S Fishkym na Tovačově

Přestože jsem ještě na rybářských závodech nebyl, zkusit si Kaprařský maraton na Tovačově mě velmi lákalo, především pro jedinečnou možnost zachytat si se zkušenými kapraři na jednom místě. Také velikost běžných úlovků na této vodě je bezpochyby nadstandardní. Začátkem února mi napsal Fishky, jestli bych s ním nešel na tento maraton. Byl jsem rád, protože mé přátele takový závod nijak nezajímal a takhle jsem měl jedinečnou možnost si tento lov zkusit. S Fishkym jsem se do té doby znal z diskuzí na MRKu, z pár osobních diskuzí, kdy chtěl pomoct se základy zpracování videa pro své DVD a koneckonců jsme se i dvakrát krátce viděli osobně. Od té chvíle jsem se velmi těšil na netradiční dovolenou a neváhal utratit nemalé částky a nemálo času na přípravu. Tenkrát jsem netušil, že to bude nejhorší dovolená, kterou jsem zatím zažil, nejhorší lov, který jsem zažil.
Konkrétněji o maratonu jsme začali diskutovat asi měsíc před začátkem. Čím víc se závod blížil, tím víc jsem začínal pochybovat. Bylo mi jasné, že nevyjdou peníze na motor, ale i ve větším větru už jsem pár desítek kilometrů napádloval při hlubinné přívlači, takže větší problém jsem v tom neviděl. Kolega Fishky si však slibovanou vyvážku předem ani nevyzkoušel a týden před závodem mě šokoval takovými slovy, jako že si spletl termín závodu, nemá člun, motor, suroviny na boilies a otázkami jako „k čemu by mu měla být čelovka“. No nakonec i já jsem nestíhal, navíc mi do plánované přípravy ještě vlezlo celodenní školení den před odjezdem a sobota jako den odjezdu se tedy pro mne stala docela hektická.
Po příjezdu k místu konání se konečně vidím s Fishkym, podařilo se mu vše sehnat, dokonce si před chvílí zkusil i pádlování a prý to bude v pohodě. Vítám se se známými tvářemi - jak jinak, než se slivovičkou na zahřátí v ruce. Netrvalo to dlouho a přišla řeč na vláčáky, zrovna když chci Maxwellovi ukázat, že jsem si je vzal spolu s kapřáky, docvaklo mi, že jsem si pruty zapomněl doma, chtěl jsem je dát do auta poslední. No byla to sranda, ještě se mi to nikdy nestalo, asi osud – předvídavější, než by kdo myslel. Každopádně do losování míst zbývalo nějakých 13 hodin. Naštěstí jsem ještě moc nepil, takže bych mohl v noci zajet domů pro pruty, a dokonce i představa, že bych se stihl na pár hodin vyspat v teple domova, byla oproti pěti stupňům pod širákem celkem lákavá. Ještě jsme ale zašli za klukama do hospůdky v Tovačově, kde jsem s kolegy pěkně pokecal při kofole, a posléze se ukázalo, že domů vůbec nemusím. Pár kluků se nabídlo půjčit pruty a nakonec jsem neodolal nabídce Michala Kučery, který měl v záloze nádherné 2,25lb proutky Free Spirit. Rád bych mu tady ještě jednou moc poděkoval, byly to nejlepší zdolávací proutky, jaké jsem zatím držel v ruce. Tady bych se rád vyjádřil k on-line přenosu Lumíra - bylo mi jasné, jakým směrem se bude ubírat prezentace mé osoby, proto bych rád uvedl, že jsem nijak smutně nebilancoval nad lahví slivovice, jak o mně napsal. Nálada i pokec s kolegy byly supr, půjčené proutky taky pochopitelně žádný PET-test podstoupit nemusely.
