Pro první díl nové rubriky „U svěráčku“ jsem vybral svůj oblíbený vzor streameru. Jedná se o imitaci malé zraněné a unikající rybičky, proto použitý materiál je čistě přírodní a napodobuje tak ideálně přirozenou potravu dravce. Můj vzor je určen do podzimní velice čisté vody, je proto vázán bez použití blýskavého materiálu. Pro upoutání dravcovy pozornosti jsou naopak střídmější a přírodnější vzory v tomto období výhodou a opatrného dravce v tak čisté vodě neplaší, ale o to více přitahují. Zonkery jsou velice dobrou dravcovou nástrahou. Využívá se jejich velké pohyblivosti, která je způsobena volně vlajícím kouskem vyčiněné zvířecí kůže se srstí. V muškařině se jich výhradně používá k imitaci rybiček, které unikají před lovící rybou, je proto nutné s nimi takovým způsobem lovit.
Vybavení
Nejraději na „Šedého jezdce“ chytám s intermediální šňůrou a těžším vybavením - jezerní prut na šňůry Aftma 6wf - 8wf. Pro lov se zonkery je vhodná také plovoucí šňůra. Potápivou šňůru nerad používám, protože muška svou konstrukcí přepadává mírně na hlavičku a muška často vázne o dno. Proto je lepší, když použijeme výše zmiňované lajny a mušku vedeme nepravidelnými zátahy (imitace poraněné a zmatené rybičky) ve sloupci či „zvedáme“ k hladině. Ovšem v případě opravdu velkých řek a hlubokých jezer, kde ryby neloví ve sloupci ani u hladiny, ale u dna, bych se potápivé šňůry samozřejmě nebál a v takovém případě je vyloženě nutností. Vzhledem k síle a velikosti cílových ryb je nutné používat vlasce o větším průměru. Já preferuji průměr 0,18 mm - 0,25 mm, se kterým si můžeme dovolit opravdu hodně. Co se týče návazcového materiálu proti štičím zubům, nechám toto rozhodnutí na každém z vás. Osobně nerad používám jakékoliv návazce, neboť do určité míry potlačují požadovaný pohybový efekt streameru. Na druhou stranu však člověk musí počítat s tím, že občas o nějakou štiku tímto způsobem přijde. Jedna strana říká, že ryba by měla mít stejné šance na osvobození, jako my na její ulovení. Druhou věcí je, jak se potom „ukousnutá“ ryba umí vypořádat s nedobrovolným piercingem ve své tlamě či hltanu. To ať si každý přebere sám, ale přesto. Používejte lanka, ocelová lanka.
Způsob lovu
Vedení nástrahy je nejdůležitější! Na řece nahazuji přes proud a stahuji trhavými, nepravidelnými pohyby. Rozhraní mezi proudem a klidnou vodou jsou notoricky známá, jako ta nejlepší. Ryby zde vyjíždějí do drobných rybek z hlavního proudu. V klidných tišinách řeky a jezerech si můžeme s nástrahou lépe pohrávat a detailně ji oživovat bez vlivu jiné síly (proud řeky). Na šňůře cítíme každý pohyb streameru. V klidné vodě můžeme stahovat pravidelnými dlouhými zátahy (atraktivní pro štiky), či úplně naopak - krátkým zbrklým pocukáváním, což přiláká hlavně okouny a pstruhy. Při práci s touto muškou musíme stále myslet na pohyblivý ocásek a podle toho mušku stahovat a oživovat. Před každým „ostrým“ náhozem si nejdříve mušku namočím, aby byla nasáklá a zcela mokrá
a zkouším ve své blízkosti, jak chodí. Tím nejlépe zjistíte, jakým způsobem vaši nástrahu účinně ovládat, aby se pro dravce stala neodolatelnou.
Vyznání
Na streamery chytám asi úplně nejraději, neboť člověk nikdy pořádně neví, co ho čeká a jak velká ryba bude (samozřejmě předpokládá tu největší). Ten způsob lovu má v sobě jistou tajemnou atmosféru. V průběhu stahování šňůry zaznamenáte razantní náraz do prutu nebo se vám konec šňůry nekompromisně zastaví a začíná vaše velká chvíle zdolávání neznámé ryby. Chvíle, kdy vynaložíte všechny své síly, abyste nástrahu nabídli co nejpřirozeněji své vysněné rybě, zatímco ryba udělá vše proto, aby svou kořist uhnala a dokázala svou převahu. V případě, že toto vše je v souladu, naskytne se nám možnost uvědomit si, proč jsme si vybrali tento způsob lovu.
Používaný vázací materiál
Materiál je u této mušky velice důležitý, vzhledem k loveným rybám, hlavně jeho pevnost. Materiál ovlivňuje pohyb a viditelnost streameru pro ryby – celkovou atraktivitu.
