Červnové štiky

16. červen. Den, kdy se začínají lovit dravci. Téměř celé jaro se na tento den připravuji. Dokupuji třpytky, twistery a jiné vláčecí nástrahy. Také se téměř tři roky pokouším ulovit štiku. A navíc jsem si tento rok koupil povolenku na rybník patřící místní organizaci, tak jsem chtěl zjistit, jak je na tom s dravci.


Hned po příchodu ze školy jsem vyrazil na ryby. Měl jsem připravené třpytky velikosti 2, kterými lovím pstruhy. U rybníka sedělo spoustu ,,bobkařů‘‘, kteří tahali jednoho kapra za druhým. O tom si já můžu nechat jenom zdát. Pohybovali se tu také dva pánové, kteří se rozhodli oslavit 16. červen právě tady. Obcházeli rybník v protisměru hodinových ručiček a tak jsem se rozhodl je následovat. Hned třetí hod mi ryba chtěla ukázat, že tu skutečně je a že je při chuti. Zasekl jsem, ovšem do prázdna. Posouval jsem se přibližně po deseti metrech a každé místo jsem důkladně proházel. Po malé chviličce přišel další záběr. Tentokrát se podařilo zaseknout a zdolat asi 10ti centimetrového okounka. To nebylo nic proti tomu, co mě čekalo později…


Když už jsem téměř celý rybník obešel, rozhodl jsem se prohazovat břehy. Mezi tím jsem stihl chytit asi pět okounků stejné velikosti, jako jejich sourozence, kterého jsem vytáhl před nimi. Téměř okamžitě ryba zabrala. Už podle záběru bylo poznat, že nejde o okouna. Po záseku se zdálo, že z vody vytahuji jakýsi klacek, ale u břehu, jako by ten ,,klacek‘‘ oživl a ryba se rozjela přes brzdu. Už mi bylo jasné, že pokud o rybu nepřijdu, bude to moje první štika! Rybu jsem zdolával asi 8 minut a řeknu vám, že přívlač s feedrem (až na nevhodnou délku prutu) je skutečně velký zážitek. Moje první štika měřila 57cm a i když je to nejspíš pro vás ,,kudla‘‘, pro mě to byla největší ryba, jakou jsem kdy držel v ruce. Po dalších třiceti metrech přišel další záběr. Opět jsem měl na prutě rybu nad 50 centimetrů. Štika už byla u břehu a já se svou pstruhařskou raketou jsem ji chtěl podebrat, ale ryba se pár centimetrů od podběráku odháčkovala a tím se předčasně osvobodila. ,,Už nikdy nepůjdu k rybníku s tímhle podběrákem“ pomyslel jsem si a přitom jsem věděl, že to od tohoto rybníka a od štik nebylo všechno.

