Mník jednovousý

      Mník je unikátním druhem ryby. Původně byl řazen mezi treskovité ryby, v nedávné době ale byla zavedena čeleď mníkovití a mník je u nás jediným jejím zástupcem. Navíc je jediným druhem této čeledi, který se přizpůsobil životu ve sladké vodě. Jeho rozšíření ve světě je impozantní a zahrnuje prakticky celý mírný pás severní polokoule od Evropy přes Sibiř až do Kanady. Zatímco na mnoha místech svého výskytu je velmi hojný, u nás se jedná o nepříliš početný skrytě žijící druh, který je možno záměrně lovit jen místy.
      Poznat mníka není žádný problém. Typický společný znak treskovitých a mníkovitých ryb – jediný vous trčící z brady směrem dopředu prakticky vylučuje záměnu s jiným druhem a navíc má mník poměrně netypické ploutve. Hřbetní jsou dvě, za první kratičkou následuje s mírným odstupem druhá, sahající od poloviny délky těla až k ploutvi ocasní.
      Stejně dlouhá je i řitní ploutev a velmi neobvyklé je umístění břišních ploutví, které se nacházejí na hrdle ryby ještě před úrovní ploutví prsních.
      Tlama mníka je široká a svědčí o jeho dravém způsobu obživy.
      Velmi zajímavá je mníkova chladnomilnost. Nejaktivnější bývá v zimních měsících, kdy se i rozmnožuje a proto mnohem lépe než u nás prospívá tento druh například v chladných vodách Skandinávie či Ruska, kde je i významným komerčně loveným druhem.

Základní údaje

Rozměry

Délka

průměrná: 30 až 45 cm
obvyklé maximum: 60 cm
rekordní hodnoty: u nás přes 75 cm

Hmotnost

průměrná: 0,4 až 0,8 kg
obvyklé maximum: kolem 2 kg
rekordní hodnoty: u nás kolem 4, 5 kg

Typické znaky

hnědě mramorovaná kůže s jemnými šupinami
jediný vous na bradě
dvě hřbetní ploutve, první krátká, druhá dlouhá
dlouhá řitní ploutev
břišní ploutve posunuty před úroveň prsních

Výskyt v ČR

      Mník obývá především čisté tekoucí vody lipanového a parmového pásma a kromě nich i některé údolní nádrže s čistou chladnou vodou. Legendární byl jeho výskyt na ÚN Lipno, kde se lovilo množství velkých jedinců. Dnes mníků na Lipně ubylo, ale jejich stavy se pomalu obnovují na některých říčních revírech. Za všechny je možno jmenovat Vltavu nad Lipnem, Jihlavu apod. Na mnoha místech jeho výskyt uniká pozornosti.

Biologie druhu

      Mník má poměrně vysoké nároky na čistotu a teplotu vody. Z tohoto důvodu se vyskytuje pouze tam, kde jsou tyto předpoklady naplněny. Nejvyšší aktivitu vykazuje při teplotě vody kolem 5°C, což je u nás v chladnější části roku. Za vyšších teplot vody v letním období může upadat do jakési letargie, kdy omezuje svou aktivitu i příjem potravy. Probírá se pak hlavně při zakalení a ochlazení vody po deštích, kdy se pohybuje vodou někdy i za denního světla a shání potravu. Jinak se ale jedná o rybu s noční aktivitou, která se svým způsobem života v některých ohledech podobá úhoři. Menší mníci se někdy vyskytují ve skupinách, ale při chovu v akváriu je možno pozorovat i vyhraněné teritoriální chování.
      Potravou mníka jsou larvy vodního hmyzu, žížaly, jikry ryb, někdy také raci a u větších kusů i drobné ryby. Mník není dobrý lovec, ale dovede polknout i poměrně velkou kořist. Jako všechny druhy s relativně slabými čelistmi ji rychle polyká, takže při lovu na udici bývá často zaseklý velmi hluboko. Potravní spektrum mníka vybízelo ke spekulacím o jeho škodlivosti a zejména na pstruhových revírech byl donedávna intenzívně pronásledován. V některých rybochovných zařízeních byl ale naopak vysazován do nádrží s generačními rybami (např. hlavatky), aby odstraňoval zbytky potravy ze dna.
      Pohlavně mník dospívá ve 3. – 4. roce života, samice zpravidla o něco později než samci, kteří se mohou v extrémním případě rozmnožovat už ve věku 2 let při délce kolem 17 cm. Výtěr se odehrává nejčastěji ve druhé polovině prosince a v lednu. Předchází mu krátká migrace na vhodná trdliště – obvykle mírnější mělčí proudy s písčitým nebo štěrkovitým dnem. Mníci se vytírají ve skupinách tvořených obvykle jednou samicí a několika samci, kteří kolem ní vytvářejí vířící klubko. Jikry po výtěru klesají pomalu na dno. Jsou velmi malé stejně jako vylíhlý plůdek, ale zato je jich obrovské množství. Běžně se pohybuje v řádu statisíců, ale u samice s hmotností 2225 g bylo odhadnuto na 1,3 miliónu kusů.
      Díky pronásledování a znečištění našich vod klesly stavy mníka v 80. letech 20. století doslova na hranici faktického vyhubení na většině našeho území. Statistiky udávají v roce 1983 úlovek pouhých 10 kusů z celé České republiky.
      Zhruba v téže době bylo ale započato s umělým výtěrem mníka a odchovem plůdku na rybnících, díky čemuž je možno vysazovat tento druh pravidelně do sportovních revírů, což se místy projevilo nárůstem jeho početnosti.
      Navíc původně negativní postoj rybářských hospodářů zdůvodňovaný údajnou značnou škodlivostí mníka je už také spíše minulostí a tak je dnes celkové rozšíření této zajímavé ryby závislé hlavně na kvalitě našich vod a zachování členitosti jejich koryt.