Proto bych se rád věnoval jeho jednotlivým částem podrobněji., neboť dohromady dávají velmi silnou a účinnou zbraň.
Háček: Na konstrukci takovéto mušky nejčastěji používám háček klasický streamerový s prodlouženým raménkem. Výhodou prodlouženého raménka je velký prostoru pro dubbování hutného tělíčka do smyčky, které se ve vodě „nečepýří“ a vytvoří dokonalou siluetu malé pohyblivé rybky. Nevýhodou je větší páka v rybí tlamě, která může způsobit uvolnění ryby a její následnou ztrátu. Velikost háčku se odvíjí od velikosti streameru a také od toho, jaké ryby jsou naším cílem. Já upřednostňuji velikost č. 4 (použití na velké řece a jezeru - štiky, boleni, velcí pstruzi) až po velikost č. 8 - menší řeka P, MP (okouni, pstruzi, tloušti). Háček by měl být kvalitní a velice pevný, neboť u větších konstrukcí tohoto typu mušky můžeme čekat záběr od kapitální ryby (štika, sumec, pstruh), o kterou by byla velká škoda přijít jen kvůli nekvalitnímu háčku. To samé platí o zbytku našeho vybavení. Na tělíčkově kratší typy zonkerů rád používám také obloučkové kaprařské háčky s očkem, které vynikají svou bytelností a pevností, krátkým raménkem a velice ostrým hrotem. Apeluji na používání háčků bez protihrou, nebo protihrot už přímo ve svěráčku zamáčknout. Ryby je nutné chránit, chovat se k nim co nejšetrněji. Zamáčknutý protihrot je jedním z kroků, jak správně v tomto duchu postupovat. Pokud se někdo bojí ztráty ryby, rád bych ho uklidnil. Ve většině případů je ztráta ryby způsobena rukama muškaře, nikoliv jeho háčkem, který byl ochuzen o protihrot.
Nit: Nejdůležitější je silná nit, nejlépe v barvě použitého materiálu - v našem případě šedobílá. Při vázání mušky musíme myslet na fakt, že chceme cíleně lovit velké dravé ryby, které naši mušku uchopí jako svou kořist, protože ji chtějí zničit a pohltit. V případě, že použijeme nit jemnou a tenkou, je pravděpodobné, že už po prvním útoku ryby se nám muška potrhá, rozváže či jinak poškodí, což není dobré riskovat. Mysleme hlavně na to, že potřebujeme přichytit materiál co nejpevněji, s co nejmenším počtem ovinů (vyhneme se zdlouhavému tvarování mušky a urychlíme tím čas). Kevlarové nitě a nitě Grall se zákrutem se silnějšími průměry jsou ty pravé.
Olověný drátek: Používáme dle míry zatížení naší mušky. Hlavním smyslem je docílit přepadávání streameru na hlavu, čehož docílíme několika oviny v hlavičkové části - postačí například 6 - 8 ovinů olověného drátku průměru 0,5 - 0,7 mm - opět dle velikosti nástrahy.
Oči: Nejlépe se hodí kovové řetízkové (řetízky od špuntů do vany, řetízky z visaček a cenovek) nebo také speciální činkové oči, které se dnes vyrábějí v různých velikostech, barvách a z různých materiálů. V případě, že použijeme wolframové činky (tungsten), odpadne nám zatěžování olověným drátkem. Takto použité oči - z velice těžkého kovu - vytvoří efekt přepadávání samy bez dalšího zatěžování. U menších lehčích streameříků nám postačí na zátěž i samotné řetízkové oči bez ovinů olověným drátkem. Nedoporučuji vytvářet takovéto oči z vánočních ozdobných řetízků! Jedná se o plastové půlky, které jsou lepené k sobě na provázek a následně zlacené či stříbřené. Barva se jednak za krátkou dobu odře a takto zhotovené oči jsou velice netrvanlivé. Stačí malé ťuknutí, půlky nalepené kuličky se rozdělí a muška v okamžiku oslepne.
Marabou: Pro tuto mušku používám kvalitní černé marabou peří z tzv. „labutěnek“. Je velice pevné, kvalitně obarvené - barva se i velice častým používáním nevymývá. Můžeme samozřejmě použít i bílé, šedé či grizzly barvy. Speciálně pro bolena je také osvědčená modrá barva. Černé peří používám nejraději, neboť u takovéto barevné varianty vytváří kontrast s použitou barvou srsti a také napodobuje určité části rybího tělíčka - ploutvičky (chvost), tmavý hřbet (křídlo).
Zadečkový dubbing: Tato krátká část není, v koncovém efektu, příliš vidět, takže rád používám nějaký dobře dubbovatelný materiál s příměsí lesklých vláken. Nejlepší je tedy králík v přírodní šedobílé či béžové barvě. Nebo můžete udělat úplný opak a na zadečkovou část použít směs umělého třpytivého materiálu (andělské vlasy, Ice yarm, spectra, gleamy či holographic dubbing, …). Tato část se bude v průběhu stahování nepravidelně odkrývat a bude fungovat jako malý dráždivý bod poutající pozornost dravce.
