Lov okounů

Okoun říční je rybou hojně rozšířenou nejen v řekách, jak by mohl napovídat jeho název, najdeme jej ale i v potocích, rybnících, štěrkovnách, přehradních nádržích. Jedná se o rybu, která má z hlediska rozšíření opravdu široký záběr. Je fakt, že ne všude se okouni dorůstají větších velikostí. Pokud se jedná o neúživnou vodu, kde jsou navíc okouni přemnoženi, dojde k jejich zakrnění a zde je pak ulovení většího okouna malým zázrakem. Pokud ale víme o revíru, kde se velcí okouni nacházejí, je chytání na plavanou s rybičkou jedním z nejúčinnějších způsobů lovu.
A protože okoun je ryba zdržující se v hejnech (a to i u větších exemplářů), je velká naděje, že po úlovku jedné ryby budou následovat i další kusy. Rybičky už jsou „zazimovány“ a je o ně nouze, proto pokud okounům nabídneme na správném místě ty naše, nenechají na sebe záběry dlouho čekat. U vody je sice chladno, všude je ale krásný klid, na trávě se třpytí zmrzlá jinovatka … prostě nádhera. A pokud jsou okouni opravdu při chuti, všechno společně vytvoří krásné zážitky, které se nesmazatelně zapíší do naší paměti.

NÁČINÍ

Na okouny chodím s náčiním, které používám v letní sezoně pro lov kaprů s anglickým splávkem. V pozdním podzimu již na kapry nechodím, takže nemusím pruty vždycky zpátky převazovat. Jedná se tedy o matchové pruty v délce 4,20 a 4,50 m s navijáky velikosti 4000. Na nich mám navinuty vlasce 0,16 a 0,18 mm, používám matchové cívky, které mají kapacitu pouze 100 vlasce takovéto síly. Tato kapacita je ale pro lov okounů naprosto dostačující, stejně většinou lovím v místech, která nejsou dále než 10 m od břehu. Na návazce používám splétanou šňůrku (např. Dyneema, Corastrong ….) o průměru 0,08 mm. Je pravda, že má vyšší únosnost než hlavní vlasec, do vázek se ale dostanu málokdy, takže mi to tak nevadí. Šňůra má ale přece jen trochu lepší výdrž než monofilní vlasec, což oceníme v případě, že naše rybka nastražená na okouny zachutná i štice. Ale nejen štika se může splést, poměrně časté jsou i úlovky candátů, není se čemu divit, vždyť se chytá na místech a v době, které těmto predátorům také vyhovují.
Důležitou částí výbavy jsou vhodné splávky. Pro lov ve větší vzdálenosti jsou nejlepší těžké anglické splávky – waglery. Vhodné gramáže budou od 15 g výše, někde se ale takové velikosti bohužel těžko shánějí. Jak jsem ale již řekl, snažím se vybírat taková místa, kde stačí nahazovat jen pár metrů od břehu. A zde postačí běžné splávky ve tvaru obrácené kapky nebo i kuličky s nosností 2,5 – 4 g. Je nutné mít v zásobě splávky pro pevné i klouzavé uchycení. Protože „klouzáky“ v těchto tvarech a velikostech se také příliš nevidí, upravuji si koupené splávky sám, případně si je vyrábím celé. K úpravě stačí kousek včelařského drátu, který omotáme kolem širší jehly a získáme tak očko i s patkou pro připevnění k dříku splávku. Vytvarovaný drátek přichytíme sekundovým lepidlem k dříku, patku ovážeme po celé délce oviny nitě a zalakujeme bezbarvým lakem. Získáme tak splávky, které mají pro navlečení vlasce dvě malá očka – prvé přímo na těle splávku, druhé na spodním konci dříku. Na zarážku splávku je výborná dentální nit, která díky svému plochému tvaru velmi dobře na vlasci drží a neklouže. Je ale možné použít i zbytky Corastrongu nebo obyčejnou režnou nit. Dostáváme se k výběru háčků: používám buď jednoduché háčky ve velikostech # 8 až # 4 nebo malé trojháčky # 8. Záleží na velikosti očekávaných úlovků, také na možnostech ulovení jiných dravých ryb a na velikosti nástražních rybiček. Pro větší rybky je vhodnější trojháček, u jednoháčku by mohl být zásek a proniknutí špičky do rybí tlamy poněkud ztíženy. Další drobnou bižuterii zde již nebudu popisovat, všechno to jsou věcičky, které každý rybář lovící na plavanou dokonale zná a vlastní.