Rozměry a růst

      Mník roste poměrně rychle a to především proto, že nepřestává přijímat potravu ani v zimním období. Ideální podmínky nalézá na velkých vodních plochách s celoročně nízkou teplotou vody jako jsou některá jezera v Rusku. Zde dosahuje rozměrů, které se s růstovými možnostmi v našich podmínkách vůbec nedají srovnat – i přes 1 m délky a 10 kg váhy. U nás je růst mníka pomalejší a při celkové vzácnosti a nenápadnosti této ryby je trofejních úlovků žalostně málo. Největší mníci ulovení na našem území vážili kolem 4,5 kg a jde o špatně zdokumentované úlovky z údolních nádrží. Běžněji se loví kusy s délkou kolem 70 cm a hmotností asi 2 - 3 kg.
      Rychlost růstu může dokumentovat exemplář ulovený na ÚN Seč klasikem naší rybařiny Z. Šimkem. Délky 68 cm dosáhla tato ryba již v šestém roce života.
      Podle údajů z jiných lokalit přirůstá mník celkem plynule asi 9 - 10 cm ročně. Běžně dosahované velikosti pak svědčí o tom, že se jedná o spíše krátkověký druh. Na malých revírech jako jsou pstruhové potoky se mník dožívá často pouhých 5 – 6 let a dorůstá tu jen kolem 40 cm.

Některé úlovky mníka z našeho území

Sportovní rybolov

      Mník se loví prakticky výhradně na položenou na živočišné nástrahy jako jsou rybky a rousnice. Nejvíce mníků se loví v podzimních měsících, kdy jejich aktivita roste s klesající teplotou vody a blížícím se výtěrem. Úspěšné jsou i zákaly vody po letních bouřkách. Mník má v oblibě členitá místa s nerovným dnem a podemletými břehy, na hloubce příliš nezáleží. Pokud mníci berou, není problém ulovit z jednoho místa i více kusů.
      Záběr není příliš důrazný, mník v podstatě stojí na místě a kořist rychle hltá. Háček je proto často zaseklý až v jícnu nebo i v žaludku. Podobně jako úhoř se i zaseknutý mník snaží ukrýt mezi kameny a proto je dobré zdolávat ho rázně za použití poměrně silného náčiní.
      Kromě položené lze mníka lovit i na plavanou a vláčením mrtvé rybky.

Možný výběr náčiní pro lov mníka

      Položená: Prakticky libovolný silnější prut, dnes si někteří rybáři oblíbili lov mníků feederovým prutem a zde je třeba se vyvarovat příliš jemných modelů.
      Vlasec lze vybírat zhruba v rozmezí 0,20 – 0,28 mm, někdo si troufne i na slabší.
      Obvyklými nástrahami jsou žížaly a mrtvé rybky.