Zonker proužek (ocásek): Jedná se, co se pohyblivosti a dráždivosti mušky týče, o nejdůležitější prvek a je nutné mu věnovat nejvyšší pozornost. Důležitý je použitý materiál. Musí to být proužky vydělané kůže s jemnou srstí. Co se týče suchozemských zvířat, nejlepší je pro tyto účely králík. Má velice jemnou a hustou srst, která je také velice dobře barvitelná, proto se na výrobu takových proužků používá nejčastěji a dodává se ve velké škále barev. Osobně ale nejraději používám srst z vodních zvířat. Jejich srst se ve vodě chová co nejpřirozeněji, neboť je k tomuto účelu samotnou přírodou vyvinuta. Mými favority jsou norek a ondatra. Dokonce jsem zaznamenal i vetší počet záběrů na mušky navázané s touto srstí, oproti muškám navázaných z kupovaných zonkerových proužků z králíka. Ryby na to zkrátka reagují lépe a chování mušky je pro ně přirozenější. Zonkerové proužky si převážně vyrábím sám vyřezáváním z vyčiněné kožešiny (kabáty, čepice). Hodně se i zde na MRKu diskutovalo o šířce proužků - důležitá je jeho tenkost a pevnost. Nejoptimálnější jsou 2 mm široké proužky kůže na konci zastřihnuté do šikmé špičky - výrazně lepší chod. Dávejte také pozor na kvalitu vydělání kůže a používejte bezchybné proužky. V případě, že toto opominete, nekvalitní proužek při namočení změkne a lehce se v poškozeném či tenčím místě (při nahazování, kontaktu s rybou, vázce) přetrhne a vaše pečlivě navázaná muška se stane dále nepoužitelnou „mrtvou“- nepohyblivou nástrahou, kterou můžete poté už jen doma seříznout či u vody ve vzteku vyhodit do vodní hlubiny.
Tělíčkový a záhlavičkový dubbing: Kombinace rovnoměrně sestřihnutého zonkerového proužku stejného materiálu jako ocásek a světle modrého nebo lesklého syntetického materiálu (chemlon, umělé dubbingy, lesklé vlasy) nebo také přírodního obarveného dubbingu z ondatry, který vyniká svou jemností a opět podvodní přirozeností!
Pírko z perličky: Vybíráme pravidelně strakaté (puntíkaté) pírko, které imituje ploutvičky.
Alternativy záhlavičkové části: Na tuto koncovou část mušky můžeme využít různé lesklé šenilky, které velice dobře napodobí tvar hlavičky (cactus chenille, flash, krystal chenille, …) v přírodnějších tmavších barvách - v našem případě peacock chenille nebo velice výrazné barevné fluo šenilky používané k vázání blobbů a lur. Já se u této mušky držím hlavně přírody, takže když použiji šenilku, jedná se o přírodnější barevné variace.
Další možností je navázat hlavičku z duté zimní srsti srnce či jelena, ze které následným sestříháním vytvoříme dokonalou siluetu rybí hlavičky a muška chytne „muddlerovskou“ podobu. Výhodou je její tvar a podobnost rybí hlavy, nevýhodou je menší trvanlivost takto uvázané části mušky.
Lak: Velice důležitý „materiál“ při vázání takovéto mušky. Mnoho vazačů používá lak jen na zpevnění vyvázané hlavičky a někteří ani to ne. Já používám lak velice často a doporučuji jeho používání ve vázání - o to více u streameru a velkých mušek pro velké dravé ryby. V podstatě mezi každým důležitějším vázacím mezikrokem si mušku v potřebném místě přelakuji, čímž zajistím její trvanlivost a pevnost. Lakování hlavičky v místě zakončení nitě považuji za nezbytnou samozřejmost. Vyhneme se tím rozmotání mušky. Nemám rád, když jde práce kvapem a naše pracně navázaná muška se v průběhu lovu rozmotá jen kvůli tomu, že jsme byli líní zalakovat místo, ve kterém jsme vázání ukončili. Potom čas, který jsme u svěráčku tímto krokem ušetřili, se u vody negativně vrátí. Můžeme využívat speciální vázací laky, ale myslím, že pro tyto účely bohatě postačí kvalitní čirý lak na nehty.
Varianta Muddler.
Varianta Chenille.
Popis vázacího postupu
Krok 1: Háček si upevníme do svěráčku tak, aby nám při následném vázání mušky nepřekážely konce čelistí svěráčku v ovinech bobinou, dubbování a přivazování jednotlivých materiálů. V prvním kroku nebudeme nejprve uvazovat nit, jako je zvykem, ale nejprve si navineme zátěžový olověný drátek. Ten si pevně uchytíme vázací nití, aby se nám v této části muška nepřetáčela. Nit vyvážeme k očku a zakápneme lakem, který všechno pojistí.
