Fenomén jménem boilie

27.12.2012 - fotojakes

Co je to boilie, dnes už asi netřeba dlouze rozepisovat. O těchto „zázračných“ kuličkách už slyšel snad každý rybář a tisíce rybářů ho používají při každé své vycházce k vodě. Pro jinou skupinu rybářů je to zas nedosažitelný přepych a najde se i nemálo takových, kteří považují boilie za „ďábelský vynález“, který ničí vodu a ryby kvůli němu neberou na nic jiného. Rozhodně je pravda, že tyto vařené těstové kuličky jsou opředeny nejedním tajemstvím a mýtem.

Původ

Na tuto nástrahu přišli pravděpodobně rybáři v Anglii, když chtěli cíleně lovit větší kapry a nechtěli, aby je při tomto lovu rušily jiné druhy ryb. Boilie se nejspíš postupně vyvinulo z těsta, které se umísťovalo na háček, ale bylo dost měkké a drobným rybám nedokázalo odolat. Poté asi někoho napadlo přidat do těsta vejce a kuličky uvařit, takže nástraha pak byla tvrdá, ale stále lákavá pro kapry. Protože byly tak tvrdé, nebylo už možné nastražit kuličky na háček a na řadu přišla metoda nastražení na vlas pod háček. „Na vlas“ se prý říká proto, že první boilie se údajně skutečně nastražovalo pod háček na vlasy žen anglických rybářů. Kdo ví, třeba to tak opravdu bylo, každopádně se to ale tak říká.

K nám se informace o boilii dostala snad někdy v devadesátých letech nebo možná ještě dříve. Dnes se mnoho rybářů chvástá, že byli první, kdo u nás na boilie chytali, ale to bych viděl asi stejně jako s vyprávěním o tom, jak velká byla „ta ryba, co jsem zapřáhl, ale na břeh nevytáhl“… Nechci se někoho dotknout, protože takových příběhů jsem slyšel už několik, ale rozpoznat, kdo mluví pravdu a komu se od huby práší, jde jen těžko. Opravdu nesporné je jen to, kdo tuto nástrahu začal propagovat skutečně ve velkém, a to byl Milan Zelenka a jeho parta v čele s Jardou Vítkem. Od začátku se boilie prezentovalo jako nástraha a návnada, která zaručí úspěch, a kolem jejího složení se mlžilo. No a možná právě díky tomu je i dnes boilie stále tak tajemné a pro mnohé zázračné.

Tajemství

Neznám výrobce, který by napsal recept na své boilie, a není se čemu divit. Ono totiž namíchat nějakou směs není nijak složité. Vesměs jde o nějaký nosný základ na bázi rostlinných (sójové, obilné atd.) či živočišných (především rybích) mouček. Ty jsou doplněny o atraktivní látky, které považujeme za lákadla na kapry, a nakonec spojeny vejci či jiným pojivem. Do skupiny lákadel patří vše od sladidel, esencí, atraktorů, mléčných proteinů až po kdo ví co. Právě poměr mezi nosnou (levnou) složkou a atraktivní (drahou) částí směsi patrně určuje cenu boilie. O tom ale více až v další části tohoto článku.

Také vám někdy připadá, že při čichnutí k boilii cítíte něco známého, ale neumíte to pojmenovatNení se čemu divit. Drtivá většina složek boilie pochází z potravinářství nebo krmivářství. Když jsem hledal v katalogu jedné potravinářské firmy esence, nechápal jsem, jaké různé vůně a příchutě se dají koupit. Začíná to několika druhy salámů a klobás a pokračuje až po ovoce a zeleninu, jako je cibule, brambor a tak dále. Prostě všechny různé pokrmy, suroviny či koření lze koupit ve formě esencí, a tak příchuť boilie závisí opravdu jen na vaší fantazii. Dokonce jsem náhodně našel „chobotnici“ jednoho z našich výrobců, a to v sortimentu mého kamaráda, který pracuje s mořskými plody. Jen to v originálu byla humrová omáčka.

Často přemýšlíte, kde se berou nevšední názvy boilie a z čeho jsou vlastně kuličky s tajemným názvem vyrobené? Odpověď je velmi jednoduchá – názvy boilie jsou opravdu jen na fantazii výrobců a odráží jejich snahu odlišit se od konkurence, protože trh s krmením pro ryby a speciálně s boiliem je doslova přesycený. Pod názvem, u kterého marně přemýšlíte, od čeho je vlastně odvozený, se kolikrát neskrývá nic neobyčejného, jen výrobce popustil uzdu své fantazii.