Nakonec tedy proběhl spánek pod širákem a pak přišlo losování. Na jižní stranu jezera nechtěl asi nikdo, no já bez motoru už vůbec ne, neboť bylo jasné, že tam bude silně foukat hodně studený vítr. Když to místo Fishky vylosoval, radost jsem z toho neměl. Po přesunu na místo lovu jsme měli necelé čtyři hodinky na přípravu, já jsem jezdil asi šest hodin jen po vodě a mapoval dno - bylo opravdu komplikované. Fishky to měl zmáknuté dřív. Jeho pádlování bylo zezačátku velmi komické, protože se skoro ani po hodině úsilí nedostal dál jak pět metrů od břehu (a to ještě moc nefoukalo), zatímco já jsem začínal mít vážné obavy. Vzal jsem ho tedy na svůj člun a v rychlosti ukázal, jak to před námi vypadá. Naštěstí mu pak kolega Unca přinesl baterky a s Fishkyho se během půlhodinky stal zavážkový specialista. Tyčovkou si označil místo lovu - položil ji jednoduše do přímky mezi tyčovky sousedních týmů. Na našem místě sedí nalevo, já napravo. Dopředu bylo domluveno, že každý budeme chytat na své straně prostoru, a tak trvám na tom, aby se asi na 80 metrech dala doprostřed tyčovka, která bude náš prostor přesně rozdělovat a usnadňovat orientaci. Jak se později ukázalo, platila jen pro mne.


Má strana prostoru začínala prudším spádem dna do pěti metrů kousek od břehu, dvěma pásy třímetrových rostlin, na 60 - 90 metrech jsem měl čistší prohlubeň s hloubkou 7 - 7,5 m, kde byla na dně jen nízká řasa. Vpravo od prohlubně a celý další prostor byl v hloubce 5 - 6 m (s bohatým rostlinstvem). Na 100 metrech bylo dno čistší, občas s nízkou řasou, sem tam nižší rostlinky. Na 120 m začínaly pásy rostlin vysokých i přes 3 metry, střídaly je husté koberce rostlin do metru a za hranicí 200 m se rostliny snižovaly až na nízké rostlinky s trsy vyšších dále od sebe. Čistší dno pak hraničilo s protějším sektorem.
Zbývalo tedy zhodnotit situaci, zakrmit a začít chytat. Slušně se jevil vlastní břeh, kde foukal silný severovýchodní vítr a spodní proudy jistě nabízely rybám potravu. Také vyvážka ke konci našeho lovného místa byla velmi zajímavá, vítr tam hnal vodu podél celého západního břehu. No nakonec jsem se rozhodl pro vlastní břeh z několika důvodů. Nechtělo se mi vyvážet k linii - k zakrmené hradbě bójek všech týmů napravo, když slibná místa byla i u vlastního břehu, na který navíc silně foukalo. Také vlasce protějšího týmu Vasru byly velmi blízko a uzavíraly pomyslný prostor přede mnou. Navíc zdolávání v rostlinách bez motoru v silném protivětru také nevypadalo nijak lákavě a koneckonců jsem byl zvědav, jak zvládne svou první vyvážku Fishky. Považoval jsem za vhodné nechat mu tam víc prostoru a raději zkusit ryby na kratší vzdálenost.
Po večeru bez kontaktu s rybou a neustálé Fishkyho kritiky (snad všeho) přišla noc a Fishkyho první záběr od kapra. Obloukem objíždí druhý vlasec a kapra vyřezává asi 70 m od břehu. Poslouchám zajímavou verzi, jak se kapr najednou objevil za ním a o dotaženou cívku se vyřezal. Moje verze, že Fishky jednoduše objel vysokou rostlinu, aniž by zvedl vlasec ze sloupce, se mu nezdá. Potmě vyváží znovu, jsem zaražen, že i přesto, že má bójku přímo na lovném a zakrmeném místě, projíždí křížem krážem celý můj prostor vzadu se zapnutou čelovkou na hlavě, pokládá montáž naproti mým prutům a obloukem se vrací. Říkám si, ještě že tam nechytám… Na otázku, proč tam svítil, mi odpovídá, že neví, jak podsvětlit echolot. Radím mu tedy, ať se na to zkusí kouknout a konstatuju, že si to položil přes svůj druhý prut, Fishky je však přesvědčen, že to dal dobře. Za nějakou tu hodinu přichází Fishkymu druhý záběr, když je na vodě, rozhrčí se i jeho druhý prut, nevím, jestli tam není kapr, ale předpokládám, že Fishky zdolává pod svým druhým vlascem. Zvedám prut do výšky a dopínám lehce vlasec, abych jej zvedl z vody a Fishky mohl pod vlascem projet a rybu v pohodě zdolat. Fishkyho to však nenapadá, i když má vrchní vlasec na dosah ruky a stále rve kapra, až oba vlasce přeřízne. Jakmile se vrací na břeh, tak mi začne nadávat takovým způsobem, že jen konstatuji, že už mu na prut nešáhnu, ať mu klidně kapr přes pípák vymotá těch jeho zbývajících pár desítek metrů na cívce. Začal jsem litovat, že jsem s ním tady vůbec chtěl být. Fishky si znovu dokonale prosvítí lovné místo s křišťálovou vodou a do rána už nepřichází žádný záběr.


