Třetí fáze úklidu břehů moravského moře

Kategorie: Všeobecné
Ta sobota začala jako každý jiný den. Uvařil jsem si kávu a šel přivítat sluníčko, které se červenými kadeřemi pomalu zvedalo nad sousedovu střechu. Pole za domy byla ještě rozpita ranní mlhou, ve které končily sloupy vysokého napětí. Jako by stály jen tak - nazdařbůh. Jen betonové tyčky bez vedení, které je tak důležité pro hřadující ptáky. Při snídani jsem letmo přelétl zprávy – svět se za noc zase trochu poposunul – a s posledním soustem celozrnného chleba se sýrem a debrecínkou už byl pomalu čas vyrazit.


Cesta ubíhala rychle, jen semafor objížďky v Bulharech mě trošku přibrzdil. Ale deset minut před osmou už jsem jako první parkoval na seřadišti. Což bylo divné. Ale je sobota a nikdo se dvakrát nepřetrhne, aby tady byl dřív. Sešel jsem po betonových schůdcích k vodě a mezi kameny u břehu stálo několik malých kapříků. Hladina nádrže byla hladká jak zrcadlo a přikrytá oparem mlhy. Přelétla volavka, okolo břehu přeplul důstojnými pohyby velký bolen a velká ručička se potkala s číslicí osm a já najednou znervózněl. A když si člověk neví rady, je potřeba využít přítele na telefonu:
„Čau náčelníku. Buď jsem tady první, nebo jsem úplně někde jinde...“
„Ale Jardo, dohodli jsme se přece na devět,“ zaznělo ze sluchátka Mirovým sladkým hláskem.
Výborně!
Že se Putin rozhodl začít zase zcelovat to, co Gorbačov předtím rozdrobil, jsem si přečetl.
Ale kdy je ranní sraz mi nějak ušlo. Ale co. Když člověk čeká, nemusí nic dělat. A když nic nedělá, tak v podstatě odpočívá. A odpočívat je přece velice příjemné. Lehká bríza pohnula hladinou, na které se začaly dělat jemné vlnky. Opar se pomalu nadzvedával a slunko bylo cítit pořád důrazněji. Procházel jsem se po břehu a odhadoval síly našeho dnešního nepřítele. Kameny byly ještě kluzké a v čiré vodě pod parkovištěm se skvěla přímka, olepená příbřežním kalem. Našel jsem větev a podebral ji. Jasně – nastražená šňůra. Vyručkoval jsem ten zelený fluo silon a na konci bylo průběžné olůvko a hák, který už nesl známky koroze. Podle usazenin na vlasci se jednalo o loňskou záležitost. V pásmu zákazu rybolovu dost smutný exemplář. Oslizlé kameny pomalu osychaly a mlha stoupala. A ve škvírách a prohlubních mezi kameny začaly pracovat plastové flašky. Plasty přede mnou, plasty za mnou. Plastové lahve, plastové kbelíky, plastikové sáčky, plastický obraz plastového světa. Doba plastová.
Za zatáčkou pod rozkvetlou planou trnkou stál v mezeře mezi kameny asi sedmdesáticentimetrový kapr šupináč. Slunko včera prohřálo mělčiny a tak si to tu celou noc vychutnával, dokud jsem ho neotrávil svou přítomností. Dovolil mi přiblížit se až na metr. Prsní ploutve mu ale začaly nervózně hrát a pak se zvedl ze svého lože a nabral kurs na hloubku. Ačkoli jsem se už ani nepohnul, zrychlil takovým způsobem, že na hladině zůstaly jen víry a zmizel ve zčeřených vlnkách vodní masy. Z parkoviště se ozval zvuk naftového motoru a pak další. Čas se naplnil. Přehodil jsem si bundu přes rameno a vydal se za kamarády. Uprostřed plochy stála avie s plachtou a řidič z povodí nám rozdal slušivé černé rukavice se zeleným lemem. Po srdečném přivítání už Mira běhal s foťákem a dokumentoval kdo se na to jak vyspal. Všechno vyvrcholilo skupinovým fotem s krásnou paní Guttmanovou v jeho středu.