Testování

Boilie se testuje tak, že testeři či spolupracovníci výrobců si vezmou nějaké vzorky a ty poté zkouší při chytání. Výsledky takového testování ovšem ovlivňuje velká řádka vlivů, které se různě mění. Ať už jde o místo, čas, počasí a nebo um samotného testera, všechny tyto vlivy mají na výsledek daleko větší dopad než kvalita samotného krmení. Nutno také podotknout, že úspěchy testerů se hodně medializují, ale o neúspěších a obrovském množství času stráveného u vody bez úlovků se téměř mlčí.

Krmení pro sportovní rybářství se vyrábí spíše podle úvah výrobců, a nikoliv podle skutečného výzkumu, jako tomu je v krmivářství. Důvod je prostý. Takový výzkum stojí nemalé peníze a čas. Pro příklad popíšu, jak probíhá test fungování jedné složky krmiva pro barevné ryby. Při své práci na rybí líhni jsem měl možnost, respektive to bylo náplní mé práce, starat se o pokus s krmivy. Několik měsíců jsem třikrát za den krmil barevné ryby, měřil kyslík a teplotu v bazénech. Ryby byly rozděleny na dvě části, první polovina se krmila standardním krmivem a druhá stejným krmivem obohaceným o testovanou složku. Cílem tohoto pokusu bylo potvrdit, že určitá složka v krmivu ho udělá pro ryby přijatelnějším a bude mít pozitivní vliv na zbarvení okrasných ryb. Výsledek byl velmi dobrý. Krmivo s přídavkem testované složky přijímaly ryby už za několik hodin a to bez ní až během několika desítek hodin. Také celkový příjem potravy byl pro testovanou složku mnohem vyšší, a to až o desítky procent v závislosti na druhu ryb. Po takovém testu lze opravdu říct, že daná složka zvyšuje atraktivitu krmení. Vezměte si ale, kolik času a prostředků takový test musel stát. Na druhou stranu je jisté, že producenti krmení pro sportovní rybáře velmi často aplikují to, co se vyzkoumalo v krmivářství či potravinářství, protože i tato složka se během několika málo let objevila jako skvělá přísada do boilie.

Působení ve vodě

Jistě jste už slyšeli na členských schůzích nebo i zde na MRKu názory, že když někdo nakrmí „bojlízem“, tak to pak kolik dní nebere, nebo to potom ve vodě hnije a ryby chcípají. Někde to údajně došlo tak daleko, že bylo boilie zakázané. Samozřejmě jsou to nesmysly. Boilie je jen směs rostlinných a živočišných složek, které jsou spojeny vejci, případně podobným pojivem. Je pravda, že boilie postavené na bázi rybích mouček tráví ryby hůře, ale alfou a omegou v délce trávení je teplota vody. Čím je tepleji, tím rychleji ryby tráví a na tom, co tráví, až tak nezáleží.

Co se týče hnití boilie ve vodě, není zde rozdíl oproti jinému krmení. Když to rybář přežene s množstvím jakéhokoliv krmení, to zůstane na dně a příroda se s tím vypořádá po svém. Hnití je jen jeden z rozkladných procesů, a pokud se nejedná o množství v řádech desítek či stovek kilogramů, ztratí se to i na menší vodě.
Na některých revírech je patrné dlouhodobé používání boilie, kdy mají některé ryby nepřirozené proporce těla

Co lze boilii skutečně přisuzovat, jsou vyšší váhové přírůstky, a to nejen u kaprů. Už před několika lety popsal tento jev Leon Hoogendijk v jednom ze svých článků. Psal, že za jeho mládí byla magická hranice velkých kaprů 20 kg, později se posunula na 25 kg, pak na 30 kg a nyní už se loví i kapři přes 40 kg. Není to dáno tím, že by takové ryby v té době nedokázali rybáři ulovit, ale tím, že v posledních desetiletích se na mnoha evropských revírech krmí poměrně hodně boiliem. Boilie je vlastně taková výživa pro rybí kulturisty a obsahuje mnohonásobně více živin než přirozená potrava, a tak ryby rostou rychleji a více i při nižším příjmu potravy. Někteří výrobci přidávají do boilie i různé složky podporující a urychlující trávení. Díky tomu pak ryby mnohem rychleji přijmou další potravu. To se ale netýká jen kaprů, protože ti nejsou jediní, kteří boilie konzumují. Například líni, tloušti či cejni rostou díky boilii do značných rozměrů a mají robustnější tělesnou stavbu. Kdo někdy viděl fotografie cejnů či línů z anglických vod, jistě pochopí, o čem mluvím. Nejvíce je to znát tam, kde se značně krmí boiliem a kde jsou navíc dobré zdroje přirozené potravy. Přirozená potrava obsahuje mnoho látek, jako jsou enzymy, které stimulují trávení a umožňují lepší využití předkládaného krmení. Na takových vodách lze pozorovat přírůstky, které odporují všem tabulkám a poučkám o růstu ryb.

