Rybáři z Marsu

Kategorie: Plavaná

Poetická reportáž z letošního Mistrovství Ruska v lovu na plavanou

Sednout si na pár hodin k vodě, najít si své místo, nahodit, uvolnit se a zatímco soustředěně sledujete splávek nebo policajta očima, nechat myšlenky jen tak volně plynout. To je pro moji hlavu, ale hlavně duši, relaxace, jaké se žádná jiná nevyrovná! Proto na svých častých služebních cestách do zahraničí nevynechám ani jedinou možnost si zarybařit. Chytal jsem na v Rumunsku na Dunaji, v Portugalsku i ve Španělsku, na Michiganském jezeru v USA i v indickém oceánu na ostrůvku kousek od Sumatry, na Volze, na Dněpru, na sibiřských řekách i na běloruských lesních jezerech a pokaždé to byl zážitek, který stál za to. Nejen kvůli přírodě a rybám, o kterých se nám nezdá ani v těch nejbujnějších rybářských snech, ale i kvůli místním rybářům a milovníkům rybaření, které jsem při tom a díky tomu potkal. Zatím poslední takový zážitek jsem si přivezl z Ruska, kam se teď dostávám stále častěji. A světe div se – jak poznávám mentalitu místních rybářů i nerybářů a přivykám tamním neopsaným pravidlům a zvyklostem – tak i stále raději.


Mistrovství na Udomlje

Na to, že mě při mém putování Ruskem za každou zatáčkou číhá překvapení, jsem si už zvykl. Je to přesně ten druh adrenalinu, který je mi po chuti. Nejdříve šok, bušení krve na spáncích, zkoprněle otevřená ústa, a potom zpravidla úlevný záchvat smíchu po nějaké trefné poznámce místních lidí. A přesně tak to bylo, když jsem přijel na břeh nádherného, obrovského jezera Udomlja, které leží v „oblasti sta jezer“, na poloviční cestě mezi Moskvou a Petrohradem.
Modrá hladina, zpěněné vlnky, desítky ryb mrskajících se na vlascích a lesknoucích se ve slunci. Skoro dokonalá rybářská idylka, když vtom: bác! Na břehu jezera se tyčí dvě obří chladící věže jaderné elektrárny, které mě z rybářské romantiky vrhají přímo do děsivého sci-fi thrilleru z ruské současnosti. „Copak, bojíš se, že ti budou svítit oči jako kočce?“ směje se mému šoku ruský kamarád Saša, který mě sem přivezl.

Atomoví jeseteři

Jezero Udomlja je dlouhé sedm a půl kilometru, široké tři, jeho hladina má 1 000 hektarů. Největší hloubka je 38 metrů, průměrná šest. Jedná se o jedno z asi sedmi stovek jezer, které se na téhle nenápadné planině nacházejí. Udomlja je výjimečné tím, že jeho voda slouží k chlazení Kalininské jaderné elektrárny.
Ruští sportovní rybáři s tím ovšem problém nemají. Už si zvykli, protože mistrovství v rybolovu se na jezerech, sloužících jako zdroj chlazení pro jaderné elektrárny, konají už třetí rok. Když jim poprvé tuto možnost nabídla ruská firma Rosatom, zpočátku prý byli také docela překvapeni. Pak ale zjistili, že tato jezera jsou monitorována daleko přísněji než všechna ostatní. Doziometrická měření vody i ulovených ryb je přesvědčila. „Žijeme přece ve 21. století, za pár let budeme lovit ryby na Marsu, tak jakýpak copak?“ chechtají se mé nedůvěře. Získali sponzora a Rosatom na oplátku možnost, jak ukázat veřejnosti, že ne každá jaderná elektrárna musí být nutně Černobyl.
Je třeba spravedlivě říct, že voda jezera je opravdu v pohodě. Její čistotu dokazují i škeble, kterým se tu daří lépe než v českých řekách. Jedinou anomálií je, že voda tu v zimě nezamrzá. Ta, která se vrací z chladícího okruhu elektrárny, má totiž po celý rok letní teplotu 25 stupňů Celsia. Místní rybáři na to reagovali po svém. Chovají tu i jesetery, kteří by jinak ve zdejších zeměpisných šířkách „zmrzli“.


Kdo vnadí, ten jede

„Lov na plavanou vypadá na první pohled nic moc, ale jeho kouzlo spočívá v tom, že kdo správně navnadí, je král,“ poučuje mě kamarád Saša, jinak amatérský rybář, který večer rozebírá vnadící rituál se závodníky dlouho do noci. Řeč je o zaručených návnadách z těsta, s příchutěmi ovoce i masa, žížal, nebo larev. Řeší se také, jak daleko od břehu, jak hustě a jak často vnadit, jestli je lepší návnadu jen házet na hladinu, anebo jí střílet prakem dál, kde je větší hloubka.


V Rusku se ani na mistrovství neloví jenom pro medaile, ale také pro žaludky. Po vyhlášení výsledků už všichni hladově postávají kolem obřích kotlíků, z nichž se line neodolatelná vůně, a připíjejí si vodkou. Skvělá rybí polévka „ucha“ po ní chutná jako pohádka. Za chvíli už nad táborákem zní skutečné rybářské pohádky, pardon, historky o nádherných úlovcích z Kavkazu, Sibiře nebo Altaje. Lovení ryb pod jadernou elektrárnou vám asi musí připadat jako čiré bláznovství. Asi máte pravdu, ale věřte, že mělo něco do sebe.
 
- 1.11.2013

Diskuse k miničlánku

marlean - Profil | Pá 1.11.2013 21:49:57

veľmi pekne sa to čítalo, dík.. ;)

Bečetka - Profil | Pá 1.11.2013 21:27:23

Nám z Tejna to přijde normální, my lovíme pod jadernou elektrárnou celý rok :-)

Anýzový dědek - Profil | Pá 1.11.2013 12:47:05

Krásné počteníčko a určitě skvělé zážitky...-:))
Давай водку! Попиём!

JaLi - Profil | Pá 1.11.2013 12:14:32

Krásné počtení, hned bych se tam podíval :) chytání pod jadernou elektrárnou by mi vůbec nevadilo. Dukovany mám asi 20km vzdušnou čarou a při horkých letních dnech nebo naopak když je chladno, tak nad obzorem vidím páru z chladících věží.