Přívlač s woblery

4.2.2011 - pikemaniac

Úvodem se vám pokusím v krátkosti popsat, oč se bude v následujících odstavcích jednat. Sdružení ČRS mě přijalo pod svá křídla počátkem roku 2001. Dravé ryby našich vod se pro mě staly závislostí, které se asi nezbavím. Předpokládám, že naše společná záliba nespočívá pouze v házení nástrah do vody, ale i v bádání po vlastní technice, která nám pomůže zdolat rybu našich snů. Mnozí z vás se často procházejí podél břehů revíru a pohledem rentgenují vodu za stejným účelem. Snad vám pomohu s úspěchem tímto článkem, který bude převážně o vláčení s woblery. (Příště se zaměříme na smáčky.) V krátkosti sdělím základní charakteristiku štiky obecné, pokusím se vám poradit kdy a kam na dravé ryby. Přidám minimum o historii woblerů a jejich obsazení v mé krabičce. Pár typů na klíčový moment. Jedná se pouze o mé zkušenosti a úvahy. Vyvolám-li těmito řádky diskusi, přišel jsem si na své.

Štika obecná (Esox Lucius) patří k oblíbeným dravcům loveným přívlačí u nás. Je nejrozšířenější z pětice zástupců rodu štik. Jedná se o zástupce relativně starobylé skupiny doložené již z třetihor. Tvarově charakteristické je pro ni protáhlé válcovité tělo s hřbetními a řitními ploutvemi posunutými až dozadu. Nesmíme opomenout její širokou protáhlou bohatě ozubenou tlamu. Jejím ideálním prostředím jsou velké, čerstvě napuštěné nádrže – Lipno bylo po svém napuštění považováno za nejlepší loviště v Evropě. Tření štik probíhá v březnu až v dubnu. Štika je naší nejrychleji rostoucí rybou, která již rok po vykulení z plůdku může dosáhnout i 40 a více centimetrů. Odhaduje se, že na jeden kilogram své váhy spotřebuje 5 – 6 kg potravy. Vhodná doba pro ulovení trofejní štiky v letních měsících přichází časně z rána, kdy začíná svítat a oteplovat se. Podmínky zachytíme mezi šestou a sedmou hodinou. Přes den se u břehů zdržují štiky do 70 cm a za nimi číhají ty, po kterých tolik prahneme. Proto doporučuji zabrodit se. Máte-li vlastní loď, využijte ji tehdy, není-li to v rozporu s pravidly revíru, na kterém se nacházíte. Pokud zaprší, vsázím na čerstvě zvýšenou hladinu vody, která bývá příčinou zakalení. V těchto podmínkách se zvyšuje i šance ulovit candáta. Díky snížené schopnosti zraku ztrácejí velcí jedinci svou pověstnou opatrnost. Kouzlo však funguje pouze první dva dny. Co se týče podzimu, je obtížné štiku na rozlehlých lovištích vyhledat. Nejprve se tedy vydávám na menší procházku. Má teorie spočívá v tom, že štiky stejně jako lidi v sychravém počasí vyhledávají úkryt víc než kdy jindy. Pozorně se tedy ohlížím po břehu, kde je nejvíce lemovaný křovisky, či po nějakém tom zatopeném padlém stromu. Zátoka za větrem bývá výhrou!

Wobler

Z anglického slova wobble (kolébat se, houpat se). Na první pohled asi každý pozná, že se jedná v současnosti o nejdokonalejší napodobeninu rybky, jakou kdy člověk vyrobil. Chod, který je především v rukou vláčkaře, se dá měnit do nejrůznějších podob. První s tímto nápadem přišel Lauri Rapala. Nejstarší a první sériově vyrobený je Rapala Original Floater. S ním se mi nedávno podařilo zlákat devět štik během hodiny a půl na řece Stropnici. Průměr vlasce volíme v rozmezí 0,16 – 0,20 mm. Menší průměry nám zajistí delší odhoz díky snazšímu vymotávání ovinů z navijáku. Je důležité si pár korun připlatit a zakoupit kvalitní vlasec odolný proti UV paprskům, odírání a s přijatelnou nosností.

Pokud uvažujete o vyzkoušení pletené šňůry, mám pro vás několik důvodů, proč se jí vyhnout. Wobler je sám o sobě lehká nástraha. Pletená šňůra se tak snadno nepotopí, je těžší a hůře se vymotává při náhozu. V zimě zamrzá a spolu s předchozími vlastnostmi nám tak znemožňuje vláčení s nástrahou. Co se týče návazců, preferuji spojení fluocarbonu o průměru 0,50 mm s kmenovým vlascem za pomoci obratlíku. Samotný wobler váži přímo s návazcem pomocí uzlu Rapala. O zmíněném materiálu kolují fámy, že ho rybí oko není schopné zaregistrovat. Pro vláčení s těmito napodobeninami je ideální prut s odhozovou zátěží 5-45 g. S měkčím prutem může nastat problém v ovládání agresivnějšího chodu wobleru.

Má paleta se skládá z typů, které považuji za základ je následující. Pro mělké vody, především stojaté, používám nástrahy s pracovní hloubkou (dále jako p.h.) 80-120 cm. Ideálním příkladem je výše zmíněný wobler, nebo například Clasic od Kácela. Táhnout ovšem nestačí, několikrát to úspěch přivede, ale jedná se spíše o náhodu. Navíjení s podobnými typy by nemělo být příliš rychlé. Stačí po dvou, třech metrech vedení úplně zastavit, nechat wobler krátkou chvíli setrvávat a on poté vyplave zadečkem napřed. Mnohdy to připomíná couvání. A tak pořád dokola. Rybám se to líbí, což je pro nás důležité. Nepoužívám popy. Neumím s nimi pracovat. Přimotávají se mi do kmenového vlasce a obdivuji každého, kdo tento styl, pro mě „umění“, ovládá. Na zatopených důlních propadlinách, pískovnách a mnoha dalších revírech s větší hloubkou používám wobblery s p.h. 120-240 cm a velmi agresivním kolébáním. S takovými požadavky nám vyjde vstříc Rapala Shad Rap, Effzett Floating 3D a Deep Clasic Heavy od Kácela. Jejich vibrace dokáží vyprovokovat rybu nacházející se daleko hlouběji pod nimi. Vláčím pomocí trhnutí špičky udice a následným dovinutím vlasce. Tím docílím napodobení raněné ryby. Vypadá to mnohem přirozeněji, než u modelů s menší p.h. Velký úspěch s nimi sklidíme i na řekách, táhneme-li je po proudu.