Kapr obecný 2

15.2.1999 - Roman Čejka

6. Vývoj různých forem kapra 
Naše dnešní kulturní formy kapra jsou výsledkem chovatelské snahy rybníkářů za období trvající téměř 9 století. Přitom v našich podmínkách můžeme rybníky s jistotou spojovat právě s chovem kapra. Rybníkáři začali velmi brzy k dalšímu chovu vybírat kapry podle určitých znaků ( s lepším osvalením, silnější kůží, zbarvením.......), postupně výběr stále častěji probíhal podle výsledků chovu se zaměřením na lepší růstové schopnosti, odolnost proti chladu, chorobám apod. Vlivem rybničního chovu také dochází k odklonu od původní šupinaté formy ke kaprům s redukovaným počtem šupin. Tato změna se u kaprů v rybničních chovech objevuje již během 16. století a dnes je vysvětlována genetickou mutací. Zvláštní pozornost byla věnována výběru kaprů s poměrně malou hlavou a klenutým hřbetem. Díky tomuto výběru a dlouholetému chovu kapra v podmínkách stojaté vody vznikla vysokohřbetá forma kapra Cyprinus carpio morpha elatus. Výsledkem důsledného selekčního procesu v chovu kapra na redukovaný počet šupin je vytvoření kapra hladkého Cyprinus carpio nudus, který má tělo bez šupin a s velmi silnou kůží, a kapra lysce Cyprinus carpio specularis. 
      Na farnostech a v klášterech celé křesťanské Evropy bylo ve středověku zavedeno přes 200 postních dnů v roce a je  logické, že mniši se snažili vybírat k chovu rasy kaprů nejlépe přizpůsobených rozdílným klimatickým a zoogeografickým podmínkám různých zemí. Mezi nejznámějšími rasami kaprů, z nichž některé přežily až do současnosti, můžeme uvést kapry české, haličské, francké a maďarské. 

7. Původní divoká forma kapra -  "Sazan" 
Dříve než si popíšeme kapra, bylo by dobré říci si něco o jeho původní divoké formě. Je to přírodní forma říčního kapra dunajského čili sazana. Je významnou rybou Dunaje i dolních úseků jeho přítoků. Častý je i v poříčních tůních , kde si zachovává svůj příznačný torpédovitý tvar. Ze Sazana  rybáři během několika století vyšlechtili dnes běžné typy s vysokým hřbetem. 

7.1. Popis - sazana 
Sazan má o něco větší hlavu i oči než kapr obecný. Tělo má silně protáhlé, téměř kruhového průřezu, s mírně klenutou hřbetní linií. Nikdy nemá za hlavou ani náznak " hrbu", tedy lomu hřbetní linie vzhůru, běžného u rybničního kapra. Tělo má pokryto pevně vězícími, tuhými šupinami, vytvářejícími úhlednou mozaiku. Ploutve má mohutné, hřbetní je dlouhá, v první čtvrtině oble vyvýšená, dál pokračující v přibližně stejné výši. Ukončená je špičkou. Ocasní je vykrojená, se zaoblenými laloky. Sazan z otevřených řek je na hřbetě sytě hnědý, bez nádechu do zelena, na bocích bronzový, břicho má žlutavé, načervenalé. Z poříčních tůní, zejména ze starších a více zabahněných, bývá až hnědočerný, říkají mu v pováží "černý kapr."Čím tmavší, tím výraznější je kresba šupin. Ploutve mají touž barvu jako odpovídající část těla, párové a řitní jsou načervenalé. Počet šupin na nepříliš zřetelné boční čáře nebývá pod 40. Někteří ichtyologové uznávají další formu divokého říčního kapra, ve hřbetě o něco vyšší, se 36 až 40 šupinami na boční čáře. Soudí, že právě tato forma je předchůdcem kulturního kapra, dnes chovaného v rybnících. 

