Francie - zúročení

10.6.2011 - J.Dufek

Můj příběh začal v prosinci 2005 na setkání kaprařů u přehradní nádrže Seč v hotelu Ústupky. Zde mě při debatách mezi kapraři zaujalo vyprávění jednoho chlapíka o francouzských vodách a jejich kapřím bohatství. Ve Francii strávil několik let a měl zajímavý přehled o mnoha jezerech a řekách po celé zemi. Při jeho vyprávění o kaprech 25 kg a víc v každé větší vodě, jsem jen nevěřícně kroutil hlavou. A při představě, že tisíce a tisíce hodin, které jsem za 10 let věnoval povětšinou českým svazovým vodám, bych mohl při troše štěstí lépe zhodnotit třeba i při jediné výpravě do Francie, mi vyvolávaly potutelný úsměv na tváři. Od toho setkání jsem se často zasníval a přemýšlel o těchto možnostech. V roce 2006 ještě čas na výpravu do Francie neuzrál. Důvodů bylo hned několik. Neustále jsem se snažil o ulovení svého vysněného kapra na českých svazových vodách a se svým stařičkým a zdevastovaným favoritem by byla takováto výprava více než na pováženou. Přesto v tomto roce mé rozhodnutí definitivně uzrálo s tím, že v budoucích letech se určitě chci do Francie podívat.

Po vydařené sezóně 2006, kdy se mi splnil životní sen úlovkem kapra 108 cm a 22,90 kg na české svazové vodě a bylo mi jasné, že tuto metu budu již velice těžko překonávat, bylo na příští rok rozhodnuto. Zakoupil jsem si podrobnou mapu Francie a začal se všemožnými způsoby pídit po zajímavých revírech na dosah mého nového vozidla – Škody Forman. Nejvíce času při přípravách na tuto výpravu mi zabralo rolování dostatečného množství boilie (asi 70 kg) v průměrech 24 a 30 mm. Nejvíce jsem sázel na dva favority - boilie Biosquid s AK oliheň a Kořeněný tuňák s AK broskev. S sebou jsem si ještě vezl asi 80 čerstvých vajec a 20 kg suchých směsí (Robin red, Bioenzym fish, GLM enduro, Atlantik, Kořeněný tuňák), abych mohl experimentovat podle reakce ryb a vyrobit si čerstvé boilie přímo na místě. Ještě před odjezdem, při představě jak velké je riziko podniknout se škodovkou 1300 km dlouhou cestu do Francie, zvažuji změnu za Pálavská jezera. Po nepříjemných zkušenostech z dřívějších výprav za kapry do Maďarska, kdy mi na jedné pískovně místní borci stačili za 20 minut udělat z vozidla vrak a vše řešila oprava o částce 20 tisíc, jsem si s sebou také vyměnil dostatek Eur.

Nakonec mé odhodlání zastínilo všechna rizika, která by mě mohla potkat a v pátek 4.5. večer sám, jen se svým vlčákem Lordem, vyrážím směr Francie. Druhý den před polednem jsem po bezproblémové cestě v oblasti, kterou jsem si před odjezdem vytipoval. Ve městě, kde jsem dostal tip na to, kde zakoupím povolenku, nastal první problém, prodejna rybářských potřeb zde totiž byla zrušena. Se svojí znalostí francouzštiny jsem po složité domluvě s lidmi v různých úřadech a na ulici zjistil, že se musím vrátit asi 20 km do předchozího města. Po hodině hledání vstupuji do rybářského obchodu a oddychnu si, když beru za kliku a ta neklade odpor. Teď jen zakoupit povolenku a budu mít velký výběr z mnoha kilometrů řeky a stojatých vod v okolí. Jenže ouha, zase bylo vše jinak. Z toho mála, co jsem z gestikulace prodavače pochopil a co mi ukazoval na přiložené mapce, tak jsem mohl lovit pouze ve velice omezeném úseku řeky jen s jedním velice krátkým nočním úsekem lovu. Nechtělo se mi tomu uvěřit, ale z povolenky jsem toho moc nevyčetl. Byl jsem tedy obhlédnout doporučený úsek s povoleným nočním lovem a zde se mi pramálo líbilo a nechtěl jsem se smířit s tím, že zrovna tady bych měl strávit dva týdny rybolovu.

