Postupy z parmí řeky

aneb rybářští synové z lůna Kolíno-kuthonorského...

Již v zimě mě můj kamarád z feederových luhů a hájů Petr oslovil, zda-li bych se nechtěl zapojit do snahy dlouholetého feederového teamu Kaprňáků o znovudobytí naší nejvyšší soutěže neklidné špičky. Ač jsem si myslel, že jsem feederové závodění definitivně pověsil na pomyslný hřebík, po dvou letech jsem si uvědomil, že mi celé to bláznovství schází. Vlastně těch pár mých kamarádů co u toho zůstalo potažmo i neukojené ego, o které jde při závodech přeci především:-) Nebudu čtenáře unavovat líčením jarního očistce, ve které změnily prudké deště první kolo divize v naprosto nezáživný boj o každou rybu, byť to druhé nedělní kolo již bylo z hlediska zájmu ryb o nástrahu slibnější. Nicméně velkým positivem pro mě bylo, že jsem poprvé poznal mladé a velmi šikovné rybáře z teamu Barbus Feeder team, kteří byli správně nadopováni závodnickým nadšením (možná na tom měl kus své "viny" Herr Kuttenberg Fuhrer). Trošičku jsem se v nich viděl – přeci jenom to není zase tak dávno, kdy jsem podobné nekritické nadšení sdílel rovněž. Stejně tak jsem byl rád mezi svými – Petrem a mladým šikulou Patrikem. V průběhu dalšího času jsme se skoro všichni setkávali na dalších akcích, proto jsem se na závěrečné kolo divize celkem těšil. Přestože je obecně známo, že tento úsek nemám příliš v lásce. Mnou zde absolovované závody byl boj o každou drobnou rybku, velká spodová ryba byla chytána s pravidelností, jakou je prodáván Modrý Mauricius. Stejně tak mi vždycky vadil profil trati – na některých místech se tradičně chytá snad nejpopulárnější říční "feederové" torpedo se čtyřmi fousy, na některých člověk rád zavadí o malou podoustvičku. Na závod jsem tedy jel s přesvědčením, že bez dobře poplivané ruky při losování nebude chytání žádná hitparáda. A jak to nakonec vypadalo?


Již v pátek v poklidné feederovo-peletkové rybačce s prvoligovým kolegou Sikym se mi dostalo znepokojivého telefonátu od Petra. Feederem protřelý a často velmi úspěšný kolega Funďák nasazený do tohoto klání o ligu byl konfrontován s nedobrým osobním problémem – nemůže se účastnit. Nicméně feederová líheň Petra ve Východním Hájemství (nazaměňovat prosím s Zamohelnickouasijí :-) je nevyčerpatelná. A je to jasné, k Páťovi se přidá Kořen (Lukáš Kořínek), který se tak famózně předvedl při své feederové premiéře v Berouně.