Přichází druhý den, pořád fouká silný protivítr a já stále nedostal záběr od kapra ani na velmi jemné montáže, které se používají spíš u feedru než u kaprařiny. Zkouším změnit různá místa, ale tak jako kraje prohlubně přede mnou, hlubší pasáže, kde spodní proudy ukládají potravu, tak ani pěkná vyvýšená místa vedle s jednotlivými trsy rostlin nepřináší záběr. Zkouším i vlastní plovoučky ze stejné směsi, délku návazce od 8 cm do 40 cm, ale stále nic. Chytám na své boilies, kterým opravdu věřím, krmím v podstatě jen peletami ze shodné směsi, zkusil jsem i slibné místo na hraně prohlubně silně zakrmit patnácti kily spařené řepky, avšak voda přede mnou se zdá být bez kapra… Večer jsem si pěkně pokecal s kolegou Ešpandrem, líbí se mu, jak brousím háčky. Záběr nepřichází ani v noci. Fishky mě opět šokuje, když nastražuje jakési plovoučky, které vítr navál k našemu břehu. Chytá stále na vyvážku vedle linie zakrmených bójek na asi nejběžnější návazec 25 cm a velké háčky. V noci chytil menšího kapříka.
Třetí den a stále fouká silný studený protivítr. Opět nemohu dostat záběr od kapra. Kolega Ešpandr zvažuje, jestli se na závod nevykašle, také mám podobné dilema. Nějaké ryby vidím na echolotu, jak stojí ve sloupci těsně u rostlin, zkouším je zaujmout plovoučkou nastraženou k vrcholkům těchto rostlin. Pokouším se nastražit k „feedrovému“ háčku a peletám i neutrálního panáčka z minihotovek - plovoucí tutinu a smetanového kouzelníka. Nakonec podléhám neustálé kritice mých malých háčků a abych měl konečně pokoj, na noc nastražuji Fishkyho „závodní“ montáže s velkými háky podle jeho představ na supr místo do prohlubně, kde zakrmuji čistě peletami z mé druhé směsi - 30% kvalitního rozpustného mléka a 30% čerstvého mletého praženého konopí se shodným boiliem k háčku. Záběr však nepřichází ani tentokrát. Fishky opět překvapuje, když nastražuje jakési podivné vzorky hotovek, co jsme dostali na zahájení. V noci vytahuje cejna a znovu vyváží přes oba mé pruty snad až do druhého sektoru. Konstatuje, že místo, které se mu zdálo na tom primitivním echolotu čisté, je nakonec plné 20cm rostlin. Vzhledem k tomu, že jsem to místo zmapoval a říkal mu to hned první den, mě to nijak nepřekvapuje.
