Zapomenutý lom

Kategorie: Všeobecné
Když mi bylo 12 let, rodiče koupili starou chalupu. Stála v malé vesničce nedaleko Vodňan v Jižních Čechách. Byla opravdu v dost špatném stavu. Měla velkou zahradu a uprostřed rozpadlou stodolu. Rekonstrukce trvala celkem dlouho, a protože jsem musel pomáhat, na rybaření nebylo moc času.

Kousek od chalupy byly tři chovné rybníky, a tak alespoň k večeru jsem utíkal pozorovat vyhřívající se kapry. Postupně mě samozřejmě pouhé pozorování omrzelo a začal jsem toužit nějakého kapra chytit. Bohužel kvůli práci na chalupě na lov nedošlo. Až další léto, to už to bylo lepší. S mladším bratrem jsme pytlačili v rákosí u prvního rybníka. Ale schovávat se s pytlačkou v rákosí plném komárů nás dlouho nebavilo, a ještě jsme si ani kapra nemohli odnést. To by nám táta dal! Nikdy o našem pytláctví nesměl vědět.


Já svazovou povolenku vlastnil, ale v okolí nic moc nebylo. Bratr hrozně rád houbařil a okolo byly všude samé lesy. Mně jako staršímu nezbývalo nic jiného než túry po lesích absolvovat s ním. Jednou, když jsme se opět trmáceli po lese, jsme objevili starý zatopený lom. Krásně světle modrá voda, okolo jen les a ozvěna našich hlasů.

Léto bylo v plné síle, houby stejně kvůli suchu nerostly, a tak jsme se chodili do lomu koupat. Máma nám vždycky po obědě udělala svačiny a my pelášili k lomu. Voda tam byla chladnější než v rybnících u chalupy, ale dalo se tu dobře skákat z velkého balvanu. To jsme měli samozřejmě zakázané, ale o to to pro nás bylo lákavější. Mě ale stále víc zajímalo, zda jsou v lomu i ryby. Viděl jsem sice občas nějakou tu čudlu sebou plácnout, ale nic většího. Musel jsem to zkusit.

Na hnoji jsem nasbíral žížaly, vzal prut a vyrazili jsme. Bratr se koupal nebo okolo hledal houby a já chytal. V rohu byl malý plácek, kam se dala zapíchnout vidlička. Tam jsem tedy trávil prázdniny. Ryby tu opravdu byly - tahal jsem cejny, plotice a kapříky okolo 40 cm. Byl jsem nadmíru spokojený. Bratra ryby nebavily, ten se koupal nebo hledal houby a já měl klid na chytání.

Jednou, když jsem nedojedl svačinu, hodil jsem chleba do prostřed lomu. Chvilku ho oďobávaly drobné rybky a já pozoroval, jak čtvrt krajíce tančí na hladině. Najedou se u chleba udělala veliká vlna a celý kus zmizel. Díval jsem se na to s otevřenou pusou, protože ryby, které jsem tu chytal na žížalku, byly o hodně menší, než co jsem právě viděl. Hned jsem bratrovi sebral svačinu a už jsem nahazoval chleba - ale nic, jen cejni a malí kapři. Stejné jsem chytal i na žížalku.

Toužil jsem po obrovi, kterého jsem spatřil. Trávili jsme v lomu všechen svůj volný čas. Pokaždé když jsem naházel chleba na hladinu, po chvíli byl sežraný, a ne nějakými čudlami. Potřeboval jsem zjistit, co je to za ryby, že na těžko neberou. Vylezl jsem na skálu protějšího břehu, abych lépe viděl. Při pohledu z větší výšky jsem málem spadl dolů. Ne, že bych měl závratě, ale na hladině se vyhřívali kapři, ale jací!! Musel jsem nějakého chytit.
Navázal jsem samotný háček, napíchl kůrku chleba a nahodil, co nejdál to šlo. Po chvilce chleba opravdu zmizel a já zasekl, co mi to šlo. Byl tam! A byl obrovský. Tančil jsem na velkém balvanu s prutem v ruce a držel rybu, co mi síly stačily. Boj se mi zdál nekonečný. Kapr jezdil ze strany na stranu, když najednou tah povolil. Byl pryč. Nejdřív jsem si myslel, že se kapr vyhákl, ale vlasec jsem vytáhl roztřepený a bez háčku. Jak kapr jezdil sem a tam, uřízl vlasec o nějaký kámen. Začalo se šeřit a my museli domů.
Na nic jiného než na kapry v lomu jsem nemyslel. Po své mámě jsem chtěl stále větší a větší svačiny, aby bylo na co chytat. Ani nevím, kolikrát jsem měl na prutu velkého kapra, ale pokaždé to dopadlo stejně. Buď se kapr vyhákl, nebo uřízl vlasec o nějaký kámen. Až předposlední den prázdnin se mi poštěstilo. Za pomoci bratra jsem vytáhl kapra dlouhého 78 cm. Věděl jsem, že to není žádný z těch obrů, které jsem viděl na hladině, a ani z těch, co jsem na prutu už měl. Bojoval o poznání méně, ale i přesto to byl ohromný souboj, plný obav a strachu, že o něj opět přijdeme.



Když jsme kapra s bratrem donesli na chalupu, táta zíral. Myslel, že přeháním, když jsem mu vyprávěl o kaprech v lomu. Pochvalu jsme si s bratrem náležitě užívali a těšili se, až půjdeme zase na ryby. Teď už začaly zajímat i bratra. Bohužel druhý den jsme odjížděli domů, byl konec prázdnin. Ještě ráno jsem běžel na chvilku do lomu, bez prutu, jen s chlebem. Slíbil jsem kaprům, že se příští prázdniny vrátím. Rozházel jsem chleba po hladině a utíkal zpátky na chalupu.

