V zimě 2010 spolu s manželkou Álou začínám plánovat svůj již několikátý výlet do Kanady. Deštné pralesy na ostrově Vancouver a na úpatí Kaskádových hor v Britské Kolumbii, kde jsem byl naposledy, jsou nádherné. Říkám si ale, že po olympiádě ve Vancouveru bude západní pobřeží plné turistů. Ještě nikdy jsem nebyl na atlantském pobřeží a také chci vidět kanadský jehličnatý les – tajgu. Navíc jsem několikrát vyslechl vyprávění Martina Pařízka o lososech obecných v řekách ústících do Zálivu Sv. Vavřince a Atlantiku. Hlavní rozhodnutí o cíli naší cesty přichází při návštěvě mé známé z Toronta. Když jí vyprávím o svých cestovatelských úmyslech, hned mi odpovídá: „Tak se jeďte podívat do Národního parku Gros Morne na Newfoundlandu.“ Večer a velkou část noci po její návštěvě sedím u Wikipedie a dalších internetových zdrojů a začínám podrobněji plánovat náš výlet. S Álou se domlouváme, že na Newfoundland pojedeme na přelomu června a července a kromě NP Gros Morne se podíváme do hlavního města provincie Newfoundland and Labrador - St. John's a jeho okolí. Samozřejmě, že chci nějaký čas trávit rybařením a nakonec se rozhoduji, že jeden den budu věnovat lovu lososů.
Newfoundland je součástí provincie Newfoundland and Labrador a je patnáctým největším ostrovem na světě. Rozlohou je srovnatelný s velikostí bývalého Československa, ale naprosto diametrální je rozdíl v počtu obyvatel a hustotě osídlení. Na celém ostrově žije půl milionu obyvatel a z toho 200 000 v hlavním městě St. John's a jeho okolí. Newfoundland leží v Atlantském oceánu a od pevniny je oddělen Zátokou Sv. Vavřince a 15 km širokým průlivem Strait of Belle Isle. Geograficky je nejvýchodnější částí Severoamerického kontinentu, je tedy nejblíže Evropě. Zeměpisnou šířkou jeho poloha odpovídá České republice. Klima je, díky moři a především smíšenému vlivu teplého Golfského a studeného Labradorského proudu, o něco chladnější a vlhčí než u nás. Převážnou většinu ostrova pokrývají špatně prostupné jehličnaté lesy nazývané „tuckamore“, které přecházejí již ve výšce nad 500 metrů v horskou tundru s množstvím jezer a rašelinišť. Při prvním pohledu na mapu ostrova jsem byl nadšen jeho malou osídleností, řídkou silniční sítí a velkým množstvím jezer, která zůstala na ostrově po poslední době ledové.
Jak jsem již uvedl, naším hlavním cílem na Newfoundlandu je Gros Morne National Park. Zde trávíme devět dní a chodíme po horách pouze za pomoci buzoly a mapy. Na začátku túry jedeme lodí po unikátním ledovcovém jezeře Western Brook Pond a několikrát pozorujeme soby a losy ve volné přírodě. Pouze jednou během našeho výletu po horách výrazněji bloudíme, což považuji za úspěch. Více o našich aktivitách na Newfoundlandu si zájemci mohou postupně dozvědět na http://svoban.cz/nf.php. Během pobytu v parku asi dvě hodiny muškařím u ústí říčky Bakers Brook jak v moři, tak ve sladké vodě. Moje snaha o ulovení tažné formy sivena amerického není úspěšná, jejich hlavní tah z moře začíná až na konci července. Při svém snažení potkávám jednoho místního muškaře, který pravděpodobně usiluje o lososa. Na mokrou lososí mušku navázanou na silném hnědém vlasci chytá jednoho sivenka asi 10 cm velkého.
