Rybaření v Evropě 1. díl – Anglie, Irsko

23.5.2012 - fotojakes

Pravidla rybolovu, zarybnění revírů, ceny povolenek a mnoho podobných témat je častým předmětem diskuzí nejen zde na Mrku. Mnoho rybářů hlásá, jak chtějí stejná pravidla a podmínky, které panují na zahraničních revírech, ale bohužel z těchto debat je patrné, jak zkreslené jsou představy o fungování rybaření v zahraničí. Ono to totiž není tak jednoduché a rozhodně tam není vše povolené, jak si u nás mnoho rybářů myslí. Většinou se hovoří jen o tom, co se rybářům líbí a hodí, ale už méně se hovoří o tom podstatném. Proto mě napadlo napsat tento článek, který se vzhledem k obsáhlosti informací musel přeměnit na seriál. Původně jsem chtěl jen získat informace od těch, kteří mají jednotlivé země procestované, a napsat celý článek sám, ale po prvních reakcích jsem si uvědomil, že by to ztratilo na autentičnosti a šlo by jen o strohé informace. Možná by to bylo objektivnější, ale jsem přesvědčen, že mnohem lepší budou osobní zkušenosti a vlastní podání rybářů, kteří mají v dané zemi „něco odchytáno“.

První zemí, kterou z hlediska rybaření poodhalíme, je Anglie. Rybaření je tam velmi oblíbené, ale od nás tam mnoho rybářů nejezdí. Je to dáno především systémem fungování tamních revírů. Není vůbec snadné se k nějaké vodě dostat, ale o tom až níže. Pro mě osobně je fungování revírů a rybaření v Anglii velkým vzorem a jsem moc rád, že se s námi Jakub Kumšta Erhart podělil o své zkušenosti.

Rybaření a jeho pravidla v UK

Název příspěvku sám za sebe vypovídá, že vám chci zprostředkovat ze svých osobních zkušeností stručný náhled rybaření ve Spojeném království. Nebudu zde popisovat jednotlivé lokality, typy montáží, krmení apod. Mým hlavním cílem je přiblížit vám informace o tom, jak zde vůbec sehnat povolení, čili rybářský lístek, oprávnění k lovu, a jak zahájit lov. Mnohokrát jsem již četl nebo slyšel názory na situaci v ČR, jak by to bylo lepší tak či onak. Bohužel můžu jen souhlasit s tím, že u nás je situace stále horší a horší. Spíše nahrává do karet „rybářům“ nepořádníkům či těm, kteří si jen plní mrazáky, než aby šel rybářský svaz na ruku slušným a pořádným rybářům, těm, kteří vyznávají rybařinu ve stylu „chyť a pusť“ obzvlášť. Ovšem i v jejich řadách jsou rybáři „dobytkové“, které zajímá jen trofejní ryba a zbytek fauny a flóry je pro ně odpad. Je to smutné, ale je to zatím tvrdá realita. Každý z nás může přiložit svým přístupem ruku k dílu a k lepším zítřkům. Vím, že jsem odbočil, ale má to jistou souvislost právě s chytáním v UK, a proto jsem si to nemohl odpustit. Spousta z vás by se nemohla řádu v UK přizpůsobit, ať už pro své ego, či nadměrnou přísnost místních pravidel. Znamenalo by to váš konec s tímto koníčkem, neboť pytlačit či obcházet pravidla tady opravdu nelze, a zaplať místnímu Sv. Petrovi za to, že tomu tak je!

Vody v UK se dělí na klubové (club fisheries), poté veřejné (public waters) a soukromé (private fisheries). První skupina má největší zastoupení a každý klub má pod svou záštitou několik revírů v daném regionu. Je zde víceméně velmi málo veřejných vod, a když už, jsou jimi řeky a říčky. Téměř všechny stojaté vody jsou v klubovém či soukromém vlastnictví (užívání).

