Dva měsíce na rybách

14.6.2011 - cheguevara

Většina rybářů a hlavně kaprařů nepovažuje červenec a srpen za nejšťastnější období, ale já mám to štěstí i smůlu, že jsem studentem SRŠ a jsem omezen prázdninami. Smůla je období a štěstí je délka, protože si každý nemůže dovolit být u vody dva měsíce, 24h denně, jako já. Trochu o místu. Mé nejoblíbenější místo se nachází, jak už sem řekl, na ÚN Orlík. Je to pro mě naprosto úžasné místo jak na kapry, tak na sumce. Na jedné straně pláž, která jde pomalu do hloubky a ve dně má pár opravdu lukrativních míst a z druhé strany skály, kde je hloubka obrovská již pár metrů od břehu. Jediná nevýhoda je velký rybářský tlak, a proto nebudu přesně jmenovat. Jezdím sem již odmalička a máme tu i docela dobré zázemí, dva karavany, plachtu atd.

Ze začátku jsem to zkoušel kousek od břehu u skal a chytal menší kapříky a 70ky amury. Krmil jsem kukuřicí a chytal jen na návnadu a červy. Asi po týdnu a půl ježdění na již zmíněné místo, jsem nakonec měl tři sumcorybky a vyrazil jsem na fousáče. Za celé dva měsíce jsem slyšel lovit sumce jen jednou a byl to můj záběr. Krásná rána na nejmenší našitou rybku. Přišel hned první noc a byl to dost adrenalin tahat v jednom člověku po tmě čerstvě chyceného, 130 cm dlouhého sumára. Kamarád tehdy byl se mnou, ale na jednu stranu si ze mě dělal srandu, když mě fousáč táhnul z lodě, ale to bylo vše, na co se zmohl, protože na něj ani nesáhl.

To vše bylo pěkné, ale o tom psát nechci. Hlavní, čemu se chci věnovat, je kaprařina a ta začala až v druhé půlce třetího týdne. To jsem přejel na pláž a zakrmil si na odhoz uvařenou kukuřicí. Chytal jsem na dva návazce a extrudy. Jak se říká - pro zábavu. Tahal jsem kapříky do 50 cm. Plány mi však překazili známí z Plzně. Přijeli a neměli si kam sednout. Samozřejmě jsem jim nabídl mé místo, které bylo pro celkově pět rybářů, včetně mě, dostačující. Poté, co se vybalili, postavili bivaky a rozložili pruty, tak jsme nakrmili pás před námi znovu kukuřicí, peletami a boilie. Stále jsme zůstali věrni extrudám, ale ne dlouho. Druhou noc vytáhl Pepa kapříka 55 cm na kouli a to byl pro mě signál vyměnit montáže a našít koule. Měli jsme boilie oliheň a na chytaní jsme ji boostrovali v 3XL. Fungovalo to a já měl záběry, ale zatím od menších ryb. Změnil jsem taktiku a začal vozit montáže dál jen s hrstí kukuřice a pár kuličkami, nebo peletami. Záběry se znovu dostavovaly a to zejména na pelety. Samozřejmě, že větší ryby chodily okolo jedné a čtvrté v noci.

Čtvrtou noc přišel první pořádný záběr. Příposlech se rozsvítil a řval na mě, že jsem zprvu ani nechápal. Po chvilce mazlivého zdolávání jsem přitáhl rybu k hladině a nechtělo se mi věřit, co to je za krasavce. Byl to krásný šupík, který po změření a zvážení měl 83 cm a 13,4 kg. Měl jsem z něho neobyčejnou radost, ale v průběhu dalších dnů záběry mých spolubojovníků ubývaly. Já se zatím držel a aspoň jednou denně jsem se dostal na 70 cm. Tři dny po první pěkné rybě jsem zdolal krásně stavěného lysce s váhou 10,5 kg. Po odjezdu svých známých, jsem začal krmit jedno místo dál od břehu, na konečné hloubce 15 metrů a měnil postupně boilie za masovku od mého kamaráda. Jak jsem řekl, ryby postupně přestávaly brát a vlivem velkých a častých výkyvů hladiny, vlivem povodní, jsem byl i pět dní bez záběru. Poté se střídaly úspěšnější a méně produktivní dny, ale ve srovnání s předchozím chytáním, to nebylo nic moc až na jeden den, kdy od čtyř od rána do jedenácti dopoledne bylo pět záběrů a všichni kapříci byli krásní sedmdesátníci. Na hezčího jsem čekal až do 15.8. Měřil krásných 77 cm. Musím však říct, že ač bylo záběrů míň, tak jsem tahal, i když ostatní rybáři nikoliv.