Před dalším vyprávěním o svých rybářských pokusech mi dovolte se zmínit o podmínkách a regulaci komerčního a sportovního rybolovu na Newfoundlandu. V minulosti bylo moře v okolí Newfoundlandu jedním z nejvýznamnějších lovišť ryb i kytovců na světě. Tresky byly hlavním exportním artiklem a dokonce byly považovány za jakýsi druh platidla mezi Newfoundlandem a ostatním světem. Bohužel, nadměrný průmyslový lov mořských ryb, na kterém se podílely rybářské flotily z celého světa, se podepsal i zde. Došlo k výraznému narušení populací všech hospodářsky významných druhů ryb, které hraničí s jejich vyhubením. Od začátku devadesátých let je mořský rybolov silně regulován. Uzavření lovišť se negativně podepsalo na míře nezaměstnanosti a úpadku ostrovní ekonomiky. Hospodářský význam rybolovu pro celou provincii v posledních dvaceti letech postupně nahrazuje a převyšuje těžba ropy z kontinentálního šelfu v místech, kde se dříve lovilo velké množství několika druhů tresek a dalších druhů ryb i korýšů. Podobná situace je také v případě lososů obecných (Salmo salar). Na americké straně Atlantiku se lososi obecní třou v řekách státu Maine, v kanadských provinciích u oceánu a Zátoky Sv. Vavřince, tj. Nova Scotia, New Brunswick, Prince Edward Island a Quebec a existují snahy o jejich trvalé navrácení do povodí jezera Ontario, v němž původně také žili. Jejich nejsevernější výskyt v Kanadě je v řekách tekoucích tundrou na poloostrově Ungava na severu Quebecu. Asi šedesát procent všech lososích řek na východním pobřeží Severní Ameriky leží právě v provincii Newfoundland and Labrador.
Početnost lososí populace v celém severním Atlantiku a v řekách na jeho obou březích byla a je ovlivněna několika faktory. Patřil mezi ně nadměrný komerční lov jak v moři, tak při tahu ke tření, stavba pro lososy neprostupných přehrad a znečištění řek. K tomu přistoupila celková degradace povodí lososích řek nadměrnou těžbou dřeva či nevhodným zemědělským hospodařením. Stejně jako v Evropě, tak i v řekách USA a Kanady dochází ke snahám alespoň částečně přibližovat počty a rozšíření lososů k původnímu stavu. Od konce osmdesátých let minulého století platí moratorium na jejich komerční lov v moři. Většina dnes prodávaného masa z lososů obecných pochází z akvakultur. Dle dlouhodobých statistik se po zavedení tohoto omezení jejich počty, zjišťované během tahu proti proudu řek, na Newfoundlandu postupně zvyšují. Hlavní růstová oblast, kde se lososi z Ameriky i Evropy zdržují a loví potravu během růstové fáze v moři, leží v oblasti jižně od Grónska. Jistou výhodou lososů z Newfoundlandu tedy je, že mají poměrně krátkou zpáteční cestu na svá trdliště.
Ve sladkých vodách ostrova mohou rybáři ještě lovit sivena amerického (Salvelinus fontinalis), netažnou formu lososa atlantského a v severních oblastech ostrova žije siven alpský (Salvelinus alpinus). Oba druhy sivenů vytvářejí také anadromní formy táhnoucí z řek do moře a před třením zpět do řek, podobně jako losos. K původním rybím druhům ještě patří dva druhy síhů. Na Labradoru se vyskytuje štika obecná a v hlubokých jezerech siven obrovský (Salvelinus namaycush). Náš pstruh obecný (Salmo trutta) byl introdukován do několika řek na poloostrově Avalon na východě Newfoundlandu, kde vytváří i tažnou formu s velmi silnou populací. Pstruzi duhoví (Oncorhynchus mykiss) se do moře dostali únikem z klecových chovů. Oba tyto zavlečené druhy tvoří konkurenci pro původní ichtyofaunu a především v národních parcích je snaha je potírat a zamezit jejich dalšímu šíření.