Klubové vody (club fisheries)

Většinou jsou to vlastní uskupení několika stojatých vod plus malé říčky a potoky (různých typů) v regionu do několika desítek kilometrů čtverečních. Stanete-li se členem klubu, máte automaticky povolení na všechny jeho revíry. Každý revír v rámci jednoho klubu může mít svá odlišná pravidla. Někde lze lovit non-stop (night fishing), někde jen v určitém ročním období, anebo vůbec. Pokud je možné na vodách lovit 24 hodin denně, znamená to, že můžete přehnaně řečeno u vody bydlet. Snad jen v extrémních případech (s tím jsem se ale nesetkal) musíte po delší době změnit aspoň loviště, abyste neblokovali stále stejné místo po celý rok. Neznamená to, že si zde budete nechávat věci a docházet jen na dny či noci. To lze občas, ale ponechání výbavy bez dohledu je na vaše vlastní riziko. Někde smíte užívat protihroty na háčcích (barbed hooks), jinde pouze háčky bez protihrotu (barbless). Pravidel je daleko víc, ale ty nejzákladnější (které platí v UK globálně kdekoliv) jsou pro našince občas sci-fi:

• zákaz odnášení a přivlastňování všech úlovků (pouze pstruhové vody mají limit)
• zákaz návštěv bez členství dotyčného – limit je 1 osoba, za kterou tímto ručíte, a pouze přes den
• zákaz rozdělávání ohňů
• zákaz lovení mimo určená místa
• zákaz bivakování mimo noční zóny
• zákaz zahájení lovu bez podložky pod rybu
• zákaz sakování
• zákaz používání podběráků menších, než uvádí pravidla dané lokality
• zákaz znečišťování prostředí
• zákaz užívání živých nástrah při lovu dravců, povoleny jsou pouze mrtvé či umělé nástrahy
• zákaz užívání plavidel (jen výjimky) + na některých lokalitách lze použít
• zavážecí lodičku (baitboat)
• zákaz používání bójek, pouze markerování je povoleno

Takto bych mohl s výčtem pravidel pokračovat. Ovšem při porušení některého z výše uvedených pravidel jste automaticky vyhoštěn (banned) z klubu a je vám odebrána povolenka (annual subscription) i licence na prut (rod license), a to za účasti mužů zákona a nenávratně!!! Kluby mezi sebou spolupracují, takže pro ně není složité zjistit, proč jste z daného klubu byli vyhoštěni, to znamená, že máte velmi mizivé šance na nové získání členství v jiném klubu a jeho povolenky.

Licence na prut (rod license)

Licence, kterou vydává stát a kterou musí rybář vlastnit, ať už loví na klubové, veřejné, nebo soukromé vodě. (Je to něco jako „řidičák na prut“.) Stát sám vysílá kontroly na licence a ty nezajímá nic jiného. Jestli na daný revír vlastníte povolení, to už není jejich starost a opačně to funguje, když přijde klubová kontrola. Pro veřejné vody zahrnuje chytání maximálně na dva pruty, na klubových a soukromých vodách až na tři, podle pravidel klubu.

Co potřebujete k zahájení lovu:

• na poště (post office) si obstaráte licenci na prut (rod license) na počkání za cca 25 liber s roční platností
• členství klubu (membership club card) za cca 30 liber na rok zahrnuje univerzální klíč k branám revírů a WC, klubový řád a info brožury jednotlivých revírů
• povolení (annual subscription) s platností na rok na všechny revíry klubu za cca 85 liber
• pokud se již chystáte na druhou sezonu, musíte zaplatit brigády (pokud je neděláte), podobně jako v ČR, stojí cca 30 liber

Stačí si nejprve vybrat danou lokalitu a poté začít s přihlášením. Formuláře se dají sehnat na internetu a webových stránkách klubů. Vytisknete si je, přiložíte patřičné věci (fotka, potvrzení o bydlišti, pojištění atd.) se šekem na požadovanou sumu a už jen asi 14 dní čekáte, než vám vše přijde poštou.

Další zajímavostí klubových vod je, že držitelé povolenek jsou si rovni bez výjimky a mají právo kontrolovat jeden druhého (při podezření na porušení pravidel), tzn. že když nepadnete do oka místnímu rybáři, může vás legitimovat a zkontrolovat, jestli máte vše v pořádku.