Svůj slib jsem dodržel, ale kapři nepočkali. Když jsme přijeli na další prázdniny na chalupu, hned jsem chvátal do zapomenutého lomu se dvěma krajíci chleba. Při pohledu na lom mě polil pocit zděšení - lom už nebyl zapomenutý. Znovu se tu těžilo. Vyptával jsem se dělníků, kam zmizely ryby, když odčerpali vodu. Odpověď byla ještě horší, než jsem čekal. Postarší pán mi odpověděl, že těch pár čudliček, co tam bylo, nemělo cenu odchytávat, a tak je tam nechali osudu napospas. Pak mě hned vykázal od lomu.

Vracel jsem se jako tělo bez duše. Věděl jsem, že tam kapři byli, a to ohromní. Buď mi ten pán lhal a dělníci si ryby nechali, nebo tam kapři uhynuli pod tíhou kamenů.

Celé prázdniny mi bylo líto kaprů, se kterými jsem na jedno léto splynul v lomu. Alespoň ty jedny prázdniny… Zažil jsem tam nezapomenutelné chvíle, pocity proher i pocity vítězství. Na báječné prázdniny v lomu i na hořkost z osudu jeho ryb nikdy nezapomenu.
 
niiki - 10.11.2015

Diskuse k miničlánku

NEKYnátor - Profil | Čt 21.1.2016 9:13:08

hezký článek.. dal bych cokoliv za tu možnost..
škoda ho :/

Rybyčka55 - Profil | So 2.1.2016 12:33:42

podobny pribeh som zazil i ja ktory sa odohral na slovensku pri trencine. asi pred 40 rokama bol krasny rybnik kde bola veskera ryba.nadherna priroda.ked som chcel svojim 2 deckam ukazat,kde som stravil mladi,tak vse bolo zrovnane a po rybniku nebolo videt,ze tam nekdy bol.zostali mi len krasne spominky.

Žroutík - Profil | Pá 25.12.2015 19:49:37

Díky za pěknou povídku

milo5 - Profil | So 12.12.2015 14:25:19

...no nie je lom ako lom...a nie je kamen ako kamen...do zahradnych jazierok sa tiez nedavaju vsetky resp.lubovovolne kamene....niektore-vo velkom mnozstve naozaj kaprom neprospievaju,teda skladbou kamena...je to na dlhsie,ale naozaj v niektorých lomoch kapre nemusia prezit....

Carp9876 - Profil | Pá 27.11.2015 20:19:17

hanyking >> Jezdím na lom už pár let kapři i kolem 12-18kg a jsou v dobré kondici takže nechápu proč by tam nemohli přežít scela to nechapu

bart.bm - Profil | So 21.11.2015 12:18:28

hanyking >> znám plno lomů kde kapři přežívají bez úhony nebo asi tam ty kapra kolem 80ti sadí každý rok :o))))

PetrSkacelik - Profil | So 21.11.2015 11:55:29

článek pěkný, taky jsem u nás zažil zánik lokalit. škoda takových biotopů

ben 179 - Profil | So 21.11.2015 11:52:43

Krásně napsané... Plně jsem se vžil do příběhu :) Škoda toho konce :/

milin - Profil | Pá 20.11.2015 13:12:00

hanyking >> To je pěkný nesmysl s tím, že kapr nevydrží v zimě v lomu :-))))

fotojakes - Profil | Pá 20.11.2015 12:38:44

hanyking >> Znám mnoho lomů, kde ryby přežívají dobře jakékoliv zimy a ani mě nenapadá z jakého důvodu by měla mít ryba (kapr) problém s přežitím v takových podmínkách.

hanyking - Profil | Pá 20.11.2015 11:57:26

Pěkně napsáno jako beletrie. Fakta jsou naprosto nereálná. Kapr nevydrží v zimě v lomu. A pokud jich bylo tolik tak tuplem ne. Možná kdyby tam byli 3 tak vydrží nějakou mírnou zimu se štěstím ale opakovaně určitě ne. U nás se sadilo do několika lomů a zdechlo to v zimě vždy. Je možné, že tam kapry vysadili ten rok ale zimu nedali. A také jsem neslyšel, že by se někde na zatopeném lomu obnovila těžba. Ale technicky by to jistě šlo.

Jarin - Profil | Po 16.11.2015 17:53:45

Pr3v1t3k >> O K nie sme v spore a Otta P. a uhori ... nema chybu... nech sa darí...

Pr3v1t3k - Profil | Po 16.11.2015 14:35:19

Jarin >> Já s tebou souhlasím, že je to napsáno dětsky, nicméně díky tomu to pro mě má lepší vyznění. Popisuje-li někdo situaci z doby kdy byl dítě a umí to podat dětskýma očima ( Ota Pavel byl kupříkladu v tomto velmistr), dodá to psanému ještě lepší atmosféru a dospělák si zacestuje v čase...

milin - Profil | Ne 15.11.2015 21:46:29

Pěkná práce, hezký článek.

Okuník - Profil | Ne 15.11.2015 20:55:07

Moc pěkná povídka, která zanechala velmi hezké vzpomínky

Jarin - Profil | Ne 15.11.2015 20:14:47

Ako že ano , ale fakt si to napísal , akoby si ešte dnes mal tých 12 ... inač si rozumieme.