Cena

Ve velkém to bez mechanizace nejde

Původně jsem se chtěl tomuto tématu vyhnout, ale nedávná diskuze na toto téma zde na MRKu mě přesvědčila, že bych toto téma opomenout neměl. Cena boilie, které kupujeme, zahrnuje krom surovin i mnoho dalších položek, které je třeba započítat. První z nich jsou marže, a to jak marže výrobce, tak i obchodníka, který finální produkty prodává. Dále tu máme náklady na dopravu a skladování, protože prostory, elektřina i pohonné hmoty něco stojí. A v neposlední řadě jsou to náklady na obaly a propagaci, protože i ty tvoří část ceny toho, co kupujeme. Když si to celé sečteme selským rozumem, dojdeme k jednoduchému závěru: domácí výroba boilie bude při stejné kvalitě levnější. Důvodem je, že do ceny nezapočítáváme vlastní práci, elektřinu a mnoho dalších nákladů, kterým se komerční výrobci nevyhnou a musí je chtě nechtě do svých cen zahrnout. Základem ceny však zůstávají suroviny, tedy množství těch drahých složek, ale nelze říct, že to nejdražší je i nejlepší. Do cenové strategie výrobců nikdo z nás nevidí a těžko soudit, kdo má jaké vedlejší náklady a marže. Pravda je, že díky objemu výroby mají větší výrobci výhodu, jelikož mají nižší vstupní ceny surovin, ale zase je musí někde skladovat, něčím vozit a někdo s tím musí pracovat.

Mnoho diskutérů napadá některé výrobce z okrádání a kdo ví čeho ještě, ale je třeba si uvědomit, že s nepřiměřenou cenou zboží se dá bojovat jedině bojkotováním. Když budu někoho veřejně „kamenovat“ za ceny jeho produktů, dělám mu především reklamu a pomáhám mu prodávat i velmi drahé, nebo dokonce předražené produkty, protože každé zboží má svého kupce. Naštěstí je dnes taková konkurence a nabídka, že každý si vybere to své v rámci svých finančních možností. Je dokonce skupina rybářů, kteří si spojují vysokou cenu se zázračnou chytací schopností boilie nebo chytají na to nejdražší, protože tím ostatním ukazují, že na to mají, a cítí se tak „in“.

Zázračné kuličky? Určitě ne!

Co říct závěrem? Snad jen takové malé shrnutí. Mnoho obchodníků se snažilo a snaží vytvářet iluzi, že právě jejich boilie je zázračné a zaručí úspěch každému, všude a za všech okolností, což samozřejmě není pravda. Musím uznat, že skutečně existují složky, které dělají krmení atraktivnější, ale zázračná kulička neexistuje. Pokud by existovala, nebude už nikdo další vyvíjet a budou se prodávat jen ty jedny zaručené. Naštěstí to tak není. U boilie je nejdůležitější vaše důvěra v něj a je jedno, zda si je děláte doma za desítky korun, nebo je kupujete hotové v ceně několika stokorun za kilo.

Úspěch rybáře tkví především v jeho znalostech, zkušenostech a umění najít ryby, ne v zázračném krmení. Pokud začínáte a nedaří se vám lovit na boilie takové ryby jako ti z článků a videí, nehledejte chybu v těch či oněch kuličkách, ale spíš se zamyslete nad vlastním přístupem k rybaření, postojem k němu a také nad množstvím času, který tomu věnujete. Ono to totiž nejde samo. Jsou potřeba především zkušenosti, které jinak než praxí nelze získat. Dobrý rybář si najde dobré místo a nachytá i na obyčejné krmení. Ale „špatný“, nebo nezkušený rybář si neumí najít místo, kde jsou ryby, a neuloví nic ani na nejlepší kuličku boilie na světě. Pod tím špatným rybářem si nepředstavujte nic zlého. Někdo zkrátka u rybaření nechce příliš přemýšlet, ale za to ho nemůže nikdo odsuzovat. Pokud chcete tahat více ryb, potom u vody především přemýšlejte, hledejte ryby a nespoléhejte se jen na zázračné krmení a technické vymoženosti.

S pozdravem Petru zdar