Minireportáž očima závodníka

Kategorie: Všeobecné
Kdysi jsem napsal tento článek a hodil do šuplíku. Donutila mě k tomu nějaká diskuze na Mrku, kde se někdo díval na závodní podobně jako moje žena, a třeba i někteří rybářští kamarádi, kteří to nikdy neokusili na vlastní kůži.

Když se vracím ze závodů unavený, má žena to přikládá bujarému veselí, případné nezřízené konzumaci alkoholu do časných ranních hodin.

Představa je vskutku idylická. Vypadá asi takto: „Teď jsi strašně unavenej a do rána si stáhnul flašu rumu a měl jsi plno energie (pravdy půl – vypil jsem jí do půlnoci a šel spát). Pak si tam sedneš, nahodíš, čekáš co zabere. Lemtáš pivo a pohoda. Když se něco oběsí, přivezeš pohár a jsi „hrdina“.

Pohoda to není. Na nižších úrovních, než jsou velké závody jako GP, MiČR, nebo 1. liga je to někdy dokonce přímo dřina. Proč? Protože tyto „malé závody“ jsou z důvodu menší finanční zátěže pro účastníky pořádány jako jednodenní. Tzn., že na vše před a potom, vč. relaxace je mnohonásobně méně času.


Po zhlédnutí Martinova posledního videa, mě napadlo, že by se možná hodil jako malé doplnění.

Tady je malá reportáž (2. Kolo divize MRS 2011, Pasohlávky) subjektivním pohledem závodníka.

Vstáváme v 5:00. Rychle pakujeme. Zhltnu makové duetky s narychlo uvařeným čajem. 5:40 skáčeme do auta a jedeme na závodní úsek. Zde vytahuji od večera namočenou TTX a začínám míchat krmení. Celý obsah pasíruji přes síto. Do toho probíhá losování.

Mezi čekáním, až mi krmení "dojde" čistím živou pro první kolo. Přidávám do krmení hlínu a znovu pasíruji. Čas letí jako blázen. Vytáhnul jsem si střed závodního pole (B7), což žádnou závratnou naději na dobrý výsledek neslibuje. Jediné, co mě těší, je, že jsem si při najíždění do kolony dával pozor, abych byl uprostřed, bo vláčet se s plnou výbavou přes celou závodní trať, není žádný med a díky tomu mám teď auto takřka za zadkem.

Je 7:00 a začíná příprava. Přidávám partikl, vločku a v poklusu domíchávám. Stěhuji harampádí do sektoru. Vím, že je to tady téměř sci-fi, ale přesto připínám na téčko anglána a mapuji dno, zda snad přece nenajdu před sebou nějaký dolík, nebo lavici, zkrátka místo, které by mohlo být pro ryby zajímavé. Přede mnou jsou asi 10 m šutry, kam není radno nahazovat. Jinak placka. Než toto pečlivě provedu v celé 10m šířce svého sektoru a vzdálenosti od 50 m ke břehu, ztrácím hodně už tak drahocenného času.

Nic nenasvědčuje tomu, že by mělo foukat a už začínáme pociťovat sílu slunka, která je zatím jen malou ukázkou toho, co přijde. Rychle doplňuji tekutiny a rozhoduji se chytat dál od břehu než obvykle. Jelikož jsem jelito, co neumí házet, volím vzdálenost kolem 40 m, kam jsem schopný jakž -takž, byť se značným rozptylem pravidelně dopravovat krmelec.

Volám na rozhodčího a žádám o povolení opustit sektor, abych si mohl natáhnout na pruty stejnou vzdálenost, což se mi povoluje.

Konečně mám zaklipováno na všech prutech. Běžně mám 2 + krmící. Tentokrát, jsem si vzal jeden navíc. Teď honem ještě umístit vezírek, nabrat vodu, upravit sezení, tak aby vše bylo po ruce. Ještě honem podběrák a... Do P....E!!! Signál krmení musí přijít každým okamžikem a já nemám nadělané šišky.


Mačkám asi třicátou cítím jak se na mě lepí tričko (už teď vypadám, jako bych před chvílí opustil milovaný živel) a do toho v 8:25 zní signál. Rychle domačkávám ještě 10 šišek a začínám krmit. Když to bude rozházené, tak ať je tam toho alespoň hodně.

8:30 a je tu signál začátek závodu. Kolem mě všichni nahazují a začínají chytat. Já v klidu ještě pár minut krmím. Jde to celkem dobře.

Poté beru první prut a při náhozu to nepochopitelně upálím. Jadrně a nahlas to komentuji. No nic. Mám ještě dva. O chvíli později se ukázalo, jak je pošetilé uklidňovat se touto myšlenkou, neboť další dva náhozy s oběma pruty, dopadly na chlup stejně.