Sešlo se nás devět. Z nejvzdálenější lokality byl Bochovák z Karlových Varů. Dva Davidové, Jali, Karlson,Bombes, Mimat, paní Guttmanová a moje maličkost. Se šoférem z povodí nás samospoušť Mirova foťáku ulovila deset.
Připravené dva balíky žlutých pytlů z korby avie byly k velkému překvapení řidiče okamžitě rozebrány, ale my už věděli, jak to chodí a že nám těch čtyřicet, nebo padesát pytlů určitě nebude stačit.
Sluníčko hezky hřálo, mírný větřík odhrnul zbytek mlhy a ukázal nám protější břeh pod Pavlovem a my se rozdělili do dvojic a rozešli se na pozice.
Jako dobré řešení se nám zdálo jít proti sobě z obou konců úseku, který měl celý něco přes dva kilometry. Dvě dvojice s náčelníkem proto odjely nahoru a zbytek začal od ochranného plotu nad tělesem jezu.
Tady se krom naplavených kýblů moc rybářských potřeb nevyskytovalo. Převládaly plastové flašky pantofle, kšiltovky kousky i kusy polystyrenů, ale i tenisové míčky, sáčky a tašky a nádoby nejrůznějších tvarů a určení. Taky injekční stříkačky s jehlami, plechovky od sprejů, tácky od jídla, větší i menší kusy plastů neznámého určení a nárazník od auta.
Po padesáti metrech bylo prvních deset pytlů vrchovatých a šofér, který s námi zůstal na začátku úseku, začal chápat, o čem to vlastně bude. S ochotou vše odnášel a ukládal na auto, sluníčko začalo i přes lehký větřík připalovat a v avii na nás pro případ žízně čekal balík jemně perlivé minerálky. Rukavice se brzy promáčely různorodou tekutinou vylévanou z petek, která zapáchala míň, či víc. Slunce vysušilo kameny na hrázi a ty už neklouzaly, jen se některé viklaly a udržet na nich balanc byla místy fuška. Asi za dvě hodiny nás navštívil šéf povodí a přivezl další pytle. Už to bylo dost zapotřebí – dvojici Davidů skoro došly .
Úsek, kde byl rybolov zakázaný, vystřídal břeh, kde se chytalo. A bylo to vidět. U vody nebylo moc odpadků, ale o to víc jich bylo přes cestu v mírném svahu, který končil polem.
Rybářský řád nařizuje rybáři uklidit znečištěné místo před zahájením lovu. Jak ale s odpadky naloží, je na rybáři. A vyházet všechno za sebe do okolních keřů je to nejjednodušší řešení.
Ti serióznější ten bordel sesbírali do pytle a ten tam potom zatáhli.
Ti další to tam prostě namrskali, jak to šlo. Plechovky od kukuřice, pet flašky od piva , cívky od silonů a lahve od tvrdého alkoholu. Po čtyřech jsme s paní Guttmanovou sbírali tu nadílku do pytlů a když jsme přišli k úseku, kde se pod nízkými keři planých trnek s větvemi až k zemi skvělo neskutečné nadělení, oba dva jsme jasně konstatovali, že tam nás nikdo nedostane!
Dál už začínala chatová osada a tak jsme se vrátili na břeh a pokračovali v započatém.
Mira mi volal před polednem. Zakousli se v zátoce na pár desítkách metrů a až jsme tam odpoledne přišli, viděl jsem tu pyramidu pytlů, na jejímž úbočí odpočívala polská sedací souprava. Před chatami sedělo několik rybářů. Pár jich tvrdilo, že si tady pořádek udržují sami. Někteří byli neteční a to, že jim uklízíme okolo jejich nahozených prutů, je ani nijak nevyvedlo z míry. Někteří nás považovali za „rychlou rotu“ - lidi na pracáku s povinností vyvíjet činnost, aby si odůvodnili, proč jsou na podpoře. Jiní se nás ptali, kolik za to máme a když jsme řekli, že to děláme dobrovolně, mysleli si o tom své a bylo to na nich vidět – „zase nějací trefení zelení, nebo kdovíjací aktivisti.“
Našel jsem v kamenech pod břehem nerezový buben z pračky a dalo mi dost práce jej vydolovat ven. V jeho útrobách se třepotaly dvě malé plotice a tak jsem jim vrátil svobodu a vyhodil ten kovový vězenec na břeh k zavázaným pytlům. A tady už byl vlastně konec našeho snažení. Potkali jsme se s koncovým oddílem, který nám šel naproti a tak jsem si zapálil cigaretu, avie nás dojela a začaly se nakládat pytle, které stály kolem cesty.
Z přilehlé chaty najednou vyšla starší dáma v maskáčových kalhotách posledního vzoru a bez pozdravu a dalších rozpaků pevně uchopila buben z pračky a beze slova zamířila zpět do oplocené zahrady s kamennými schůdky. Jen pár pronesených vstřícných slov ji přimělo se mezi námi pozdržet. Ale proč v době hájení dravců vězní v bubnu od pračky nástražní rybky nám nijak nevysvětlila. Protože se jí na to radši nikdo ani neptal. Po cestě od Šakvic projel chlapík s felicií, který měl na stínítku cedulku „porybnej.“ Po tom, co jsem tady viděl, mi to přišlo docela komické. Vraceli jsme se s paní Guttmanovou cestou kolem chat a zpevněná cesta byla na jednom místě viditelně překopána a rýha vedla neomylně do vody. Kdopak a copak to tady asi kopal? Dešťový svod? Odpad ze septiku, nebo žumpy? Kdoví.