Čas se krátil a počasí se již udržovalo na polojasném až zataženém nebi a silném větru. Na poslední týden za mnou přijel můj nový rybářský kamarád Ondra. Přijel v neděli a začal chytat na A1 na místě kousek od mého. První večer jsme dali nějaké pivko a povídali až asi do jedné. Oba jsme si říkali, že v jednu to přijde, ale když jsme si šli v 1:30 lehnout, nic se nedělo. Po zavrtání do teplého spacáku a usměrnění mého psa, který krásně chrápal, se rozječel můj pravý prut. Okamžitě jsme oba vyběhli, Ondra jen v ponožkách. Já naštěstí spím oblečen a v botách. Po naskočení do lodě jsme směřovali k rybě a já si, jak je mým zvykem u větší ryby, zapálil. Byli jsme plni adrenalinu a mezi výkřiky: „Proto na ty ryby jezdíme. Tohle miluju.“ se již Ondra zmiňoval o číslech okolo devadesátky. Po podebrání a odvezení na břeh, jsem byl spokojen s 84mi centimetry a 13,6 kg. Další dny dirigoval Ondra, ale jen s nevelikými rybami. Odjel ve čtvrtek a hned v pátek přijel Pepa se synem, který mi mimochodem dělá boilie. První noc přišel o pěknou rybu, která s námi ujela asi 30 metrů a do něčeho se zamotala.

Já už začínal zoufat nad tím, že škola už se blíží a ryby nechodily. Poslední noc jsem se již viděl, jak balím všechny věci a nakonec i udice. Z tohoto chmurného snění mě probral příposlech a já v zápětí již zdolával z lodě. Byla neobyčejná zima a já, celý rozespalý, jsem se nemohl přestat třást. Kapr nešel vůbec zvednout a až po dvanácti minutách se objevil krásný, ale vzhledem k mým odhadům menší lysec. Krásně stavěná ryba s menšími poraněními, které jsem ošetřil antiseptikem. Řekl jsem si, že je to krásné rozloučení. Však poté, co rybáři vedle nás vytáhli 83 cm šupináče, tak se rozezněl pípák i u mě. Vyrazil jsem opět na loď, ale nebylo to nutné, kapřík byl jeden z těch menších. Další následoval do hodiny a poslední, když už jsem měl vše sbaleno, včetně podložky a podběráku. Naštěstí kamarádi jsou od toho, aby pomohli.

Zajímavé také bylo, jak se ryby po celou tu dobu chovají a jaké mají zvyky. Na začátku léta byla trošku vyšší voda a já chytal z lodě těsně u břehu. Ryby se tam vyskytovaly poměrně hodně, ale nebyla řeč o nějakých kapitálních kaprech. Když začala velká vedra, tak se ryby začaly vyhřívat u skal těsně pod hladinou a byly téměř apatické. Nedalo se na ně nic vymyslet, kapraři, co chytali kousek od mého stanoviště (já ještě kapry nechytal), neměli žádné záběry a radši chytali candáty. Musím ale říct, že to byl krásný zážitek, jezdit s lodí a pozorovat ta hejna malých, ale i opravdu velkých ryb.

No a když jsem poprvé nahodil kapráky, tak jsem chytal na 9ti metrové hloubce a jak jsem uvedl, ryby braly. Poté začala voda stoupat a já zároveň s tím přesunul místo hlouběji. Voda vystoupala rychle a vysoko, ale rybám to moc nevadilo. Co jsem však nečekal, tak po dvou dnech šla opět prudce dolů. Se záběry nebyl překvapivě problém. Jak vám tady píšu, kapři opravdu žrali. Co však nesnesli, bylo opětné zvýšení hladiny a to o víc než metr na sloupci. To jsem byl pět dní s jedním záběrem. Byl jsem zoufalý a vymýšlel nevymyslitelné. Však to každý znáte. Pak se kapříci opět ozvali a brali až do konce, i když šla voda opět dolů, ale jen pomalu. Ryby celou dobu najížděly proti proudu a to, myslím, byla trochu výhra, protože jsem byl nejníže řady rybářů. Je škoda, že na tak hluboké vodě nejde kapry sledovat podrobněji. Co však muselo přijít nakonec dvouměsíčního snu, přišlo a já musel jet domů. Myslím, že se letošní léto velice vyvedlo a i přes pár dní bez záběru, jsem chytal skoro pořád a na svazovou vodu poměrně velké ryby.

A shrnutí? Dva měsíce, z toho přes pět týdnů na kaprech. Tři hloubky, na každé úspěch. Pouze cca 10 kg boilie a 5 kg pelet, 40 kg kukuřice v suchém stavu. Pouze jedna nezdolaná ryba na boilie a asi deset na pelety a extrudy. Celkem nepočítaně malých kaprů, zhruba 25 sedmdesátníků, kapři 77, 77, 78 cm a největší 83 , 84 cm a oba 13,6 kg. K tomu dva solidní sumce a jedna krásná slečna.