Na trať dorážím okolo sobotní osmé ranní. Trať znám, znám i její záludnosti a jsem přesvědčen, že má přítomnost při pátečním tréninku by naše šance nevylepšila. Přesto mám radost ze zpráv, že se parmy chytají a i ostatní ryby se nenechávají zahanbit. Uvidíme, jak se popereme s losem. Páťa tahá áčko, já tahám déčko, Kořen éčko. Jsem zhnusen, nicméně následně zjišťuji, že sektory jsou "napíchány" jinak než jsem byl zvyklý. Takže to nakonec vypadá až na Kořena dobře – i když "TAM" respektive na ryby lakomý úsek někdo z nás musel. Abych byl upřímný, sobecky jsem byl rád, že to nejsem já. Do boje mám připraveno pět litrů krmení od MVDE (DS FEEDER), 1,5 l červího mixu a 2 dcl kukel. S uspokojením zjišťuji, že vedle mě sedí nebezpečný "Barbusák" Honza, který nám "nepřekáží". Dál pod ním sedí Radek, takže bude s kým kecat, protože už se z fídrových závodů "nějaký" ten čas známe. Prvních deset minut se okolo mě chytá drobná ryba, jsem bez záběru. Vše je z mé taktiky v pořádku, vše jsem vsadil na jednu, dvě větší spodovky, protože jsem nečekal nějakou rybnou hitparádu a věřil jsem na tradiční "kapra je třeba vysedět". Najednou přichází prudký ohyb špičky, brzda zavrčí a první parma na prutě. Ryba je poměrně rychle v podběráku. Fajne začátek. Nahodím nové sousto (balík červených masňáků) a světě div se, je tu další jízda. Bohužel technicky nezvládám zdolávání, motám kolegu, neznám pravidla a díky tomu a strachu z rozhodčího sedícího za mnou takřka zdolanou parmu trhám. Ohrnu nos a peru to tam dál. Zdolávám rychle po sobě dva tlouště, jeden padá před podběrákem a pak vyloupnu velmi pěkného cejna, byť ve finále jeho váhu přeceňuji. To vše během hodiny. Okolo vidím samé kyselé pohledy:-), ale já jsem spokojen. Jenže pětihodinové kolo je hrozně dlouhé. Nic nepodceňuji a snaží se dál. Nicméně nastává všeobecný pokles aktivity šupinatých potvor. Všeobecný? Vlastně nikoliv. Soused Honza se do toho začíná pouštět. Ze začátku řezal drobotinu, ale pak dle svých slov změnil krmení. A pak to začalo. Šímokláda se ohnula do pravého úhlu – jenže ten klip... Nechtěl a nechtěl povolit. Moc jsem se tím pobavil, ale Honza nakonec s tím nevychovancem provedl krátký proces. Poslal ho do prd... a tam také zůstal až do konce víkendu. Soused chytal pořád trpělivě, nějakou parmu vytáhl, nějakou ztratil – já pořád nic, vyjma občasné opravdu drobné rybky. Naštěstí ke konci se prut dvakrát krásně ohnul k hladině a mně ve vezírku přibyla další parma. Ta druhá mrška se vyřízla těsně před podběrákem. Za zmínku stojí ještě tříkilový tolstoj za hubu druhého souseda, který ho katapultoval o pěkných pár míst v pořadí. Vážení ukázalo, že trpělivá snaha Barbusí vydry přineslo ovoce a sektorová jednička se stěhovala na Východ:-) Byť to bylo o prsa, které se schovají do podprsenky o velikosti A. Nicméně divizní klíč, který mi připomínal šifru mistra Leonarda, mi přidělil do divize jeden bod. Páťá z áčka vybojoval skvělou sektorovou dvojku (konkurence díraté A2), stejně tak jako u mě zapracovala šifra a do postupu je to další bod. Kořen, ten chudák, seděl na ryby chudém éčku. Jenže on se s tím famózně porval, pochytal cca 10 drobných ryb a s váhou přesahující kilo vyválčil tenktorkát i bez šifry ML regulérní sektorovou jedničku.


