4. kolo Jihočeské feederligy

Původně jsem chtěl začít krátkým shrnutím problematiky závodního feederu v Jihočeském územním svazu, abych čtenáři osvětlil důvod neoficiálnosti Jihočeské feederligy. Rozsahem se mi to ale vymklo z ruky a nechám si to spíš až na úplný konec soutěže a propagačně se pokusím popsat jen čtvrté kolo.

Naslepo jsme zvolili úsek na Otavě 1 v Písku, protože se tu konávaly plavačkové závody. Trať je to výborná, ideální k závodění menšího rázu, protože je relativně krátká, maximálně pro 25-30 závodníků. Dorazil jsem 20 min. před losováním, většina závodníků už byla jako obvykle na místě.
Nemám to daleko a minimálně jeden trénink byl pro mě nutností, protože to pro mě byla neznámá voda. Tak jako v tréninku jsem si za svůj krátký feederový život ještě nezachytal. Úplně nová směs od Marcela van den Eynde, na kterou jsem zatím nechytal, fungovala dobře a nachytal jsem hodně krásných ryb. V závodech na nic jiného než MVDE nechytám, protože je to TOP krmení za bezkonkurenční cenu ve srovnání s jinými výrobci závodních směsí. Nebylo sice úplně zajímavé pro cejny, většinou primární závodníkův cíl, kteří tvořili menšinu mého úlovku. Navíc zkouška krmení mimo závodní konkurenci sousedů není moc platná. I tak jsem se rozhodl do něj v závodu jít, věřil jsem mu. Na předchozí kombinace MVDE jsem neměl úspěch a potřeboval jsem udělat radikální změnu. Tím spíš, že jsem tušil, že nikdo další stejnou směs nenamíchá. V prvních třech kolech soutěže se mi nedařilo podle mých představ a netušil jsem, co dělám špatně. Po tomto závodě se ukázalo, že jeden z hlavních problémů je asi jednodušší, než jsem si myslel, a tkví právě možná z větší části ve špatně namíchaném předešlém krmení.

Řeka je v místě cca 80 m široká. Začal jsem na 30 m a záložní prut jsem si zaklipoval na 45 m. Ten jsem nakonec vůbec nemusel nouzově použít. Namíchal jsem směs ze 3 kg suchého krmení, k tomu litr červů, hnojáky na háček a sladkou kukuřici do zálohy. Během prvních 5-10 minut jsem měl 4 ryby kolem 45 cm (bodujeme centimetry, ne váhu). Zmocnila se mě nervozita. Když to nejde, jsem rozčilený. Když to teď šlo, byl jsem pod tlakem, aby tempo vydrželo a naplnily se nejvyšší ambice. Nové háčky fungovaly bezchybně. Ze strachu před silou bojovných relativně větších ryb jsem vyměnil návazec na 0,16, na který nebyl problém rekreačně zde nachytat. Najednou to ale nešlo a musel jsem se vrátit k desítce (byl to Stroft GTM, takže v reálu tak 0,12). Vždy jsem měl z takto slabých návazců obavy. Po odchytání celého závodu a tahání +/- 45 cm ryb, včetně kapříka, jsem se přesvědčil, že strach z toho není na místě. Klid při zdolávání mi dodával můj oblíbený a některými opovrhovaný „žvejkoidní“ Beastmaster medium. Až na mírný úpadek záběrů ke konci kola se mi dařilo stabilně chytat celou dobu. Revír je vynikající, dokonce jsem si zlepšil 3 osobáky, z nichž nejvíc mě těší plotice 36 cm. Chvíli po začátku se na forhontu vlevo rozchytal jeden z nových závodníků a tahal cejna za cejnem. Díky mému silnějšímu začátku jsem ale věřil, že jsem před ním.


Druhý konec tratě byl daleko. Málo podběráků ve vodě, což byl na tu dálku nejzřetelnější jev, mi ale dodávalo naději na přední příčku. Ta zakolísala, když mě navštívil nečekaný „břehař“, hospodář MO, který, jak se ukázalo, se zná s dalším nadějným novým závodníkem tohoto závodu z druhého konce tratě a prozradil mi, že onen má kolem 25 ryb – v ten moment zhruba stejně jako já a ve výsledku mě předčil. Kdysi jsem tady v jednom článku četl vtipný bonmot, že je lepší být mrtvý než druhý. Zbytek spoluzávodníků, kterých si jako rybářů i závodníků vážím, skončil za mnou a mně se konečně letos prvně v závodě podařilo zachytat. Škoda jen, že nás nezachytalo víc – byl jsem před závodem přesvědčený, že se na tomto revíru bude dařit většině. Ale to jsem byl přesvědčený i na předchozím kole na Vltavě 20. Holt v závodě je všechno jinak.


Potěšitelnou věcí je, že náš počet se stabilizoval na 11-14 závodnících, jejichž stabilní jádro navíc tvoří – snad si můžu dovolit říct – relativně dobrou partu. S obavami teď vyhlížím další závod v Hluboké nad Vltavou, kde jsem na jaře při Jihočeském feederu skoro vyhořel, přestože revír je to také dobře zarybněný.

Na chodníku nad tratí se po celou dobu závodu (i na celkem dlouhou dobu a s dětmi) zastavovali kolemjdoucí, a tak jsme snad udělali i něco pro propagaci feederového závodění na jihu Čech. Kapacitu závodu máme 20 lidí, místa jsou tudíž zatím na každý závod pro ještě pár zájemců volná.

Víc na jihoceskafeederliga.mrk.cz.