Nový Dvůr - pohřebiště favoritů

Nový Dvůr je místo, kde se letos konal již po čtvrté závod LRU FEEDER. Soutok Lužnice a Vltavy tvoří přes 100 m širokou vodní plochu, která spíše připomíná podlouhlý rybník, protože zde není skoro žádný proud. Minulé dva ročníky se zde chytalo hodně ryb a na vítězství v sektorech bylo třeba ulovit 10 až 20 kg. Hlavní rybou je cejn a skalák, někdy se zde vyskytují ve větší míře kapři a karasi. Nám se zde opakovaně dařilo - poslední dva ročníky jsme byli na bedně. Všichni se na tento závod těší. Jedinou nevýhodou je, že se na trať nedá vjet autem až na místo a musíte si všechny věci poctivě odtahat v rukách. Jsou zde vidět na transportní pomůcky - různé trakače, kotouče, kolečka a speciální vozíky. Nikdo moc nebrblá, je si vědom, že to úmorné tahání za něco stojí.


S Martinem přijíždíme na místo po druhé hodině, že vyzkoušíme aktivitu ryb a zvolíme strategii na závod. Papin má jako tradičně problémy s uvolněním z pracovního procesu. Na místě trénuje hodně závodníků - odhadem 40. Začátek tratě je plně obsazen. Nechce se nám vláčet věci dozadu na mělčí část závodní trati, a tak volíme místo budoucího sektoru A, kde je největší hloubka. Chystáme si věci a zjišťujeme, že nikde se moc nechytá - hodně lidí to nazývá tragédií. Klipujeme předem domluvených 45 m a Martin ke konci tréninku zkouší i vzdálenost „na děličku“ - přibližně 12 metrů. Já dávám do krmítka svého oblíbeného „slaňáka“ od Sensasu a Martin nějakou „noname“ směs. Na konci tréninku konečně přijíždí i Papin. Máme s Martinem oba po devíti rybách, což není žádná sláva - menší cejni a já skaláka, Martin karase. Evidentně ryby přijedou, lehce si zobnou a je pauza. Tréninkové pátky zde bývají oproti závodům slabší a tak věřím, že závody budou daleko lepší. Martin můj názor nesdílí a odhaduje daleko horší průběh než předešlé ročníky.

Večer se scházíme v Kolodějích, kde máme ubytování na celý víkend. Je nás tady jako blech - deset runářů. My tři „MRKáči“, tři z Feeder Klub Třebíč a čtyři „Speedi“. Večer je na zahradě pěkný frmol, všichni chystají krmení, opečovávají živou a dolaďují udice. My mícháme naši oblíbenou kombinaci 3000 Dark Salty Bremes a 3000 Dark Salty Riviere od Sensasu. Po setmění je vše nachystáno, uklizeno a kluci roztápí gril. U dobrého jídla a pivečka plánujeme, co budeme zítra chytat a jak. Příjemně strávený večer a všichni se těší na sobotu.


V sobotu hromadně vstáváme o půl sedmé. Všichni dolaďují krmení, chystají a rozdělují živou. Před odjezdem si dáváme kávu nebo čaj a ochutnáváme bábovku od Pečťákovy mámy. Není kam spěchat, máme časovou rezervu.

Na místě závodu tak tak parkujeme auto, je zde hodně plno. V devět se začíná úvodní řečí od Mirka Stejskala a losuje se. Martin za mě jako vždy losuje, tahá C5, sám jde na B6 a Papin má nepříjemnou F1. Naše losy jsou dobré, ale zato Papinův je vysloveně na prd.

Nosíme si v klidu věci na místo, času je hodně a začínáme si vše chystat. Vedle mne sedí Toník Kunst, za ním novic Erik Novotný a na konci sektoru vidím Jardy Kameníka. Napravo sedí Petr Funda a za ním Laďa Chalupa. Laďovi Nový Dvůr sedí, ten zde bude určitě bojovat o jedničku. Kontrola živé proběhla bez problémů.