Krok 2: Fáze uvazování řetízkových očí. K očku háčku si pro jistotu dávám kapku vteřinového lepidla, do kterého oči pokládám. Pro snazší manipulaci je nejlepší na raménko háčku před očkem přiložit celý řetízek, navázat pár koncových očí a poté odcvaknout zbytek řetízku kleštičkami. Oči nejlépe a rovnoměrně navazujeme osmičkovými oviny přes hrazdičku, která spojuje kovové korálky. Po pevném přivázání očí se přesuneme nití na konec raménka háčku. Důležité je nalakovat si raménko, aby se nit zachycovala a neklouzala po něm. Po zaschnutí laku se tímto vytvoří pevný základ celé mušky a nedojde ke svlečení navázaného materiálu z háčku.
Krok 3: Navázání kratšího chvostu z černého marabou. Odtrhneme si středně hustý snopeček marabou, který v místě odtržení zarovnáme střihem nůžek. Takto odstřižený koneček, který se chystám přivazovat k raménku, ještě odírám mezi nehtem palce a bříškem ukazováčku, abych ztenčil přivazovanou část a zachovával tenkou siluetu namísto velkých bambulí, které by vznikly přivázáním neupraveného snopečku marabou. Konec chvostu také nejraději odtrhávám mezi prsty, čímž upravuji jeho délku.
Krok 4: Dubbování zadečkové části. Na nit si naneseme klasickým způsobem srst z králíka a navineme na 1/3 háčku. Před navíjením si raménko opět lakuji. Takto nadubbovanou srst je nutné vyčesat suchým zipem a dubbovací jehlou.
Krok 5: Přivážeme zonker proužek tak, aby ze 2/3 své délky přesahoval oblouček háčku a překrýval celý marabou chvost. Z nitě si vytvoříme smyčku, do které zavěsíme dubbovací vidličku a vázací nití se přesuneme do 2/3 raménka háčku.
Krok 6: Na podložku si připravíme materiál do smyčky. Zonker proužek + světle modrý syntetický materiál. Takto připravený materiál kombinuji následujícím způsobem. Od kůže sestřihnutý zonker proužek si položím na podložku a zachovám stejný tvar, jako měla srst na kůži. Na něj navrstvím jemný světle modrý dubbing. Takto připravený „dubbovací pruh“ uchopím podélně dlouhou tenkou pinzetou (možno Laiblův skřipec) a vložím jej do vytvořené smyčky z nitě, kterou stáhnu a pomoci dubbovací vidličky vytvořím hustý knot - hustou přírodní šenilku.
Krok 7: Před následujícím krokem si nalakujeme raménko a knot pevně navineme na druhou třetinu raménka háčku.Takto nadubbovanou část pořádně vyčešeme suchým zipem směrem dozadu. Poté rozmotám zbylou smyčku a vyvážu si ji stranou, pro brzké obdobné využití.
Krok 8: Navážeme černé řídké křídlo z dlouhého marabou, které bude imitovat tmavý hřbítek rybičky.
Krok 9: V tomto kroku přichytíme jedno souměrné peříčko z perličky domácí a obtočíme kolem raménka před navázanou částí mušky. Vytvoříme tím věneček imitující prsní ploutvičky rybky.
Krok 10: V tomto posledním kroku postupujeme obdobně jako u kroku 6 a 7. Vytvoříme tím mohutnou hlavičku napodobované rybičky a opět vyčešeme suchým zipem.
Konec smyčky bez materiálu přichytíme vázací nití a ostřihneme. Vázací nit vyvážeme před řetízková očka a zakončíme několika ztracenými uzly, nit odstřihneme a toto místo několikrát přelakujeme. Celou mušku ještě jednou vyčešeme a můžeme vyrazit k vodě!
Slova na závěr
Na tento svůj vzor jsem ulovil jedny ze svých největších „mimopstruhových“ dravých ryb. Přeji vám úspěšné vázání této mušky a co nejvíce krásných úlovků. Úlovkům pak přeji slušné rybáře, kteří jim vrátí v rozumné míře jejich svobodu! Těším se u dalšího dílu.
Podzim je pro muškaření neobvykle krásné období. Příroda se barví do překrásných odstínů, voda nabývá čistoty křišťálu a ryby se připravují na dlouhou zimu vydatným krmením pro doplnění síly a energie.
Předmětem dnešního článku bude můj favorit mezi drobnými a střízlivými vzory říčních streamerů, které svou celkovou lehkou konstrukcí mohou být použity jako větší mokré mušky.
Rybářské centrum Olomouc
