Rybářský Tábor Tovačov 2015

Dětské rybářské tábory jsou velmi dobrá příležitost najít si nové rybářské kamarády, chytit více ryb a nebo se prostě naučit nové věci od zkušených rybářů. Já jsem letos byl už počtvrté na rybářském táboře v Tovačově. V roce 2013 jsem se umístil na 2. místě v počtu ulovených kaprů - chytil jsem jich 29.

Všechno to začalo 18. 7. 2015 v Kojetíně u Spořitelny, kam nás dovezli rodiče a odkud jsme jeli na kole do Tovačova. Rybářské vybavení jsme naložili hlavnímu vedoucímu Marianovi na vozík, aby nám je zavezl na Mysliveckou chatu v Tovačově, odkud jsme každý den na kolách vyjížděli k vodě.


Jakmile jsme přijeli do Tovačova na chatu, začali jsme stavět stany. Já jsem byl ve stanu s Danem a Klofem, mými kamarády ze školy. Nově s námi byl ve stanu náš kamarád Jirka z Chropyně.

Druhý den se jelo chytat na Tovačovské jezero Annín. Já s Jirkou jsme ovšem nejeli, byli jsme služba. V táboře to funguje tak, že každý den se zvolí služba, tedy dva táborníci, kteří nejedou chytat, ale pomáhají na chatě kuchařkám. Pokud jsou s nimi kuchařky spokojené, může jet služba za odměnu nocovat u vody ve stanu.


První den se nic nechytilo. Kuchařky byly spokojené, a tak jsme já a Jirka jeli na Annín přes noc. Tady nás hlídali vedoucí, hlídající tábor u vody. Nemuseli tudíž na noc jezdit na chatu, která je od Annína vzdálená asi tři kilometry. Při příjezdu na Annín jsem si všiml velkého množství slunečnic pestrých, které obývaly tuto vodu. Jura nahodil feeder na „pípák“, já jsem si nahodil prut na candáta, na který jsem nastražil mrtvou slunečnici.

Bivak tu byl nachystaný pro služby. Jedinou nevýhodu měl v tom, že v něm nebyla lehátka, a tak jsme museli spát na tvrdých karimatkách. Měl bych velikou šanci nějakého candáta chytit, ale o půlnoci jsem to vzdal, prut jsem vytáhl a šel spát. Druhý den ráno jsme chytali ještě dřív, než ostatní přijeli na kolách k vodě.


Chytání nám znepříjemňovaly chaluhy nebo nějaké podobné vodní rostliny. Alfou a omegou bylo hodit montáž půl metru za chaluhy, kde kapři jezdili a hledali potravu. Jirka ten den chytil dva kapry a dostal se tak do vedení. Každý den odpoledne jsme se chodili koupat na druhou stranu Annína určenou ke koupání. Následující dny byly bez záběru. V úterý začalo masivní zakrmení pšenicí, které bylo ovšem bezúspěšné.


Ve středu vedoucí Marian vyhlásil „slunečnicové“ závody. Měli jsme udělat týmy po dvou a společnými silami chytit na splávek co nejvíc slunečnic. Utvořil jsem tým s Renčou, svou kamarádkou ze školy. Společně se nám podařilo za čtyři hodiny ulovit 64 slunečnic! A to ještě není vše - celkově jsme dohromady nachytali přes 250 slunečnic. Slunečnice byla za jeden bod, dravec (kromě okouna) za dva body, a kapr za deset bodů. Odpoledne jsme šli do města do Tovačova do rybářských potřeb, kde si každý něco koupil.


Ve čtvrtek nastala změna - šli jsme chytat na jiné jezero, na jezero, kterému jsme říkali „Donbas“. A najednou se něco „zvrtlo“ a já na svůj feeder a oranžovou kukuřici chytil deset kaprů, kteří mě okamžitě vystřelili na první místo! Ten den také můj další kamarád, Dan Svoboda (neplést s Danem Musilem, který se mnou byl ve stanu!), dvakrát skočil do vody pro feeder… Před odjezdem zpět na chatu jsem si na svém místě zakrmil kbelíkem pelet.


V pátek ráno jsme měli velice zajímavý budíček - vedoucí sundali ze zdi v chatě hlavu trofejního prasete a s ní náš stan vzbudili. Dan Musil se tak lekl, že prase kopl nohou do hlavy. Jelo se znovu na „Donbas“. Hned jak jsme tam celí natěšení přijeli, začala další změna. Museli jsme si vyměnit místa, protože na tom mém to ve čtvrtek bralo nejvíc. Šel jsem tedy na druhou stranu zhnusený vědomím, že na mém zakrmeném místě chytají Musil a Klof. Naštěstí jsem si vybral také dobré místo u potopeného stromu, kde jsem chytil opět na oranžovou kukuřici tři kapry. Jedna dívka, Sára, chytila největší dětskou rybu za celý týden - amura dlouhého 64 cm.


Když jsme se odpoledne zase vrátili na chatu, přijeli rodiče. Všichni jsme si opekli špekáčky, ugrilovali amura a nastalo vyhlášení výsledků. Ač jsem to kvůli trestným bodům za stan nečekal, vyhrál jsem první místo. A k tomu obrovský pohár! Byl jsem moc šťastný. V sobotu jsme sbalili stany a na kolech jeli zpět do Kojetína, kde si nás vyzvedli rodiče a vzali nás domů. Každý dostal před odjezdem jednoho kapra.


Byl to moc hezky prožitý týden u Tovačovských jezer, který jsem si se svojí partou a všemi svými přáteli užil, a doufám, že příští rok se bude Dětský rybářský tábor Tovačov konat znovu.