Spustil jsem řev provázený nepublikovatelnými výrazy. Tohle jsem ze sebe musel dostat. Sousedi koukali trochu vyděšeně, ale mě to uvolnilo. Nutnou dodat, že i pavián by na takový výkon mohl být pyšný. To si ale rozhodně nemysleli rozhodčí, kteří tento mimořádný čin po zásluze ocenili napomenutím.

Co mě na tom nejvíc iritovalo, byl fakt, že před sebou mám obrovskou vodní plochu, ve které mám někde řádně nakrmeno, ale jen mlhavě tuším, kde to vlastně je.

Navazuji jeden prut a nahazuji asi 50 m vytýčeným směrem. Po každých asi třech minutách přitahuji krmítko asi o 3 m. Soupeři kolem už nějaké ryby chytly. Ta časová ztráta bude asi hodně znát. Asi po pěti přitáhnutích jsem stále bez záběru. Plním krmítko stříhanými hnojáky a posílám ho o něco blíž, než při prvním "ostrém" náhozu. Po prvním přitažení je tu konečně záběr. Zasekávám rybu. Asi vypadám pro sousedy jako idiot, protože místo jejího zdolávání, s rybou na prutu utahuji brzdu a značkuji si vlasec. Doufám totiž, že jsem našel své krmení. Zdolávám pěkného cejna a jsem už o poznání klidnější.

Nahazuji teď velmi opatrně, abych to znovu neurazil. Pro jistotu často přehazuji, abych na místo dostal víc krmení, protože záběry nepřichází zdaleka tak často jak bych si představoval a protože si nejsem jistý, zda jsem skutečně našel své krmné místo.

Tady ještě doplním, že až letos mi došlo jaký jsem ve skutečnosti „umělec“. Na Markovce mi Martin Maťák předvedl, kterak má na prutech stejné navijáky a jednoduše si spočítá otočky kličkou. Já měl tehdy správnou vzdálenost na krmícím a dva pruty s totožnými navijáky. Klasik by zvolal: „Jak primitivní! Ale jak účinné!“ Člověk se pořád učí.

Konečně přichází signály ukončující závod. Dělám s 5640 g sedmičku v sektoru, což vzhledem k proběhnuvším událostem docela beru.


Slunce už peče jako blázen a já mám prekérku, neboť díky mým chybám, byla spotřeba krmení mnohem větší, než jsem předpokládal. Musím domíchat na druhé kolo. Tzn., že místo občerstvení u stánku a oběda v podobě klobásy, makám na přípravě krmení. Prosím Kubu, aby za mě nalosoval.

To provedl výborně, protože mi za malou chvíli hlásí C 15, což je flek hned vedle forhontu.

No aspoň něco. V nastalé výhni pochodují po asfaltce závodníci obtěžkáni jako soumaři. Z některých doslova leje. Místo jsem vyfasoval luxusní, ale na nejvzdálenějším místě, takže při přesunu mám rozporuplné pocity. Nevím totiž, zda mám Kubovi poděkovat, nebo vynadat.

Vědom si toho, že sedím na jednom z nejlepších míst, volím bez zkoumání dna vzdálenost okolo 30 m a natahuji jí na všechny pruty. Šišek na úvodní zákrm dělám míň. Jednak bude krmení méně rozházené a jednak předpokládám ve druhém závodě, zejména vzhledem k počasí, mnohem menší apetit zdejší rybí populace.

Celkem to nakonec kupodivu tentokrát stíhám a začínám chytat jako ostatní se začátkem závodu. Prvních 15 min se neděje nic a mám zprávu, že celé startovní pole je bezrybka.

Konečně špička zacuká a já vytahuji úplně první rybu závodu. Za chvíli druhou a napadá mě kacířská myšlenka, že seřežu Petra Chadrabu na forhontu. Ale jak už říkala moje babička: "Pýcha předchází pád."

Uvědomuji si hlad a žízeň, připadám si jak brambůrky uprostřed kuchyňské přípravy.

Petr tahá pravidelně ryby a mě je jasné, že na něj to stačit nebude. Pode mnou má Koupač cejna, Zajda pod ním o rybu víc a dál je to až na výjimky samé zero. Jednou mám pořádný kus štěstí a Kubovi za vylosované místo v duchu blahořečím.

Už půl hodiny před koncem je jasné jak den, že mám dvojku v sektoru a o to víc mě mrzí, co jsem předváděl dopoledne.

Váha to celé potvrzuje a ukazuje 6820 g (Petr vedle měl 19 020 g).

Rychle balím, vleču výbavu k autu. Odtud hned pospíchám ke stánku a konečně do sebe cpu vytouženou klobásu. Mám všeho plné kecky.