Čtvrtý den konečně začíná vítr trochu polevovat a já zkouším opět mé ověřené boilies a malé háčky, tentokrát na jiných místech dále od břehu. Za celou tuhle dobu se v našem okolí vytáhl jediný bodovaný kapr, vytáhl ho tým kolegy Ešpandra. Fishky mě informuje, že se v noci zaplantal do svých vlasců a o většinu z nich přišel, nechal je ve vodě a nasadil náhradní cívky. Jsem z celého lovu hodně znechucen, ryby neberou, s parťákem se nedá normálně bavit a jeho noční vyvážky přes mé šňůry mi berou chuť k lovu. K večeru s kolegou Danem z vedlejšího týmu zkoušíme fotit svítící štěrkovnu, pak přicházejí kolegové z vedlejšího týmu (od nás napravo) s lahvinkou whisky (pro inteligenty - ani ne z poloviny plnou) a já jsem rád, že si můžu zase s někým pokecat. Nijak jsme se neopíjeli, pár loků na zahřátí a dobrou náladu. Nechyběla supr nálada, pokecali jsme, zasmáli se, zasmáli až tak, že nás přišel důležitý liborcarp zklidnit. Nevím sice proč, když se u nás dobře bavili kolegové z obou sousedních týmů a v okruhu 200 m snad neležely žádné jiné montáže, ale aspoň se nám trochu zlepšila nálada, bylo to potřeba. Poté jsem si chtěl převézt jednu montáž a položit ji na konec prostoru vedle Fishkyho, ovšem nebyl jsem spokojen s vypnutou šňůrou, byla trochu přes rostliny napravo, tak jsem to smotal a chtěl si zavést znovu. Bohužel jsem nemohl najít boilie-jehlu, tak jsem se na celý ubohý lov vykašlal a šel se radši vyspat.
Pátý den foukalo už jen trochu. Po probuzení jsem jehlu našel na stolku v bivaku, v noci jsem ji tam bohužel neviděl. Fishky si v noci zavezl svůj prut opět přes mne, dokonce jej „radši“ nechtěl ani stáhnout se slovy, že si mám dva pruty vyvézt přes jeho vlasec. Ráno jsem byl překvapen i další věcí - liborcarp mi řekl, že jsem dokonce i druhý (celou dobu nastražený) prut měl položený mezi vidličkami a Fishky že dostal pěkného kapra. No, nevím, jak se to seběhlo, a pravdu se nedozvím. Jistě ale vím, že když jsem šel spát, druhý prut byl ve vidličkách, ze kterých se sám vedle položit docela určitě nemohl. Z kapra „Krále sektoru“, jak se sám nazval, jsem dokonce neměl ani radost, nevím jestli ho chytil v našem sektoru, ale když mi začal popisovat, jak ho zdolával ve vlascích kolegů napravo, ať se to zdá divné, jak chce, byl jsem rád, že jsem nakonec druhý prut nezavážel. Situace dokonale využil opět Lumír, který si nenechal ujít případnou Bachyho kocovinku, a hned za čerstva naklusal udělat rozhovor. Musím se smát ještě teď, když si vzpomenu, jakou měl z toho úlovku prasečí radost. Podle těch jeho překlepů to i pěkně oslavil. Mé velké díky patří také kolegovi Maxwellovi, který pro úvodní obrazovku asi opravdu nemohl vybrat vhodnější moment z videa - jde vidět, že je to opravdový profesionál.
Inu, den začal, jak mohl, a když do té doby ryby nešly blíž, začal jsem konečně vyvážet vedle Fishkyho. Měl jsem dvě noci, abych ještě zkusil dostat nějakého kapra z onoho lukrativního místa z pod Fishkyho vlasce, u hradby bójek napravo a zakončeného koncem sektoru s napnutými vlasci kolegů od Vasru. Přes den jsme všichni opět bez záběru, a tak se čeká na noc. Z kraje noci Fishky úspěšně zdolává dva cejny a vyváží opět před mé pruty. Přejíždí místo, kde mám zakrmeno jen peletami a několika málo kousky měkkých boilies, abych chytil i to málo, co tam připlave, a před mými montážemi dokonale zakrmuje boiliem. No, nedostal záběr ani on, ani já.


