Boilie, boilie, boilie…

2.4.2012 - Fishky

Asi stejně jako přívrženci všech ostatních rybolovných technik ani kaprař to nemá v zimě zrovna dvakrát lehké. Když ho začnou „svrbět dlaně“ a rád by na chvíli vyběhl někam k vodě bez ohledu na denní teploty pod bodem mrazu, často to nevydrží a prostě sbalí těch svých pár švestek a jde to zkusit.

Psal se rok 2006, bydlel jsem tenkrát kousek od řeky a tušil jsem, kde by ryby mohly být i v zimě. Navíc jsem měl shodou okolností ještě v kbelíku na balkoně zbytek kukuřice z předcházející sezony, a tak bylo o víkendu a o krmení vcelku rychle rozhodnuto. Dobře připravený partikl umí i v ledové vodě zázraky, proto jsem se na víkend docela těšil. Ve středu jsem měl v plánu ještě narychlo projít vytipovaný úsek řeky a případně i trochu prohodit vodu partiklem. Vše vypadalo dobře, břehy lemoval sníh, který při každém došlápnutí krásně praskal. Pěkné to však bylo jen do momentu, kdy jsem chtěl zakrmit – plán ztroskotal. Raketu jsem s sebou neměl a rukou jsem nedokázal dopravit kukuřici za okraj ledu, který lemoval pravý břeh řeky s velkou hlubokou tišinou. První, druhý, třetí pokus… Kačeny se slétaly a sbíraly jednotlivá zrnka kukuřice z ledu. Zoufale jsem na ně hleděl a přemýšlel co teď?! Plánoval jsem chytat z levého břehu a házet montáž pod protější břeh, kde byla hloubka a současně rozhraní tišiny a proudu. Do těchto míst jsem však ani z jedné strany řeky nedokázal partikl naházet.

Mám rád takový způsob lovu, kdy dám prut do hlásiče, seřídím brzdu a čekám na reakci ryb – pro někoho je to příliš pasivní, ale upřímně jsem se ho vůbec, ani v této době, nechtěl vzdát. Víkend byl na dosah, partiklu jsem věřil, ale jak ho dostat do vody před samotným lovem, abych šanci na záběr i v zimě zvýšil? Cestou domů jsem přemýšlel nad možnými variantami řešení problému. Vyrobit či pořídit raketu by byl asi nejsnadnější způsob. Doma to vonělo krásně, karbanátky moc nemusím, ale myšlenka na teplou večeři po mrazivé procházce nebyla vůbec špatná. Co mě však zaujalo, byla hromada nádobí – na které hrál prim mlýnek na maso. Právě někdy v tu chvíli přišel ten okamžik, kdy náhoda hrála v můj prospěch.

To maso jsi mlela a udělala z něj placky? – No jasně… – Hm, a dala by se pomlít i kukuřice? – Kukuřice? No jasně…

Z ničeho nic byla najednou na dosah opět možnost jak zakrmit a o víkendu si zachytat – udělat z kukuřice boilie! Celkem rychle jsem byl opět pln elánu a dal se do díla. Fermentovaná kukuřice šla mlít opravdu velmi rychle, takže luxusní základní složka do boilie byla celkem rychle hotová. Samotná kukuřice krásně voněla, proto jsem se nebál použít jí při experimentování opravdu hodně. V kuchyni byla navíc na výběr široká škála dalších dobrot, kterými se dalo dotáhnout směs do finální podoby.

Měl jsem hrubou představu, jak by měl recept vypadat a co by měl splňovat. Vzhledem k teplotě to primárně měla být okamžitá funkčnost – lákavost. V těsném sledu pak stravitelnost, čerstvost a také cena. Hydratací základní směsi se boilie na jednu stranu stane rychle účinné a atraktivní, ale na druhou postrádá selektivní schopnost (boilie není příliš tvrdé). Proto jsem se s velikostí kuliček i navzdory teplotě moc nemazlil a ručně jsem udělal v rychlosti kuličky od oka mezi 20–30 mm. Když už si s tím dát práci, tak ať to nežerou jen cejni a je šance i na kapra. Samotný recept pak byl velice jednoduchý.