Začal jsem tedy systematicky objíždět autem oba břehy řeky v úseku 40 km, abych až večer nakonec od jedněch vstřícných mladých francouzských kaprařů zjistil, že má povolenka opravdu platí jen na pár kilometrů řeky. Jestli jsou v povědomí českých rybářů francouzské revíry rájem díky volnějším pravidlům než u nás, musím většinu zklamat. Na mnoha kilometrech řeky bývá noční zóna sotva pár kilometrů a to jen na jednom břehu a součástí úseku mohou být soukromé oplocené pozemky, kam je vstup zakázán. Rozčarován jsem se skoro už za tmy vrátil na místo, kde jsem odpoledne začal. Aby toho nebylo málo, přihnala se prudká bouřka. To už jsem rezignoval s tím, že se vyspím v autě a ráno se rozhodnu, co podniknout dál. Po půl hodině se bouřka přehnala a mně to přeci jen nedalo a začal jsem z auta vynášet svou rybářskou výbavu. Rozbaluji v rychlosti alespoň tři pruty (povolen je zde lov na čtyři pruty) a ty ve tmě kamsi nahazuji a usazuji pouze do vidliček, které se mi na strmém břehu podařilo vklínit mezi velké balvany. Ještě ke každému prutu přikrmuji kobrou naslepo asi 20 kusů boilie. Naštěstí se autem dalo zaparkovat přímo v místě lovu. Vyndávám tedy jen lehátko a velký deštník a tvrdě usínám. Bezpečnost svou a svých prutů svěřuji svému psovi. Do rána jsem měl pět záběrů a z toho 3 kapři 6-8 kg skončili na břehu.

To mě přesvědčilo, abych zůstal. Nyní stavím již stojan na pruty, ale ve vodě, abych mohl nahazovat šikmo po proudu řeky a měl větší akční rádius. Moje lovné místo na břehu byl totiž jen malý průsek mezi hustou spletí křovin a stromů a já nechtěl zbytečně tyto porosty ničit. Po zjištění, že kaprů zde asi bude dostatek, jsem tomu podřídil také následující strategii vnadění a masivně jsem zakrmil do velkého prostoru před sebou 10 kg boilie o průměru 24-30 mm. Vnadil jsem pouze ze břehu kobrou, ale až ve večerních hodinách, když přestaly jezdit velké, plně naložené, tlačné lodě s velkým ponorem. Vždy po jejich projetí jsem měl obavy, jestli vůbec nějaké krmení zůstalo v mé oblasti nahozených prutů. Montáže jsem nahazoval do vzdálenosti 30-60 m od břehu, přímo do plavební dráhy lodí. Hloubka se zde pohybovala v rozmezí 3-4 metrů. Neměl jsem na tomto místě moc na výběr. Přímo nad mými nahozenými montážemi denně proplulo 15-30 těchto velkých, plně naložených, tlačných lodí, proti kterým byly mně známé šífy z Labe malé kocábky.

Jak jsem očekával, celou noc a následující den jsem byl bez záběru. Věřil jsem ale, že masivní krmení dříve či později přiláká do mého loviště více kaprů. Večer se mi podařilo zdolat první větší rybu, šupináče dlouhého 85 cm a 10 kg těžkého. Ten mě překvapil svou bojovností. Během noci jsem měl ještě tři záběry od menších kaprů do 8 kg. Nevím, jestli ve Francii také drží 8. května státní svátek, ale na vodě bylo to ráno nezvykle klidno a projela jen jedna nákladní loď. Montáže tak zůstaly na svém místě a já nemusel hned po ránu své pruty přehazovat. V devět hodin jsem měl první ranní záběr, po asi 15ti minutovém souboji, který jsem si náležitě užil, se mi podařilo na třetí pokus do podběráku navést tělo obřího lysce. Křičím na celé kolo a šťastný vynáším kapra v podběráku na podložku. Při pohledu na něj vím, že mám splněno. Měřím a vážím, 102 cm a 23,30 kg, můj nový osobák je na světě. Je to můj první kapr přes dvacet kilogramů na boilie Biosquid s AK oliheň. Po tomto úlovku se začalo zhoršovat počasí a s přestávkami několik dní pršelo. Ve čtvrtek už byla situace neúnosná. Řekou plavalo velké množství nečistot, které se zachytávaly do vlasců a ani zátěže o hmotnosti 250 g neudržely montáže déle jak půl hodiny na místě. Odpoledne jsem se rozhodl přestěhovat 300 metrů proti proudu k protějšímu břehu, kde řeka tvořila malou zátoku s vracákem.

Místo se mi líbilo na první pohled, ale radost mi kalilo vědomí, že jsem v úseky řeky, kde je povolen jen denní lov. Mé obavy se potvrdily při prvním záběru od kapra druhou noc. I přesto, že vytrvale pršelo, bylo u mě do 10ti minut 5 chlapů rybářské stráže, sám jsem nechápal, kde se tak rychle objevili. Naštěstí vše skončilo domluvou s tím, že ráno se mám přestěhovat do nočního úseku na protilehlém břehu. Já už měl ale zaječí úmysly. Říkal jsem si, nachytáno už mám, proud v řece je stejně velký a v Čechách na mě čekala přítelkyně, se kterou jsem si domlouval nedělní výlet. V sobotu ráno v 8 hodin odjíždím. Na mém předchozím místě už 2 dny sedí kapraři z Holandska bez valného úspěchu. Přeji jim hodně štěstí a nabírám se svým Formanem směr Praha. Po ujetí pár desítek kilometrů ve mně začalo hlodat svědomí, že jsem přeci jen přijel na dva týdny a ještě více mě znejistěl v mém odjezdu domů Jarda Těšínský, se kterým jsem si psal smsky, kam že se to hrnu, když se mi tak daří. Tak jsem svůj návrat po 100 ujetých kilometrech zastavil s tím, že prozkoumám řeku v těchto místech a zjistím, kde se zde dá zakoupit povolenka. To mi zabralo celé dopoledne, ale objevil jsem zajímavá místa s povoleným nočním lovem, které dávala tušit úspěšný lov.