Přišel šestý, poslední den a čekala nás poslední noc. Fishkyho se mi povedlo přesvědčit, aby se kouknul, jak se prosvětluje displej jeho echolotu. Naši středovou bójku převáží na lehce vzdálenější místo nalevo k hranici s Ešpandrem, viděl ho tam detailněji prozkoumávat dno, tak tam hned zakrmuje a pokládá oba pruty. Záběr z onoho místa (na rozdíl od Ešpiho) však nedostává. Večer opět převážím pruty a přesto, že pokládám oba na svou stranu před konec našeho sektoru, Fishky mě obviňuje, že jsem si dovolil zavést prut k jeho bójce, která je asi v polovině vzdálenosti. Šňůru mám opravdu nataženou středem našeho loviště přes nějakou rostlinu, tak vše radši smotávám a zavážím znovu co nejdál od Fishkyho vlasců. Klid ovšem stejně nemám, Fishky si opět zaváží před mé položené montáže, u kterých jsem zakrmil jen peletami a zvesela si tam opět rozkrmil flek boiliem. Záběr jsme v noci nedostali ani jeden. Bylo mi to už stejně jedno, zajímala mě už jen jediná věc, abych byl co nejdřív doma u rodiny. K ránu jsem dostal na jednu montáž pár pípanců, ale muselo to ležet přímo ve slávičkách, protože ryba hned při záběru přeřízla tenkou pletenku na návazci.
Za celých šest dní jsem nechytil jediného kapra, bylo to smutné, velmi smutné a kdybych to nezažil, nevěřil bych tomu. Cejny jsem nechytal a s kapry to byla bída i u našich kolegů vedle. Abych se ale vyjádřil ke krmení, které jsem používal: nejvíc času jsem věnoval svému ověřenému Kořeněnému lososovi, z této směsi jsem měl s sebou asi 20 kg pelet a 10 kg měkkého boilies, zkrmil jsem asi polovinu. Bylo to boilies, kterému jsem opravdu věřil, a docela váhám, jestli zklamalo. Rozhodně jsem nejel na maraton s tím, abych tam chytal na desetimilimetrové navoněné kuličky cejny a násaďáky jako pravděpodobně Ešpi a K. Nikl. Už zvýšení míry bodované ryby pořadateli naznačovalo, že se měly chytat větší ryby. Také jsem tuto směs upravil k menší selektivitě a boilies připravil rovněž měkčí a propustnější než normálně. Například na jaře, když jsem byl na D7 s m.kindlem a Maxwellem, ryby taky nešly, na břehu byla 5cm vrstva jiker, chytali jsme u jedné hrany a tam, kde oni nedostali na své „kvalitní“ bobky za celou dobu pípanec, jsem na tohle boilies dostal čtyři jízdy, i když bylo uděláno podstatně selektivněji přímo na velké ryby. Další rybář, který chytal taky hned vedle mě, vytáhl jen jednoho cejna na kukuřici. Prostě když tam ty ryby projely, vzaly to, i když na jiné nástrahy nešly. Podobných situací jsem zažil víc, proto jsem tomuto boilies věřil. Jako druhou směs jsem na závodech zkoušel vlastní Mléčné konopí, je to skvělá věc s třetinou sušeného mléka a třetinou čerstvého praženého konopí, která chytá taky naprosto skvěle, bez nějakých esencí a dalších chemických lektvarů. Pelety z téhle směsi dělají nádherný mrak. Na závodech mi nefungovalo ani tohle, a to jsem krmil různá místa čistě peletami bez boilies, abych rybu chytil, i kdyby tam najela jen jedna. Dokonce jsem klesnul i tak, že jsem jako poslední možnost zkoušel neutrálního panáčka z dobrých minihotovek na feedrové montáži, ale ryba to stejně nebrala.

V sobotu jsem se tedy konečně sbalil, zatleskal vítězům, ceny, které náš „tým“ dostal, přenechal „Králi sektoru“ a odjel. Závod samotný byl samozřejmě mimo náš sektor skvělý, pořadatelé se opravdu snažili a v jiné části jezera si kapraři i velmi pěkně zachytali. Pro mě to byla však nejhorší dovolená, jakou jsem zažil, a na kterou jsem se možná nejvíc těšil, které jsem nejvíc obětoval. Jedním slovem velké zklamání… Říká se, že každá špatná zkušenost je k něčemu dobrá, a tak věřím, že i tahle zkušenost se mi jednou bude hodit.