VÝBĚR MÍSTA

V tomto článku mám na mysli lov okounů především ve stojatých vodách – na štěrkovnách a přehradních nádržích. Na většině těchto revírů je skoro vždy několik „horkých“ míst, pro jejichž určení ani nemusíme revír nijak dlouhodobě zkoumat. Základní pravidlo pro hledání okounů je, že podobně jako candáti, mají oblíbené kamenité dno i břehy. To bude tedy první předpoklad pro hledání okouních míst. Okouni také rádi postávají poblíž různých překážek, kterých se vždy několik najde. Můžou to být různé přístavní můstky, plovoucí pontony, lávky, ale i třeba jen zbytky kůlů po starém rozpadlém molu. Všechny tyto úkryty okoun vyhledává a v jejich blízkosti se zdržuje. Z přirozených stanovišť lze uvést prudké kamenné srázy, kde už je kousek od břehu značná hloubka, výborné jsou velké zatopené kameny, zatopené pahorky nebo jiné vyvýšeniny apod.. Pokud taková místa ale přesto nenalezneme, neznamená to, že zde okouni nemohou být. Přes den o sobě příliš vědět nedají, zato v podvečer, ale hlavně brzy ráno, kdy je jejich aktivita při krmení nejsilnější, vyjíždějí i do mělkých vod, kde obkličují hejna malých rybek, zahánějí je k břehu a tady je hlasitě srkají. Podle těchto znaků lze jednoznačně vytipovat okouní loviště, i když na první pohled bychom je zde nečekali. A příště už můžeme čekat připraveni právě na takovémto místě.

ZPŮSOB LOVU

Pokud máme na výběr, vždy volíme místo, které je blízko břehu. Důvodů je několik: lepší kontrola splávku a jasnější indikace záběru, jistější zásek, rychlejší přehazování. Také je možné použít jednodušší sestavu než u lovu na vzdálenost. Co je důležité, a to platí u chytání v jakékoli vzdálenosti, je přesné změření hloubky. Během dne jsou i období, kdy nastavená hloubka nebude hrát až takovou roli, většinu dne máme ale největší naději na záběr při předložení rybičky u dna. Pro sestavu „na blízko“ použijeme kapkové splávky, uchycené buď pevně nebo klouzavě – podle naměřené hloubky. Splávek vyvážíme torpilou doplněnou broky, případně pouze sestavou broků. Spojení kmenového vlasce s návazcem provedeme pomocí obratlíku s karabinkou, bude tak usnadněna výměna návazce, což se může hodit např. při převažujících záběrech štik a s tím související výměnou splétaného návazce za odolnější materiál. Na kresbě je znázorněna sestava s klouzavým splávkem.
U lovu ve větší vzdálenosti, kdy bude celá udice i nahozený vlasec vystaveny vlnám, které jsou za studeného větrného počasí velmi pravděpodobné, je potřeba použít anglický splávek. Ten umožní potopit nahozený vlasec v celé délce pod hladinu, také tělo splávku, které se nachází pod hladinou je i v silných vlnách dostatečně stabilní. Navazování bude v tomto případě už trochu složitější. Je třeba dodržet určité zásady pro rozmístění zátěže a zarážek, jinak by se sestava při nahazování mohla zamotávat. Při umístění spodní zarážky, o kterou se splávek opírá při nahazování, je třeba zachovat vzdálenost od nejvýše umístěné zátěže minimálně o 5 cm větší než je délka splávku. Jinak při náhozu budou zátěže splávek „otloukat“ a může dojít k jeho poškození. Záběry okounů vypadají většinou tak, že splávek se trochu přitopí, stojí ale na jednom místě, okoun si v těchto chvílích rybičku „rovná“ v tlamce a ihned ji polyká. Protože okoun je ryba hltavá, není nutné se zásekem příliš otálet, při ponoření splávku počkáme několik sekund a zasekáváme. Jedině pokud by opakovaně šly záseky do prázdna, můžeme čas od začátku záběru k záseku přiměřeně prodloužit. Spíše ale bude na vině nevhodný způsob založení rybičky než uspěchaný zásek.

