Správná volba krmítka může být rozhodující, o tom jsem dnes již přesvědčen. Nejde jen o jeho hmotnost a velikost, ale i o hustotu pletiva – a právě to bych chtěl v tomto článku vysvětlit detailněji.
Můj styl lovu s feederem se opírá o holou skutečnost, že chci chytat ryby na dně, a tak tam potřebuji položit i všechnu návnadu. Nic nesmí být uvolněno při dopadu na hladinu, nic neodpadne při klesání ke dnu a nic nesmí stoupat nahoru po tom, co se krmení na dně rozpadne. Touha je jedna věc a skutečnost druhá, ale snažím se této představě aspoň jít naproti. Pokud je váš styl jiný, je to také v pořádku, ale měli byste mít solidní jistotu, že krmítko a návnada dělají to, co od nich požadujete. Pokud chcete krmit na dno, nemůžete použít do krmítka suché, málo umačkané krmení, do kterého rychle proniká voda, a naopak pokud chcete krmit do sloupce, pevně stisklé lepivé krmení v uzavřenějším krmítku vám tuto práci neodvede.
Drátěná krmítka
Asi nejběžnější krmítka jsou z drátěného pletiva. Očka mohou být různě velká a drát také různě silný, ale jedno mají společné – návnada se špatně umačkává a po nahození do nich rychle proniká voda. Jsou to ideální krmítka na malé hloubky, kde se může návnada rozpadat už během klesání ke dnu a nebude odnesena proudem daleko od nástrahy.
Je dobré si uvědomit, že u tohoto krmítka můžete vylepšit tuhost návnady jejím silnějším stlačením jen málo – namačkaná návnada vylézá ven z krmítka očky v pletivu. To může být problém, pokud chytáte na hlubší vodě nebo pokud potřebujete do návnady zalepit větší množství červů nebo partiklové návnady. Další nevýhodou bývá celkově malá pevnost krmítek.
Krmítka z perforovaného plechu
Tato krmítka jsou mezi rybáři nejžádanější. Jsou pevná a dávají široké možnosti, jak pevně návnadu v krmítku umačkat, aniž by vylezla bokem skrz očka ven. Pronikání vody do silněji umačkané návnady je pomalejší. Návnada je také lépe krytá při úderu o hladinu a při klesání ke dnu a na dně se uvolňuje z krmítka pomaleji. Nevýhodou je znatelně vyšší cena oproti krmítkům z pletiva.
Plastová krmítka
Pokud potřebujete obzvláště pevné krmení, které nezanechává za krmítkem při klesání ke dnu téměř žádnou stopu, je rozumné použít plastové krmítko s minimálním počtem děr. I sušší návnadu do něj větší silou vmáčknete tak, že se bude rozpadat podle vašich představ. S těmito krmítky se také nejsnadněji nahazuje a často se i nejsnadněji stahují z vody zpět na břeh. Nevýhodou je malý výběr tvarů a gramáží a vyšší cena.
Velikost krmítka
Pro rychlost rozpadu návnady v krmítku je důležitá i velikost krmítka. Platí, že ve větším krmítku nedokážete návnadu stisknout takovou silou, jako u menšího krmítka. Tlak prstů na centimetr čtvereční je menší. U opravdu velkých krmítek (100 ml) z drátěného pletiva s velkými oky bude téměř nemožné návnadu rozumně „slisovat“ rovnoměrně v celém krmítku. Může pomoct, když si návnadu stisknete nejdříve v dlani do tvaru vajíčka a teprve tuto hroudu namačkáte do krmítka. Takto si můžete pomoct, kdykoliv je to potřeba, např. pokud máte návnadu příliš rozpadavou nebo když se třeba zvýší průtok v řece a potřebujete, aby se krmení rozpadalo delší dobu a nebylo odplavováno rychle po nahození.
Nejběžnější chyby
Dle mého názoru má mnoho rybářů lovících na feeder problémy namíchat správnou konzistenci návnady – a to především z důvody příliš rychlého rozpadu. Jak už jsem naznačil, na mělké stojaté vodě na tom až tak nezáleží, protože i příliš suchá, rozpadavá návnada tak či tak skončí blízko nástrahy. Nepokoušejte se dělat návnadu „tak akorát“, aby se na čtyřmetrové hloubce uvolnila z krmítka třeba metr nade dnem – nepodaří se vám to. Pouze se budete domnívat, že tomu tak je. Raději udělejte návnadu na jistotu, tedy lepivější, ať klidně prvních 15–30 sekund drží vcelku.
