupináče. On činil kůži z kapra čerstvého, já ze dvou kapřích půlek, které jsem měl v mrazáku. S výsledky naší snahy vás chci nyní seznámit. Naší touhou bylo vyčinit přírodní nebarvenou kůži s co nejmenší ztrátou barev a zároveň zachovat strukturu kapří kůže. Proto jsme kapra klasicky oškrabali v domnění, že pokud bychom šupiny seřezali, struktura kůže by utrpěla. Jak tedy na to:



1. Získání kůže – Kapra oškrabeme, případně od ocasu seřízneme šupiny (to jsme nezkoušeli). Kapra stahujeme od hřbetu tak, že po celé délce nařízneme kůži v linii hřbetní ploutve. Řez vedeme mělce a snažíme se o to, aby co nejvíce svaloviny zůstalo netknuté. Další řez vedeme podél hlavy dolů, zase co nejmělčeji. Pokud již nyní lze uchopit kůži do prstů, lehce ji táhneme dolů k břichu ryby. Pomáháme si opatrně špičkou nože. Takto obnažíme svalovinu po celé délce ryby v šíři asi 1,5 cm, a pokud jsme postupovali citlivě, kůže se netrhá a lze ji už lépe uchopit. Kleště ani pean nepoužívám, prsty jsou citlivější. Nyní zapojíme i druhou ruku a prsty, můžeme použít i hadřík nebo utěrku, a snažíme se svalovinu jakoby odtlačovat od kůže. Ti, kdo někdy stahovali kůzle, toto „odtlačování“ dobře znají. Postupujeme po malých kouscích po celé délce ryby až k párovým ploutvím, které obřízneme, a na břiše můžeme kůži odříznout. Obdobně stáhneme i druhou půlku. Pak můžeme rybu klasicky vykuchat a dále kuchyňsky zpracovat.

2. Mízdření – Cílem je zbavit kůži zbytků svaloviny – i při sebepečlivější práci na kůži nějaký kousek zůstane – a částečně i tuku. Kůži rozložíme na prkénko, stůl nebo vál na nudle (co kdo má) „masovou“ stranou vzhůru. Jako škrabku použijeme polévkovou lžíci. Oškrabujeme od hlavy k ocasu a od středu ke krajům. Pozor, v břišní části je kůže choulostivější k potrhání.

3. Odmaštění – Voda se saponátem na mytí nádobí a trochou soli. Saponátem nešetřete, kůže je dost mastná. Můžeme několikrát promnout v ruce, jako když si dámy perou punčochy. Pak lázeň vyměníme a kůži v ní necháme do druhého dne. Nakonec kůži vyjmeme a propereme v čisté vodě.

Nyní k samotnému činění. Petr Kavan jednu polovinu kůže činil pomocí moči, druhou pomocí ledku. Já jsem obě poloviny kůže činil metodou ocet-sůl. Nyní popíšu všechny tři varianty.

ČINĚNÍ MOČÍ

Potřebujeme cca 1 litr moči. Jde o množství, které za den běžně vyprodukuje každý z nás. Moč v nádobě zakryté víčkem necháme den odstát a pak do ní ponoříme kůži. Několikrát denně mícháme. Celý proces trvá asi 18 hodin. Pak kůži vyjmeme a důkladně vypereme v mýdlové vodě.

ČINĚNÍ LEDKEM

Petr Kavan smíchal kamenec (síran draselno-hlinitý) se solí v poměru 1:2 v celkovém množství asi půl kelímku od jogurtu. Tuto směs pak rozmíchal v misce teplé vody, až se úplně rozpustila. Když směs vychladla, namočil do ní kůži a zase několikrát denně míchal. Kůži nechal namočenou celkem pět dnů. Nakonec ji vypral v čisté vodě.

ČINĚNÍ METODOU OCET-SŮL

Protože recept původně uváděl množství na deset litrů směsi, musel jsem jej přepočítat a vyšlo mi: 0,5 l vody, 5 dkg soli, 0,5 dl osmiprocentního octa. Vše je potřeba rozmíchat, kůži namočit a několikrát denně promíchat nebo promnout. Po 48 hodinách můžete kůži vyjmout a dobře vymáchat ve vlažné vodě.


Horní kůže je činěná kamencem, dolní močí a ani jedna nepřišla o barvu.

Nyní zbývá poslední úkon – kůži usušit, případně změkčit. Pokud byste chtěli kůži tuhou asi jako pergamen, stačí ji volně rozložit na rovné prkénko, vyhladit a pomalu usušit. Rozhodně nedávejte sušit na radiátor, postačí schnutí při pokojové teplotě. Ti, kdo potřebují kůži měkčí, musejí již během schnutí zahájit měkčení. Lze ho dosáhnout několikerým způsobem. Buď můžete kůži mnout a natahovat jen rukama. Dále ji lze přetahovat přes dřevěnou hranu, např. desku stolu. Já jsem použil staré dřevěné ramínko na šaty, naplocho upnuté ke stolu stolařskou svěrkou. Poslední možností je tzv. válení, kdy kůži přehneme jakoby na půl a na rovné podložce válíme oběma dlaněmi. Chtěl bych podotknout, že všechny tyto postupy jsou velmi dobře zdokumentovány Petrem Kavanem na jeho webu.



Závěrem

Nemám patent na rozum a za většinu znalostí vděčím Petru Kavanovi. Doporučuju všem, aby jeho web navštívili a rozšířili si znalosti, které tento článeček nemohl obsáhnout. Chci také předejít spekulacím a prohlašuji, že jsem doposud vyčinil pouze kůži z jednoho kapra, a to bez šupin. Nemohu tedy poskytnout žádné informace o tom, jak by dopadlo činění kůže se šupinami, případně činění kůže takových ryb, které mají šupiny pevněji vrostlé. Těch několik málo šupin, které na kůži zůstaly, sice změklo, ale také lehce vypadlo a domnívám se, že by to stejně dopadlo i s ošupenou kůží, zejména při procesu měkčení, protože kůži měkčíme všemi možnými směry. Pokud budete tahat kůži jen v jednom směru, kůži sice jakoby prodloužíte, ale zároveň i významně zúžíte.



Jen pro pořádek uvádím, že jsem kůži použil k výrobě pouzdra na doklady – obyčejná „knížečka“ se dvěma kapsami. Kůže je podšitá a kapsy jsou provedené z plátna, hřbet „knížečky“ je vyztužený páskem kůže ze staré pracovní rukavice. Vše je šité obyčejnou nití na stroji po babičce zn. Bobin. A to je vše. Petře Kavane, díky!

Autor: Laďa K - ®

Diskuse k článku (33 reakcí)

Přečteno: 12 207x
Průměrná známka: 1.12