Cesta poznání

Návštěva přehrady

Nechtěl jsem udělat to, co dělají začátečníci. Přijedou k vodě, rychle nahodí a čekají, že se budou dít zázraky. Můj první příjezd byl bez prutů. Procházel jsem břeh a zastavoval jsem se hlavně u rybářů, kteří vypadali na to, že ví o čem kaprařina je. "Tak dneska se chytá na takovýhle kuličky jó?" - byla jedna z mých oblíbených frází při navázání prvního kontaktu. Dělal jsem ze sebe úplného hlupáka a naznačoval jsem, že chytám na bambusáky a jako nástrahu znám jenom žížalu. Nemá cenu popisovat vše o čem jsem se s nimi bavil. Jednoduše jsem prozkoumával terén. Všichni rybáři používali boilies červené, nebo tmavé barvy kolem průměru 20mm postavené na rybích moučkách a masových příchutích. Odjel jsem domů a vyrobil přesný opak. Boilies 16mm žluťoučké barvy, příchuť višeň postavená na alkoholové bázi. Za týden poprvé u vody asi 0,5km proti proudu a nikde ani jediný kaprař. Tři hrsti boilies spolu s montáží jsem umístil asi do 1,5m hloubky. Nečekal jsem žádný zázrak, ale nějaký ten záběr by sakra mohl přijít. Když jsem byl v klidu a neplašil místo, které bylo jen kousek od břehu, tak se začaly ukazovat první ryby. Z našich malých rybníčků jsem zvyklý, že když vidím pod hladinou rybu větší jak 80 čísel, tak stačí chvilku počkat a z jedné ryby se stanou dva menší kapři, kteří se částečně překrývali. Ale to co jsem viděl, když zasvítilo slunce na hladinu, mi vyrazilo dech. Kapři odhadem 80 čísel a přinejmenším jeden atakující hranici jednoho metru. Adrenalin se ještě umocnil, když mi došlo, že se tyto ryby pohybují nad mojí montáží. Trvalo asi další hodinku, když se poprvé hlásil levý prut. Krásná jízda, ale jak rychle začala, tak po záseku také skončila. Kapr nemilosrdně zajel do potopeného stromu. Tak hurá do člunu a za ním. Vyprostil jsem montáž samozřejmě bez ryby. Za hodinu další záběr a situace jako přes kopírák. Tak takhle by to nešlo! Posunuji montáž asi 6m od stromu a cívku natvrdo dotahuji. Asi po třech hodinách přichází tohoto dne poslední nesmělý záběr, ale hned při záseku ryba padá. Odjíždím domů na jednu stranu zklamaný, ale na druhé s nadšením, jaké jsem našel parádní místo, a že taktika se žlutými kuličkami zafungovala dokonale. Na další výpravu na tohle místo jsem se dostal až za 14 dnů. Hned po příjezdu jsem cítil v kostech, že to bude o trpělivosti. Montáže jsme s parťákem Jirkou nahodili kolem 7. hodiny a užívali si rodícího se krásného dne. Taktika byla naprosto stejná. Jediné čeho jsem se trošku obával, byl průměr mých silonů. Pokud zabere velká ryba - budu schopen ji zastavit, aby nezajela do stromu? Později se ukázalo, že silon pevnostně vydrží, ale průtažnost byla příliš velká. Záběr stále nepřicházel a tak jsem zariskoval a položil jednu z montáží asi dva metry od stromu. Kolem desáté hodiny to poprvé píplo a jasně že prut u stromu! Hned mi došlo, že když mám natvrdo dotaženou brzdu, tak se jízda konat nebude. Zásek - prut se stále více ohýbá - a ryba bez toho aniž by mi dala šanci je ve vázce. Opět následuje člun a vyproštění prázdné montáže. Tento den jsem měl celkem 6 záběrů a podle síly ryb jsem na břeh vytáhl pouze dva nejmenší kapry, které se mi podařilo zastavit. Oba byli jako přes kopírák 81 cm a odhadovaná váha někde pod hranicí 10 Kg. Co mě velice potěšilo, tak byla jejich stavba těla. Vysocí šupináči s krásnou opravdu zlatou barvou, se širokou ocasní ploutví a bez jediného poškození šupin. Naprosto čistá tlamka obou mě dodnes stále utvrzuje v tom, že pravděpodobně měli to štěstí a nikdy je nikdo nechytil. Když jsem pustil toho druhého, tak jsem si asi za 10 minut všiml nějakého pohybu na hladině asi 50m od břehu. To je přeci kapr a leží na boku a mává ploutvičkami. Sedám do lodě a poznávám kapra, kterého jsem před chvilkou pouštěl. Postavil jsem ho a čekal než se vzpamatuje. Odplul, ale za chvilku se vše opakovalo. Toto celé se opakovalo asi 4x a nakonec snad byl v pořádku, protože už nevyplaval. Nevěděl jsem, čím to bylo, na břehu byl opravdu chviličku a háček v tlamce byl zapíchnutý standartním způsobem do spodního pysku. Napadla mě jediná věc. A to, že háček trefil nějaký nerv v tlamce, který kapra na nějakou dobu částečně paralyzoval. Vrátím se ještě k jednomu záběru. Stejná situace, ale kapr po záseku není tak rychlý jako jiní kapři. Držím pro jistotu cívku druhou rukou, aby neproklouzla. Prut se ohýbá až na své maximum. Tah vytáhl kapra ode dna k hladině. Pane bože - jasně vidím, kam směřuje silon a kde mává kapr ocasní ploutví. Má kolem metru! Průtažnost silonu mi nedovoluje kapra udržet na místě a ten s ladností a pár zamáváními ocasní ploutví zajíždí do stromu. Je nenávratně pryč... Do adrenalinového záchvatu mi moc nechybí. Klepou se mi ruce. Chci si sednout a vydýchat to., ale není čas na emoce. Co když tam je ještě další. Rychle nahazuji, ale zázrak se nekoná. Mám odhadnout jeho váhu? Pokud měl kolem 1m a byl by to sportovec někde kolem 12kg, tak by tam vlítnul mnohem rychleji. Tahle ryba prostě využila svojí hmotnosti a velikosti, aby se dostala tam, kam chtěla. Proto si myslím, že musela vážit min. 15kg. Pak už jen záleží na tom, jak velké měla břicho. O tom tu však nebudu a ani nechci diskutovat. Ale jednou, až bude vše tak, jak má být, tak se znovu potkáme a je na mně, abych srovnal na 1:1.