Kuba, i když měl los na pikačů (B2), dokázal v tomhle kole nemožné. Umí totiž krmit a chytat mnohem dál, než zbytek startovního pole a tak měl krásnou 1 se 7040 g. V prvním měl dvojku a tak pro dnešek skončil na pěkném druhém místě. Přesto vrčí a brouká si pod nos něco jako, že je lépe bejt mrtvej, než druhej. Nutno dodat, že tímto výkonem se zároveň stal celkovým vítězem krajského přeboru v jednotlivcích a tam mu na místě gratuluji. Filip měl 8 a v druhém s nulou 8,5. Chvilku před koncem mu spadl cejn, který nás stál celkové vítězství v divizi a postup do 1. ligy, ale to už tak chodí. Dnes jsme jako družstvo skončili čtvrtí, celkově na krásném druhém místě.


Mě ještě čekala další šichta za volantem, i když se mi chtělo strašně spát. Bolí mě hlava, je mi zima. Asi mám trochu úpal. Rozvezl jsem kluky. Domů jsem přijel za tmy. „Unavenej, usmaženej, hladovej, vyřízenej, ale šťastnej.“

Vím. Jsem pacient a tohle rozhodně není pro každého.

Mám to rád a na klasickou otázku odpovídám: „Ano, stojí mi to za to!“
 
Juraj - 15.2.2013

Diskuse k miničlánku

Koupač - Profil | St 20.2.2013 20:11:26

Zajda >> nezklamal. Jednu rybu a dělat s tím 6 není špatný. :)

**** - Profil | Po 18.2.2013 21:08:11

Moc dobrý článok a každý ma rád niečo iné plávanú alebo feeder :-)

HP - Profil | Po 18.2.2013 19:49:10

Juraj >> jo to je recht, plavacka je jasne lepsi, ale jsou mista a reviry kde ma feeder jasne navrch.

Pavouk‌ - Profil | Ne 17.2.2013 17:00:11

Juraj >> v pohode, to ja jen tak.. jinak clanek dobrej.

Juraj - Profil | Ne 17.2.2013 16:58:38

Pavouk‌ >> Plavaná je krásná, mnohdy účinnější, po všech stránkách mnohem náročnější, ale přesto jsou chvíle, kdy má feeder na vrch. Před každým plavačkovým závodníkem se hluboce skláním (bez špetky ironie).
Uznávám, že je to mnohem náročnější a vím, že standartem jsou čtyři odhozy a min. stejný počet topsetů.
Taky se do toho nehrnu. To bych prostě nedal.

Pavouk‌ - Profil | Ne 17.2.2013 14:27:22

takze jen 3 pruty a fofr?... to by byla u plavane pohodicka :)))

HP - Profil | Ne 17.2.2013 14:13:05

Juraj >> tak to potom jo, jen mě to prostě překvapilo. Vypadalo to, že patráš na opravdu velké ploše.

Juraj - Profil | Ne 17.2.2013 13:58:18

HP >> Právě, že to není uražené bezprostředně po švihu, ale nějakou vteřinku potom. Je to způsobeno nejen mým blbým švihem, ale jeho kombinací s né úplně tvrdou špičkou. Ta se prostě prokmitne jinou rychlostí než jde zbytek prutu a v určité fázi dojde k omotání kolem špičky a následnému utržení. Těžko odhadovat, kolik je toho utrženo.

Juraj - Profil | Ne 17.2.2013 13:53:58

HP >> Na závody zásadně bez báb! K té diskuzi se Zajdou jen tolik, že ten den to byla opravdu výheň a asi to nebralo nikde, bez ohledu na revír.

HP - Profil | Ne 17.2.2013 13:51:53

Zajda >> tak to mě právě u toho článku zaskočilo, většinou ustřelím jen koncovou montáž, a popisek vzádalosi zůstae tak ho kdyžtak nechám dál v očkách.

Zajda - Profil | Ne 17.2.2013 13:42:12

HP >> Vlasec si popisujeme taky. To už umíme..:-)

HP - Profil | Ne 17.2.2013 13:36:22

Zajda >> Jako být úplně bez ryby, záběru a kontaktu i to se stavá, ale jeto spíš vyjímka. Zaleží na revíru a chuti ryb. Samozdrřejmě čím dál od břehu, tím hůře se krmí. Zvláště pak klukům s feedrem. Já tam mám aspon nějakou tečku ve vodě, na kterou se soustředím házet. No a když už chytám dál, tak samozdřejmě popsanej vlasec, jinak bych byl úplně ztracen.

Zajda - Profil | Ne 17.2.2013 13:32:34

HP >> No, já jsem rád, že se trefím někam před sebe do vody...Ten den, jak popisuje Juraj bylo v Pasohlávkách nul jak maku. I mistři byli bez ryby. Někteří dokonce i bez záběru...