Prohrané souboje, o jakou rybu jste přišli?

Tento víkend jsem na Berounce na nymfu zapřáhl pěknou podoustev, měla možná i něco přes 50 cm. Už jsem ji viděl, byla ode mne necelý metr, stačilo ji vyháknout a pustit, ale sama se setřepala. Zrovna tak synovi se urval téměř metrový amur po hodinovém boji (na čtrnáctku vlasec). Těch příhod, kdy jsem ztratil téměř zdolanou rybu mám za život víc, o tom až v komentářích. A co vy? O jakou největší, nejzajímavější, nebo nejvzácnější rybu jste přišli? Pokud jste stihli udělat fotku, tím lépe.
Autor diskuse: JPlov - Profil , 4.6.2012 všeobecné - příhody, kuriozity

Bikefisher - Profil | St 6.6.2012 20:55:30

JKB >> Jelikož to byl muj známej, tak se jen omluvil s tim, že nic není dokonalý. Ale o těch ztracených rybách to celý přeci je, právě ty velký ryby co je nikdy z vody nedostanem, umocňujou tu naší vášeň.

Pstruh27 - Profil | St 6.6.2012 11:00:53

JPlov - >> No, tak samozrejme pár takýchto "milých" zážitkov mám :-)

1.) asi najťažšie som niesol stratu cca 65 cm Potočáka. Zabral na 7 cm gumu pri love Zubáčov. Mal som šnúru + posledný meter Fluocarbon 0,18 mm. Mal som len malý muškársky podberák a keď som sa snažil rybu do neho vpratať, tak zrazu len "pink" - Potočák mi zamával a bol v pi.... . Sedel som niekoľko minút na brehu a potom som začal pátrať po chybe - narovnaný hák. Skoro ma porazilo, pretože pstruha som vôbec nezdolával silovo. Háky som kupoval od domáceho odlievača a boli na nekvalitných hákoch. Na chybách sa človek učí.

2.) Výlet s UL pod priehradu. Mal som 14 silon a kúsok od brehu som mal záber - po záseku sa ryba pomaly vydala proti prúdu až pod turbíny (asi 70 m) - tam sa stočila a zasa veľmi pomaly šla dole prúdom - chtiac, nechtiac som musel ísť asi 200 metrov za ňou po brehu. Napokon sa ryba v strede rieky vypla. Doteraz netuším čo to bolo - nemal som vhodné náčinie aby som rybu vybral alebo aspoň videl.

JPlov - Profil | St 6.6.2012 10:43:45

Přikládám další příběh s nezdolanou rybou. Tenhle se stal na jedné pískovně poblíž Chlumce. Už když jsem z výšky uviděl stříbřitou vodní hladinu, tušil jsem, že to bude mimořádný rybářský den. Netrpělivě jsem sestupoval trochu náročným terénem, už abych byl u vody. Nejprve jsem nastražil nějaké twistry a sem tam prohazoval vodu. Bylo to však spíš takové rozcvičování, nikde jsem se moc nezdržoval a spěchal do rohu pískovny, kde jsem tušil stanoviště větší ryby. Najít rybu, to se nedá vyčíst z knih, na to musí mít člověk cit a leta zkušeností. Když někde začnete rybu tušit, jsou to krátké okamžiky, kdy se zdá, že se čas zastavil. Okamžik splynutí s přírodou. Taková zvláštní vůně, rozbušení srdce, ztišení a vy víte, že tady je to místo, ta chvíle a ten pravý čas. Jistě, rybu můžete i vypozorovat, když třeba zaloví, nebo ji přímo spatříte, ale tady se musel použít šestý smysl, který rybu v hlubinách vytušil. Nastražil jsem svého oblíbeného woblera - okouna, který již několikrát přesvědčil k záběru zajímavé ryby. Trefoval jsem se do blízkosti leknínů a pomalu s přestávkami přitahoval. Asi na třetí nához to přišlo. Rána do prutu. Div, že mi to nevytrhlo vláčák z ruky. Hned jsem věděl, že se jedná o silného protivníka. Ryba vyrazila od břehu jak torpédo. Táhla a nešla zastavit. A mně stoupal v těle adrenalin. Brzda kvílela, prut se ohybal, byl na pokraji prasknutí, ryba však nehodlala ustoupit. Plula v hlubinách a nedala se zvednout. Zastavila se asi čtyřicet metrů od břehu, tam se otočila. Až nyní jsem soukal snad po centimetrech vlasec na naviják. Přetahovali jsme se o každý metr. Trvalo to asi deset minut, když jsem tu krásku poprvé spatřil. Paní štiku, královnu místní pískovny. Metrovou krásku. Rozbušilo se mi srdce, o tuhle rybu jsem nechtěl přijít. Bojovala ještě několik minut, u břehu skákala nad hladinu a já se proti modrému nebi kochal jejím ladným tvarem. Doslova ve vodě tančila, prostě nádhera. Postupně však její síla slábla, až si pokorně lehla asi do metrové hloubky a čekala na svůj úděl. Byl jsem přesvědčený, že je zdolaná. A pak jsem udělal chybu. Mohl jsem ji přitáhnout blíž a vylovit rukou, ale rozhodl jsem se použít podběrák. Musel jsem k němu docouvat. Trochu jsem povolil a pro podběrák se sehnul. Štika stále čekala na místě. Stačilo ji přitáhnout nad podběrák. Zatáhl jsem, ale překvapením jsem zkoprněl. To snad nebylo možné. Štika jen pootevřela hubu a wobler jí vyplul z tlamy, stejně jak loďka z velryby v příběhu o Guliverovi. Pak mi jen zamávala ploutví a majestátně odplula do hlubin. Drobný okamžik povolení vlasce jí stačil ke zbavení háčku. Ani k tomu nepotřebovala žádný prudký pohyb, nechápu to dodnes. Přesto to byl jeden z nejnádhernějších dní mého rybářského života, chytil jsem ten den ještě pět štíhlat a několik pěkných okounů. Ale hlavně mi v paměti zůstal nádherný zážitek, úlovek největší.
Příště třeba o synově amurovi, nebo o kapru Medníkovi.

