Osobně patřím také k té skupině rybářů, kteří dřív, než skloní prut, přidrží cívku navijáku a udělají pár kroků vzad, prohodí několik hanlivých slůvek. Někdy to vyjde a nástraha se uvolní. Jindy si říkám, proč nepoužívám jigové hlavičky s měkčími háčky, co by se narovnaly, takže bych alespoň zachránil gumového smáčka. Na okouny by to bylo vcelku jedno, ale kdyby mi nástrahu uchopil trofejní candát a já o něj přišel během zdolávání, už bych se na věc díval trochu jinak.
Ryby mají rády úkryty a v místech, kde se to vázkami jen hemží, se proto rády zdržují. Platím za svoji vášeň poměrně velikou daň v podobě vyprázdněné krabičky během jediné vycházky. Pařezy ověnčím svými poklady, vytáhnu několik okounů a jdu dál. Pokud jde o poměr utrhaných nástrah a ulovených ryb, většinou prohrávám. Snažím se nakupovat u dovozců, hlavičky si vyrábět sám, ale i tak mě jedna vycházka vyjde zhruba na dvě stovky. Člověk na to nesmí myslet. Kdyby se měl trápit kvůli každé utržené nástraze, nemělo by cenu na ryby vůbec chodit.
Mohlo by se zdát, že při lovu z lodě k takovým ztrátám nedochází. Při lovu nad kamenitým dnem mnohdy stačí objet vázku a nástrahu uvolnit z druhé strany. Jakmile ale háček skončí v kořenu pařezu, žádné kroužení kolem nepomáhá. Vyhrává jen brutální tah za pletenou šňůru a následná výměna háčku. To si můžou dovolit ti, kdo pletené šňůry používají. Vždycky ale rybář riskuje. Pletenka může povolit v uzlu, a rapala za tři stovky je fuč. To pak bolí mnohem víc než guma za pár kaček. S různými vyprošťovacími systémy jsem se už setkal. Některé se mi jevily tak, že by mohly fungovat, nad jinými jsem váhal, zda plní svůj účel.
Kdo brázdí vody Orlické přehrady, má možnost se setkat s místním porybným a velice přívětivým rybářem panem Janotou. Nikdy na mě nevytáhl placku rybářské stráže se zamračenou tváří a hartusivým tónem hlasu. Ba naopak. Setkání s ním beru jako setkání s přítelem a vždy s ním rád poklábosím o rybách. O rybách toho ví spoustu a dokáže poradit. Když přijdu k vodě a vidím zakotvený jeho zelený „škuner“ u břehu, je jasné, že ryby moc nepůjdou. Jak je na vodě, je to dobré znamení. Kdo mi ukázal svůj patent na vyprošťování nástrah, byl právě pan Janota. Jeho tvrzení, že nepřijde během roku skoro o žádnou nástrahu, věřím. Když mi předvedl svůj vlastní výrobek k tomu určený, nezbývalo než žasnout nad jeho jednoduchostí a účelností. Tyto vlastnosti obdivuji nejvíc. Jeho vynález nezabere na lodi moc místa a výrobní náklady na něj získá myslím zpět během jedné vyjížďky.
Jak tedy na to? Myslím, že by použití mohlo být všem jasné z přiložených fotografií, ale pro jistotu návod na výrobu alespoň zhruba popíšu.
Nástrahu vyprošťuje z pařezu i jiné vázky speciální vyprošťovací hlavice vyrobená z ocelové trubky, která je vylitá olovem, aby měla patřičnou hmotnost. Nerezová trubka by byla účelnější, ale není to podmínkou. Ve spodní části trubky jsou zalité dva půlkruhy vyrobené z kroužků na klíče, tedy z tuhého pérového drátu dostatečné pevnosti. Jsou natvarované tak, aby jejich konce přisedaly ze stran trubky k plášti, ale aby mezi pláštěm trubky a kruhem byla škvíra, kudy se dá provléct vlasec, na kterém je ukotvená nástraha na dně. Nezjišťoval jsem přesné míry, ale můj odhad je, že trubka měla průměr zhruba 25 mm a byla dlouhá 100 mm. Vylitá olovem mohla mít možná půl kilogramu. V horní části bylo zalité drátěné oko, do kterého byl přivázaný vyprošťovací vlasec připomínající výplet tenisové rakety o síle 0,7 mm. Patřičná zásoba vlasce byla navinutá na hliníkovém kolovratu, který se dá ještě i dnes občas objevit v rybářských potřebách. Ten byl přichycený ve šroubení zkráceného laminátového prutu s bytelným koncovým očkem. S trochou představivosti by se tento set dal přirovnat prutu určenému k lovu na dírkách, kde by cílovou rybou byl dvoumetrový jeseter.
Vše funguje tak, že se vlasec provleče kruhy na trubce. Má tedy po čem se dostat k uvízlé nástraze. Hlavice se spustí ke dnu na silném vlasci. Zvedáním a spouštěním se vytlouká tak dlouho, dokud se háčky neuvolní a nástraha se neosvobodí. Pak už stačí jen navinout vlasec zpět na buben kolovratu, uvolnit nástrahu a můžeme pokračovat v lovu. Vždy je vhodné dostat se s lodí nad nástrahu, pokud možno z té strany, na které uvízla. Vyproštění je pak otázkou několika minut. Někdy stačí jedno šťouchnutí a rybář vítězí nad přírodou. Vše ale není na sto procent, vždy se dílo zdařit nemusí, nicméně já věřím, že většina nástrah se s tímto výrobkem zachránit dá.
Věřím také, že kutilové z řad rybářů tento článek přivítají a už tento rok vyrazí s obdobnou věcičkou se svou bárkou na dravce. Spousta rybářů eliminuje ztráty tím, že chytá na živé či mrtvé nástražní rybičky. Z každé nástražní rybičky by mohla být jednou pěkná trofejní ryba, která může někoho potěšit. Zvažte tedy, zda je nutné utratit čísi život za chvilku potěšení na rybách. Vážím si těch, kteří používají umělé nástrahy. Považuji to za sportovní. Nikomu ale nelze vytýkat, že chytá na rybičku. Rybářský řád to povoluje. Je to tedy rozhodnutí každého z nás.
SvětPVA.cz – Carp PVA Specialist