Mám s tím osobní zkušenost. Přišla mi tříčlenná návštěva a rybář od vedle na mne zavolal management klubu. Nestihl jsem se divit, když se za námi objevili tři muži v oblecích a s průkazem na krku. Slušně se představili, objasnili, proč a na čí popud zde jsou, a začali s kontrolou. Přeměřili můj podběrák a podložku a zkontrolovali používané sestavy, zda jsou pro ryby bezpečné (únikové). Poté jsme diskutovali o mých návštěvnících a naštěstí mě nechali bez pokárání s tím, že do setmění musí návštěva opustit revír. Samozřejmě tomu hodně napomohlo, že jsme předstírali zájem kamaráda o klubové členství a s tím spojenou obhlídku lokality. Dalším bonbónkem byla první kontrola na revíru provedená místním správcem, který se mne ptal, jestli ryby jím, neboť na místě chytili v noci Poláka, který ryby rovnou kuchal a házel do igelitky pod keřem. V UK jsem byl teprve dva měsíce, a tak se můj přízvuk od toho Polákova moc nelišil. Nakonec se z nás stali velcí kamarádi a jako jediného Čecha v klubu si mne celkem hýčkali. Příkladem toho bylo jejich povolení, že mohu na místě lovu setrvat i přes konání dalšího kola jejich feederových závodů v lovu cejnů. Musel jsem pouze posunout svou výbavu stranou a uvolnit místo do večera, což vzhledem ke 14denní výpravě a konání závodu přesně po týdnu mého pobytu nebyl takový problém.

V souvislosti s mou návštěvou u vody mne napadá, jak těžké je lokality si vůbec prohlédnout před zakoupením povolenky a členství. Všechny revíry jsou totiž oploceny tak dokonale, že je nemožné na pozemky vniknout tajně. Nezbývá tedy než se spokojit s fotkami na internetu, pohledem do map nebo při troše štěstí se zapovídat s přicházejícím či odcházejícím rybářem a slušně jej požádat, aby vám věnoval trochu času a revír vám ukázal. Trvalo mi dva týdny, než místní usoudili, že nechci krást či dělat něco nekalého (cizincům zprvu vůbec nedůvěřují a asi vědí proč), a pustili mne na obhlídku a poté opět vyprovodili. Protože jsem tuto možnost měl, bylo snadné se rozhodnout pro daný klub. Bez osobní prohlídky nevím, jestli bych v UK vůbec s rybařinou začínal.

Obtížnost a zarybňování klubových revírů

Mnoho rybářů u nás si říká, jak jednoduché je ryby v UK a podobně vedených zemích lovit. Ovšem opak je pravdou, a to na 200 %! Stačí si uvědomit, že každý úlovek je vrácen vodě a dostává se do kontaktu s rybáři daleko častěji (menší rozlohy revírů). Důsledkem je větší obezřetnost ryb, takže se obtížněji loví. Pro fajnšmekry: hi-tech návazce zde klesají na dno již několik let, takže rybky už znají ledacos. A ještě pádnějším a podstatnějším důvodem je „nezarybňování revírů“, přičemž se klade důraz na původní obsádky. Ty jsou velmi zřídka doplněny o nějaký ten kousek a revíry nikdy nejsou přerybněné. Aby toho nebylo málo, naprostá většina rybích druhů není schopná reprodukce v důsledku klimatu, jaký na ostrovech panuje. Příkladem je jedna z lokalit, kde jsem chytal. Nejmenší kapři v revíru o čtyřech hektarech měli 65 cm a 67 cm při 7 kg (chytil jsem oba za čtyři roky dvakrát). Místní ryby chtěly, a dokonce se i třely, ale místní teploty neumožní úspěšnou reprodukci. Jediné druhy, které se v Anglii rozmnožují zcela samostatně, jsou štiky, cejni, okouni a plotice. V obsádkách jsou nejvíce zastoupeny tyto druhy: kapr, lín, cejn, plotice, karas, štika, okoun, amur a někde i sumci.