Po prvním divizním kole jsme měli již určitý náskok. Nicméně druhokolová sobota s výsledkem 1-1-1 nás vybízela k jasnému nedělnímu potvrzení. Navíc nás přijel podpořit sám velký Herr Kuttenberg Fuhrer. A v kapse měl elektrický paralyzér. O důvod více, proč se snažit…
Ráno proběhlo v tradičním duchu příprav. Los jsme měli průměrný, museli jsme tedy zabojovat. Krmení jsem připravil ještě méně než v sobotu, budu spoléhat hlavně na spoustu červů v krmení, to mají fousaté potvory rády. Kukly úplně vypouštím. Průběh kopíruje sobotu, což je alespoň v začátku pozitivní. Na dohled se tahá drobná ryba nebo se netahá vůbec. Po patnácti minutách přichází rázný záběr a parma je na prutě. Je menší, z vody je do tří minut. Další nához a stejný průběh. To by mě bavilo. Tahle je větší, snažím se o opatrnější zdolávání, což se mi s ohledem na další průběh vyplatilo. Po půl hodině dvě parmy v saku, to je slušné. Dostávám zprávu od šéfa Petra (který už dorazil s kolegou Funďákem), že na A2 řádí Barbusák Petr jako šílený. Díry zde prostě píšou a když se k tomu přidají šikovné ruce - je to koncert. Za to já jsem s parmami bohužel skončil. Občas vytáhnu menší rybu, aktivita ryb spíše ustává. Kolega pode mnou zdolává pěknou parmu, kolega z druhé strany jednu při zdolávání ztrácí. Zase začíná nuda na Berounce, nudí se i okolo sedící rybáři. Jenom Petr zdolává a zdolává. Docela mu závidím. Je mi jasné, že na něj v našem sektoru nikdo mít nebude, že zkrátka všem ujel o prsa. Tedy o prsa Dolly Buster, abych byl úplně přesný. Pod ním sedí Kominickej, který má dvě nebo tři parmy a nějakou droboť. Předpokládám, že o druhé místo svedu boj s ním. Ryba stále sice nebere, ale pravidelně s co největší přesností hážu páternosterovou montáž s 60 gramovým malým krmítkem napěchovaným barevnými červy. Stále spoléhám na jednu náhodnou parmu – v pravidelné odchytávání už moc nevěřím. Stále se nedaří, začínám být zoufalý. Zkouším průběžku s kratším návazcem, byť dole je jenom čtrnáctka. Pět minut po prvním náhozu registruji solidní hokejku a já mám na prutě pěknou rybu. Jede jako parník a já se strachem pozoruji mizející vlasec z cívky – v sobotu jsem nějakým záhadným způsobem přetrhl vlasec ještě na cívce a přišel o dobrých 50 m vlasce. Takhle mi vždycky po náhozu zbývá cca 10 – 15 metrů do chatrného uzlíku, který ho spojuje s podkladem. Rybu rázně přibržďuji s tím, že návazec musí ukázat své kvality. A to dokazuje. Rybu dokážu dostat do svého sektoru – kolega mi gentlemansky počká s náhozem, abych měl volné pole působnosti. Už se těším na další parmu (a ne malou) ve vezírku. Ale ouha, tahle nejde ode dna, naopak míří proti proudu. Výpad už ale nemá takovou razanci. Snažím se rybu alespoň zahlédnout, ale nedaří se. Začínám pochybovat o mém původním parmím předpokladu. Ryba mi přijde na prutu těžší než předchozí zdolané parmy. Na tomto říčním úseku se kapr sadí často a ve slušných velikostech, stejně tak se mu zde i následně daří. Sice se v závodech skoro nechytá, ale co když budu mít tentokrát štěstí já. A je tomu tak, kapr se ukazuje, ale do podběráku se mu vůbec nechce. Od prvního zahlédnutí uběhne dalších pět minut, nervy mi pracují na plné obrátky. Nakonec ho na plnou délku čtyřmetrového podběráku podebírám a opatrně ručkuji ven. Můj starej dobrej Žérardix to nakonec přežije. Kapr je pěkně černej, jak je na Berounce v poslední době zvykem. Váhu jsem původně odhadoval na 2,5 kg, postupně mu přidávám a nyní se můj odhad váže na váhu o kilo větší. Na tu čtrnáctku se závodnickými omezeními mi dal pěkně zabrat. Říkám si: „když to nebere, je i tříkilový kapr ve vezírku dobrej“. Do konce už je to jen nudné, bezrybné čekání. S úlevou poslouchám závěrečné troubení. Mluvím s kolegy a potvrzuje se moje domněnka, že o dvojku to bude s Kominickým o prsa. Tentokrát ale o ty desetileté holčičky. Váží první, drobotě má více než jsem si myslel, váha ukazuje něco přes pět kilo. Další váží Petr a z díry se mu podařilo vydolovat v parmách a velkých tlouštích skoro sedmnáct kilo. Famózní rybačka. Obsahy zbylých vezírků nejsou pro mě ohrožení. Jdu na váhu a říkám si, je to dobré. 6,7 kg, takže ty prsa jsou nakonec větší, než jsem si myslel. Další dvojka, po prohnání šifrou je z toho další jednička do divize. Patrik bohužel nechytil větší rybu, takže dělá čtyřku. Lukáš parmy nachytal a to stačilo na sektorovou trojku. Tentokrát šifra nezafungovala, takže oba mí kolegové do divize posílají body identické s jejich umístěním v sektoru. Barubusáci zbytek pole zrychtovali jako v sobotu, takže jejich postup je rovněž jasný. Na vyhlášení se nám už jenom dostává oficiálního potvrzení toho, co už všichni víme. Zní to sice trošičku domýšlivě, ale byly to jednoduché počty. Pražskou divizi vyhráváme my, Kaprňáci a Středočeskou Barbusáci. Všichni si vydatně pogratulujeme a na Petrovi je vidět dojetí. Mise splněna. Takže příští rok snad 1. liga.