Na signál krmení jsem přichystaný s nabitým krmítkem, ale první hod letí na 45 m „trošku“ jinam. Dalších pět košíků padá slušně, kam má. Na jedničku s hvězdičkou to není, ale jsem spokojen. Na začátek závodu se signálem nahazuji menší krmítko. První pohyb špičky mám asi po dvaceti minutách. Další pohyb už je opatrný, ale čitelný záběr, a první ryba je v síťce. Malý cejn, my říkáme „klasický z Markovky“ (tam je obvyklá velikost 30 cm). To už jsem byl asi poslední, kdo nechytil rybu. Erik hned na první nahození cejna, za chvíli dalšího. Petr Funda z druhé strany vytáhl menšího kapříka. I Tonda Kunst vytáhl z blízka pěkného cejna. Taky Laďa Chalupa pořád něco zdolává. Za Laďu nevidím, protože si roztáhl deštník proti sluníčku. Začátek nic moc, uklidňuji se, že je vše přede mnou. Záběry přicházejí dva nebo tři a je pauza a čekání na další záběry. Takže nic neměním, jen občas sem si „šáhl“ na blízko, ale kromě dvou přejezdů, zde nic nebylo. V půlce závodu mám zprávy, že v našem sektoru kromě Ládi Chalupy nikdo pravidelně nechytá, že na tom jsem dobře. Po telefonu zjišťuji, že Papin se trápí s jednou rybou a Martin začal konečně chytat ryby až na dvanácti metrech od břehu. Těsně před koncem dávám do síťky tak půl kilového cejna s číslem 15. Kromě dvou skaláků se mi ještě podařilo vylovit tři čtvrtě kilového jesena.


Po zvážení mám pěknou dvojku za 7.160 g a soused Tonda Kunst má za 3 - 4.873 g. Podle očekávání vyhrává náš D sektor Laďa Chalupa, váží 9.040g, chytal z nás viditelně nejvíc. Martin mi hlásí těsně za dva, poráží ho Jirka Vitásek. Papin je smutný z vyfasované devítky. Dělal, co mohl, ale na víc nedosáhl. Nový Dvůr mu prostě nesedí a chtěl to dnes konečně prolomit. Podle mě se v hodně věcech zlepšil, ale se špatným losem se prostě nedá nic dělat. V součtu máme 13 bodů a jsme pátí. To není tak špatný, s tím se dá pořád něco udělat. Vede suverénně Daiwa, 1+2+1, druzí jsou Maver feeder team, 4+4+2 a třetí Sensas Plzeň, 5+1+6. Kluci z Feeder Klubu Třebíč za námi se stejným součtem 13, ale horší váhou. Speedi jsou jako novici patnáctí, jejich součet umístění je 20.


S Martinem jedeme nakoupit do Týna, zbytek výpravy se přesouvá na chalupu do Kolodějí. Zvláštní poslání má Milan, který odváží syna Erika na florbalový turnaj do Prahy. Erik se těžce rozhodoval, čemu má dát přednost. Ale mistrovství republiky je pro něho nyní víc, tak je rozhodnuto. Milan bude zítra Erika střídat a taková je jejich domluva. Papin zatím chystá večeři. Zatím doplňujeme krmení a připravujeme nástrahy na ráno, abychom nemuseli vstávat brzy. Večeře od Papina je výborná, po něm dáváme pivečko a všichni posedíme u ohýnku.

Ráno vstáváme o půl šesté, chystáme velkou patentku a rozdělujeme živou. Budeme mít živou jako včera: kukly, červy, pinky, trošku hnojáků, malé velké patentky. Krmení máme každý 6 l a litr hlíny.

Přijíždíme na trať chvíli před losováním. Opět nemáme moc štěstí. Papin jde na E10, vedle svého včerejšího místa, kde se mu nedařilo, já na A6 - místo žádná sláva a Martin C4. Na neděli nám přijíždí jako břehař pomoci Bečetka (Víťa Toman).


Vlevo mám jako sousedy Honzu Ouředníčka a Martina Štěpničku, vpravo sedí Pečťák, Petr Havlíček, Čáp, Marian Mokryš, Petr Štětina a na fořtu Pavel Krýsl. Já se oproti sobotě stahuju blíže ke břehu - nakonec se rozhoduji pro 36 m. Hlavně jsem se chtěl vyvarovat toho, že budeme se sousedy chytat přesně v lajně a tím si zbytečně konkurovat. Na začátek krmím pět menších krmítek.

Dlouho se u mě nic neděje, první kontakt mám asi po půl hodině. Mezitím Martin Štěpnička tahá cejny od prvního nahození, Honza Ouředníček ho následuje a navíc přidává kapra. Zprava Petr Havlíček taky hned chytá, a za ním se pořád něco děje. Jedině my s Pečťákem nemáme nic. Po vycucnutých červech trefuji záběr a stejně jako v sobotu začínám menším cejnem. Další dva záběry netrefuji a třetí už konečně sedí a tahám rybu. Vypadá to na slušnějšího cejna. V půlce cesty do vezírku se ryba na chvíli zastavuje a najednou vystartovala doprava, dělá opatrné kolečko a prudce vyráží. Cívka navijáku ječí jako blázen. Povolenou cívku se snažím brzdit a prásk! Směrem od špičky mi vlaje utržený vlasec. Utrhl jsem kompletně celou montáž a ryba je pryč. Škoda.