Každá klubová či soukromá voda je rozdělená do několika lovných sektorů, které jste nuceni dodržovat z jednotlivých lovišť. Menší vody to řeší natažením lan (od břehu ke břehu), takže ani nemáte jinou možnost. Ty větší mají ve svých brožurách přidělené mapky s hranicemi sektorů. Pokud se na lokalitě nacházíte sami nebo v malém počtu, samozřejmě můžete montáže nahodit i do jiných sektorů. Jakmile přijde vedle vás další rybář, musíte své pruty neprodleně stáhnout do svého sektoru (pokud se s dotyčným nedomluvíte jinak).

Soukromé vody

Platí stejná kritéria jako jinde ve světě, nemá cenu se o nich rozepisovat. Snad jen jedna zajímavost se nabízí u několika lokalit, a to placení a získání povolení přes internet. Při vjezdu k revíru potom projedete turniketem, který přečte údaje z formuláře a vytiskne vám povolenku pro případnou kontrolu.

Veřejné vody

Nelovil jsem na tolika revírech, abych mohl shrnout všeobecně platná pravidla a typy vod. Ovšem jedná se o nejlevnější chytání v UK. Stačí zakoupení licence na prut na místní poště. Licence vás opravňuje k lovu se dvěma pruty na položenou, plavanou a feeder nebo s jedním prutem na vláčku v určené doby lovu. Nikde není možné chytat non-stop, většinou se smí užívat jen háček bez protihrotu a opět je povinné vrátit veškeré úlovky zpět vodě! Jak jsem již uvedl, jde o řeky, říčky a potoky. Nejčastěji se loví parmy, tloušti, plotice, cejni, hrouzci, pstruzi duhoví, štiky, candáti, úhoři a občas menší kapři a sumci.

Viktor čistič alias kormorán

Je jedno, o jaké typy vod se jedná, ale na všech se razí stejný přístup k této vážné každoroční problematice. Zde znovu upozorním na laxní postoj patřičných institucí v ČR – na rozdíl od Britských ostrovů náš rybářský svaz a myslivost podle mého názoru nespolupracují, jak by měli. Stále si přehazují tuto zodpovědnost jako horký brambor a nikde stále nevysvítá nalezené řešení. Nějaký limit 20 odstřelů ročně na organizaci apod., to je naprosto zbytečné. Slyšel jsem i ohlasy typu „Broky a střely jsou moc drahé, kdo by na ně plýtval, je to stejně zbytečné.“ Daleko rychleji se tito krásní, ale až moc hladoví ptáci rozmnožují a decimují vody stále ve větších a větších skupinách! V UK to vyřešili daleko lépe (nevím, jestli to platí absolutně všude).

Každá voda má své „strážce“, kteří jsou pověření vody „chránit“ a tyto nenažrance střílet či plašit, a to podle potřeby. Většinou začínají s obhlídkou a případnou střelbou od úsvitu, kdy se vše probouzí a voda je nerušená. S příchodem prvních rybářů již není odstřel nutný, neboť ostatní lovící při spatření kormorána dělají vše nutné, aby jej odehnali. Pokud nepřijde chytat nikdo, mají „strážci“ několikrát denně povinné obchůzky. U nás ať si celý svaz a jednotlivé organizace sáhnou do svého svědomí, jestli s tím nelze něco dělat než jen nečinně sedět a koukat. S tímto postojem bychom se možná nedočkali krvavých hostin, které u nás kormoráni každoročně chystají. Loni například Plzeňsko, Brandýs n. L. apod. Také u nás totiž panoval předsudek, že velké ryby jsou jim lhostejné, ale opak je pravdou. Nestalo se tomu jednou, že zemřel v Anglii nebo ve Francii kapr přes 20 kg právě na zranění způsobené kormoránem. Někdy se rány zahojí, někdy ne. Kormorán napadne pod hladinou kteroukoliv rybu nehledě na velikost a to je obrovský problém! Nejsem zastáncem nějakého vyhubení, to určitě ne! Ale čas redukce bije na poplach!