Poledne minulo, slunce kouše do zátylku a pytle jsou naloženy. Odhadem okolo osmdesáti.
Scházíme se zase na parkovišti a šofér nám rozdává naši odměnu za vykonanou práci – tatranky Opavia. Je jich celý balík a tak někteří dostanou i dvě. Závěrečné foto unavených a přece spokojených účastníků, poslední dva kilometry břehu jsou čisté a naše práce tady je skončena.
Načas.
Do začátku sezóny zbývají týdny a pak se zas na břehy nastěhují tisíce rybářů. Jarní povodeň se letos nekonala a tak odpadky, které na podzim obloží břehy přehrady, budou jen pozůstatky jejich působení a důsledek letní činnosti rekreantů. A na podzim? Budeme se dál brodit plastovými flaškami a vytahovat igelitové sáčky a ze škvír pod kameny a namotávat metry silonů? Budeme plnit pytle odpadky, které jsou povinni zlikvidovat a odnést ti, kteří jsou jejich původci? Asi to tak bude. Pokud chceme udržet naši milovanou vodu v aspoň takové čistotě, v jaké jsme ji po dnešku zanechali, nic jiného nám nezbývá.


Tímto chci poděkovat všem zúčastněným za invenci a odhodlání. Bez toho sáhnutí si do své vlastní duše by se těch několik set pytlů svinstva pořád ještě povalovalo mezi kameny hráze a nikoho by to nezajímalo.
Na prvním a nejprvnějším místě je ale Mira Matějovič, kterého tato akce vůbec napadla a věnoval její organizaci moře hodin a taky dost peněz a úsilí a nečekal od ní žádnou návratnost. Tak, jako všichni ostatní, kteří na své náklady jeho volání vyslyšeli.
Hráze Novomlýnských nádrží se čistily za několik desítek let s takovým nasazením vůbec poprvé a pokud se naše akce dostala do povědomí, možná se do budoucna stane návodem a pak snad i cílem a motivem pro ty, co přijdou po nás a ti možná budou i daleko důslednější.
Moc bych si to takhle přál. Obklopuje nás bohatství, které se nám ani bohatstvím být nezdá a uvědomíme si to možná až tehdy, když o něj přijdeme. A to by byla velká škoda. Odjížděli jsme po vykonané práci a těšilo nás, že je hotova. Někdo už musel domů a spěchal, pár se nás sešlo zase v té hospodě v Šakvicích, kde se tak dobře vaří a kam se máme pořád důvod vracet. A to je možná v životě to nejdůležitější – mít se kam zase vrátit. Tak možná zase někdy – v jiném čase, v jiných kulisách, ale pořád ve stejné sestavě a se stejným odhodláním.
 