7.2. Biologie sazana 
Sazan se s oblibou vytírá na zaplavených loukách, na mírněji plynoucích nížinných tocích a v poříčních tůních i na ponořeném vodním rostlinstvu. Při poklesu vody ze zatopených luk je plůdek splavován jak do řek, tak do poříčních tůní, takže o násadu je postaráno. Často se tak plůdek dostává i do odlehlých prohlubních v lukách,odkud ho pečliví rybářští hospodáři včas přenášejí do svěřených revírů, aby nepřišel nazmar. Sazan je na řekách odkázán výhradně na bentickou potravu, v poříčních tůních nachází i plankton, zčásti se popásá také na měkčím vodním rostlinstvu. V řekách roste sazan o něco pomaleji než kapři v rybnících, čehož příčinou je jednak nižší teplota vody, jednak chudší potrava. Dosahuje hmotnosti 10 až 20 kg. Rybníkáři nověji kříží sazana s vyšlechtěnými rybničními kapry. Jde, lidově řečeno o osvěžení krve, a hlavně o získání větší odolnosti vůči chorobám. 

8. Popis kapra - anatomie, fyziologie 
  
 8.1. Ploutve 
Kapr má  nápadně velké prsní ploutve, které sedí ze skřelemi. Jimi řídí ryba své pohyby ve vodě. Při vyhledávání potravy používá však větší kapr tento pár ploutví také jako vějíř, aby jím uvolňoval "objekty" ukryté na dně.       Břišní ploutve fungují také jako orgán řízení. U kapra jsou umístěny za prsními ploutvemi,  a proto jsou označovány jako břišní. 
Dlouhé hřbetní ploutve jsou pro kapra charakteristické a spolu s ploutví řitní stabilizují tělo ryby jako kýl. Nápadné jsou silné první tvrdé paprsky s pilovitým zadním okrajem hřbetní a řitní ploutve. Chrání ploutve před zraněním i tehdy, když se pohybuje mezi nejhustšími rákosovým porostem. 
      Vlastním hnacím orgánem je široká, lehce vidlicovitá ocasní ploutev ve spojení se svalovitým kořenem ocasu.Ocasní ploutev je vně symetrická, vnitřně asymetrická (homocerkní). Tou dosahuje kapr  v krátké době špičkové rychlosti asi 20 kilometrů při únikových reakcí. 

8.2 Poloha tlamy 
Kapr má horní i dolní čelist stejně dlouhé. Tato konstrukce čelistí je vlastně pro rybu, pohybující se u dna, nevýhodná. Delší horní čelist by přijímání potravy ze dna podstatně ulehčila. Avšak kapr umí své pysky vysunout kupředu jako rypák a jím velmi dobře prorývat dno při vyhledávání potravy. Nevýhoda střední polohy tlamy je tím vyrovnána. 

8.3. Pokožka 
Kaprova pokožka se skládá ze dvou vrstev: jemné vrchní pokožky (vnější) a spodní hrubé pokožky (vnitřní), nazývané také kůží. Ve vrchní pokožce jsou umístěny četné buňky, vylučující směrem k povrchu sliz, a tím zajišťují plynulou tvorbu slizové vrstvy. Tento sliz chrání zdravé ryby před parazity a škodlivými látkami, obsaženými ve vodě. Rovněž eventuálně se vyskytnuvší poranění, způsobené vnějším vlivem, se zvýšenou tvorbou slizu  rychle uzavře. Navíc snižuje přilnutá vrstva slizu tření rybího těla při pohybu ve vodě - šetří tedy energii  při plavání. 
      V hrubé spodní pokožce jsou uloženy nervy, svalová vlákna a pigmentová vrstva s barevnými buňkami. Ty určují barevný vnější vzhled kapra a umožňují mu barevně se přizpůsobovat příslušnému okolí. 

8.4. Šupiny a stáří 
Šupiny jsou zkostnatělými výčnělky na kůži a jsou pokryty tenkou vrchní pokožkou. U šupináčů tvoří mechanický ochranný štít. Taškovitým uspořádáním se navzájem přesahují, zadní část zůstává zvenku viditelná. Zadní okraj jednotlivých šupin je hladký a rovný, hovoříme proto o cykloidních (kulatých) šupinách. Svou šupinovou vrstvu si kapr zachovává po celý život. Od tvorby prvních šupin  v mladém věku rostou šupiny s rybou až do její smrti. Pouze