Závěr

Sami si tak můžete alespoň trochu udělat obrázek o tom, jak rybařina na ostrovech funguje. Mnohým z vás by tyto podmínky nevyhovovaly a jiní by je zase jedině uvítali! Odpůrce by odradily hlavně přísné regule a zákaz přivlastňování si úlovků a tudíž i jejich konzumace. Přívrženci by ocenili možnosti lovit non-stop, od podzimu do jara na tři pruty, čisté revíry a jejich okolí, a nakonec i hranice sektorů, které při větší návštěvnosti zaručí ve vašem sektoru klid a prostor jen pro vaše montáže. S výčtem kladů bych mohl pokračovat.

Ovšem abych jen nevelebil rybaření v UK a naše jen nehanil, musím našim vodám a přírodě bezpodmínečně přiznat různorodost stojatých i tekoucích revírů, tajemno v podobě úlovků, jelikož si nikdy nemůžete být stoprocentně jisti druhem a velikostí lovených ryb. Proto kdybych si měl vybrat jen jednu zemi, zvolím naši krajinu s tajným snem o lepším zítřku. Naši přírodu a vody miluji ze všeho nejvíc a přímo nenávidím pohledy na znečištěné břehy, pohledy na rybáře, co musí stůj co stůj svůj úlovek sníst a závidí, když chytáte, a oni ne, co se nechovají k menším a větším rybám stejně (každá rybka přeci roste). To vše ve mně vyvolává patřičné znechucení a touhu po nápravě! Snad se toho jednou všichni, komu to není lhostejné, dočkáme.

Všem fajn rybářům přeji v životě i na rybách hodně štěstí a pohody.

Tight lines forever!

Jakub Erhart Kumšta

K tomuto vyčerpávajícímu příspěvku bych ještě rád doplnil informaci, kterou Jakub naťukl, a tou je ochrana původních druhů a jejich genofondu. V tomto směru jsou místní rybáři a hlavně úřady velmi přísní a rozšiřování nepůvodních druhů se hodně hlídá a trestá.

Druhou zemí kam se v tomto díle podíváme, je s Anglií sousedící Irsko, ve kterém ač leží hned vedle Anglie, panují místy značně rozdílné podmínky a pravidla.

Irsko

Systém revírů je rozdělený na jednotlivé spolky, „fisheries boards“, které spadají pod správu centrálního spolku, www.fisheriesireland.ie . To jsou většinou státní a veřejně přístupné vody, ale jsou zde i soukromé úseky řek, většinou lososích. Samozřejmě jsou tu i soukromá jezera jako v Čechách a na Slovensku, kde lze ulovit kapra, lína či cejna…

Povolenky jsou běžně dostupné přes internet nebo se dají koupit v rybářských potřebách či na informačních centrech. West fisheries board (Západní rybářský spolek) si vydupal vody bez licencí (kromě lososa, na jehož lov je nutná povolenka), ostatní spolky mají licence v ceně od 12 EUR na den až po 40 EUR na rok. Cena licence na lov lososa na státních vodách vyjde na 21 EUR za den nebo na 56 EUR za rok (na jednu oblast, jedno „fisheries board“), případně 100 EUR na rok a celou zemi.

Dále jsou tu i soukromé úseky řek, kde se kupuje denní licence za 50–70 EUR na jednotlivý úsek. Na každém takovém úseku je limitovaný počet rybářů, aby si ti, co zaplatili, mohli v klidu chytat. Je možné narazit i na kombinaci, kdy státní vodu obhospodařuje nějaký klub (spolek rybářů), a v takovém případě je nutné si dokoupit potřebnou denní licenci za cca 20 EUR, nebo se zapsat do daného klubu (některé kluby nové členy nepřijímají).