JaČ - 8.5.2014

Diskuse k miničlánku

JaČ - Profil | Po 12.5.2014 20:21:21

Dobrý den všem.
Děkuju Vám za projevy účasti a jsem rád, že naše konání tolik lidí oslovilo.
Napsal jsem to tak, jak jsem to cítil, nic jiného v tom není.
Pokud se Vám to tak líbí, mne to jen těší.
Děkuji.
Jara

Kruan - Profil | Po 12.5.2014 15:19:18

Děkuji všem protagonistům za vynaložené úsilí....

karloson® - Profil | Ne 11.5.2014 20:39:42 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

JaČ - >> Ahoj Jardo, je neuvěřitelný, jak obyčejný sbírání bordelu dokážeš popsat, to není ani možný, seš fakt dobrej, klobouk dolů..

Končan - Profil | Ne 11.5.2014 10:41:20 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

Ahoj Jary
no já sem akorát došel od našeho revíru v Ratíškovicách.Obešel sem vodu pokecal s kámošama a celkový výsledek na 4,9 ha vody sů dva plné pytle bordelu.Ale zas bude na chvilku pořádek.Ten tvůj článek mě opravdu dostal klobůk důle.Pochybuju,že by to napsal někdo líp než ty.Jinak sem dělal s kámošem dva dňi na faře v Šakvicách rýny.Tak sem měl tů krásnů a milovanů Pálavěnku ze střechy jak na dlaňi.Těším sa na další akci úklidu na Pálavě.

Petrův Zdar

S pozdravem Končan.

masicek - Profil | Ne 11.5.2014 10:29:59

Jezdívám do Bulhar na starý splav Dyje4C a letos ,když jsme tam s manželkou přijeli,tak jsme to tam skoro nepoznali.Pokaždé jsme odváželi po někom pytel odpadků a ještě tam zůstalo.Při poslední docházce bylo všechno jinak,nebyl tam ani papírek,Tímto bych chtěl poděkovat těm kteří uklidili tak pěkné místo.
,

Radunak - Profil | So 10.5.2014 19:03:58

Velikej respekt a smekam. Jestlipak to někdy taky někoho napadne na jiném revíru.

elhierro - Profil | Pá 9.5.2014 6:02:44

Jestli pak si do svědomí sáhnou ti kolegové rybáři, kteří po sobě u vod nechávají "bordel"? Na jedné straně fajn lidi, kterým nic není lhostejné, na druhé straně arogantní prasata a šmejdi, co vidí jen a jen sebe. :-(

MAXXSKATER - Profil | Pá 9.5.2014 0:26:13

Ohromný respekt všem zúčastněným !!!

Tomisss - Profil | Čt 8.5.2014 21:39:27

paráda :)))
líbí se mi Vaše snaha, kterou chcete dosáhnout čistotu na březích našich vod :)

bombes - Profil | Čt 8.5.2014 19:45:32 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

napsal jsi to fakt krásně Jarku,de z toho husí kůže,kdo zažil,ví o čem mluvím......paradoxně jsem byl minulý týden od středy do neděle,pokusit štěstí na tomto jezeře a vyšel jsem z toho s čistým štítem,takže to,že jsem břehy,společně s Váma zbavil haldy bordelu,kapříci fůbec nebrali v potaz,ale možná si to schovávají na jindy a pošlou toho pořádného big kapra za odměnu.....no foták už mám nachystaný :-))

Pavao - Profil | Čt 8.5.2014 10:15:08

Klobouk dolů vám všem!!!