Krvulii - Profil | St 6.6.2012 10:14:26

makass >> To se mi taky párkrát stalo, jednou jsem dostal ránu do prutu, sekl sem a plesk utrhl jsem to. To byl protitah jak kráva, jen jsem to přisekl, prut se ohnul jak sviňa a plesk... :-( Jinak jak jsem psal tak nejspíš toho amura stejnýho jako já zapřáhl nějaký starší pán zhruba před měsícem. Co jsem slyšel měl přes metr a kolem 17ti kilčo. Plave dál kulišák jeden. Ještě, že ho ten důchodce nezmasil. Mám z něj radost z kluka amuřího. Letos se na něj pojedem podívat a právě na tomto revíru chci začít s koulema :P

Siral - Profil | St 6.6.2012 10:13:04 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

tak aj ja pridám svoje príhody:
1. bola asi pred 15mi rokmi na malej riečke, kde sme so strýkom lovili plotice. Malý háčik, olovko a dážďovka, voda bola trochu prikalaná po daždi takže zábery boli razantné. Ťahali sme jednu ploticu za druhou a v tom po plotici vyštartovala šťuka a začalo rodeo. Rozbehla sa dole prúdom a ja za nou asi 20 metrov po brehu a potom aj po vode. Ale šťuka zrazu vyskočila nad vodu zatrepala hlavou v zmysle "nie nie" a bolo po nej. odhadom tak 80 - 90cm

2. príhoda bola zo Záplav ked som na zahájení zapriahol ponorku na lisovaný rohlík.
Vodu som nepoznal iba z netu a tak som to hádzal čo najďalej a ako som to videl aj u ostatných rybárov. Brali kapríky a zrazu záber cez brzdu a ja som len podržal prút a videl ako ponorka ťaha môj vlasec. Bol to silný ťah bez akéhokolvek skubnutia - preto píšem, že ponorka.

a 3. príbeh mám podobný ako NICKLOTERS - lenže večer. Manželka bola tehotná a unavená po celom dni a tak odychovala v aute. a ja po tme (s čelovkou) som sa snažil dostať asi 80 - 90cm kapra do podberaku a asi 10 cm od podberaka - pink a olovko ma tesne minulo a kapor plaval späť domov.

ale tak to má byť rybačka je súboj a sem tam musia aj ryby vyhrať.
tak nech sa vám pruty ohýbajú :)

makass - Profil | St 6.6.2012 9:55:09

na nic takového si nevzpomínám, pár ryb mi upadlo těsně po záseku a slušně táhly ovšem když jsem je okem nezahlédl, těžko říct co byly zač.