Velká štika

18. červen. Po neúspěšné sobotě jsem se v neděli ráno probouzel s nadějí na úlovek. Už jsem věděl, že na tomto rybníku nějaké ryby jsou a taky jsem věděl, na co je zde úspěšně lovit. K rybníku jsem přijel tak brzo, že tam ještě nikdo nebyl. Tak jsem začal prohazovat břehy. Takřka okamžitě mi prut ohnula první štika dne. Po chvíli zdolávání se přibližně šedesáticentimetrová štika ukázala u břehu, párkrát sebou zaklepala a vlasec překousla. Takové ztráty opravdu zamrzí. Okamžitě jsem na konec vlasce navázal pletenou šňůru a doufal jsem, že o žádnou rybu již nepříjdu. Ovšem až na jednoho malinkého okouna jsem se šňůrou nic nechytil. Štiky byli velice opatrné a tak jsem znovu šňůru odstřihl. To už u rybníka byl první rybář a já se místo lovu pustil s ním do řeči. Když jsem mu pověděl, že mám políčeno na štiku, dozvěděl jsem se, že několikrát viděl u hráze velkou štiku, která podle odhadu měla mezi sedmdesáti a osmdesáti centimetry. A také mi řekl, ať to tam jdu zkusit. Rybář byl ke mě milý a zdálo se, že mi ulovení největší štiky rybníka přál. Já jsem mu tedy věřil a později se ukázalo, že mi nelhal. Stačilo párkrát nahodit a prut mi opět cosi na konci vlasce ohnulo. Ale jak se později u břehu ukázalo, byl to jeden ze spousty klacků ze dna. Po dalších pár nadhozech mě cosi ,,drblo‘‘ do prutu a poté se rozjelo přes brzdu. Tradiční ,,vaškovky‘‘ se opět osvědčili a rybář na mne jen kývl. Nejspíš tím chtěl naznačit, že je to ona. Ta štika, kterou viděl u hladiny zalovit. Ta, co měla mezi 70-ti – 80-ti centimetry. Když už se zdálo, že jí mám, tak se opět rozjela přes brzdu. Mezitím přijel můj dobrý kamarád David, dnes už také rybář. Velice jsem se vyděsil, když jsem si uvědomil, že o štiku svých snů můžu přijít. Naštěstí štika měla třpytku zaseknutou v koutku úst a tím pádem neměla šanci vlasec překousnout. Štika se ještě lehce mrskala, když jsem jí podebíral. Jinak byla vcelku unavená. ,,Máme jí!‘‘ zvolali jsme s Davidem jednohlasně. No, právě v čas. V podběráku se štika dokázala zbavit háčku. Měla 71cm! Dobře vím, že pro vás je to možná běžný úlovek, ale na naše podmínky to je skutečně slušná ryba. Štika si se mnou chvíli zapózovala na břehu a hned šla do vezírku. Začal jsem přijímat gratulace od Davida a od rybáře, díky kterému se mi štiku podařilo chytit. Rybář mi řekl, že je dobře, že jsem si jí vzal. Stejně by si jí prý vzal někdo jiný.


Do konce měsíce jsem na ryby chodil pravidelně každý víkend a pokaždé jsem odcházel spokojený. Přišel ještě jeden den, kdy se mi podařilo ulovit ještě větší štiku! Bylo to 25. června. Šel jsem s prutem kolem rybníka, a když jsem byl v zadní části rybníka, několik metrů od břehu nad hladinu s hlučným šplouchnutím vyskočila štika přibližně stejně velká, jako byla ta moje prozatím největší. Třpytku jsem měl zrovna vytáhlou z vody, tak jsem na to místo bez váhání okamžitě nahodil. Ještě jsem ani nezačal namotávat a štika na třpytku okamžitě skočila. Vzala jí téměř rovnou ze vzduchu. Při pohledu na prut jsem o feeder začal mít trochu strach, i když vím, že by měl něco vydržet. Znovu nastal nejkrásnější okamžik všech rybářských výprav – zdolávání ryby. Na druhé straně rybníka se rybář zvedá ze židličky a s podběrákem a se slovy ,,chceš jí podebrat?‘‘ přibíhá za mnou. ,,Samozřejmě že chci.‘‘ odpovím bez váhání. V podběráku kmotra vypadala neškodně, ale na břehu byla se svými špičatými zuby vcelku nebezpečná. Ale já, prozatím nezkušený, jsem chtěl štice vyndat třpytku z tlamy holou rukou. Než mě rybář stihl varovat, bylo pozdě. Štika sevřela a já s výkřikem rukou trhl. To byla bolest! Ještě dlouho po tom mě ruka bolela. Ale radost z úlovku byla silnější a na bolest jsem během chvíle zapomněl. Říká se, že to byla největší štika na rybníku, ale co je na tom pravdy…?


Byla to moje letos poslední štika, protože koncem června začaly být štiky více opatrné. Může za tento zážitek svatý Petr, místní organizace, nebo snad moje štěstí?