Směs se skládala jen z pěti složek:

4 díly vařené fermentované a pomleté kukuřice,
1 díl řepky, ovesných vloček a arašidů.

Při strouhání kůry z citrusů použijeme jen vrchní tenkou aromatickou slupku - kůra dokáže během chvíle krásněprovonět kuchyň, ale i decentně ochutit směs boiliesu.

Tekuté složky pak jsou jen kuřecí játra, do kterých je možné přidal od oka trochu čerstvě nastrouhané kůry z citrusů, lžíci skořice a větší stroužek česneku. Míchat směs přesně na gramy není nutné, dobře drží i od oka, pokud jsou všechny přísady dostatečně rozemleté a bez větších částí. Směs se dobře, rychle a „pohodlně“ zpracovává i v „panelákových“ podmínkách (prostě nesmrdí a návštěva rozzlobené sousedky tedy nehrozí). Cenově se kilo boilie vejde do velmi sympatických 30 Kč, i když některé suroviny celkem podražily. Třeba ovesné vločky během posledních několika let zdražily a jejich cena je často zbytečně přemrštěná (v roce 2007 se daly koupit kolem 7 Kč/0,5 kg, dneska je cena i více než třikrát vyšší). Pro naše účely je však možné vločky rychle nahradit třeba pšeničným šrotem – pokud ho navíc necháme čtvrt hodiny péct v troubě při 120 °C, získáme čerstvou luxusní a rychle stravitelnou surovinu (současně s pšenicí můžeme upéct i řepku). Další možnou náhradou je směs hladké mouky a krupice. Stěžejní surovinou je však fermentovaná kukuřice a tu je stále možné pořídit za velmi dobrou cenu. Kuřecí játra jsou malinko dražší než vepřová či hovězí, ale současně se mnohem lépe zpracovávají v domácích podmínkách – nemají šlachy a jsou mnohem jemnější. Česnek je nejlepší přepasírovat na ručním kuchyňském lisu a kůru z citrusů je naopak lepší nastrouhat. Používám jen „čerstvou“ – strouhám ji do igelitového sáčku a následně mrazím. Při výrobě kuliček pak vždy jen trochu přidám. Před strouháním je však třeba plod pořádně umýt – někdo tvrdí, že v kůře je chemie (ta je v dnešní době asi všude), ale já věřím, že když ji mohou používat naše babičky do buchet, rybám také neuškodí ;-)

Vaření kuliček je celkem rychlé – jakmile kuličky vyplavou na hladinu, stačí je vysbírat a malinko osušit. Následně je nutné je buď zkrmit, nebo zamrazit. Připravoval jsem si tedy vždy najednou raději větší množství, řekněme 5 kg směsi, a zpracoval jsem ho tak, že kilo boilií jsem si nechal na krmení a čtyři jsem uschoval do mrazáku na další dny lovu (na mražení je lepší nechat boilie den vyschnout a až poté mrazit).

Boilie je navzdory svému jednoduchému složení velmi rychlé, ale současně s ním nikdy nemusíte mít obavy z překrmení – jde vlastně jen o směs atraktivního partiklu slepeného játry s příměsí koření. Nejdéle jsem s ním krmil na jednom místě celé tři týdny a ani po této době o něj ryby neztrácely zájem, ba naopak.

Klady: cena, jednoduchost, bez vajec

Zápory: nemožné použít při delších výpravách, špatně se suší, boilies je „měkké“ a není možné s ním chytat na velké vzdálenosti, špatně se kobruje

Není nutné striktně se držet receptu, v případě potřeby je možné část některých složek nahradit a ještě recept „vytunit“ třeba rybími moučkami či přidáním aditiv. To už je na dobrém pocitu a umu každého, kdo boilie zkusí i v praxi.