Krvulii - Profil | St 6.6.2012 9:36:53 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

Amur cca 90cm na jednom rybníku, už je to asi tři roky, ale pořád to mám před očima :-D

Seděl jsem tehdy v léťe s tátou na sousedním rybníku. Klasická osádka ryb, ale dlouho se vyprávěla příhoda o amurovi kolem metru, kterého ovšem během několika let nikdo nechytl. Byl pouze spatřen několikrát u břehu jak se vyvaluje na sluníčku. Snad jen jeden rybář ho náhodně zapřáhl, ale amur s ním vyběhl.
Celý den jsme seděli u vody bez záběru. Bylo kolem osmé hodinky a už jsme se pomalu chystali balit vercajk a štrádovat si to dom. Vyndal jsem první prut, složil, uložil do tašky a u druhého prutu jsem ještě chvíli váhal. Měl jsem na něm rohlíkové boilies s příchutí tutti frutti. Deset minut jsem s nadějí v očích čučel na swinger, když tu náhle jízda jako blázen. Prut jsem jen přizvedl a pocítil jsem obrovský odpor ryby, která mi okamžitě začala odvíjet vlasec z cívky jako bláznivá. Přes půl hoďky jsem se s ním přetahoval a pořád jsem si nebyl jist s kým, že mám tu čest. Amura jsem tušil, ale ne takhle velkého. Po ukrutném boji, jsem toho prevíta dotáhl ke břehu. Brzdu jsem měl celkem povolenou. U břehu se z vody vynořila obří hlava amura. Tělem mi projel adrenalin a neskutečná radost. Mezitím se táta chystal, že amura podebere. Dal do vody podběrák a stačilo skutečně velmi málo a amur by byl lapen. Necelých 10cm od podběráku amur nabral směr jak sovětská ponorka rychlostí miliardy uzlů a vlasec udělal RUP. Veškerá radost a adrenalin se změnila ve smutek a zklamání. Tenkrát jsem se rozbrečel jako malej kluk. Od té doby je amur mojí oblíbenou rybou. Krásný to zážitek :-)

JKB - Profil | St 6.6.2012 9:15:43

Bikefisher >> Ahoj, urcite se prodavac strasne divil a rekl ti, ze si jediny komu se to stalo a ze on sam je take pouziva a vse v poradku, nemam pravdu? :-)

JKB - Profil | St 6.6.2012 9:13:23

JPlov - >> Je to tu pekne cteni, snazim se tedy ozivit diskuzi, je to tu od vcera mrtve...

Bikefisher - Profil | Út 5.6.2012 8:44:43

Ty největší ryby jsou vždycky ty co to ukončí ihned nebo chvíli po záseku a my je ani nevidíme:D "ta musela mít aspon metr" :D...jinak loni v létě jsem přišel o štiku hodně přes metr která mi narovnala karabinu, kterou mi v obchodě "specialista" prodal s tim že to je nejlepší karabina že vydrží všechno, hned další týden jsem mu jí přinesl ještě i s lankem pro demonstraci...:D

MiPo - Profil | Út 5.6.2012 8:41:28 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

3 kukuřičky pod háčkem ,úderem zvonu v kostele ve 12,00 se prut ( dlouhej Krejza Method ) ohnul k hladině,0,20 střídavě mizela z navijáku a zase se vracela a po 3/4 hodině se u břehu objevila tlamička cca 130-140 fouska.
Vzhledem k tomu ,že jsem neohebný proutek a měl jsem plavačkové očko, po krátké prohlídce kdože ho to votravuje, se vyháčkoval a odplul do hlubin plenit už tak mizernou obsádku Berounky ,nebo si počká na kachničku těch tam má dost

Anýzový dědek - Profil | Út 5.6.2012 8:31:47

JPlov >> No já věřím, že má na druhé straně stále nahozeno a berou mu ty nejhezčí a největší ryby. Děkuji.

JPlov - Profil | Út 5.6.2012 8:26:45

Anýzový dědek >> Já jsem tu spíš nováček, takže jsem Soptíka neznal, ale chápu, že to je největší prohra. Kéž by existovala nějaká forma další existence a on mohl se svými přáteli být i nadále na rybách. A Vám přeji, ať to co nejdříve překonáte, i když to je těžké. Třeba pomohou i naše rybářské příhody. Držím palce.

Anýzový dědek - Profil | Út 5.6.2012 8:11:05

Bohužel kolega Soptík 52- prohrál svůj souboj s největší rybou....-((((
Čest jeho památce.....

bremic - Profil | Út 5.6.2012 8:02:58

Předloni jsem si poprvé v životě uvláčel štiku, která měla určitě k metru. Do podběráku se nevlezla tak jsem šel pro ni do vody. Blbě jsem ji chytil a když sebou škubla tak už jsem jenom civěl na rapalu parádně zapíchlou do ruky a štika velice pomalu odplula do hlubin :))