Na rychle tekoucí vodě bych zašel ještě dál a doporučil bych dělat návnadu tak lepivou a použít takové krmítko, aby se v něm návnada rozpadala po celou dobu nahození (3 až 10 minut). Pokud by se návnada rozpadla příliš rychle, může ji proud odnést pryč. Pomohou tomu i pohyby ryb, které návnadu zvedají nade dno a odtud je proudem stržena, než zase o pár metrů níž klesne. Ve velkém proudu často nelze vůbec spoléhat na to, že na dně máte nějakou volnou návnadu. Celé vaše „zakrmené“ místo je tvořeno pouze tím, co vám ještě nevypadlo z krmítka. Musíte častěji přehazovat, jen tak se ryby budou držet u zdroje potravy.
Opačnou chybou je příliš pojivé krmení. To poznáte velmi snadno podle toho, že vytahujete krmítko z vody i s návnadou. Vlastně rybám nic nenecháváte, nemají důvod se na vaše místo vracet.
Když po nahození necháte krmítko klesnout ke dnu, zkuste ihned pomalu montáž vytahovat z vody. Pokud cítíte, že návnada v krmítku stále ještě je, ale po pár metrech vypadne, nebudete příliš daleko od ideální konzistence. Pokud je krmítko hned u dna prázdné, nemáte jistotu, jestli návnada nezůstala ve sloupci vody, ze kterého bude ke dnu propadávat i několik minut. V literatuře se dočtete, že ryby mají rády návnadový mrak – ano, mají ho rády, ale rybář lovící s nástrahou u dna ho rád nemá. Ryby požírají drobečky nade dnem a nástrahy si ani nevšimnou. Takto můžete zkusit zakrmit na úvod lovu (já bych nedělal ani tohle), aby si ryby rychleji všimly vaší návnady, ale během lovu musí být všechno krmení na dně. Nebavíme se teď o sporně fungujících specialitkách, jako je chytání na plovoucí nástrahy metr pod hladinou, ale o standardním lovu u dna např. na hnojáky a červy.
Napadá mne ještě jeden důvod, proč nechat návnadu rozpadat pomaleji. Představte si situaci, kdy se po nahození všechna návnada v krmítku rychle rozpadne a vedle toho leží váš háček s nástrahou. V krmítku byla hrst krmení s 50 červy a na háčku máte další dva. Připluje ryba a má před sebou 52 červů a hrst krmení. Tedy na jednu rybu docela dost potravy a malá šance, že dostanete záběr hned od této první ryby, spíše jich tam bude muset být víc a každá si trochu zobne. A teď opačná situace: návnada se rozpadá pomalu a ve stejném okamžiku jako v prvním případě, kdy k němu připluje první ryba, se z krmítka uvolnilo třeba jen 20 % z celkového objemu. Zbytek je tuhá hrouda v kleci krmítka, kam se ryba nedostane. Tedy asi jen lzička krmení a deset červů. To dokáže kilová ryba nasát na jeden zátah a pak buď čekat na další rozpadlou porci, nebo vzít nástrahu. Zbytek návnady vypadne při záseku, pravidelná dodávka potravy na loviště tedy není přerušena a je úplně stejná jako v prvním případě, jen doba čekání na záběr může být kratší. Ano, menší porce rozpadlé návnady méně voní a méně láká ryby. Proto píšu „může být“. Při rybaření je máloco jednoznačným pravidlem, jde jen o zvýšení či snížení našich šancí v daném okamžiku.
Abych to shrnul: zvolte správnou konzistenci návnady a pomozte si správnou volbou krmítka tak, abyste dostali všechnu návnadu v krmítku ke dnu a tam se rozpadla v přiměřeně krátkém čase. Zkoušejte u břehu v mělké vodě sledovat, jak rychle vaše návnada v krmítku pracuje. Zkoušejte nahazovat plná krmítka a po různém čase je vytahovat s, nebo bez návnady. Zkoušejte mačkat návnadu v krmítku různou silou, zkoušejte různé typy krmítek a různé pojivosti návnad.
PÁRYSŮV RYBÁŘSKÝ RÁJ