Rybářský řád je poměrně jednoduchý. Pstruhová sezona začíná průběžně od 15. 2. až 15. 3. podle oblasti a končí 30. 9. (případně 30. 8. na některých vodách). Limit je čtyři kusy na den a míra 32 cm. U pstruha jezerního je limit jeden kus a 10 liber (4,5 kg). Lososí sezona začíná 1. 2. (někde později) a končí 30. 9. Losos má míru 40 cm. Štiky je možné lovit po celý rok, limit je jedna ryba o délce 50 cm. Je to taková chybička v zákoně, takže pokud má štika 49 cm nebo 51 cm, měla by být puštěna. Paradoxem je nelegální slovování štik Západním spolkem (Western fisheries board) a jejich zabíjení. Je to nelegální, ale děje se to, i když ostatní spolky protestují a snaží se je nachytat a dostat pod zákon. Povoleny jsou dva pruty na rybáře, ale maximálně tři pruty na loď bez ohledu na počet rybářů na lodi. Za žádných okolností se nesmí chytat na živou rybku. Denní doba lovu není nijak limitovaná. Na lodi jsou povinné záchranné vesty.

Kontroly licencí a pravidel provádí pracovníci spolků a právo k tomu má i policie (irská policie, Garda). Kontroly ale nejsou moc časté, za osm roků, co tu jsem, mě kontrolovali jednou.

Na severozápadním pobřeží je nejpopulárnější rybou atlantický losos a potom pstruh. Štika není příliš oblíbená.

Ve střední oblasti země je hodně populární lov štik a pstruhů, protože tam není příliš řek, kde táhnou lososi. Mnoho rybářů je tam v různých klubech, které pravidelně pořádají závody v lovu štik. Štik si tam hodně váží. Podobné je to i na východě, ale tam není tolik vod jako na západě či ve středu země. Mnoho lidí se věnuje lovu bílé ryby, cejnů, plotic, línů a hybridů (plotice-cejn). V jezerech se vyskytuje i úhoř, ale jeho lov je celoročně zakázaný, i když jsou ho plné vody.

Samostatnou kapitolou je mořský rybolov. Může to být klasický, z pláže, kdy se chytají platýzi či menší tresky, máčka skvrnitá, mořský úhoř (conger) a podobně. Nejlepší je lov z lodi, při kterém se dá klasicky jako v Norksu chytat treska, makrely,… Co mnoho lidí neví, je to, že na západním pobřeží se dá chytat i žralok modrý, žralok poartbeagle a občas se na prut zavěsí i žralok, kterého nezastaví ani 500metrový návin. Na severozápadě se pár rybářů věnuje i lovu tuňáka obecného, který občas zavítá k irskému pobřeží. Na vláčku se dá ulovit seabass, který je velmi populární i na talíři (něco jako candát).

Zásada „chyť a pusť“ je dost tabu na západním pobřeží, kde při lovu pstruha či lososa končí většina mírových ryb na talíři. Štika končí většinou ve vodě, ale před tím ji zabijí. Považují ji za škodnou, i když je v místních vodách více než 500 let. Ve středu a na východě země je štika ceněná, hodně chráněná a pouštěná zpět do vody, používají se bezprotihrotové háčky, podložky a podobně.

Emil Bučko

Na závěr bych oběma autorům rád poděkoval za čas, který tomu věnovali, a ochotu podělit se o těžce nabyté zkušenosti. Věřím, že tyto informace oceníte stejně jako já, protože většinou se omílají jen části pravidel, navíc vytržené z kontextu, což pak budí dojem, že u nás jsou rybáři jen omezováni a za hranicemi můžete vše. Opak je pravdou, v mnoha zemích platí o dost přísnější pravidla a hlavně je vymáhání jejich dodržování pro našince dost drsné. Aktivní a nesmlouvaví strážci, riziko, že přijdu doživotně o možnost rybaření nebo dostanu pokutu rovnající se i několika měsíčním platům, působí zkrátka trošku výchovněji než jistota, že stejně kontroly nechodí, a když, tak mám papíry za flašku do týdne zpět.

V příštím díle nahlédneme do Itálie a pravděpodobně i do Německa, ale to se ještě uvidí. Pokud máte zkušenosti s rybařením v některých dalších zemích a jste ochotni se o tyto zkušenosti podělit, napište mi prosím do soukromé zprávy nebo emailu.

S pozdravem Petru zdar