JPlov - Profil | Út 5.6.2012 7:54:49

Slíbil jsem, že sem občas vložím svůj zážitek z prohraného souboje. Tentokrát o štice jako poleno:
Bylo mi tak patnáct. S kámošem Michalem jsme se delší dobu chystali na ranní hlubinou přívlač. Od začátku to mělo nádech romantiky. Přespali jsme pod širákem, přímo v zátoce Slapské přehrady. Moc jsme toho ale nenaspali. S úderem čtvrté Michal odvázal řetěz a vypluli jsme. Nad jezerem se válela hustá mlha, jak peřina. Věděli jsme, že v tomto počasí tu moc ryby neberou, aspoň bílá ryba ne, ale snad budou mít dravci jiný názor. Loď se pozvolna prokousávala hustým mlíkem, metr po metru. Já si představoval, jak se můj vobler kymácí v hlubinách a candátí oči ho mlsně sledují. Michal dřel u vesel, takže asi snil o tom, až ho vysřídám. Záběry však nepřicházely. Asi po dvou hodinách plutí, kdy jsme byli oba splavení úmornou dřinou, naše loď doplula do zátoky naproti Měřína. Jediným naším úlovkem byl malý okoun, sotva tak do dlaně. V zátoce jsme změnili taktiku. Nevláčeli sme hlubinou přívlačí, ale přímo z lodě. Já nahodil svou nejvzácnější a jedinou mepsku, přece jen to bylo pro studenta cenově nedostupné, přímo do konce zátoky, kam se vlévala nenápadná strouha. Byl to spíš nepovedený nához, do hromady listí na vodě. A taky že jo, hned jsem váznul. Opatrně jsem přitahoval nasáklou kládu po hladině. Jen ji neutrhnout. Slunce mezi hustými větvemi stromů mě oslňovalo. Špatně jsem viděl. Ten velký kus dřeva snad obrostlý mechem asi dva metry od lodě náhle ožil. Byla to obr štika. Teprve zde se jí moje počínání přestalo líbit. Rozjela se jak torpédo a ohromným skokem, připomínající rozzuřeného Poseidona, vyskakujícího z mořských vln, vyrvala třpytku z huby. A já tam zkoprněle seděl. Ta štika, doslova jak poleno, měla hodně přes metr. Já myslel, že váznu a ani jsem pořádně nezasekl. Přišel jsem o svou životní rybu. (ps: Ten den jsme bezrybky nezůstali, na zpáteční cestě jsme ulovili candáta, potěšil, ale žádný obr to nebyl). Další příběh příště, až po několika vašich zážitkách, předem díky.

FILKO - Profil | Po 4.6.2012 22:36:27

já přišel pu 2,5 hodinovém souboji asi 1 metr od břehu o 180cm jesetera :-((((

Šiban - Profil | Po 4.6.2012 20:12:13

JPlov - >> Minulý rok jsem zapřáhl pěkného úhoře, ale bohužel se mi hhned u břehu vyhákl. Mohl to být můj první úhoř, ale bohužel to dopadlo tak jak to dopadlo. Snad se mi nějaký podaří...

Jovánek - Profil | Po 4.6.2012 20:11:15

JPlov - >> Jednou jsem přišel o štiku okolo 130 cm. Pod nohama posbírala poslední síly a byla fuč. Alespoň jsem ji viděl, stejně bych ji pustil. Takže neva a rád na to vzpomínám.

NICKLOTERS - Profil | Po 4.6.2012 20:07:13 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

JPlov - >> Boj s rybou která nade mnou zvítězila v rovném souboji jsem zažil opravdu za mou dlouhou rybářskou karieru velmi mnho...............Ale to byly spravedlivé prohry...většinou jsem udělal chybu já ...a ryba zvítězila svou chytrostí.....Jen jednou jsem zažil ne prohru ale vzpomínku pro mne na celý život..................................Byl jsem velmi krátce ženatý a se svou láskou která byla v osmém měsíci těhotenství jsme byly na společné jednodenní výpravě na Jordánu......Den jak vystřižený................Já jsem se snažil ulovit Jihočeského kapříka a mý děvče se slunilo na dece a ládovalo se kyselejma okurkama.................Přišel krásnej rozjezd a já hrdě vedl krásnýho zlatového šupináče ke břehu...odhadem měl takových sedm osm kilo...........Nabídku že mi ho moje podebere jelikož se chytalo z mělčiny jsem neodmítl ........a tak budoucí maminka s pěkným velkým bříškem vyhrnula sukni až nad kolena a našeho kapříka se snažila podebrat..........jenže jak se ho dotkla poběrákem kapr se lekl trhnul ve svém boji na život a na smrt hlavou a ryba nám spadla................Boj jsme prohráli a moje žena se strašně nahlas rozplakala..........nemohl jsem jí utišit a vysvětlit že takovýhle krásných chvil spolu ještě zažijeme mo a moc............Nedávno jsme si na to vzpoměli...........dceři bylo rovných třicet let.......