MRK.cz - stále na rybách - ryby a rybaření

Slunečnice pestrá - Lepomis gibbosus

      Tato drobná pohledná rybka je další z mnoha druhů, které byly do Evropy dovezeny z amerického kontinentu. Původně obývala vody východní části Severní Ameriky, ale postupem času byla vysazena nejen na mnoha místech USA a Kanady, ale i na mnoha místech Evropy a v některých jihoamerických státech. Do slovenského úseku Dunaje a hlavně souvisejících ramen a kanálů pronikla z Maďarska, kde ji vysadili už v roce 1904. Existují i zprávy o jejím zavlečení do Čech, kam pronikla v roce 1929 s plůdkem kapra dovezeným na třeboňsko z území někdejší Jugoslávie.
      Vzhledově se slunečnice dost liší od okounovitých ryb. Má vysoké ploché tělo připomínající karasa a jedinou velkou hřbetní ploutev, která je ovšem složena ze dvou částí – paprsky přední poloviny jsou přeměněny v ostré trny, v zadní části se větví a jsou měkké. Další trny najdeme v břišních ploutvích a v ploutvi řitní. Zbarvení slunečnice je jak už její jméno napovídá skutečně pestré. Základem je lesklý namodralý někdy až tyrkysově zářivý podklad protkaný řadami tmavých skvrn místy splývajících v nepravidelné pruhy. Břicho je nažloutlé a na zadním výběžku skřelové kosti je nápadná kulatá skvrna, Pokud je dobře vyvinuta a vybarvena, tvoří ji červený střed se silným černým okrajem. Intenzita zbarvení se mění během roku, nejkrásnější vybarvení mají tyto ryby v období tření.
      Význam slunečnice pro náš sportovní rybolov je prakticky nulový, spíše se mohou jednotliví rybáři potěšit náhodnými úlovky této pohledné rybky. Zdá se, že výraznější šíření tohoto druhu nás nečeká, snad jen s postupujícím oteplováním klimatu by se mohla slunečnice pravidelněji vyskytovat v některých teplejších oblastech státu.

Základní údaje

Rozměry

Délka

průměrná: 10 až 15 cm
obvyklé maximum: do 18 cm
rekordní hodnoty: kolem 30 cm (mimo naše území)

Hmotnost

průměrná: 30 až 100 g
obvyklé maximum: do 150 g
rekordní hodnoty: kolem 0,5 kg (mimo naše území)

Typické znaky

vysoké ploché tělo
jedna hřbetní ploutev srostlá z trnité a „měkké“ části
pestré zbarvení (tmavé skvrny na namodralém podkladu)
tmavá kulatá skvrna na hrotu skřelové kosti (konec hlavy)

Výskyt v ČR

      Ojediněle se s ní můžeme setkat prakticky kdekoli, častěji v čistých vodách nižších poloh. Nejvíc výskytů bylo zaznamenáno ve středním Polabí, v jihočeských rybníkářských oblastech a samozřejmě ve spodních úsecích Moravy a Dyje. Poměrně běžně se vyskytuje na Slovensku v tůních, ramenech a kanálech v zátopové oblasti Dunaje.

Biologie druhu

      Slunečnice je rybou upřednostňující čisté, ale relativně teplé stojaté vody s porosty vodní vegetace. Ideálně jí vyhovují různé rybníky, tůně, kanály, říční ramena, mělké údolní nádrže apod. Dokonalým rájem pro tuto rybku je proto zátopová oblast Dunaje na jižním Slovensku, kde se vyskytuje pravidelně a místy i hojně.
      Pokud je lokalita slunečnicí souvisle osídlena, mají zejména mladší kusy tendenci tvořit hejna, starší ryby se zdržují pouze v malých skupinkách. Aktivní jsou přes den.
      Potravu slunečnic tvoří drobní vodní živočichové – plankton, hmyz a jeho larvy, korýši a potěr ryb. Požírá i vlastní plůdek.
      Pohlavně dospívá ve věku 1 – 2 roky a tření připadá v podmínkách střední Evropy nejčastěji na květen a červen. Jiker je v průměru 500 až 5 000, ale některé prameny udávají i vyšší hodnoty.
      Tření je u slunečnic poměrně komplikovaný akt, který tyto rybky dokonce do jisté míry proslavil. Samec před výtěrem buduje hnízdo, což je mělká vyhloubená jamka nebo v případě tvrdého dna jen očištěné místo. Do jeho středu dopraví úlomky vodní vegetace. Hnízda jsou na prosluněných mělčinách a často je samci budují v početných skupinách – ovšem s diskrétními rozestupy. Samice se vytírá postupně ve 2 – 5 dávkách s několika samci a samec zase ve svém hnízdě může postupně nahromadit jikry několika samic. Plůdek se líhne za několik dní a nějakou dobu ještě setrvává v hnízdě. Samec hnízdo celo dobu výtěru a inkubace jiker střeží a hlídá i vylíhlý potěr, údajně až 11 dní po vykulení z jiker. Potomky, kteří mají snahu opustit hnízdo, chytá do tlamy a odnáší zpátky. Během hlídání hnízda je samec velmi agresivní a napadá všechny okolo plující ryby bez ohledu na jejich velikost.
      Přítomnost slunečnice v evropských vodách je jen málokde vnímána negativně. U nás je to druh se sporadickým výskytem bez většího vlivu na fungování vodních ekosystémů, na Slovensku zapadla celkem dobře mezi ostatní druhy a stala se zajímavou složkou už tak dost specifické obsádky místních ramen a kanálů.

Rozměry a růst

      Slunečnice roste poměrně pomalu a nedožívá se nijak vysokého věku. U populací ve střední Evropě to platí dvojnásob, v průměru jsou naše slunečnice mnohem menší než ve své domovině. V přírodě bylo v Americe doloženo maximální stáří 10 let, ale obvyklým maximem dosahovaným i v našich vodách je 6 - 7 let.

Růst slunečnice pestré ve vodách Slovenska

      (délka těla měřená od rypce ke kořeni ocasní ploutve používaná v ichtyologických pracích byla pro větší názornost přepočtena na celkovou délku, což může být příčinou drobného zkreslení)
      SPR Čičovské mrtvé rameno v povodí Dunaje (do r. 1973)

Věk (roky)	1	2	3	4	5	6
Celková délka (mm)	47	81	105	125	142	155

      Růst slunečnice nebyl na území ČR vzhledem k ojedinělosti výskytu pravděpodobně zkoumán, nebude se však určitě nijak výrazně lišit od růstu ve vodách sousedního Slovenska. V domovských vodách Severní Ameriky roste slunečnice zpravidla rychleji – udávaná délka ve věku 6 let kolísá na různých lokalitách mezi 129 až 295 mm.

Sportovní rybolov

      Záměrný lov je u nás nereálný, úlovky jsou naprosto náhodné. Teoreticky je možno slunečnici nejsnáze ulovit na drobné živočišné nástrahy na plavanou a možná i na položenou.