Dlouho se u mě nic neděje, zato ostatní kolem mne zdolávají nějaké ryby - ani ne v rychlém tempu, ale tahají. Hlavně Martin Štěpnička má hodně cejnů, je na tom z nás nejlépe. Telefonicky zjišťuji, že Papin má kapříka a dva pěkné cejny a Bečetka ho odhaduje určitě průběžně do pětky. Martin je hodně nervózní a nemůže nic chytit, má jen malého cejnka. Zatím to s námi nevypadá moc dobře, ale je zatím jen druhá hodina z pěti. Zkouším na 15 m hodit čtyři krmítka. Po deseti minutách se na tohle místo vracím, to už má Pečťák chyceného druhého cejnka na této vzdálenosti. Na první hod není žádný záběr, proto zvedám prut, že přehodím a na konci je ryba. Vytahuji menšího skaláka, na další hod cejna a hned více jako půl kilového karase. No sláva!! Už je to lepší. Záběry u břehu přestaly a tak se vracím dozadu. Tam se vůbec nic neděje, špička prutu je absolutně bez pohybu. Do konce závodů střídám obě místa. Na místě A3 je pěkný šrumec. Marianu Mokryšovi se podařil husarský kousek, vytáhl skoro patnáctikilového tolstolobika. To jsem na feederovách závodech ještě neviděl, a navíc na 0,12 mm návazec. Je jasné, kdo náš sektor vyhraje.

Martin do konce přidal do vezírku nějaké menší cejnky, bohužel ale utrhl kapra. Oproti sousedům se cítí na jasnou desítku. Papin přidal kapříka a nějaké cejny a podle Bečetky je určitě do pětky. Moje skóre před vážením je jedenáct ryb. Šest ryb mám chycených na patnácti metrech a pět ryb se mi podařili vylovit vzadu, na 36 metrech. Mám dva karase, kapříka, dva skaláky a zbytek jsou cejni, jeden tak třičtvrtěkilový.
U nás se váží z kraje - od A1. Váha mých ryb ukazuje 5.644 g a je to za 4. Sektor A vyhrává Marian Mokryš s necelými devatenácti kily, druhý Martin Štěpnička má přes devět kilo a Čáp asi o dvě stě gramů méně. Papin hlásí krásnou trojku, konečně se mu podařilo prolomit místní prokletí. Super!! Zato Martin sklesle hlásí za 10. Máme součet umístění za obě kola 30. To vypadá hrůzostrašně. Ale podle zpráv hodně favoritů tohoto závodu nezachytalo, a odhaduji, že to až taková tragédie nebude. Nakonec v soutěži družstev obsazujeme sedmé místo. Feeder Klub Třebíč se umisťuje na třináctém místě, součet 34, Speedi svoje první závody v první lize završují na osmnáctém místě, součet 42. První jsou Timár feeder team Tovačov, součet 20, 46.457 g, druzí Habakuk Plzeň 23, 24.633 g a třetí Browning také 23, ale s menší váhou 33.037 g. Jednotlivce vyhrává Jirka Vitásek, 1+2, 12.045 g, druhý je Pavel Smola, 2+1, 11.305 g a třetí Honza Prepsl, 1+3, 17.564 g.


Po vyhlášení nakládáme zbytek věcí do aut v Kolodějích a stavujeme se na společnou večeři. Zde se atmosféra z ne moc podařených závodů uvolňuje a začínáme vtipkovat. Po deváté hodině dorážím pěkně unavený domů. Martina ještě čeká hodinová cesta.


Závod proběhl úplně jinak, než jsme si původně představovali. Spotřeboval jsem dohromady za oba dva dny necelých 6 litrů krmení, půl litru malých patentek, půl liru kukel, asi čtvrt litru pinek a půl litru červů. Jako nejlepší nástraha bylo pět až sedm patentek zajištěných pinkou na háčku Pin Hook č. 14 na 0,12 mm vlasci. Nejvíce úspěšná byla vzdálenost od 12 do 30 m. Kdo lovil dál, nebyl až tak úspěšný jako předešlé roky. Někomu se osvědčila menší krmítka, návnada s jen trochou červů a trefovat co nejpřesněji jedno místo, a někdo zase vyhrával s velkými krmítky plnými žížal a netrefoval se skoro vůbec. Pak se v tom vyznejte.


Pozice našeho týmu po prvním závodě není úplně beznadějná, a tak budeme bojovat - ještě na zlepšení máme tři kola I. Ligy LRU Feeder. Děkujeme Běčetkovi za nedělní pomoc na břehu, pořadatelům za závod.

Feederu zdar. Radynek