V rybářské prodejně po zjištění, že bych si musel koupit roční povolenku v přepočtu asi za 2000,- korun, jsem se raději rozhodl vrátit zpět oněch 100 km na původní úsek řeky a dochytat druhý týden zde. Byl jsem ale rád, že mám třeba na příští sezónu zjištěno vše potřebné a bez zbytečného zdržování a zjišťování bych mohl začít hned lovit. Domluvil jsem se s přítelkyní, že nedělní výlet odložíme. Po návratu zpět jsem začal chytat asi 300 m od Holaňďanů, kteří zde byli až do pondělka s tím, že se pak vrátím na své původní místo a dvě noci budu tedy zkoušet štěstí zde. Na novém místě se mi moc nedařilo a na břehu skončilo pouze pár malých kaprů a jeden slušný mi po půl minutě zdolávání přeřízl pletenou šňůru o škeble. Také mi už docházely zásoby boilie, tak jsem využil svou zásobu dovezených vajec a z 50 kusů jsem si vyrobil čerstvé boilie ze směsi Kořeněný tuňák s AK oliheň a příchutí banán.

V pondělí při loučení mi Holaňďani nahlásili výjimečnou poslední noc. Otec měl zdolaného 20 kg a syn 16,5 kg šupináče! Po jejich odjezdu jsem se přestěhoval zpět na své původní místo. Voda již byla v normálu a netáhla. Byl jsem zvědavý, jestli se úspěšná noc bude opakovat ještě i na mých prutech. V noci jsem měl 5 záběrů a z toho byli dva kapři slušnější - 10,40 kg a 11,30 kg. V úterý 15.5. v 9 hodin ráno se do puntíku opakuje situace z minulého týdne, jen s tím rozdílem, že tentokrát nade mnou kapr po 10 minutách zdolávání vítězí a končí ve vázce. V rychlosti rozkládám loď (sakra proč jsem to neudělal již včera) a pádluji s prutem v lodi k vázce, abych alespoň zkusil vyprosit montáž. Po 10 minutách od uváznutí kapra jsem v místě, kam kapr zajel a zdá se mi to neuvěřitelné, ale pořád cítím s rybou kontakt! Zkouším trhat prutem do všech stran a na 10. pokus se mi daří kapra z vázky uvolnit. Později zjišťuji, že se rozlomil průjezd na olovo, který uvázl, olovo sklouzlo z montáže a kapr se tak uvolnil z vázky. Po dalších pěti minutách napínavého zdolávání podebírám z lodě dalšího obřího lysce. Na břehu s posledním zbytkem sil zavěšuji metrového kapra ve vážícím saku na váhu a sleduji ručičku, která se zastavuje na váze 23.10 kg! Tentokrát bodovalo boilie ze směsi Kořeněný tuňák s AK oliheň a příchutí banán. Po dvou zdolaných kaprech nad 20 kg bohužel dosloužil jeden z mých stařičkých prutů značky Sportex a při jednom náhozu s 250 g olovem jsem z něj udělal třídílák.

Další dva dny opět začalo vytrvale pršet, ale průtok vody v řece zatím zůstával stejný. Přes den bylo kvůli projíždějícím lodím chytání stále obtížné a záběry nebyly skoro žádné. Ve Francii lze velice levně pořídit krmení pro psy Frolic, které je velice úspěšnou nástrahou i na kapry. Tak jsem je začal na jeden prut na zkoušku nastražovat a vždy jsem za odpoledne udělal 2-4 záběry. Ulovení kapři byli sice do 6 kg, ale měl jsem přes den alespoň nějakou akci. Neustále jsem byl nucen experimentovat s různými druhy a délkami návazců, abych se dočkal záběrů. To se mi i tentokrát vyplatilo. Na 8 cm dlouhý návazec z fluorokarbonového vlákna, na tzv. D udici, se mi podařilo přelstít pupkatého šupináče 93 cm a 16,5 kg. Kapr opět zabral na boilie Kořeněný tuňák s AK oliheň + příchuť banán.

Noc ze středy na čtvrtek byla poslední, co šlo ještě normálně chytat. Od čtvrtka po vytrvalém dešti šel průtok v řece opět hodně nahoru. V pátek ráno už jsem neudržel ani 5 metrů od břehu nahozenou montáž s 250 g olovem. Balím a definitivně odjíždím. Po cestě zpět domů v duchu bilancuji tuto moji nejúspěšnější výpravu. Podařilo se mi ulovit asi 30 kaprů. Poprat se s nepříznivými podmínkami počasí a přelstít místní velikány, kteří nejsou ani trochu bezelstní, nebylo jednoduché. Ale na rozdíl od vydrancovaných českých vod zde kapří monstra plavou a já je měl tak šanci ulovit a jsem za to rád!