NÁSTRAŽNÍ RYBIČKY

Nejvhodnější jsou na okouny nástražní rybičky dlouhé 4 – 6 cm. K osvědčeným druhům patří plotičky, okounci, slunky a střevličky východní. Takto malé rybky se již udicí nedají spolehlivě nachytat, zbývá způsob s čeřínkem. Naštěstí pokud na rybky natrefíme, jedná se většinou o celé hejno, takže na jedno začeření se může podařit nalovit i několik desítek vhodných rybiček. Spotřeba rybiček u lovu okounů je poměrně vysoká, pokud se chystáme lovit na dva pruty a chceme u vody zůstat 3 hodinky, budeme potřebovat cca 30 rybiček. Základní způsoby nastražení jsou tři: za tlamku, za hřbítek a za ocásek. Poslední způsob já osobně vůbec nepoužívám, znám ale několik kolegů, kteří si ho nemůžou vynachválit a tvrdí, že rybka pak zůstane nejdéle pohyblivá. Já jsem ale vysledoval, že okouni rybku požírají hlavou napřed a tak mám strach, že bych prostě nevydržel při záběru tak dlouho čekat a záseky by šly do prázdna. Nemůžu způsob ani chválit, ale ani zatratit, takže se o něm pouze zmiňuji. Způsob za hřbítek a za tlamku různě střídám, nemám v tom žádný systém nebo pravidlo. Pokládám oba způsoby za stejně úspěšné, velmi také záleží na ostrosti a chytlavosti háčku, takže je třeba občas provést kontrolu a v případě otupení háček dobrousit nebo úplně vyměnit.
Pro okouny je důležitý pohyb nástrahy. Mohl jsem několikrát sledovat chování okounů ze skalního ostrohu, kde voda byla krásně čistá a průzračná. Pokud se rybka na háčku nehýbala, okouni si jí ani nevšimli. Když jsem ji ale vyměnil za čerstvou, netrvalo dlouho a přišel záběr. Také jsem při tomto pozorování přišel na další věc: některé střevličky východní v okamžiku, kdy se o ně okoun začal zajímat úplně znehybněly, takže jsem si myslel, že již nežijí. Ale když okoun poodplul dál, ihned ožily a pomáhaly si do bezpečí ke břehu. Nejprve jsem si myslel, že to je náhoda. Podobná situace se ale několikrát opakovala, takže šlo o účelnou akci, ne o náhodu. U jiných druhů rybek jsem takovouto „mazanost“ už neregistroval.

ZÁVĚR

Na okouny je nejlepší vyrazit brzy ráno. I když se v podzimních měsících chytá už od poměrně pozdní hodiny, bývá přesto při zahájení denní doby lovu tma, takže je možné nejprve zkusit chytat candáty, po rozednění pak přejít na okouny. Sestavy, tak jak jsem je popsal, lze použít bez velkých změn na oba druhy ryb. Možná jen u candátů to chce o trochu větší háček, s připraveným návazcem je výměna otázkou několika sekund. Není nutné většinou ani měnit lovná místa, oblasti výskytu okounů a candátů jsou si velmi podobná a často se překrývají. U chytání odpoledne (v listopadu a prosinci se chytá už jen do 17 hodin) jsem nikdy tolik záběrů jako u ranního lovu neměl. Může to ale být jen moje subjektivní zkušenost a jsou revíry, kde to může být právě naopak. Tady už záleží na samotném rybáři a jeho znalosti revíru, aby si zvolil, co pro něj bude lepší.

http://rybareni.euweb.cz