MRK.cz - stále na rybách - ryby a rybaření

Střevle potoční - Phoxinus phoxinus

      Střevle potoční je drobná kaprovitá rybka, která na našem území žila odnepaměti v obrovském počtu v čistých potocích, říčkách a někdy i stojatých vodách. Znečištění vod a regulace toků ji místy úplně vyhubily a na dalších lokalitách spíše jen přežívala. Zlepšování kvality vody v posledních letech se tu a tam projevuje i vzestupem počtu střevlí, přesto ale tato rybka prozatím oprávněně zůstává na seznamu chráněných živočichů.
      Pokud se se střevlí potkáme, není obtížné ji poznat. I mimo období tření si zachovává poměrně pestré zbarvení. Na světlém podkladu boků pokrytých velmi malými šupinami jsou různě tvarované hnědavé skvrny tvořící obvykle dlouhou řadu táhnoucí se po celé délce těla. V době tření se u samců objeví zářivě zbarvené zelené, červené a černé plochy a na hlavě jim vyrůstá výrazná třecí vyrážka.
      Kdysi byla střevle hojným druhem běžným v potravě pstruhů a někdy i chudších vrstev obyvatelstva, dnes má spíše bioindikační význam. Není vysloveně vzácná, ale ještě počátkem 20. století byla mnohonásobně hojnější. Snaha o obnovení stavů této pohledné rybky ale zatím přináší jen skromné výsledky. Asi největším přínosem v tomto směru by byla revitalizace toků poškozených nesmyslnými regulacemi koryta.

Základní údaje

Rozměry

Délka

průměrná: 5 až 8 cm
obvyklé maximum: kolem 10 – 11 cm
rekordní hodnoty: přes 12 cm

Hmotnost

průměrná: 1 až 6 g
obvyklé maximum: kolem 12 g
rekordní hodnoty: kolem 20 g

Typické znaky

protáhlé válcovité tělo
jemné šupiny
na boku pruh z hnědých skvrn
samci ve tření pestře zbarvení

Výskyt v ČR

      Vyskytuje se na velké části našeho území v čistých vodách od pstruhových potoků, kde je nejhojnější, až po velké čisté řeky (vzácně se objeví i v pražské Vltavě). Může obývat i stojaté vody. Její hojný výskyt je vždy známkou dosti vysokého stupně čistoty vody.

Biologie druhu

      Většinu roku se střevle zdržují v hejnech obývajících tišiny a tůňky stranou od hlavního proudu. V nebezpečí se snaží ukrýt pod břehem nebo mezi kameny. Jejich potravu tvoří larvy vodního hmyzu, náletový hmyz, řasy, detrit a případně semena.
      Tření probíhá podle nadmořské výšky lokality (která má vliv na teplotu vody) od dubna do července. Výtěr je dávkový a obvykle mu předchází krátká migrace proti proudu. Samice klade za sezónu zhruba 500 až 3 000 jiker.
      Střevle měla značný význam v ekosystémech pstruhových toků, jejichž druhové spektrum je poměrně chudé. Využívala tu zásoby drobné živočišné i rostlinné potravy a sama byla důležitou složkou potravy pstruhů.

Rozměry a růst

      Střevle se dožívá maximálně 5 let a vzhledem k tomu, že se jedná o drobnou rybku, nelze její růst hodnotit jinak než jako pomalý. Literatura udává jako jeden z největších exemplářů z našeho území samici o celkové délce 120 mm a hmotnosti 18 g.

Průměrný růst střevle na vzorku z více lokalit ČR a SR:

      (délka těla měřená od rypce ke kořeni ocasní ploutve používaná v ichtyologických pracích byla pro větší názornost přepočtena na celkovou délku, což může být příčinou drobného zkreslení)

Sportovní rybolov

      Střevle mívala velký význam jako oblíbená nástražní rybka pro lov pstruhů a dalších dravých ryb, za současného stavu sportovní význam nemá a navíc je chráněná. Na udici ji lze ulovit velmi jemným plavačkovým náčiním.