Z hlediska regulace sportovního rybolovu je situace v této části Kanady v něčem podobná systému u nás. Jako my máme vody pstruhové a mimopstruhové s rozdílnými povolenkami, tak na Newfoundlandu jsou řeky rozděleny na lososí a ty ostatní. Povolenky jsou také oddělené. Každý rok se na jednotlivé řeky vyhlašuje limit odnesených lososů, v roce 2010 si jich rybář mohl celkově ponechat šest. Zabít se může pouze grilse. Jedná se o lososa, který v moři prožil pouze jednu zimu. Tomu je uzpůsobena míra, která je 40 – 63 cm, všechny větší ryby se pouští. Zabitá ryba se musí označit speciálním páskem. Mezi nepsané pravidlo patří nutnost použít dostatečně silné nebo naopak jemné vybavení, aby se velké ryby nevysilovaly dlouhým zdoláváním. Je lepší nechat rybu uplavat s muškou, než ji dlouho tahat a potom ji unavenou „sportovně“ pustit. Lososí sezóna trvá od června do srpna, pouze na dvou řekách na ostrově Newfoundland je možné chytat i v září stylem chyť a pusť. Na lososích řekách se smí lovit pouze na umělou mušku na jednoduchém háčku bez protihrotu a je jednoznačně preferován jako sportovnější lov s plovoucí šňůrou, při kterém je menší šance na podseknutí ryby. Na ostatních vodách je možné lovit také vláčením.
Pro cizince se zájmem o lov lososů na Newfoundlandu je specifikem a určitou nevýhodou nutnost najmout si při lovu lososů profesionálního průvodce či být doprovázen příbuzným žijícím trvale v provincii. Za cizince jsou považováni i obyvatelé ostatních částí Kanady. Vzhledem k odlehlosti některých řek je stejně přítomnost místa znalého doprovodu celkem výhodná a z hlediska bezpečnosti i logická. Zároveň má toto omezení určitě i svůj ekonomický význam. Samotná povolenka platná v celé provincii není nikterak drahá, ale nutnost placení průvodce posouvá celkovou cenu rybolovu poněkud výše. Proto jsem se samotným lovem lososů v původních plánech ani nepočítal, ale nakonec jsem se rozhodl aspoň jeden den pobytu jim věnovat. Asi tři týdny před odletem si po internetu objednávám průvodce. Pro mne to bude lososí premiéra. Vzhledem k mystickým pověstem, podle kterých je na jeden záběr lososa třeba čekat minimálně jeden týden, ani neočekávám jeho úlovek.
Vraťme se zpět k našemu výletu a rybaření. Po úspěšném ukončení horské túry zvané Long Range Travers opouštíme Národní park Gros Morne a přejíždíme do městečka Steady Brook u hlavního dopravního tahu na Newfoundlandu a celé Kanady, Trans Canada Highway. Zde mám domluven sraz s rybářským průvodcem. Sídlo jeho agentury je u lyžařského střediska Marble Mountain. Po našem večerním příjezdu vyplňuji s majitelem povolenku a domlouváme se na schůzce s průvodcem v osm ráno následujícího dne. V blízkém kempu trávíme noc. Mimo tábořiště v hlavním městě St. John's je tento kemp za celý náš pobyt na Newfoundlandu nejdražší, ale také nejšpinavější a nejméně útulný. Po dlouhé době zde v noci slyšíme hluk aut.
Ráno se setkáváme s Billem Burtonem, licencovaným rybářským průvodcem a naším společníkem pro další den. Sděluje nám, že budu rybařit na Humber River u vodopádu zvaného Big Falls. Znamená to, že pojedeme zpět po Trans Canada Highway do Deer Lake podél stejnojmenného jezera a dál po prašné silnici č. 422 do Sir Richard Squires Memorial Provincial Park, kde má Bill v kempu zaparkovaný karavan. Protože druhý den vyrazíme zpět do St. John's, domlouváme se, že naše auto necháme zaparkované v Deer Lake a k řece pojedeme Billovým pick-upem. Při cestě po Trans Canada Highway mám co dělat, abych Billovi v našem Accentu stačil. Jedeme výrazně rychleji než zde povolených 110 km/h.
www.chytil.cz
